Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101120/bmid_cernobily-svet.png
5
2556
2556
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeter s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2011 , Knižní klubOriginální název:
The Help, 2009
více info...
Přidat komentář
Moc pěkná knížka!
Je vidět, že i tak "profláknuté" téma, jako byly a jsou vztahy mezi černými a bílými obyvateli amerického jihu, se dá zpracovat čtivě a s pochopením.
Kniha se mi hodně líbila. Silné téma. Je opravdu až s podivem, že se toto odehrávalo v 60. letech 20. století v USA. Knihu jsem si koupila i do domácí knihovny. Doporučuji.
Téma problematiky rasismu a feminismu v druhé polovině 20.století v USA je jedno z mých oblíbených témat a zpracování v knížce Černobálý svět je neskutečně syrové, zároveň až něžně podané. Nemohla jsem přestat číst až do samého konce.
V 60. letech dvacátého století byly USA demokratickou zemí a u nás vládla totalita. Nejsem si ale jistá, jestli by ten náš život za železnou oponou černé hospodyně v té době za ten svůj nevyměnily. Je pro mě absurdní považovat někoho za méněcenného a zároveň mu dát k péči své vlastní děti, nechat se ho dotýkat všech předmětů v domáctnosti včetně jídla, ale zároveň si o něm myslet, že trpí nakažlivými nemocemi......... Kniha je opravdu velmi čtivá a poutavě napsaná. Vadila mi na ní ale právě ta černobílost. Těžko si lze představit všechny černé hospodyně jako milující chůvy se srdcem otevřeným pro bílé caparty, které vychovály. Všude jsou lidi hodní a zlí, tak tomu zcela jistě bylo i mezi černými hospodyněmi Zatímco mezi bílými paničkami se vyskytne celá škála charakterů, hospodyně jsou líčeny jako ctnost sama, a když už se dopustí nějakého toho hříchu, vina po nic steče jak po neoprenu. Pasáž po vydání knihy paní Skeeter se trochu vleče, ale jinak má kniha spád a utekla jako voda. Osobně v ní nevidím nějak ohromné dílo a myslím si, že na úspěchu jí přidává hlavně téma samotné, ale určitě stojí za přečtění.
Viděla jsem před časem film a myslela si, že mi kniha už nic jiného nenabídne. To jsem se ale mýlila a jsem moc ráda, že jsem knihu četla. Doporučuji.
Silná kniha. Rasismus je velké téma. Kdo ho znevažuje, ať si přečte tuto knihu a třeba to všechno prostě a jednoduše pochopí…
Určitě doporučuji, je to důležitá kniha, která mi do života něco dala a vždy bude mít v mé knihovně i v mém srdci místo. Netřeba něco dodávat, za mě 5/5*.
O rasizme na juhu USA bolo písaných viac kníh, avšak nečakala som, že to bude také silné ešte v 60-tych rokoch 20.storočia. Mississippi bolo v tomto dosť špecifické, mesto Jackson bolo rozdelené na 2 časti na základe rasy. Takmer každá "biela" rodina z vyššej vrstvy mala svoju "čiernu" služobnú, ktorá sa starala o všetko vrátane výchovy detí. Toto je vlastne dosť podobné aj v súčastnosti, akurát služobné sú obvykle juhoamerického pôvodu. Čo ma zarazilo bola napríklad nemožnosť hospodyniek, aby nakúpili jedlo mimo svoju polovicu mesta (pokiaľ nešli na nákup pre svojich zamestnávateľov) a nápad s toaletami mimo domu. Kniha je rozprávaná z pohľadu 3 postáv ( 2 hospodyniek a pani Skeeter). Príbeh je napriek pálčivej téme, rasizmu a predsudkom podaný s nadhľadom a miestami aj humorne. Pri tomto príbehu som mala v očiach slzy od smiechu aj dojatia :-) Kniha je písaná s ľahkosťou a krásnym štýlom. Čo by ma odradilo je obálka jedného z vydaní(2015,2019), pôsobí, že to bude úplne iný žáner, tak sa nedajte odradiť :-) Určite odporúčam.
Černobílý svět, v originále Help. Čtivá kniha, která vypráví o životě černošských hospodyň v rodinách bílých zaměstnavatelů. Popisuje život černošských žen pod dikcí " bílých " zaměstnankyň v 60. letech 20.století. Bohužel, dle mého soudu, je znát, že knihu psala běloška. Kniha nejde moc do hloubky, a ač se zabývá vážným tématem, tak mě nějak moc nevzala. Autorka sama uznala, že vyrůstala vychovávána černoškou, a že se ji nikdy nezeptala, jaké to je, pracovat pro bílou rodinu, a je to v knize trochu znát. Nejsilnější část je asi nemoc matky hlavní hrdinky, a okrajově popsáno bití jedné z černošek jejím manželem, což je škoda. Hilly, prostě nejde než nesnášet. Ostatní nechám na ostatních čtenářích. V knize je několikrát odkaz na jinou knihu o černoších : "Jako zabít ptáčka", kterou doporučuji a myslím, že je lepší, než tento počin.
Může barva kůže rozhodnout o tom, jakým směrem se bude ubírat váš život? Román Černobílý svět vám dokáže, že ano. Tahle excelentní kniha patří právem mezi nejúspěšnější americké literární počiny posledních let a hned po přečtení získala své právoplatné místo v mé knihovně. Napadá mě jen málo knih, které by rasismus dokázaly přiblížit tak čtivou a zajímavou formou, bez zbytečného patosu a poučování, ale naopak s pořádnou dávkou černého humoru a důrazem i na jiná témata – lásku k dětem, soudržnost, přátelství a odvahu.
