Černooká
Anna Musilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533291/bmid_cernooka-65e1a36476585.jpg
4
567
567
Viktorie je osmnáctiletá studentka, která žije zdánlivě normální život. Chodí na střední školu, řeší rozpory s kamarádkou a právě prožívá první lásku. Skutečnost je však jiná, než se na první pohled zdá. Před lety zemřela Viktorii matka a ona se s tím dosud nevyrovnala. Jednoho dne spatří v zrcadle záhadnou dívku - přízrak s černýma očima, který jí začne podsouvat zvrácené myšlenky. Kdo je tahle nevypočitatelná Černooká? A dokáže ji Viktorie porazit?... celý text
Přidat komentář
No, po dočtení jsem taková rozpolcená. Ze začátku jsem se nemohla začíst, pak to bylo fajn, pak se to vleklo a na závěr už sem jenom chtěla vědět jak to dopadne!
Kniha mi nakonec přišla příliš depresivní, v některých věcech trošku nerealná. Nevím.. asi sem naivně čekala trošku lepší happyend. Nebýt té obálky, asi bych si knihu nepřečetla.
Od té doby, co knížka vyšla, tak jsem na ní slyšela odlišné a různé názory, proto když se mi dostala do rukou, tak jsem si řekla, že si na ní udělám svůj názor! :)
Neočekávala jsem nic zásadního, ale ani natolik jsem překvapená nebyla. Knížka byla pro mě hodně depresivní, ze začátku jsem se nemohla úplně začíst, ale pak to mělo určitý spád..
Občas mi přišlo zvláštní chování hlavní hrdinky, ale chování její sestry bylo snad ještě horší..
Rozhodně dobrá zkušenost si tuhle knížku přečíst, ale víckrát už určitě ne! :)
Příjemné překvapení, neměla jsem velká očekávání. Knížku jsem přečetla na jeden zátah, nemohla jsem se odtrhnout. Jen škoda zbytečně zdlouhavych popisů v některých pasážích.
Knížka mě skoro celou dobu strašně nudila. Děj skoro žádný, ale popisů mnoho. Knížka se mi moc nelíbila. Podle mě by si ji měli přečíst pouze lidé, kteří trpí nebo trpěli depresemi a lidé, kteří se o deprese zajímají. Jinak nikdy. Postava Viktoriiny sestry plochá a to většina postav v knížce. Hlavní hrdinka nesympatická, nedoporučuji.
Takže vážení, toto je síla.
Geniálně napsaný a neuvěřitelně gradující psychotrhriller, který jsem zhltla během dvou dnů. Knížka vás do ani ne 50 stránek rozbrečí. A to ne jenom tak obyčejně. Autorka si s vámi hraje. Vypráví smutný příběh a vy už už brečíte, ale ona vás na této pomyslné hranici nechá do poslední věty. Té poslední věty odstavce, jejíž význam je tak moc konečný a nezvratný, že propláčete další půl hodiny.
Ale to není všechno. Autorka vám svým ohromujícím stylem psaní zrychlí tep už v prologu! (a vy se ještě nějakou tu dobu budete vyhýbat zrcadlům...) A ten konec? Nemám slov.
Musím říct, že ani v nejmenším nelituji, že jsem po tomto skvostu s nádhernou obálkou šáhla. Mám ráda psychologii a tato knížka mi pomohla přiblížit pocity, které autorka umí excelentně popisovat, které nemocní cítí.
Po přečtení Černooké a Naslouchače se opravdu těším na další výborné české knihy, protože novodobí a mladí čeští autoři ukázali, že umějí psát.
Kniha Černooká je pre mňa veľkým prekvapením. Po prečítaní prológu som bola trochu skeptická, ale už po prvej kapitole moje zmätenie zmizlo a do knihy som sa začítala tak veľmi, že som sa od nej nevedela odtrhnúť. Autorkin štýl písania mi sadol, hltala som každé jedno slovo a dostalo ma, ako dokázala opísať každú jednu emóciu hlavnej hrdinky. Príbeh Viktórie, ktorá sa snažila zorientovať vo svojom živote, prežívala svoju prvú lásku a hľadala spôsob, ako sa vyrovnať so stratou milovanej osoby ma neskutočne dostal. Trikrát som sa dokonca pristihla pri tom, ako sa mi do očí tlačia slzy, čo sa mi pri čítaní nestalo už dlhšiu dobu. Príbeh Viktorie je hlavne dôkazom toho, že nech už v našich životoch prežívame čokoľvek, vždy je dôležité o svojich pocitoch a emóciách hovoriť. A ja dávam tomuto dielu plný počet hviezdičiek, pretože pre mňa je dokonalé. Myslím, že budem nad Černookou ešte nejakú dobu premýšľať.
Knihu jsem si pořídila hlavně z důvodu obrovského boomu a pozdvižení, které kolem ní vzniklo v době jejího vydání. Očekávání jsem měla velká, ale vlastně jsem moc nevěděla, do čeho jdu.
Bohužel musím přiznat, že autorčin styl psaní mě nedokázal vtáhnout do děje, vlastně se mi samotný děj ani tolik nepozdával. Příběh mi přišel přitažený za vlasy, občas jsem se v textu ztrácela. Hlavní hrdinka mi byla nepříjemná.
