sarkasknizkou
komentáře u knih
Irena Sendlerová: Anděl z Varšavy
Lea Kampe
Velmi povedená kniha o životě Ireny Sendlerové, o jejímž hrdinství se dodnes moc nemluví. Zpočátku je kniha pomalejší a spíše představuje její život a to, jak spřádá plány k záchraně dětí z ghetta, ale jakmile se dostanete "k akci", nedokážete se od knihy odtrhnout. Velmi krásně a jednoduše popisuje strastiplnou cestu za pomocí nevinným dětem, kterým pomohla Irena Sendlerová vyrůst a užít si života i přesto, že (nejen ona) riskovala za cizí děti vlastní život. Tuto knihu doporučuji lidem, kteří se s příběhem Ireny Sendlerové doposud nesetkali. Jako další o jejím příběhu doporučuji knihu Ireniny děti od Tilar Mazzeo, která je více faktografická a plná těžších termínů a která je pro čtenáře tématem nepolíbené těžší literaturou ke čtení.
Poselství od protinožců
Marlo Morgan
(SPOILER) Na začátek tohoto komentáře je pro mě důležité napsat, že jsem na tuto knihu nahlížela jako na čistou fikci, tomu také odpovídá mé hodnocení. Jako fikce si myslím, že je tato kniha velmi dobře napsaná, odnesla jsem si z ní trochu moudrosti a vědomí, že stále existují lidé, kteří jsou nějakým způsobem spjatí s přírodou a souzní s ní. Pakliže bych na tuto knihu ale měla nahlížet jako na knihu inspirovanou skutečnou událostí, nevěřila bych jí to. Některé pasáže totiž byly tak přetažené za vlasy (domorodec si zlomí nohu, dostane na otevřenou zlomeninu nějakou mast a za chvíli chodí jako kdyby otevřenou zlomeninu neměl?), že je i mé logické chápání popírá. A také mě nebavilo, jak autorka pořád dávala najevo, že ONA je tou vyvolenou, kterou si tento kmen našel, aby s nimi toto dobrodržuství prožila... No, nevím. Pokud člověk na tuto knihu bude pohlížet jako na fikci (stejně, jako já), má o večerní čtení s nádechem exotična postaráno a najde si v ní pár mouder a faktů. Pokud na ni člověk bude pohlížet jako na knihu, která se reálně stala, bude asi kulit oči navrch hlavy a bude kroutit hlavou nad tím, jak je možné, že se tolik divných věcí mohlo stát...
Dračí dcera
Liz Flanagan
Kniha Dračí dcera není úplně typickou young adult fantasy knížkou, se kterými se během svého brouzdání knihami potkávám. Tahle kniha je podle mého totiž velmi jemným a milým vnešením do fantasy světa pro děti ve věku 12 až 14 let. Není nijak náročné svým vybudovaným světem ani složitým jazykem - možná některá jména jsou trochu složitější na zapamatování, ale toho se autorka vyvarovává opakováním, kým daná postava je. Zpočátku pro mě osobně měla kniha trochu pomalejší rozjezd, ale po překlenutí první části jsem knihu hltala jedním dechem. Příběh člověku plyne před očima a živě si jej v hlavě představuje. Já si nemohla pomoct a představovala si Norsko, jeho přístavy a malé ostrůvky v jejich okolí. Za mě je to velmi povedené fantasy pro mladší nadšence k tomuto žánru, protože věkově jim hlavní postavy sednou a snáze se tak s nimi sžijí.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Román Bílá Voda se mi opravdu moc líbil. Jednalo se totiž o úplně jinačí styl knihy, než který čtu běžně - velmi se mi líbilo mixování minulosti s budoucností nejenom pomocí retrospektivního vyprávění postav, ale také pomocí zápisů ze schůzí či výňatky ze zpráv či deníků. Díky tomu jsem nemohla přestat číst, protože jsem nutně potřebovala vědět, co se stane v další kapitole.
Trochu mě však mrzelo, že úplně nešlo rozponat, co je ještě založeno na reáliích a co už je autorčinou fantazií. O Akci Ř jsem sice dodnes neměla ani ponětí, ale i tak mě mrzí, že kniha se z větší části zakládá na fikci. Autorka sice na začátku knihy zmiňovala, že nechtěla knihu o historické události jako takové, nýbrž že se má jednat o román, nicméně si myslím, že když se jednalo o tak dlouho připravovanou knihu (podklady autorka dávala dohromady 10 let), mohlo v ní být té reálnosti o něco více.
Jinak je ale kniha velmi zdařilým počinem, jen mě trochu rozčilovalo nadměrné používání spojovníků, které byly ve spoustě případů naprosto zbytečné a být tam nemusely - v hlavě mi totiž při čtení vytvářely zbytečné pauzy.
