Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67760/bmid_cernobily-svet-nIj-67760.jpg
5
2589
2589
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh, zasazený do 60. let 20. století na americký Jih, je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška, slečna Skeeter, s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.... celý text
Přidat komentář
Je to asi 10 minut co jsem tuhle skvělou knížku dočetla.Je to prostě úžasný,čtivý a nádherně napsaný příběh.Byla jsem vtažena do děje doslova od první stránky a měla jsem pocit že jsem jeho součástí.Co se týče obsahu asi do smrti nepochopím jak se někteří lidé dokáží k černochům chovat, ponižovat,znásilňovat,nahánět jak lovnou zvěř či zabíjet a to vše v podstatě beztrestně.A skoro celý svět se k tomu staví lhostejně.Rozhodně doporučuji k přečtení.
Skvělá kniha, dalších z těch, kdy čtete poutavý příběh a přitom se dozvídáte zajímavá fakta.
Hustý na celém příběhu je, že doba, ve kterém se odehrává, není zas tak dávno. Jak je možné, že se běloši k černochům takto chovali?
Po knize jsem znovu koukla na film, i slza ukápla.
Doporučuju :-) Velmi čtivá kniha o černošských hospodyní. Smutné i veselé a lidsky dojemné. Vše jsem to s nima prožívala. Rozhodně si jí pořídím i do své knihovny, protože si jí ještě budu chtít přečíst.
Těžko uvěřit, že opravdu lidé takto smýšleli ještě pár let nazpět a údajně civilizovaný stát stavěl národní politiku na tom, že národ rozděloval na černé a bílé, to co je v knize vylíčeno je děsivé už jen proto, že v některých lidech tohle nesmyslné rozdělení přetrvává a i dnes se s tím setkáme a to nejen v Americe a pak, že je člověk tvor rozumný.
Výborně odvyprávěný příběh, barevně vyladěná verze černobílého světa, v němž nic není tak jednoznačné, jak to na první pohled vypadá. Živoucí postavy, tragikomický nádech (v těch nejdramatičtějších momentech jsem si nemohla pomoci a smála se nahlas), důležité téma s přesahem, napětí a spád. Hospodyně k sežrání, bílé paničky rovněž, v obou případech tak či onak... Na film jsem zatím nenarazila, možná časem... A ano - to, že je zachycen výhradně ženský svět a přitom nemám pocit, že čtu román výhradně pro ženy (což dokazuje i množství mužských komentářů níže), považuji za velké plus.
Černobílý svět mě zaujal nejprve svou filmovou obálkou, jelikož hlavní postavu Aibileen ztvárňuje Viola Davis, jsem ale zastánce teorie - prve kniha, poté film. I v tomto případě se mi postup osvědčil. Černobílý svět svým motivem neskutečně připomíná "Jako zabít ptáčka"; vtáhla mě kniha Stockettové od první strany, tedy mnohem rychleji než "ptáček". Od prvních vět až do závěrečného odstavce jsem hltal a prudce vdechoval každé slovo, větu i událost. Obě hlavní postavy, Aibileen a Minny, byly neskutečně reálné, ačkoliv trošku spadaly do stereotypní kategorie postav "trpící ženy", a tento výraz se mi držel v mysli. To nicméně nesnižuje výpovědní hodnotu, obsah i styl vyprávění. Kniha Vás nenechá vydechnout, neustále se něco děje a já zažíval obavy, co přijde na další straně a komu bude ublíženo. Vyprávění ze tří pohledů bylo koncipováno posloupně, což dávalo možnost orientovat se v množství postav. Nicméně mi chyběl minimálně pohled čtvrtý, a to postavy Celie, která je největším hybatelem příběhu Minnie. Byť je její příběh relativně ukončený, některé aspekty chování mi nebyly autorkou objasněny. Možná by byl užitečný i občasný pohled hlavní "záporačky", Hilly. Její chování a činy dostáváme pouze zprostředkovaně, přes ostatní, což zní činí pouze jen stereotypní a zase ne tak zajímavou osobnost. Prospěl by větší náznak ambivalentnosti a motivů chování. Citelně mi scházela i větší závěrečná konfrontace s ostatními postavami, minimálně se Skeeter, jejíž postava je založena na nekonvenčním chování a smýšlení oproti době, do které je román umístěn. Od počátku jsou postavy Hilly a Skeeter v opozici, proto mi jejich poslední žvatlání o ničem v závěru knihy, přijde nedostačující. Zde by se měla osobnost Skeeter napevno rozvinout, což by korespondovalo i s úsilím, které v příběhu vynaloží. I přes tyto nepodstatné výhrady jsem byl knihou učarován a mohu jen vřele doporučit.
