Černí psi

28.06.2013

Sice se děj odehrává o kousek dříve než většina McEvanových knih ale četla se mi velmi dobře a že pro jednou do sebe hrdinové neládovali herák a extošky nakonec tak nevadilo..

Mě to, musím se přiznat, příliš nezaujalo...Autor je bezesporu poměrně schopný vypravěč a asi proto jsem to dočetl do konce. Jen mi připadalo, že se myšlenky opakují, a že vyprávění vyprchává k neslanému konci...Určitě bych to už znova nečetl..

08.02.2013

Od McEwana jsem již četla Pokání a taky Betonovou zahradu a oba romány se mi hodně líbily. Po přečtení těchto dvou knih se pak Černí psi zdají velmi slabí. Nezapůsobila na mě hlavní zápletka o hledání smyslu života či pravdy, ani jsem si nedokázala oblíbit či se ztotožnit s žádnou z postav. Navíc mi dost vadil McEwanův styl vyprávění, který je dost detailní a popisný (hlavně co se jídla týče). Celkově tedy velké zklamání a zároveň chuť přečíst si znovu Betonovou zahradu.

22.01.2012

Dopustil jsem se největší chyby, že jsem četl Černé psy kouskovaně. Jenže tahle dosti náročná a promyšlená, byť útlá, kniha si zasluhuje četbu alespoň na jedno odpoledne. Místy jsem žehral na autorův styl, myšlenkami jsem odbíhal, avšak především berlínská pasáž a závěr knihy mě doslova uchvátily. Symbolika černých psů pro mě představuje nepopsatelnou hrůzu a věřím, že při pomyšlení na ně mi ještě nejednou přeběhne mráz po zádech.

06.05.2011

Je pravda, že do poloviny jsem stále přemýšlela, zda to dočtu a trochu nechápavě si říkala proč to čtu. Ale pak jsejm to pochopila . To síla vyprávění autora mne k tomu přiměla. To jsem pak nejvíc pochopila v závěru, kdy jsem doslova hltala slova a myšlenky.
Je to krásný příběh dvou lidí, kteří se tolik lišili a přesto se nikdy nerozešli, , lidí, kteří znázorňují zcela protikladné pohledy na svět.
Je to opravdu podivně nezapomenutelná kniha o existenci zla a o tom, jak se mu postavit a zvítězit nad ním.
Vřele doporučuji těm, co rádi nad knihou přemýšlí a také těm kteří chápou, jak křehké podoby může mít láska a kolik různých podob může mít.