sarkasknizkou
komentáře u knih
S Gretou si nic nezačínej
Susanne Abel
Tak tahle knížka byla neskutečná jízda! Zpočátku jsem měla trochu problém se do ní začíst, asi tak prvních 100 stránek jsem se musela dost přemlouvat, ale potom se kniha docela slušně rozjela a od poloviny jsem se od ní nemohla odtrhnout.
Hodně se tu střídá minulost s přítomností, ale dá se na to docela rychle zvyknout. Za mě jsou nejvíce zajímavé části z minulosti, na kterých si autorka dala za úkol co nejlépe popsat Německo během a po konci války a události, které poté nastaly. A myslím si, že se jí to docela dobře povedlo. Kromě aktuálních, nejen politických, témat nám velmi kvalitně popsala i poválečný rasismus a chování k míšenským lidem.
Co už mě na knize tolik nebavilo jsou popisy Tomovy práce v částech o přítomnosti, přišly mi naprosto zbytečně roztahané a zdlouhavé. Závěr jako takový byl velmi uspěchaný a je škoda, že ho autorka shrnula jen na několika desítkách stran, přitom se kniha v první čtvrtině docela zbytečně táhla a potřebovala popohnat.
Jmenuju se Selma
Selma van de Perre
Jmenuju se Selma je jednou z mnoha knih o životě za druhé světové války. Odlišná od té spousty je ale tím, že velmi dobře popisuje situaci v Nizozemsku a to, jak fungoval tamní odboj.
Kniha se četla dobře a docela ubíhala, i když části o rodinném životě autorky byly trochu nudnější a pomalejší. Nejlépe se mi četlo o odboji jako takovém, tato část přinesla nejvíce zajímavých a nových informací, o kterých se veřejně moc neví.
Vyprávění po válce dalo také dobrý vhled do poválečné situace a toho, na jakou cestu se Selma musela vydat, aby alespoň trochu ulevila svému bolavému srdci.
Nezlomná naděje
Abram Goldberg
Abram, dnes stoletý muž, který se po několika desítkách let na začátku celého vyprávění opět ocitá za branami Osvětimi, kde jemu i jeho mamince bylo kdysi jasné, že se spolu vidí naposledy...
Abram nás provede svým životem před válkou, seznámí nás se svou milovanou rodinou, která pro něj byla vším, a také nám dá vhled do života v židovském ghettu. Když se s maminkou dostanou do Osvětimi, dává jí slib, který se mu díky této knize a vlastně i díky celému jeho životnímu dílu podařilo splnit - předával a předává lidem svůj životní příběh a tím i příběh milionů Židů, kteří takovou možnost nikdy nedostali.
Kniha je psaná velmi lidsky a moc hezky se čte, čtenář dostane spoustu rodinných fotografií, které mu pomohou dokreslit si život Abrama Goldberga. Dočteme se o jeho setkání se ženou, jejich společné cestě do Austrálie a plnění již zmíněného přání, které se rozhodl mamince splnit, jak nejlépe s vřelým srdcem dokázal. Celá kniha je psaná s láskou k nejbližším, kteří již autorovi ze života odešli, ale také ke všem těm lidem kolem něj, kteří mu dali neskutečnou sílu k tomu, aby příběh jeho rodiny vyšel napovrch. Hlavně jeho milovaná žena Cesia...
Za knihu k recenzi v rámci spolupráce mockrát děkuji Knihám Dobrovský. :-)
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Petra Klabouchová je pro mě takovou autorkou na jistotu. Její Prameny Vltavy i U severní zdi si mě naprosto podmanily a já doufala, že Ignis Fatuus nebude jiný. A opravdu nebyl. Příběh byl opravdu precizně vypracovaný a hltala jsem jednu stránku za druhou, jen abych věděla, jak příběh pokračuje dál. Přiznám se, že při některých pasážích jsem se necítila úplně komfortně a měla jsem z nich až husinu. Takový zvrat, který ke konci přišel, jsem opravdu nečekala, dost mi tím autorka hodila vidle pod nohy, protože se celá kniha otočila o 360 stupňů. Možná jsem na konci knihy čekala alespoň nějaký náznak toho, co světelné jevy jsou, ale asi je nakonec dobře, že to nevím... Jedno je jasné, na Šumavu už mě nikdo přes noc nedostane, a do šumavského lesa i přes den jen s velkým rozmyslem.