Knihonoš
Carsten Henn
Nádherný a milý příběh o lásce ke knihám a o tom, že i když si člověk myslí, jak špatný život má, knihy mu dokážou pomoci pohled na jeho život změnit. Zkrátka bych napsala, že je to taková pohádka pro dospělé, která je napsaná tak krásným stylem, že je to jako kdyby člověk prožíval takový den úplně běžně. Z žádné knihy přečtené v poslední době jsem si neodnesla tolik moudra a lásky, jako z této.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Skvěle zpracovaná kniha, která se čte sama! Je vidět, že autorka si k tématu udělala velmi kvalitní rešerši a že věděla, o čem psala. Ač byl příběh velmi těžký a já absolutně nechápu, jak je možné, že se o něčem takovém neučí jako o Lidicích a Ležácích, kniha byla napsaná velmi krásně. Líbilo se mi a velmi oceňuji, že autorka použila k vysvětlení dané situace příběhy postav, co se asi tak mohlo stát, než se došlo k vysvětlování a historickým faktům.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Kniha s opravdu nádhernou obálkou a zajímavým příběhem, která vypráví o životě dvou žen rozdílných věkem, myšlením i přístupem ke světu. Velmi se mi líbilo popisování života na vesnici a toho, co všechno člověk musel udělat, aby život na vesnici a "sám na sebe" zvládal. Opravdu mě rozčilovalo chování Sally, která byl věčně náladová a protivná a celkově mi jednoduše lezla na nervy. Naštěstí jsem si od jejího chování mohla odpočinout u krásného vyprávění Liss o tom, jak jaká odrůda hrušek či hroznového vína chutná a vypadá, až dozraje...
Tohle je má píseň
Richard Yaxley
Popravdě řečeno mě kniha při přečtení anotace velmi zaujala, nicméně po přečtení samotné knihy už jsem tak nadšená nebyla. Nejzajímavější pro mě byla část z pohledu Rafaela, ostatní dvě části už pro mě nebyly tak zajímavé a čtení se hrozně vleklo. Minimálně s částí z pohledu jeho dcery, Annie, kde jsem se opravdu do čtení nutila. Osobně bych tuto část jako takovou úplně vypustila a zkombinovala ji s pohledem Rafaelova vnuka Joea, jehož část knihu alespoň trochu zachránila...
Cirkus svobody
Sue Smethurst
Kniha se mi opravdu líbila, už jenom z podstaty, že se jedná o skutečný příběh. A myslím si, že i přesto, že autorka tento příběh samotná nezažila, poradila si s vyprávěním své rodiny opravdu skvěle a vznikla z toho velmi krásná kniha, která kromě toho obsahuje také spoustu rodinných fotografií, díky kterým se člověk dokáže o to více do příběhu ponořit. Příběh rodiny byl opravdu zajímavý a dal mi zase jiný vhled do této události a toho, jak se s ní jednotliví lidé poprali.
Hvězdy nad Berlínem
Sarah Matthias
Za mě opravdu povedená kniha, která se zajímá nejenom o holokaust na Židech jakožto součást druhé světové války, ale zaměřuje se také na události, které nejsou nejenom v knihách, ale i v běžném životě, tolik probírané - a sice perzekuce Romů. Líbilo se mi střídání pohledů postav podle kapitol, plynule vše na sebe navazovalo a díky střídání pohledů člověk dostával nové informace a vlastní pohled na věc. Nemyslím si, že je označení pro děti a mládež úplně potřebné, protože si myslím, že takovou knihu si může přečíst i normální dospělý člověk, který však (bohužel) do dětské literatury asi moc nezabrouzdá. Někoho by sice mohla odradit dějová linka alias zakázaná láska, ale já věřím tomu, že během války to takto opravdu mohlo být, protože si lidé uvědomovali, že to, co nemají dnes, nemusí mít už ani zítra...
Afterdark
Haruki Murakami
Já úplně nevím, co si o povídkách od Murakamiho mám myslet. Zkusila jsem jich už několik, ale s romány se jeho psaní povídek vůbec nedá porovnávat. Chybí mi v nich trocha toho jeho spisovatelského umu, přijde mi, že jsou všechny povídky napsané rychle a na jedno brdo. Neužívám si je tolik, jako jeho romány, které přímo hltám. Kniha Afterdark nijak nezaujala a ani nijak nezklamala, tři hvězdičky jsou zlatou střední cestou...
Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust
Miloš Bondy
Na tuto knihu jsem narazila jen samou náhodou a jsem opravdu ráda, že se mi na ni podařilo narazit... Protože kniha je napsaná i přes svůj smutný a těžký příběh tak milým a lidským přístupem, že je pro mě až lehce trapné napsat, že jsem si čtení této knihy opravdu užila. Po dlouhé době se totiž jednalo o knihu od někoho, který popisované události sám prožil a nijak je nepřikrášloval, naopak je bez jakéhokoliv ostychu popisoval tak, jak je prostě zažil, jak se události staly a jak si je pamatoval. Moc se mi líbilo, že autor popisoval i to, co se v jeho životě stalo před válkou - velmi krásně psal o své rodině a o tom, jaká byla. Kniha mi opravdu trhala srdce, několikrát jsem musela přestat číst, abych se nerozplakala, na druhou stranu mi kniha opravdu přirostla k srdci a i přesto, čím si autor musel projít a co prožil, musím říct, že se jedná o jednu z nejlépe napsaných životopisných knih, kterou jsem kdy četla.
Můj brácha se jmenuje Jessica
John Boyne
Docela povedená kniha, která řeší jedno z aktuálnějších témat posledních několik let. Těšila jsem se na ni a docela jsem si ji i užívala, ale děsně mě štvalo chování rodiny hlavní postavy, která příběh vypráví. Kromě toho jsem asi úplně nečekala, že se třináctiletý kluk bude chovat tak, jak se choval - i když ho na jednu chápu, situace pro něj nemohla v žádném případě být jednoduchá, nicméně jeho chování mi v některých částech přišlo až moc přitažené za vlasy. Kromě toho bych také trochu očekávala, že se příběh kromě hlavní postavy, která příběh vypráví, zaměří i na příběh jeho samotného bratra, který se v knize ovšem vyskytoval méně, než bych čekala.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Kniha se mi jako taková líbila, jazyk a styl psaní autorky mi perfektně sedli. Příběh byl velmi zajímavý a také velmi zajímavě pojatý, oproti příběhům z koncentračních táborů je to úplně něco jiného. Ovšem mě trochu zklamal ten obrovský výčet vedlejších postav, který mi spíš přišel jako vycpávka knihy, než jako něco, co by její děj mělo rozvinout, protože se většina těchto postav objevila jenom jednou na pár řádcích. Bylo to na mě až moc jmen a já byla zoufalá z toho, že si je do další části knihy nebudu pamatovat, dokud jsem nezjistila, že mi ta jména k ničemu v dalších částích nebudou. Stejně tak tomu bylo i se spoustou vedlejších dějových linek, začala jsem se v nich lehce ztrácet. I přesto si myslím, že se jedná o vcelku dobrý knižní počin.
Tisíc dokonalých tónů - Když se vášeň změní v posedlost
C.G. Drews
Vzhledem k tomu, že se jedná o autorčinu prvotinu, musím ji pochválit. Vybrala si vcelku silné a těžké téma, ale i přesto ho zvládla pojmout nenásilnou a přesto emočně vysilující formou. Přesně to jsem od knihy očekávala...
I když uznávám, že rozjezd pro mě byl trochu pomalejší a asi do poloviny knihy se toho moc nedělo, v polovině nastal zlom a já si knihu naprosto užívala. Postavy byly vcelku dobře promyšlené - líbilo se mi, že to nebyly typické místní postavy, ale měly za sebou minulost "odjinud". Díky tomu oceňuji i hru s více než jedním jazykem - popravdě jsem to viděla jen v málo knihách, což mě trochu mrzí.
URaNovA
Lenka Elbe
Kniha byla opravdu poutavě napsaná a četla se mi opravdu dobře - některé části ale byly přeci jen trochu zbytečné (nemusely tam být vůbec a nebo mohly být zkrácené) a kvůli tomu jsem občas zapomínala, co se právě děje. Kromě toho mi přišlo, že ne všechny postavy v knize byly dobře dotažené do konce - spíš do konce nebyly dotaženy vůbec a kvůli tomu mi přišly zbytečné. Určitě se mezi nimi našli adepti, kteří by si zasloužili nám svůj příběh podat na vícero stránkách.
I přesto ale musím uznat, že autorka mě touto knihou jako svojí prvotinou přesvědčila o tom, že v sobě má velký potenciál! Celá kniha byla absurdní a zároveň vážná, člověk musel chvílemi přemýšlet nad tím, zda se ještě jedná o nadpřirozeno a nebo je ten člověk "ještě normální". Proto ji doporučím všem, kterým nevadí se nad knihou zamyslet a zároveň jim nevadí, že se chvílemi text bude zdát absurdní a nemyslitelný.
