Černobyl 01:23:40
Andrew Leatherbarrow
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517957/bmid_cernobyl-01-23-40-MLb-517957.jpg
4
41
41
Psal se 26. duben 1986. V 01:23:40 v noci stiskl vedoucí směny Alexandr Akimov nouzové tlačítko na ovládací konzoli 4. bloku Černobylské jaderné elektrárny. Co nastalo poté, vyústilo v nejhorší jadernou katastrofu v dějinách. Ta si vyžádala trvalé uzavření velkého, dosud prosperujícího města a rozsáhlé oblasti kolem něj. Došlo k evakuaci desetitisíců lidí. Katastrofa způsobila přímou i nepřímou smrt několika dalších tisíců lidí. Urychlila rozpad Sovětského svazu. Likvidace následků už spolykala astronomickou sumu finančních prostředků ve výši několika desítek miliard dolarů a dodnes není vyřešena. Nešlo o první, ani poslední vážnou jadernou havárii, ale nepochybně se jedná o tu nejhorší ze všech. A vzalo si lidstvo z této události vůbec nějaké ponaučení?... celý text
Literatura faktu Historie
Vydáno:
2020
,
CPress
Originální název:
Chernobyl 01:23:40: The Incredible True Story of the World's Worst Nuclear Disaster, 2016
více info...
Přidat komentář
Táto kniha je ešte väčšia katastrofa než samotný výbuch v jadrovej elektrárni. Hlavne slovenské vydanie od vydavateľstva Citadella je vrcholnou ukážkou diletantstva. Snáď sa raz vrátia tie časy, keď čítanie kníh malo kultivujúci vplyv na jazyk populácie. Dostali sme sa do fázy, kedy naopak takéto prekladateľské nepodarky prznia ešte posledné zvyšky gramotnosti.
Ze začátku jsem byl z knihy nadšen, ale mé nadšení postupně opadalo tak, jak přibývalo autorovo subjektivní hodnocení a nepřesnosti a dokonce chybná fakta (to nevím jestli vzniklo překladem nebo už je obsahoval originál).
Na tohle čtení jsem se chystala od dob shlédnutí série o černobylské havárii.
Hodně zajímavá forma: V knize se pravidelně střídají kapitoly se subjektivním pohledem na havárii a kapitoly ryze objektivní, které stroze obsahují výčet faktů. Ta osobní emotivní část je vzpomínkou na autorovu návštěvu Černobylské elektrárny a opuštěného města Pripjať v roce 2011, objektivní část líčí černobylskou havárii den po dni, hodinu po hodině, a i pro laika celkem srozumitelně vysvětluje, co se vlastně stalo.
Tyhle dva střídající se pohledy se působivě doplňují a oba vyvolávají silné emoce, i když pokaždé trochu jiné.
Na jedné straně strohé, ale přesto ve výsledku hrůzyplné líčení vlastní havárie a hrdinství lidí, kteří bez jakýchkoliv ochranných pomůcek zachraňovali, co se dalo, často zbytečně, chaoticky, ale přesto zemřeli jako hrdinové. A současně zatajování, mlžení, odmítání odpovědnosti… Z celé té spleti faktů i dodatečně zjištěných okolností vyplývá nakonec otázka: Mohli za havárii operátoři, kteří vršením chyb a zmateným rozhodováním způsobili výbuch, anebo malér byl již předem zakomponován ve vlastním nedokonalém, možná i chybném technickém řešení reaktorů? Nebo je příčina v celém tehdejším sovětském systému, kde vše bylo hlavně na oko, plnění plánů především na papíře, všeho nedostatek, obcházení bezpečnostních pravidel a politická neodborná rozhodování?
Autorova návštěva v opuštěné Pripjati chytne za srdce, i když zase trochu jinak. Od pobouření nad občasnými hledači pokladů, zloději artefaktů i nad autory chlubivých selfíček před zarůstajícími troskami, až po pochopení smutku autora téhle knihy nad opuštěnými, křovisky zarůstajícími paneláky a dávno zapomenutými osudy lidí, kteří zde měli kdysi domov.
„Z nespoutaného lesa ční šedobílé brutalistické stavby z betonu, většinou prosté jakýchkoliv znatelných kudrlinek, a na obzoru se z mlhy vylupuje matná silueta Černobylu. Ve vzduchu visí tmavé mraky a máčí vše vodou. Sem se to ale hodí. Být v tomhle prázdném, polorozpadlém, takřka nepopsatelném městě – tomu se vážně nic na světě nevyrovná. Ticho v mých uších přerušuje pouze vítr. Jako by Země dávno vymřela a mně se nějak podařilo přežít…“
Moje první kniha o Černobylu. Napsané tak, aby i laik pochopil, jak taková jaderná elektrárna funguje. Velké plus přikláním k tomu, že autor danou lokalitu osobně navštívil.