V nebi je pusto
Avrom Bendavid-Val
V nebi je pusto... Opravdu je.
Velmi precizně a citlivě napsaná kniha o historii a zániku jednoho malého městečka, které by dnes mohlo konkurovat největším městům v Polsku. Jeho osudem se však stalo hašteření mezi zeměmi, které mu ke zkáze velmi rychle pomohly. Sledujeme příběh pustého bahenného místa, kam přicházejí Židé, aby si na tak pustém místě dokázali svépomocí za několik desítek let postavit samostatně fungující městečko, jehož věhlas se dostával desítky kilometrů daleko... Než přišla sovětská invaze, která připojila Trochenbrodské k Ukrajině, a následně také německá okupace, která je opět připojila k polskému území.
Dnes už z městečka nenajdeme skoro vůbec nic... Ale skvělou rešeršní prací a kvalitním reportážním stylem se autorovi, synovi Trochenbrodského rodáka, daří čtenáři přinést celou historii městečka od začátku do konce. Oceňuji velké množství dochovaných a obyčejnými lidmi darovaných fotografií jakožto přílohy, skvěle pomohly k představení si velikosti a důležitosti městečka. Jen mi trochu přišlo, že se některé informace v některých kapitolách neustále opakovaly.
Hvězdy nad námi – Vzpomínky dítěte, které přežilo osvětimské peklo
Eva Slonim
Velmi dobře popsaný životní příběh nevinné sedmileté židovské dívky, která byla válkou donucena dospět dřív, než by si ona sama přála. Eva Slonimová láskyplně popsala svou rodinu a její život před válkou, než se postupně tatínek dostal k těžkému rozhodnutí všechny sourozence rozdělit, aby měli alespoň nějakou možnost přežít válku... Eva se svou sestrou nakonec zajata byla, ovšem celou knihou prostupuje touha mladé a rychle dospělé dívky vše překonat a shledat se s těmi, kteří by po válce mohli zůstat naživu.
Oceňuji precizně vysvětlené židovské tradice a zvyky, kromě toho kniha dává velmi zajímavý vhled do života slovenských Židů. Trochu mě mrzí velké množství chyb v překladu, ne vždy byl text přeložen správně a občas nedával smysl. I přesto si myslím, že se jedná o jednu z kvalitnějších knih o opravdovém lidském životě za druhé světové války.
Bylo mi patnáct. Deník z let 1939–1940
Eva Rodenová
Tahle knížka byla hrozně nešťastně pojatá a celý výsledek jí opravdu ublížil... Vzít takto krátký a občasně psaný deník náctileté dívenky a udělat z něj knížku, aniž by se čtenář dozvěděl něco více o jejím životě, osudu či životě během války, prostě nejde. Myslím si, že by deníku jako takovému prospělo mnohem více, kdyby byl součástí nějaké ucelenější knihy, která vypráví příběh jeho autorky, a použil by se jako doplněk k vyprávění celého příběhu.
Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
Knih s historickou tématikou už mám přečtených opravdu hodně a Krvavé jahody byly jedna z mnoha knih, které mě nesměly minout. Hned na úvod svého komentáře musím podotknout, že kauzu ohledně pravosti celého příběhu paní Sosnarové jsem zaznamenala a četla o ní několik odborných článků, které historickými důkazy a bádáním odhalily, že všechno v knize není tak, jak se na první pohled zdá... Sama jsem se po přečtení utvrdila v tom, že jsem ani náznakem nevěřila faktu, že všechny ty krutosti a zlosti se mohly dít jedné osobě. Bylo toho zkrátka na jednu lidskou bytost až moc. Věřím tomu, že paní Sosnarová vzala několik příběhů několika žen a rozhodla se je spojit do jednoho uceleného textu.
Dost mě k této knize donutil i nejnovější film Jiřího Stracha s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli s titulem Svatá, který je celou touto kauzou inspirován. A trochu se ztotožňuji s tím, co ve filmu zaznělo - i přesto, že všechny popisované události dost možná nezažila jedna osoba a svému životu je přivlastnila, je dobře, že se o takových zvěrstvech mluví a lidé jsou ochotni takovým příběhům naslouchat a dál se vzdělávat...