Dočetla jsem, ale měla jsem trochu zmatek v postavách. Dlouho mi trvalo zorientovat se kdo je kdo. Kdysi jsem knihu četla, ale nedočetla. Tentokrát jsem si řekla, že dočíst chci, když se to tak vychvaluje. V polovině jsem přerušila čtení a za "chvíli" jsem přečetla jinou napínavou knihu a vrátila jsem se k Černobílému světu. Teď už se mi četla lépe, ale na pět hvězd to nevidím.
Krásná kniha, jejíž příběh se odehrává výsostně ve společnosti žen. Dvě strany, dva úhly, dvoje vidění. Výborné vykreslení postav a emocí, které v tomto "černobílém" světě vládnou, ať už jsou to nadřazenost, panovačnost, předsudky až hloupost, druhá strana nastavuje pokoru, statečnost a především ohromnou vnitřní sílu...
Nejsou tu žádné zbytečné kudrlinky, vlastně je to dosti přímočaré... Skvělá kniha a i filmové zpracování je moc hezké.
„Černobílý svět“ jakoby trochu doplatil na to, že jsem ho četla víceméně odpočinkově ke knížce, která mě úplně zavalila. Myslím tím, že bych asi napsala (pokusila bych se) obsažnější shrnutí, než moc se mi to líbilo (což docela určitě není málo).
Vedle toho, že mě to bavilo číst, mě neustále fascinovalo a zároveň vyvádělo z míry povědomí o nejrůznějších událostech, které se v tu samou (vlastně nedávnou) dobu odehrávaly u nás i jinde po světě. Právě porovnávání toho všeho mě asi nejvíc zaujalo, provokovalo a proměňovalo čas v podivuhodně nestabilní veličinu. Neméně provokativně působivé (a mnohé otázky vyvolávající) bylo závěrečné slovo autorky, její osobní zkušenost, to, že okolnosti žila, to, že knihu napsala, a právě takto.
Opravdu dobře napsaná kniha o rozdílech mezi lidmi. Nejen co se týče barvy pleti,ale i společenského postavení a myšlení.
dlouho jsem se na ni chystala, nyní jsem ji dopřála a vzala s sebou na výlet do Prahy..ve vlaku cestou z Ostravy a do Ostravy zdárně přečetla...a hvíle ve společnosti slečny Skeeter si náležitě užila...kniha se možná trochu vleče, asi jako to horké léto v Mississippi....ale její poselství je ostré, naléhavé a hluboké...ukazuje rasovou segregaci na jihu USA..nahlíží do duší černých hosppodyň..které ukrývají často velmi protichůdé pocity...vynořující se denně z nuzných poměrů, často unikající od domácího násilí, aby si poslechli a vytrpěli svoje za dobře odvedenou práci...
Pohled trochu jiný, než ukázala slečna Scarlett a její pěstounka od Margaret Mitchellové...
Skeeter poslechne hlas svého srdce a nebojí se jít s kůží na trh...drsná situace, kdy se proti ní obrátí díky jejím "viditelným" aktivitám skoro celé městečko, její kamarádky, ba přichází i o snoubence ..a to městečko neví, že píše knihu...zase vidět, jak jeden čověk dokáže strhnout většinu. A jak je důležité v kritických momentech necouvnout, i když mě skupina slepiček vyštípe z klubu, z dívčí ligy, z redakce pochybného plátku...Skeeter se povedla :)
a moc se mi líbila taky postava Celie Footové - "bílé spodiny" - kerá se zoufale snaží zapadnou do snobského prostředí..a která díky svému původu kašle na hranice. Protože ty si tvoříme jen ve vlastní hlavě....
autorka vycházela z vlastní zkušenosti....a i kdyyž se snažila, kdoví, jak špatné/možná trochu lepší to vlastně tehdy bylo, a c všechno musely hospopdyně zežvíkat (krásně ukázáno na postavě hubaté Minny - a to kolikrát ještě držela jazyk za zuby..)
knížka nutící k zamyšlení. místy dojemná, místy tvrdá. ukazující nám, jak by některé věci neměly být..kdo z nás je tady proto, aby se povyšoval ??
Doporučuji !
"Jsem vzteky bez sebe tak, že se třesu. Vyběhnu do schodů a ohromeně se svalím k psacímu stroji. Nechápu, jak mohl matka vhodit někoho, kdo jí prokázal tu největší službu, vychoval její děti, naučil mě laskavosti, sebeúctě. Zírám na svůj pokoj s růžovou tapetou, závěsy s poutky, zažloutlými fotkami, které tak dobře znám, že mi už téměř nestojí za pohled. Constantine pro naší rodinu pracovala devětadvacet let.."