Je to už nějaká chvilka, co jsem knížku četla a byť bych ji už nedokázala podrobně odvyprávět, tak tu radost po dočtení mám v sobě stále. Skvělá kniha, kterou doporučuji. Byť fikce, od pravdy nebude daleko, a mně bílé Středoevropance připomněla, jak relativně nedávno o kousek dál byly kulisy každodennosti diametrálně odlišné... Snad jsme se posunuli, ale ne zase příliš.
Pěkná kniha na letní čtení, kdy nemám tolik starostí a mohu přemýšlet nad složitějšími tématy. A takovými se kniha Černobílý svět zabývá. Tématem rasismu, rovnoprávnosti, mezilidskými, ale i rodinnými vztahy, maloměšťáctvím a přetvářkou, lidskými právy a rasovou segregací.
Děj se odehrává v 60. letech minulého století, tedy poměrně nedávno a člověka musí zasáhnout, jak nerovná byla lidská práva především na jihu USA. Romány z amerického prostředí mám ráda a tento mi zase rozšířil obzory. Člověk pochopí více, v čem tkví jejich dnešní problémy a konflikty. Jak málo se mluví o tom, na jaké minulosti je vlastně založený jejich tak protěžovaný pohled na demokracii a lidská práva, na skoro vyhlazení původního obyvatelstva a mnohaletém vykořisťování přivezených otroků. Na tom stojí dnes nejhrdější země světa. Přistěhovalci, kteří mají stejné kořeny jako my...
Na druhou stranu moc nechápu dnešní snahy veškerou historii odsoudit tak, že na sílu protěžujeme jiné rasy na úkor bílé, aby se jich náhodou něco nedotklo a to především na původním území bílého obyvatelstva. Ani násilné se zbavování pomníků minulosti, možná bychom si minulost měli spíše připomínat a stále zdůrazňovat poučení, které z ní plyne.
Ale to jsem se odklonila od knihy. Tento román rozhodně doporučuji a ačkoliv je psán spíše z ženského úhlu pohledu, myslím, že i mužské části čtenářů by se tento výlet do horkem rozpáleného Mississippi, kde bílá vrchnost závisela na černošských hospodyních, kterými opovrhovala, mohl líbit. Kniha je napsána převážně ve vážném duchu, ale nechybí tu ani humorné situace a ani emocionálně vypjaté části. Celkově je ale o naději a o touze po lepším zítřku a odvaze za něj bojovat.
Škoda jen těch mnoha překlepů a pravopisných chyb...
Zajímavé téma, zase trochu z jiného soudku. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Ještě se určitě podívám na film...a byl úžasný :)
Příjemně napsaný příběh černých hospodyň pracující pro bílé rodiny. Tolik lásky a nevraživosti, pochopení a odsuzování. Jsem zvědavá na film.
Téma je strašně skličující. Je neskutečné, jak jsou lidé schopni se k sobě navzájem chovat a že to probíhalo tak nedávno. Navíc tam není naděje, že se to kdykoliv zlepší. Když pomineme rasovou linku, celou knihou se prolíná (ne)vztah matek k dětem. Je zde vidět, jak si ženy pořídí děti jen jako rekvizitu, aby měly navenek dokonalou rodinku. Pak je nechají vychovat hospodyněmi, kterými zároveň opovrhují. Kniha není rozsáhlá, je napsaná velmi dobře, přesto to není žádná jednohubka.
Film patří mezi mé neoblíbenější. Nyní jsem se po letech setkala s knihou a uchvátila mě ještě více než film. Zvlášť díky změnám vypravěček, každá má svůj jazyk a tento vypravování, svůj pohled na věc. A tím je kniha mnohem lepší než film.
(SPOILER) Knihu jsem vzala do ruky až po letech, které proležela v knihovně. Avšak i přes to, jak vysoce hodnocená je, nejspíš jsem zvolila špatné období, pro její četbu. Ano, kniha je čtivá, zajímavá, člověk čte dál, aby se konečně dozvěděl, jak to všechno dopadne, přesto jsem nacházela části, které mě spíše nudily a několikrát mě hlavou proběhla myšlenka, že mám nejspíš čtecí krizi. Samozřejmě, že jsem Aibí, Minny, Skeeter a ostatním fandila, stejně tak jak jsem Hilly nesnášela. Přesto, se našlo pár paniček, které byly vlastně v pohodě, jen hloupé a chovaly se tak, jak jim především Hilly a doba diktovala. Doba to byla bezpochyb zlá, scéna s Minny a Celií v koupelně ve mě nechala zanechala i další zmar a beznaděj z toho všeho bezpráví. Abych byla ale objektivní, a nedávala plný počet jen proto, že tak hodnotí ostatní, musím říct, že jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale víckrát po ní již nesáhnu, až tak moc si mě nezískala. Ale to neznamená, že za přečtení nestojí. Filmové zpracování jsem viděla a předpokládám, že se stane to samé i u knihy - časem na něj více méně také pozapomenu.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) rasová diskriminace společenské romány historické romány postavení ženy ve společnosti americké romány rasová segregace
Černobílý svět je jedna z nejlepších knih o americkém jižanském rasismu, který se týkal žen. Vykresluje dnes už těžko uvěřitelné poměry, které vládly v této části Spojených států ještě v polovině minulého století, a které se jen těžko měnily...Příběhy bílých i černých hrdinek jsou tak živoucí, že je při čtení opravdu prožíváte. A nejsou jen smutné a tragické, naopak, v některých momentech se neubráníte smíchu nebo alespoň úsměvu...Ach, ty bílé jižanské paničky, na copak si to hrály? Naštěstí nebyly všechny tak omezené a hloupé...
Doporučuji, stejně tak jako film.