Ostré předměty
Gillian Flynn
(SPOILER) Nedokázala jsem si najít cestu k postavám, které mi neskutečným způsobem lezly na nervy a opravdu mě štvaly. Spousta pasáží kromě toho byla úplně zbytečná a až moc opisná, hlavní postava pila alkohol každých pár stránek a její sestra mi na nervy lezla od prvního do posledního zmínění.
Nějak nechápu ten boom kolem knihy. Autorka se snažila o nějaký psychologický román, nejspíš, ale napsala akorát příběh o psychicky nevyrovnané ženě, ufňukaném capartovi a uchlastané hlavní postavě.
A co se týče samotného konce, bylo mi úplně jasné, kdy rozuzlení přijde - posledních deset stran bylo napěchováno informacemi, které mohly být už o mnohem dříve a třeba i více rozepsané a hned by mi to přišlo lepší a zajímavější.
Za mě první a poslední potkání s touto autorkou.
Plížením vpřed
Rupert Fawcett
Milá a vcelku vtipná knížka o kočkách, kterou i nečtenář bude mít maximálně za 30 minut přečtenou. Pevně věřím, že alespoň v některém komiksu oddaní otroci najdou své chlupaté miláčky a oddechnou si, že i u nich doma je takové chování v naprostém pořádku.
Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?
Martin Lavay
(SPOILER) Za mě je tato kniha po přečtení jedno velké a nevysvětlitelné WOW. Dodnes nikdo neví, co se doopravdy stalo, takže celá tato expedice je jedním velkým otazníkem.
Předem musím říct, že se mi líbí, jakým stylem je kniha pojatá. První polovina knihy mluví o celé této tragédii celkově - díky tomu si člověk, který se s tímto případem nikdy nesetkal, dokáže naprosto přesně uvědomit, co byla celá Djatlovova expedice zač a co se vlastně stalo.
Od druhé poloviny knihy už mi ale přišlo, že autor omílá jedno a to samé pořád dokola - hlavně v části s teoriemi, co se vlastně celé expedici mohlo stát, kdy vypisoval pro a proti dané teorie (nepřišlo mi například podstatné pořád vypisovat, že byly dívky panny - stačilo by to zmínit jednou, případně u teorií, které poukazovaly na to, že jim mohl ublížit někdo jiný).
Občas mi přišlo až unavující, že autor dopodrobna popisuje věci, které například s případem neměly velkou souvislost - k čemu nám je přesný popis nákladního auta, kterým se přepravili z bodu A do bodu B? Pomůže nám síla jeho motoru nějak objasnit, co se tam stalo? Nebo proč musíme u letadel, která pomáhala s pátráním, vědět, jakou měly váhu bez naloženého nákladu a váhu s maximálním zatížením? Pro mě byly některé tyto informace pod čarou nudné, proto jsem se spoustu z nich rozhodla přeskočit, protože pro mě neměly žádnou hodnotu. Tím ale nechci říkat, že jsou obtěžující, někomu tyto informace mohou přijít zajímavé a proto je tedy jednodušší je přeskočit, než je do knihy nedat vůbec.
Trochu nepodstatné mi také přišlo míchání jiného případu na stejném místě k této expedici a nazvat oběť jako "desátým mrtvým". Tyto dva případy spolu kromě toho, že se odehrály na stejném místě a oběť zřejmě expedice jako taková zajímala, nemají nic společného. Oběti se nijak neznaly a neměly na sebe žádnou návaznost.
I přesto dávám knize velmi slušné hodnocení, minimálně za tu první polovinu a nějaké části druhé poloviny si ho zaslouží.
Volané číslo existuje
Milan Tesař
Zajímavý nápad a téma, které jsem snad ještě nikde nečetla, ale ve většině případů naprosto odfláknuté provedení. Proč polovina příběhů skončí v polovině děje? Kdyby byl počet příběhů poloviční a každý měl děj více rozepsaný, kniha by se mi líbila o hodně více. Takhle jsem se konečně vžila do pocitů některé z hlavních postav a než jsem se stačila nadát, příběh byl u konce. Stejně tak mi přišlo, že některé povídky byly až moc přetažené svým tématem, nebo snad provedením, za vlasy. Nevěřícně jsem nad nimi kroutila hlavou a přemýšlela, jestli to opravdu autor myslí vážně, že takovou blbost dokázal napsat...
I přesto jsem ale dalším a dalším povídkám šanci dala, některé jsem si oblíbila a některé pro mě byly naprostým odpadem. Každou jsem hodnotila zvlášť, celkové hodnocení mi pak vyšlo na 2,5 hvězdiček z pěti. Pro zajímavý a originální námět jsem proto hodnocení zaokrouhlila na 3 hvězdičky.