Bohužel jsem nejdříve viděla film.. ale ani tento fakt mi knihu nepokazil. Knihu jsem přečetla jedním dechem a před očima se mi přitom promítal celý Jackson i se svými obyvateli a já si připadala, jako bych to všechno tak trochu prožívala společně s nimi.
Když opominu plno překlepů (na 400 stran až příliš), tak nevím proč jsou všichni touto knihou tak nadšení. Je roztahaná (mohla být poloviční), s divnými zápletkami (pěkný termín v recenzi - přitažené za vlasy) a příliš pozornosti popisu prostředí/věcí než postavám. Kniha je o předsudcích rasismu, ale….
Rozdělování kapitol na Aibileen, Minny nebo Skeeter bylo zbytečné a můj dojem je, že to autorka použila, aby čtenář vůbec poznal koho právě v ději sleduje, místo aby lépe propracovala charaktery. Co vykreslila nejlépe je role hospodyně. K tomu dodáno černá hospodyně. Pokud nějaké + body pak za Aibileen. Ta se jak charakterem, činy, tak vývojem smýšlení jeví jako nejpřesvědčivější postava. Např. její empatie s bílými dětmi, které vychovává dle svědomí ne barvy, ale přitom odchází do jiné rodiny, kde budou děti jen do určitého věku.…
Těžko posoudit jak se změnil pohled Američanů z 60.let 20.století, nejen v Mississippi, na otroctví / rasismus, resp. pohled černých na bílé, a opačně. USA měli nedávno v čele své země černého prezidenta, ale dnes mají někoho kdo buduje nejednu zeď…..
A kdo tady u nás, nejen v Evropě, hrdě tvrdí, že nesnáší rasisty, by se měl zamyslet př. kdo dělá jakou práci. Možná ne v našich domech, ale „jen“ v nemocnicích, službách. Opravdu jsme z obliga rasismu? Co třeba volba prezidenta, jemuž stačila jedna populistická informace o tisících utečenců, kteří zaplaví naši zemi (kdo si rozumně řekl - co by tady hledali za štěstí?)
Za mne – přečíst ano, ale zážitek minimální.
Výhledově zkusím Jako zabít ptáčka od Harper Lee, i když Pulitzer mne odrazuje:o))
Úžasná kniha, nemohla jsem se odtrhnout. Byla první tohoto žánru, kterou jsem četla. Velmi oceňuji, že jsem si při čtení mohla rozšířit obzory.
Nejkrásnější kniha, kterou jsem letos četla. Silný příběh, úžasně vykreslené postavy a hlavně ten pocit, který to ve vás zanechá, především to, že je těžké uvěřit, že něco až tak absurdně nespravedlivého bylo možné před pouhými 50 lety. Otroctví sice tou dobou bylo už dávno zrušeno, ale bohužel i dlouho potom to bylo skoro stejné, ačkoli oficiálně černoši nebyli otroci, ale hospodyně, kuchařky, zahradníci apod. Jenže s úplně jinými pravidly a přístupem než by měli bílí zaměstnanci. Svým způsobem mi ale bylo líto i bílých slečinek....jaké měly prázdné životy, jak neměly čas na vlastní děti, protože se přece věnovaly dobročinnosti a různým spolkům a tak je nechávaly vychovávat svým opovrhovaným personálem...nutno dodat, že ale ani bílé ženy to ještě tehdy neměly jednoduché. V blízké budoucnosti se však už vynořují kontury prvních hippies a kromě nich také naděje, že tahle absurdní a pro nás už skoro nepochopitelná pravidla, chování a přístup se změní. Problém lidstva je ale v tom, že má krátkou paměť a že všude na světě existují lidé, kteří s nostalgií vzpomínají na "staré dobré" pořádky, ať už je to segregace etnických menšin, náboženských menšin, různé formy totality apod. Proto bych tuto knihu dala přečíst všem, někteří by se možná díky ní mohli zamyslet.
Úžasná kniha, moc mě nadchla. Popisuje osudy černochů a bělochů v šedesátých letech na americkém jihu. Knížka je mnohem lepší než film a hlavně vezme za srdce....
Černobílý svět
Opravdu velmi krásná kniha, nemohla jsem se od ní odtrhnout. A současně velký výlet do neznalosti, jak na tom vztahy bílých a černých byly ještě v 60. letech děsivé.