Jinak se kniha jako taková četla velmi dobře, pan Kupka precizně a ukázkově vyobrazil surovost a zlost, která v tehdejší době a na takových místech panovala. Dobře se mi kniha četla a utíkala před očima docela rychle. Jak jsem již napsala výše, pro jednu lidskou bytost je v knize utrpení až moc, na druhou stranu z ní lze vyčíst, jaká všechna zvěrstva se děla a je důležité o tom mluvit.
Frankie
Jochen Gutsch
Tak tohle byla moc fajnová knížka o jednom chytrém a lásku hledajícím kocourovi a člověku, který už neměl v životě co ztratit! Zkrátka kniha pro milovníky zvířat, a hlavně koček, s velmi jednoduchým posláním - že všechno jako lidi bereme až moc vážně.
Celý příběh sledujeme z pohledu kocoura, který si žije ve svém kočičím světě a naprosto nechápe ten lidský. Což je vidno i na jeho stylu přemýšlení a osobitém stylu mluvení a chování. Všechny postavy jsou naprosto obyčejné a uvěřitelné, úplně jako z normálního života.
Společně s Frankiem a Goldem se setkáváme s truchlením, navazováním přátelství a vidinou nového života... Konec mě trochu vyděsil, ale nakonec příjemně překvapil.
Nebe pod Berlínem
Jaroslav Rudiš
Jaroslav Rudiš má svůj osobitý styl psaní a ten se mi teda fakt moc líbí, zkrátka v knize napsal všechno na plnou hudbu. Příběh inspirovaný jeho vlastním životem na přelomu osmdesátek a devadesátek, moc krásný popis Berlína a jeho metra a zároveň také velmi hezké vykreslení východního a západního bloku. Je jasné, že ne každému jeho styl vyprávění sedne, ale je vidět, že vláčky a koleje ho jednoduše baví, protože ten popis metra a jeho života prostě stojí za to. Nové vydání knihy je upravené a přepsané, něco přidal a něco ubral, tak si schválně musím přečíst i první vydání, abych zjistila, jak moc knihu pozměnil.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Pár knížek od Tučkové už mám za sebou. Myslím si, že je důležité říct, že si vytvořila svůj osobitý styl psaní, vystavování celého příběhu a jeho plynulosti, což nemusí sednout úplně každému čtenáři. Já si ale tento její styl velmi zamilovala a stejně tak i příběh Žítkovských bohyní, který se mi velmi líbil.
Stejně jako i jiné její ostatní knihy jsou i Žítkovské bohyně velmi propracované a to sbírání informací je na tom velmi dobře vidět. Opětovné dělení na příběhovou a spisovou část příběhu je velmi příjemné a dobře uchopené, i "obyčejné" spisy a archivní materiály dokázaly dobře a kvalitně celý příběh posunout dál.
Prostředí Žítkové je velmi precizně vykresleno a stejně tak i postavy - i přesto, že se jich v jednu chvíli na scéně vynoří až moc a občas jsem měla trochu problém si jednotlivé rodinné příslušníky k sobě přiřadit.
Zpočátku mi trochu dělal problém styl psaní přímé řeči, chvíli mi trvalo si na něj zvyknout, ale nakonec to bylo zajímavé obohacení pro celou knihu.
Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa (p)
Knihu jsem si koupila na základě její moc pěkné obálky a i anotace knihy vypadala opravdu zajímavě... Bohužel pro mě ale kniha byla neslaná, nemastná. Obávám se, že s největší pravděpodobností nebudu cílová skupina pro japonské autory - už jsem jich pár vyzkoušela a všichni mají takový osobitý a zvláštní styl psaní a opisování příběhu, který mi s největší pravděpodobností s žádnou další knihou nesedne.
Chci tím říct, že tahle kniha zkrátka není pro čtenáře, kteří neholdují japonské literatuře, nebo jim její styl není blízký.
Celý děj knihy je takový rozvláčněný a plitký, docela povrchní. Autor toho spoustu nakousne, ale nedá tomu pořádný prostor, pořád jenom chodí kolem a do ničeho se nepustí pořádně. Postavy jsou ploché a až neskutečně naivní a neuvěřitelné i na knihu.
