Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519813/bmid_cernobily-svet-7Qj-519813.jpeg
5
2571
2571
V šedesátých letech na americkém Jihu dělí svět černých a bílých hluboká propast. Barevní a bílí žijí v oddělených čtvrtích, nakupují v oddělených samoobsluhách a jejich děti nikdy nezasednou do školních lavic vedle sebe. Černé hospodyně vychovávají děti svých zaměstnavatelek, ale nemohou nakupovat ve stejném obchodě, jako ony. Ačkoliv od rána do večera uklízejí každý kout bílých domácností a znají všechna jejich tajemství, považují je jejich zaměstnavatelé za jiný živočišný druh – podřadný a nebezpečný. Vůdkyně ženské ligy Hilly chce dokonce prosadit oddělenou toaletu pro černé v každé domácnosti ve městě. Právě v tomto okamžiku si jedna z „bílých paniček“, paní Skeeter, uvědomí, jak ponižující a nespravedlivý je způsob, jakým většina bílých žen jedná se svými hospodyněmi. Rozhodne se sepsat vyprávění černošských hospodyň o jejich práci pro „bílé dámy“ a napsat o tom knihu... Román se stal předlohou k natočení stejnojmenného filmu, který byl oceněný Oscarem a řadou dalších cen.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Knihu jsem vzala do ruky až po letech, které proležela v knihovně. Avšak i přes to, jak vysoce hodnocená je, nejspíš jsem zvolila špatné období, pro její četbu. Ano, kniha je čtivá, zajímavá, člověk čte dál, aby se konečně dozvěděl, jak to všechno dopadne, přesto jsem nacházela části, které mě spíše nudily a několikrát mě hlavou proběhla myšlenka, že mám nejspíš čtecí krizi. Samozřejmě, že jsem Aibí, Minny, Skeeter a ostatním fandila, stejně tak jak jsem Hilly nesnášela. Přesto, se našlo pár paniček, které byly vlastně v pohodě, jen hloupé a chovaly se tak, jak jim především Hilly a doba diktovala. Doba to byla bezpochyb zlá, scéna s Minny a Celií v koupelně ve mě nechala zanechala i další zmar a beznaděj z toho všeho bezpráví. Abych byla ale objektivní, a nedávala plný počet jen proto, že tak hodnotí ostatní, musím říct, že jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale víckrát po ní již nesáhnu, až tak moc si mě nezískala. Ale to neznamená, že za přečtení nestojí. Filmové zpracování jsem viděla a předpokládám, že se stane to samé i u knihy - časem na něj více méně také pozapomenu.
Před lety jsem viděla filmovou adaptaci, která mě sice neuvedla do nirvány, přesto se mi hodně líbila. Komentáře zdejších čtenářů mě upozornily na knihu (děkuji) a já neváhala s koupí – film byl dobrý, román bude určitě ještě lepší. Děj už se mi navíc podařilo úspěšně zapomenout, v hlavě zůstal pouze ústřední motiv: bílé paničky a černé služky, detaily příběhu spolehlivě zahladil čas.
A tak jsem se v uplynulém týdnu několik dní obávala o vlídnou Aibileen a ráznou Minny, o slečnu Skeeter tolik ne, ta měla podstatně širší spektrum možností, jak se vymanit ze společenských okovů. Litovala jsem malou Mae Mobley, přála nakládačku Leroyovi… a mrcha Hilly si zasloužila vyžrat koláč pomsty do posledního drobečku a druhý rozplesknout o ksicht.
Dojmy byly podobné jako tehdy u filmu: nějaké to drama, trocha smíchu, hodně vzteku nad nespravedlností, pár slzopudných scén, celkově se však hladina rybníka emocí čeřila jen mírně, s občasným výraznějším šplouchnutím, žádné vlnobití nenastalo.
Příjemný román o nepříjemných věcech. Málo platné, bílí Američané za svou historii vystavěli „kvalitní“ základy pro současné BLM běsnění (což není důvod kolektivně pokleknout a omlouvat se za světlou pleť). 75-80%
Bál jsem se, aby příběh nebyl příliš drastický, plný krve a ponížení ... zbytečně. Je to krásně čtivý románnejen o rasismu, lásce a životě ..., který asi vše celkově maluje trošičku na růžovo/bílo/černo (nehodící se škrtněte ... :-). Ta situace na "Jihu" byla podle mě o dost horší.
Nicméně pravda je, že já mít pomocníka (a klidně bílého), kterému platím, asi bych ho zfleku vyhodil, možná i uhodil - je to prostě ztráta důvěry, něco jako vynášet informace ze zaměstnání. To mě napadlo v průběhu četby.
Jen dodám, že nejsem (doufám) rasista a hospodyním jsem samozřejmě držel palce !
Jako prvotina, je to pro autora skvělý start kariéry a doufám, že si dá záležet a další kniha se této přinejmenším vyrovná. Bravo !
"Černý, bílý, hluboko uvnitř nás to bolí všechny."
Povýšenost bielych paničiek, pokora čiernych slúžok a tá obrovská bariéra medzi nimi. Žijú vedľa seba, ale ich svety sú tak odlišné, že viac ani nemôžu byť.