Perfektní, prostě skvělé - autor si dal opravdu záležet a jednotlivé pasáže jsou popisovány podrobně, srozumitelně, tak, aby je každý pochopil a udělal si obrázek, co se v ten osudový den (a vlastně i co bylo celé špatně už předtím, než ke katastrofě došlo) stalo, proč se to stalo a jaké hrozné to mělo následky. Jak to vlastně vypadalo v oblastech, které byly zasaženy smrtící radioaktivitou, co vše byly úřady ochotné zamlčovat na úkor zdraví svých občanů. Výhodou je, že kniha je vhodná i pro naprostého laika v oblasti radioaktivity a Černobylu obecně, protože autor zpočátku probírá vysvětlení toho, co to vlastně radioaktivita je a že i v minulosti byly jisté havárie související s radioaktivním světem (ono totiž ukrást někde ozářený kus plutonia a pak tím ozářit zbytek města a ještě se podivovat nad tím, že to "pěkně září" může leckomu připadat padlé na hlavu, ale bohužel - dříve nebyly takové poznatky...), ale pak se konečně dostává k jádru věci. Autor si z havárie Černobylu poctivě nastudoval co nejvíce pramenů a je to na knize znát.
Jsou tu i pasáže, ve kterých popisuje svou cestu do Pripjaťi a na konci knížky jsou některé (nechci říkat pěkné, to by bylo neuctivé ke všem obětem této katastrofy, spíše - podnětné, podněcující představivost) fotografie.
Čest všem vojákům, pracovníkům elektrárny, hasičům, lékařům - prostě všem, kteří se zachovali tak jak se zachovali, i když věděli, že za to nejspíše zaplatí životem!
Další z knih o Černobylu. V zásadě cestopis, který mimo zážitku z cesty samotné přináší i historické pozadí „incidentů“ v jaderných elektrárnách a popis událostí okolo havárie Černobylské jaderné elektrárny včetně odkazů na zdroje, ze kterých autor čerpal. Cestu do Pripjati i k novému sarkofágu jsem absolvovala v roce 2019 a opravdu ve mně zanechala plno dojmů. Díky této knize jsem je mohla znovu prožít…
Knížku hodnotím velmi kladně, i když celou tu událost vzala poněkud svižným tempem. Jako první jsem četla Černobyl od autora Serhii Plokhy a tak mi trochu vadily nesrovnalosti mezi těmito dvěma knihami (např. jak to tedy bylo s těmi potapěči?). Sice se více přikláním k první knize, protože jsem ji četla dřív a byla podrobnější, ale ono těžko říct, co je pravda.
Oceňuji, že autor se sám do Černobylu a Pripjati vypravil, bylo to zajímavé číst. A velmi kladně hodnotím i odkaz na autorovu galerii fotek, to mi hodně pomohlo k těm popisům míst, která navštívil. Jediné, co bych mu vytkla, že se mohl dopředu naučit pár slovíček - děkuji, prosím, dobrý den. A že mohl být pokornější, i když k tomu pak dospěl a uznal své chyby.
Bylo zajímavé si také číst o osudu elektrárny v současnosti. Člověk si tak nějak nepřipouští, že to tehdy neskončilo a ještě dlouho neskončí.
Co mi na knize vadilo, bylo, že často začal nějaké téma a v dalším odstavci mluvil o něčem jiném. A také jsem si úplně nechtěla číst o Fukušimě, ale budiž.
A hodně mi vadil český překlad. Některé věty vůbec nedávaly smysl a musela jsem je číst 3x, abych z kontextu tak nějak odvodila, co je tím myšleno. To tak kazilo požitek ze čtení.
Celkově však další skvělá kniha o této smutné tematice. A teď si jdu přečíst nějaký zamilovaný román.
Další poučně naučná kniha o této katastrofě...Autor dobře vystihl atmosféru míst , kde se pohyboval , bylo úplně cítit tu prázdnotu města Pripjať. Pro nás , co nejsme příliš vědomí jaderné problematiky , to napsal snad nejsrozumitelněji ze všech autorů..fotografická příloha podtrhuje veškeré pocity z jeho pobytu..
Jelikoš mám zde pár kamarádů Ukrajinců, i oni dokázali přispět do diskuze .Ze strany SSSR bylo vždy ,co se týče jejich neúspěchu tajeno vše. To , ale víme všichni. Přesto věřím , že Kyjev ale i Minsk a Moskva mohou a určitě jsou zajímavé destinace k poznání..Osobně obdivuji i Transsibiřskou magistrálu a kniha od Václava Turka nabízí velice pěknou projížďku po celé jeji délce.
Samozřejmě i kniha Modlitba za Černobyl od S. Alexijevich splnila mé očekávání a ji přinesla Nobelovu cenu za literaturu
Je pravda, že jsem o tématu Černobylu četla už více knih, ale tahle mě i zaujala ... byla psaná za prvé s odstupem času, což někdy pomůže k pochopení daného problému ... za druhé od autora, který není ruské národnosti ... je to úžasně čtivé ...