Na druhou stranu se mi opravdu líbil popis Japonska a jeho zvláštností, v tomto ohledu to japonští autoři umí u každé knihy popsat opravdu nádherně. Nejenom popis samotného knihkupectví, ale i jiných míst v knize. Zkrátka na mě ta jednotlivá místa přes stránky knihy dýchla velmi pozitivně a skoro to bylo, jako kdybych na nich s postavami knihy byla.
Celkově se příběh četl velmi svižně a rychle, bylo to i díky jednoduchým dialogům a celkové uspěchanosti knihy, ale myslím si, že jako jednoduchá oddechovka po náročném dni by mohla skvěle posloužit.
Obhajoba Britty Steinové
Ronald H. Balson
Obhajoba Britty Steinové je velmi dobře napsaná a precizně promyšlená kniha, která vám bude rychle ubíhat před očima a nebudete chtít přestat číst.
Jako velkou výhodu u celé této série vidím fakt, že díly na sebe navazují jen velmi volně. Díky tomu se náhodný čtenář nemusí bát, že by o nějaké to drama přišel v předešlých dílech.
Velmi se mi líbilo, jakým stylem je kniha napsaná, že se nejedná o střídání minulosti s budoucností, ale popisování minulosti vzpomínkami Britty, které své právničce Catherine a vnučce Emmě vypráví mezi problémy běžného života, získáváním důkazů v nynějším Dánsku a sezením u soudu. Nečekejte žádné krvavé nebo hrubé čtení, připravte se na to, že dostanete pomocí fiktivních i skutečných postav ucelený pohled na to, jak válka probíhala v Dánsku a co všechno byl dánský lid ochoten obětovat pro záchranu židovských přátel a sousedů. Kniha obsahuje hodně dlouhé dialogy, právě kvůli Brittině vyprávění, zaberou klidně i několik stránek, ale to vůbec ničemu nevadí, protože ten děj zkrátka dobře ubíhá a posouvá vás dál.
Autor vzhledem ke své profesi umí kvalitně popsat děj i v oblasti soudních procesů, nejenom, že jsou dialogy naprosto uvěřitelné, ale také jsou pro obyčejného čtenáře dobře srozumitelné a nejsou nijak složitě psané.
Myslím si, že jsem našla nového oblíbeného autora, jehož styl psaní se mi moc líbí a tématicky se mi taky trefil do vkusu.
Za knihu k recenzi v rámci spolupráce mockrát děkuji Knihám Dobrovský. :-)
Verše neznámého básníka
Boris Konvalina
Krátká, ale velmi milá básnická sbírka, která vezme za srdce i člověka, který básním úplně holdovat nemusí. Autor umí velmi dobře pracovat s češtinou a vytvářet pěkné slovní obraty, což se mi moc líbí a díky tomu se celá básnická sbírka četla suprově. Líbí se mi také, že některé básně nejsou úplně jednoduché na pochopení a člověk si je musí přečíst několikrát za sebou, aby se ponořil do jejich jádra a podstaty, zatímco jiné jsou úplně obyčejné a k pochopení dojde na první přečtení... Myslím si, že přesně takhle by básně a básnické sbírky měly fungovat.
Za básnickou sbírku děkuji autorovi v rámci spolupráce. :-)
Salin dar - Matčin příběh
Ann Kirschner
Velmi kvalitně napsaná a ozdrojovaná kniha o osudu jedné Židovské rodiny, která se s válkou a odchodem některých jejích členů do pracovního tábora snažila smířit jak jenom to šlo... Nečekejte v knize žádné explicitní scény popisující život a strasti v pracovním táboře, těch se tu opravdu nedočkáte. Místo toho si přečtete osobní korespondenci mezi Salou a její rodinou, kamarádkami a příbuznými, kterou autorka dobrou rešerší doplní o spoustu věcí, které vám ještě více uvedou do kontextu Salin život v pracovních táborech. A vlastně i její chudé a ortodoxní rodiny, pro kterou jsou modlitby to jediné, co je udržuje pohromadě a naživu. Oceňuji přiložené fotografie, které jsou během knihy zmíněné, dokreslí vám to celou atmosféru...