Ani nevím, proč jsem dala v hodnocení tolik hvězdiček, možná je to tím, že si nechci přiznat, že mě kniha opravdu tolik zklamala.
Zpočátku mě velmi nalákal Viktoriin tajemný zážitek - první setkání s Černookou a očekávala jsem, že příběh bude ve stejném duchu i pokračovat. Bohužel se ale děj po většinu knihy "táhl", přibyly zdlouhavé pasáže, kdy se prakticky nic zásadního nedělo, příběh se nikam neposunoval, byl na můj vkus příliš rozvláčný. Až v závěru děj nabral spád, objasňování tragické události bylo opravdu napínavé a vyřešení vážně nečekané.
Kniha mě ale přivedla k zamyšlení, jak strašné může být "onemocnění duše", které může postihnout každého z nás. Ráda bych potom věřila, že péče o psychiatrické pacienty s tak děsivou minulostí a diagnózou je opravdu tak ideální, jak ho líčí spisovatelka v epilogu. V žádném případě nejsem odborník, ale nevím...
Co na ro říct? Byl to hodně zvláštní příběh a já se do nej nemohla nějak dostat. Nemuzu říct ze by se knížka četla špatne, bylo to ctive, ale na mě moc popisne a málo dialogu ikdyz je mě jasne ze to bylo hlavně o těch pocitech Viktorie. Hlavně se do poloviny knížky nic poradně nedělo a až ke konci se tam začalo něco dít a být nějaký zvrat. Za mě to byl takový lepší průměr. Co se musí ale přičíst k dobru je ta úžasná obálka
Do této knížky, která má neskutečně krásnou obálku jsem se pustila po dvou měsících, kdy mi ležela doma. Nejprve jsem se nemohla vůbec začíst, proto jsem ji na chvíli odložila a přečetla mezitím něco jiného.
Autorčin styl psaní pro mě byl celkem přijatelný, i když mi připadalo, že je v celé knize docela málo přímé řeči a hodně moc popisování. Když už jsem se do knihy začetla, tak jsem s ní neměla vůbec žádný problém. Četla se mi celkem rychle a prakticky jsem jí nechtěla odložit.
Příběhem byla kniha opravdu povedená. Musím říct, že autorka měla super nápad.
Bohužel mi přišlo, že to úplně nedotáhla do konce, protože mi tam něco chybělo. Úplně nedokážu říct co, ale prostě jsem neměla z knihy ten wow pocit, který jsem očekávala. Ale na to, že to napsala takto mladá autorka a ještě k tomu česká, musím říct, že je to povedené dílo. Řekla bych, že by čtenář mohl v knize najít mnoho ponaučení. A už z tohoto důvodu bych knihu určitě doporučila.
Obálka knihy: Úplně jednoduchá a stoprocentně vystřihuje hlavní téma knihy. Vzhledově se mi také opravdu líbí. Sice jsem si jí koupila díky kladným recenzím, které jsem všude četla, ale i díky její obálce jsem jí v knihovně musela mít. Obálka u mě má rozhodně 5*/5*
Hodnocení: 3,5*/5*
ČERNOOKÁ
Tuto knihu jsem neplánovala číst a asi bych ji ani nikdy (i když zase - nikdy neříkej nikdy!:D) nečetla, kdybych na jaře 2019 nepotkala na Yoli narozeninách spisovatelku Aničku Musilovou. Anička je velice sympatická, milá a elegantní dívka a její osobnost mě přiměla ke koupi knihy. Kde začít.. :-) Začnu asi tím, že kniha je napsána stejně noblesně a elegantně, jako je i sama Anička. Opravdu jsem tam viděla velké spojení a propojení. Ten styl psaní je vskutku skvostný. A navíc toto Anička napsala tak mladinká? Toto je prvotina? To mi přijde neskutečné... Takže ano, krásně napsáno, klaním se před takovým stylem psaní v takovém věku - v jakémkoli věku... a teď pojďme dál. Musím na rovinu říct, že nejsem cílovkou a tím pravým čtenářem této knihy. Ovšem s tímto faktem jsem do toho šla. S tímto vědomím knihu koupila a četla. Brala jsem to vlastně i jako takový experiment a vybočení z mé obvyklé zóny. A vybočila bych znovu.:-) Kdybych mohla vrátit čas, přečtu si to znovu. Ovšem asi především díky konci... Budu zcela upřímná: nejvíce se mi na knize líbil konec. Temný, zlý, bezvýchodný.. Tam, dá se říci, vystrkoval růžky thriller - potažmo horor. Kdyby na této vlně jela celá kniha, byla bych maximálně spokojená. Takový je však až samotný konec.. který je velice překvapivý a ve mně zanechal stopu a dokonce se k němu myšlenkami vracím i několik dnů po dočtení. Ovšem ten zbytek knihy je jiný. Opravdu nečekejte thriller, toto je ryzí a poctivý psychologický román. Který řeší jedno velké téma: deprese. Najdete tu (dle mého) velice autentické a pravdivé popsání deprese, postupné padání hlouběji a hlouběji - až dojde k vysílení, ke ztrátě, kdy už prostě nemůžete... je to vlastně jisté ztrácení sebe ... a s tímto souvisí Černooká. Každý čtenář si ji může vysvětlit tak trošku po svém, pro mě to prostě bylo ztělesnění deprese hlavní hrdinky Viktorie (která byla mimochodem vášnivou čtenářkou a to mi na ni bylo velice sympatické:)). Prvních 100 stran jsem vlastně pořád čekala na to, co přijde, o čem to bude... v jednoduchosti řečeno: bylo to o popisu pocitech a právě o zmiňované psychické nemoci... pro mě velká část knihy málo dějová, zkrátka niterní a velice pečlivý popis pocitů Viktorie a toho, jak nad sebou sama ztrácí kontrolu.. Tady se to ve mně trošku bije: protože pro mě málo dějové, ale zase na druhou stranu kdyby ta knížka byla jiná, nebyla by už tak věrným odrazem a zrcadlem psychiky hlavní hrdinky.