Taktiež autorka perfektne "vybrala" kľúčové vyprávačské postavy, prostredníctvom ktorých tak farebne vykreslila ten čiernobiely svet.
4,5/5
Silný příběh, výborně napsaný - nejen, že se nad knihou zasmějete, pobrečíte si, ale donutí Vás se doopravdy zamyslet.
Krásný příběh inspirovaný nenávistí mezi černými a bílými v dobách minulého století. Rasismus a předsudky se prolínají celou knížkou...ale stejně tak objevíme v příběhu spoustu lásky a tolerance,která se dá bohužel jednoduše zahubit slepým následováním svých předků a nátlakem okolí.
Ke knize jsem se po letech vrátila. Příběh ze sedmdesátých let minulého století. Dva oddělené světy, které se navzájem potřebují. Oba světy zůstávají v určených mezích, východisko pro další generaci je vzdělání, ale zůstává finančně těžko dostupné. Kde jsou lidská práva a demokracie? Příběh zajímavý, čtivý, ale problém segregace a rasové diskriminace zůstává stále nevyřešený.
Výborná kniha. Pohled z jedné i druhé strany byl velmi zajímavý a knize prospěšný. Autorka nepoužívala žádná složitá souvětí, což by bylo jednak u té "černé" strany k neprospěchu, jednak více vystoupila výpověď celého díla. Černobílý svět byl pro mě krásný literární zážitek s malou výtkou teda a to že korektura knihy by zasloužila větší pozornost! Děkuji!
Jak je možné, že mě tak krásná kniha dlouho míjela? :-) Na to nejlepší je dobré si počkat, a tady to platí dvojnásob. Ty příšerné "negerské" části jsem rozdýchávala, ale jinak jsem si z plna hrdla užívala vztahy plné síly, odhodlání, lásky i bolesti. Božské. Tohle musím mít doma.
Kniha se, na příkladu práce černých hospodyň pro bílé paničky, snaží reflektovat téma rasismu v americké společnosti v 60. letech 20. století. Také bych řekla, že upozorňuje na postavení žen a jejich emancipace, protože kniha se soustředí především na ženy, muži jsou dost upozaděni. Kniha je psána jednoduchým stylem a jazykem, což odpovídá tomu, kdo jsou hlavní postavy příběhu. Kniha zobrazuje obyčejný život a běžnou práci hospodyň, a naproti tomu mnohdy povrchní a snobský život jejich zaměstnavatelek. Celkově tam bylo několik zajímavých myšlenek o tom, jak se k sobě jako lidé chováme a jak jsme ovlivněni názorem okolí. Na knize se mi nelíbila práce korektora textu, protože je tam spousta překlepů a stylistických nedostatků, tak snad příště to bude lepší.
Jedna z knih, která dobře seznamuje s rasismem v minulém století. Bílé paničky se černochů štítily, ale jejich práce a doteků při ní se neštítily. Děti jim svěřily a nevadilo jim, že jsou černé, ale sami k dětem cit neprojevovaly. Název plně vystihuje téma knihy.
Souhlasím s předchozí pisatelkou,knížka je skvĕlá.Není divu,že si mnoho týdnů držela první místo na řebříčku prodeje knih.
Prosím přečtěte si tuto knihu! Nic jiného se ke knize říct nedá, protože je naprosto skvělá.
Kniha mě opravdu chytla a velmi brzy jsem ji měla dočtenou. Příběh se odvíjel, atmosféra doby byla skvěle vykreslená. S utlačovanými obyvateli prostě nemůžete nesoucítit. Ovšem z konce jsem byla docela rozčilená, neboť moc nemusím knihy s otevřeným koncem. Brzy po další knize se stejnou tematikou ovšem určitě sáhnu.
Na tuto knihu jsem se opravdu těšil. Xenofobie a rasismus - tak vzdálené a přitom nám čecháčkům někdy připisované.
Pustil jsem se do toho a po chvíli se zalekl přemíry estrogenu, kterým je kniha prodchnuta. Spousty lásky a něhy na jedné straně a na druhé opovržení a intriky jak z mexické telenovely. Žádná výrazná mužská postava. Bílé paničky vs. barevné hospodyně.
Postupně jsem ale přicházel na to, že autorce nešlo o velké a zjevné projevy, ale především o ty nenápadné, skryté a hluboko zakořeněné, co si jich zprvu ani nevšimnete... A ty vám sází s postupnou gradací až se s tím estrogenem sžijete a chcete víc...
Moc povedené, díky za tu knihu!
Je smutne, ze spousta lidi porad odsuzuje lidi, podle barvy pleti I v dnesni dobe.. Mimochodem tato knizka je krasne napsana, ne jednou jsem u ni brecela.
Některé věci se stále opakují- "měla na sobě šaty áčkového střihu" " ještě na sobě měla uniformu" atp. Ale i tak je kniha opravdu hezká.
Film patří mezi mé neoblíbenější. Nyní jsem se po letech setkala s knihou a uchvátila mě ještě více než film. Zvlášť díky změnám vypravěček, každá má svůj jazyk a tento vypravování, svůj pohled na věc. A tím je kniha mnohem lepší než film.