sar.janurova profil

---

Odznaky 11 ze 72

Kdo jsem

Láska ke knihám mě provází už od dětství. Když se zamyslím, nedokážu ani říct, kde to všechno vlastně začalo. Vím jen, že se mě máma snažila za pěkného počasí vyhnat ven hrát si, abych těm knížkám dala taky někdy pokoj, a ač jsem ven šla, šla se mnou i ta rozečtená knížka... Takové to mezi mnou a knihami je. Musím je mít s sebou vždy a všude. Asi to ke mně už navždycky bude patřit. Čtení, knihomolství a obří knihovna praskající ve švech. Díky tomu vznikl i můj Instagramový profil Šárka s knížkou (odkaz najdete nahoře).
Nejčastěji mě můžete vidět číst biografické a autobiografické knihy, historické a válečné romány a literaturu faktu. Občas ale nepohrnu ani nějakou young adult, sci-fi či fantasy. Úplně mě neuvidíte s jakýmkoliv víc romantickým příběhem nebo erotickou literaturou.
Jak hodnotím knihy? Nikdy jsem si pořádně nevyhranila, co jaký počet hvězd znamená, ale zkouším se řídit tímhle:
1 z 5 hvězd - Kniha se mi vůbec nelíbila a netrefila se žádným způsobem do tématu, o kterém měla pojednávat.
2 z 5 hvězd - Jen málo věcí bylo na knize dobrých, ale nebyl to můj vkus druhu literatury a hůře se četla.
3 z 5 hvězd - Kniha mě nenadchla, ale ani neurazila, stále se však velmi dobře četla.
4 z 5 hvězd - Kniha se mi velmi dobře četla a opravdu mě bavila, pozměnila bych v ní jen nepatrné množství věcí.
5 z 5 hvězd - Kniha se mi opravdu dobře a rychle četla, velmi mě bavila a nebylo v ní nic, co bych jí vytkla.

Můj život a volný čas ale není jenom o knihách. Je také o touze poznávat svět. Jen jsem k tomu prvnímu kroku nenašla dost velké odhodlání, abych se někam vydala na vlastní pěst. Bojím se opustit místo, kde se cítím doma... A tak místo světa kolem sebe poznávám vesmír a hvězdnou oblohu. Už přes deset let. Bylo mi jedenáct, když jsem poprvé vstoupila do té šest metrů široké kopule hvězdárny a pochopila, že tohle místo se stalo mou další součástí. Pomáhám lidem udělat ten první krok k tomu, aby mohli poznávat krásy noční oblohy a byli tím stejně nadšení, jako jsem začala být před více než deseti lety i já. Přeju si, aby i pro mě někdo udělal tenhle první krok a pomohl mi poznávat svět. Třeba jednou...

Když se netoulám hvězdnou oblohou, toulám se krajinou kolem nás. S těžkým báglem na zádech, dobrou náladou mezi kamarády trampy a bez připojení k internetu. V tu chvíli je mi okolní svět jedno a já žiju přítomností mezi lidmi, které mám ráda a ke kterým vzhlížím. Kteří mají obrovské místo v mém srdci a které bych nejraději ochránila před tím vším, co nás po návratu do civilizace zase čeká... Vím, nejde to. A tak alespoň žiju tím momentem, kdy jdeme pěšinami po lesích, mlčíme a užíváme si, že jsme. Jeden se druhým, všichni se všema.