Spočítej hvězdy
Lois Lowry
Dá se na 125 stránek napsat kvalitní příběh, který Vás chytne za srdce svou jednoduchostí, ale zároveň originalitou? Ano! Lois Lowry se to opravdu podařilo. Příběh je sice krátký, ale dá Vám toho opravdu hodně. Na téma druhé světové války existuje spousta knih, ale málokteré jsou vyprávěny z pohledu malého dítěte... Bez zbytečného násilí a brutality, na druhou stranu s určitou nechápavostí, která u dětí převládá. Zvládne úplně jednoduše vysvětlit fungování odboje, násilnosti vůči Židům i to, jak se jim jiní lidé a dokonce i státy rozhodli pomoct.
Kniha je především určená pro děti, myslím si ale, že dokáže zaujmout i dospělé, kteří si ji s dětmi třeba budou společně číst. Na konci je velmi pěkně popsaný seznam reálií a toho, čím se autorka inspirovala a jak to využila pro svůj příběh. Vidím to jako dobrou odrazovou plochu pro další bádání a otázky pro malé i velké.
Pekař příběhů
Carsten Henn
Jestliže autorův Knihonoš dokázal vytvořit milovníka knih i z toho největšího bručouna a nečtenáře, tak Pekař příběhů i z absolutně levého člověka dokáže vytvořit mistra na pečení chlebů, briošek a baget... Už Knihonoš a jeho poslání se mi moc líbil, autor umí skvěle psát a vytvářet věty a moudra, která pohladí na těle i na duši. Ač se mi zpočátku hlavní postava vůbec nelíbila a měla jsem chuť ji proplesknout, nakonec jsem si k ní cestu našla a na konci si ji docela oblíbila. Což nemění fakt na tom, že se prostě zpočátku chovala hrozně... Ale možná jsem pro ni nějaké to pochopení našla. Moc se mi líbily pasáže a popisy toho, jak k pečení a těstu samotnému přistupovat. Jediné, co mi trochu vadilo, byla ztřeštěná malá neteř hlavní postavy. Ta mi fakt lezla krkem.
Gump – pes, který naučil lidi žít
Filip Rožek
Mám ráda knihy o příbězích zvířat, takže jsem si nemohla nechat ujít ani příběh Gumpa. Příběh je to fajn, ale myslím si, že až zbytečně moc tlačí na čtenářovy emoce... Film jsem viděla jako první a ten se mi moc líbil, měl od každého něco. Kniha byla oproti tomu relativně rychle sfouknutá a na těch cca 100 stránkách se toho moc neudálo (dalších 30 stran jsou jenom přílohy, což mi přijde trochu moc, vzhledem k povaze knihy). Jediným plusem, který celkové hodnocení knize vylepšuje, je fakt, že má opravdu krásné ilustrace.
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Má druhá kniha od autorky a musím říct, že stejně tak, jako mě překvapila její prvotina, mě překvapila i tahle její následující knížka... Celý příběh autorka zasadila do událostí, které má spousta lidí ještě živě v paměti. Dokázala velmi precizně popsat pocity i celé situace, které kolem povodní i covidu panovaly, takže to ještě o něco více umocňovalo pocity z knihy. Moc se mi líbilo, že nebyl jen jeden vypravěč, ale rovnou tři - dávalo mi to smysl a dávalo to knize takový zvláštní a velmi příjemný švih. Propojení s první knihou některými postavami mi sice přišlo trochu na sílu, ale vlastně proč ne... Vzhledem k tomu, že se jedná o na sebe volně navazující knihy. Opět musím vychválit její osobitý styl psaní, díky kterému je nezaměnitelná.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Čekala jsem na mamku, než jí skončí směna, když na mě u nich v práci v knihobudce vykoukla tahle knížka... Tak nějak si mě přitáhla k sobě a ač nejsem úplně velká fanynka hororu i thrillerů, řekla jsem si, že to vypadá opravdu zajímavě a dám jí proto šanci. Popravdě řečeno, musím uznat, že mě tato autorčina prvotina velmi zaujala. Vytvořila si suprový styl psaní, podle kterého ji čtenář jednoznačně pozná, který je neotřelý a nepodobá se žádnému jinému českému autorovi. Celé téma je dobře pojaté, dát dohromady řopíky v Orlických horách s pohanskou mytologií je prostě velmi zajímavý a nakonec i kvalitní počin. Už jenom tím si mě celá kniha hodně získala... Popisy pohanských tradic a všeho kolem toho mě fakt bavilo a donutilo mě si to dohledávat dál mimo čtení. Kateřině se její první kniha opravdu vydařila.