Takže když to shrnu: knížka se mi líbila nejvíce svým koncem, po dočtení ve mně rezonoval a vyvolal ve mně poměrně silné emoce. Jako celek beru tuto knihu za experiment. Já osobně nejsem zase tolik na detailní popisy pocitů a taky nemám moc ráda, když vlastně nevím, co je pravda a co představa (Černooká byla z jednoho úhlu pohledu vlastně docela abstraktní). Kniha se mě však dotkla např. i zpracováním a popisu toho, jaké to je ztratit blízkého člověka... Doporučuji lidem, kteří mají rádi hodně hodně hodně psychologické romány - ten styl psaní je vytříbený a dle mého popis psychické nemoci nemohl být napsán lépe.
A za mě osobně velký palec nahoru za ten konec. :)
Více na mém YouTube :-).
Divím se jak přišla autorka k těmto pocitům hlavní hrdinky.To musí opravdu zažívat nemocní lidé, kterých je mi líto.Na druhou stranu to co vyvedla nakonec to se odpouštět opravdu nedá.Kniha je zajímavá, paní Musilová je talent a jsem zvědav na další knihy
Kniha není špatná, konec je super a takový zvrat jsem opravdu nečekala. Ze začátku malinko nuda, ale to vše druhá půlka knihy vynahradí. Můžu doporučit, na to že je to české je to úžasné.
Prvotinu autorky jsem si chtěla přečíst už od doby, co jsem ji viděla na Instagramu. Obálka je úchvatná a stejně tak její obsah. Postava Viktorie byla úžasné napsaná z psychické stránky. A o to větší úžas ve mně má autorčin popis Černooké. To, jak korespondovala s hlavní postavou, mě neskutečně udivovalo, až jsem z toho v mnoha částech měla husí kůži. Postavu nejlepší kamarádky jsem měla ráda, pak zase ne a pak zase trochu ano... To se mi u knih moc nestává. Posledních třicet stránek pro mě bylo snad nejlepších z celé knihy, takový typ zvratu jsem vůbec nečekala.
Přečetla jsem téměř jedním dechem. Krásně napsané, vystihuje prohlubující se depresi a její fáze, skoro jako by to autorka zažila na vlastní kůži. Dávám rozhodně palec nahoru a těším se, co nového si od této mladé autorky přečtu. Jinak rozhodně nedoporučuji číst v porodnici ( na to je kniha příliš depresivní) ….
Relativně dobře se to čte, i když začátek odrazuje dojmem, že půjde o román jen a pouze pro dospívající dívky. Když to vydržíte, dočkáte se zvratu a napětí. Ale pro mě příliš vykonstruovaného a nepravděpodobného, nikoli ve smyslu prožitků a představ hlavní postavy, ale v popsaných reakcích na ně ze strany rodiny, školy a zejména zdravotníků. Posuzuji to ovšem z roviny několikaleté adiktologicko-terapeutické praxe.
Hodně se mi líbí téma knihy a ze začátku mě to opravdu bavilo, ale pak mi začalo připadat, že se autorka hodně opakuje.
Konečně román, který není žádná sladká tuctová lovestory, ale intimní a depresivní pohled do trpící duše.
Opravdu skvělý debut!
Štítky knihy
přátelství smrt deprese první láska psychologické romány psychická traumata pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2018 |  Černooká |
| 2019 |  Tamařino souhvězdí |
| 2020 | Hrdinky: Příběhy významných českých žen |
Černooká je moje prvotina s touto tématikou. Byla jsem velmi mile překvapená. Viktorie mi ,jakožto hlavní hrdinka, byla sympatická. Do první poloviny knihy jsem očekávala klasickou dějovou linku. Hlavní hrdinka se vyrovnává se smrtí matky, poznává první lásku, dostává se ze smrti matky a čeká nás jen happyend a popis vztahu. Omyl. Je to děsivá ale i úžasná jízda. Obdivuji autorku v popisu pocitů. Doporučuji si příběh přečíst, je to kvalitní čtení plné zvratů a ... bože ten konec jsem opravdu neodhadla :O.