Časová linka lidských příběhů a událostí kolem černobylské katastrofy, navíc protkaná výpravou na Ukrajinu. Nesmírně zajímavé – už jen proto, jak vnímá "mileniál" ze Západu prostředí Ukrajiny. Autor má problematiku zjevně důkladně nastudovanou.
Další knížka o Černobylu, kterou jsem přečetla. Vždycky mě atomová energie zajímala a chtěla jsem i pracovat v elektrárně, bohužel jsem na to neměla školu a tak jsem vždycky jezdila do Dukovan jako nadšenec, který toho ví myslím si dost na to, aby o tom mohl mluvit. Nejsem Legasov, ale přečetla jsem již mnoho článků o Černobylu, atomové energii a viděla jsem mnoho dokumentů a filmů o této katastrofě, abych byla "v obraze".
Na knihu od tohoto autora jsem narazila náhodou na internetu, když jsem se dívala na knížky na toto téma. A pak jsem nedávno cestovala knihkupectvím Luxor a našla jsem ji tam. Ihned jsem si ji koupila, bez váhání. Musím říct, že to bylo trochu jiné, než číst Černobyl: Historie jaderné katastrofy od Serhii Plokhyho. Tahle knížka se mi líbila mnohem víc. Hlavní rozdíl byl v tom, že Andrew osobně navštívil elektrárnu a Pripjať. Serhii Plokhy v knížce hlavně popisoval stavbu elektrárny, co přesně se stalo 26. dubna 1986 a jak to bylo po havárii. Knížka od Andrewa se mi také líbila, ale nedala jsem plný počet * za to, že jedna kapitola byla o havárii a další zase zážitky z jeho cesty. Možná by bylo lepší udělat jednu část knihy jen o Černobylu a druhou samostatně jen o výletu + fotky hned za tím. V knížce se kapitoly střídají a fotky jsou až za zdroji, které jsou na X stránkách. Ale jinak skvělé čtení!
Kniha se mi četla velice dobře, protože autor zvolil laicky styl psaní o Černobylu a katastrofě.
Kniha se liší od jiných tím, že autor líčí i svůj zážitek z cesty do Černobylu a připomíná i další nehody jaderných elektráren. Celkově je kniha velmi aktuální (data k prvnímu pololetí 2019).
Jediné co bych knize vytkla bylo to, že kapitoly o Černobylu a kapitoly z návštěvy se střídaly- to mě značně rušilo, kdyby byla kniha rozdělena na 2 části bylo by to mnohem komfortnější :-)
Velmi čtivě a šikovně napsána, dá tato knížka všechny podstatné informace nadšencům i těm, kdo chtějí černobylskou tragédii pochopit technicky. Přijde mi jako dobrá alternativa je knížce od Serhie Plokhiho, kde jsem se místy mezi jmény a stranickými funkcemi měl problém zorientovat.
Souhlas s TheRaven: také mě minul seriál o Černobylu, proto bylo mé povědomí o havárii velice malé. Mě tedy nejdřív upoutala kniha Modlitba za Černobyl a teprve poté tato kniha, ale v této se lépe vysvětlilo, jak to tehdy bylo. Je psaná tak, aby to pochopil i naprostý laik. Vše je srozumitelně vysvětleno a prolíná se průběh katastrofy před 30 lety a současnost, což dává člověku možnost vydechnout.
Černobylská horečka vyvolaná nedávným seriálem mě tak nějak minula, přesto jsem na nedostatek svého povědomí o „nejhorší jaderné katastrofě v dějinách“ nebyl zrovna dvakrát pyšný. Když mi náhodou padla do ruky sympaticky vyhlížející knížka A. Leatherbarrowa, bral jsem to jako skvělou příležitost, jak se zbavit jednoho restu. A nelituju. Celkově jde o publikaci nepříliš dlouhou, navíc neskutečně čtivou, takže pro základní seznámení se s příběhem ideální. Za klad, alespoň pro laického čtenáře, považuju způsob vyprávění, totiž prolínání kapitol technického či historiografického charakteru (úvod do výroby jaderné energie, přehled dalších havárií, černobylská nehoda, její následky, proces, vysvětlení, k čemu došlo) s kapitolami výpravnými, v nichž autor líčí svou návštěvu Černobylu a Pripjati. Celek působí pěkně organicky, jasně ukazuje, co se vlastně stalo, boří některé mýty a návdavkem i přes pochmurné téma skýtá příjemný čtenářský zážitek. Nelze než doporučit, leč srovnání s jiným „černobylskými“ publikacemi nemám.
Celkom ujde. Oproti skvelej knihe Polnoc v Cernobyle a knihe Černobyl - história jadrovej katastrofy to však bol výrazne slabší odvar. Trochu zbytočne boli popisy jeho návštevy v Cernobile a malo detailov tam, kde by sa hodili. Ale beriem knihu ako slušnú prácu, nakoľko autor nie je žiaden spisovateľ a je to vôbec jeho prvá kniha.