Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487282/bmid_zivotice-obraz-po-zapomenute-traged-cRu-487282.jpg
4
2152
2152
Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše. Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky. A přece jejich tragédie upadla v zapomnění. Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného.... celý text
Přidat komentář
Kniha spíše dokumentární, ale psaná poutavě a působivě. Příběh prolínají fakta. Stojí za přečtění.
Musím konstatovat, že to bylo hodně náročné. Dílem proto, že jde o skoro dokumentární rekonstrukci určité události, dílem pro událost samotnou. Se Šikmým kostelem to nejde srovnávat, jedná se o jiný druh literatury. Ale je skvělé, jak se životický příběh prolíná do příběhu Šikmého kostela. Je jen dobře, že se autorka rozhodla této tragédii věnovat samostatnou knihu.
Doufám, že se v brzké době dočkáme další knihy od Karin Lednické a v skrytu duše bych si přála, aby i další její knihy byly s těmi již napsanými nějakým způsobem propojené.
Šikmý kostel jsem nečetl, takže nemohu porovnávat různé styly. Každopádně mix příběhů a vysvětlujících fakt mi vyhovoval. Je to velmi silný příběh, a dal bych to jako povinnou četbu.
Po všech dílech Šikmého kostela jsem se pustil ještě do této knihy od Karin Lednické, ale tahle kniha už mě natolik nezaujala, i když popisovaná fakta jsou zde důležitá. Prostě románový styl mě bavil více než styl užitý zde.
Tragický a "zapomenutý" osud Životic skvěle připravila autorka K. Lednická pro ČRo Plus - Radioservis. Po desítkách let se dozvídáme o hrůzných událostech v naší zemi, tento v dosud opomíjeném Slezsku. Na historii se nesmí zapomínat, je ji nutno stále připomínat. Tragédie lidstva se vracejí...
Chtěla jsem to číst a zároveň nechtěla. Ale...
Pak jsem zjistila, že Životice si můžu poslechnout na ČRo jako desetidílný seriál. Nejlepší bylo, že ho připravila sama paní Karin Lednická, jinak bych asi trochu váhala. Četli Norbert Lichý a Zuzana Truplová. Za mě se to celé maximálně povedlo, věřím, že jsem se z něj dozvěděla podstatné.
Jsem vděčná za jistou strohou střídmost, která držela moje emoce v takových mezích, abych mohla naplno vnímat informace a vůbec o tom všem nějak přemýšlet. A abych chtěla jít, půjčit si knížku, zvládnout fotky a výpovědi a zase si to někam posunout.
Asi nechci psát nic o obdivu...u čehosi tak očividně hodnotného...
Po dlouhé době jsem se odhodlala ke čtení. Je to zajímavě psaná kniha, ale téma je nesmírně bolavé. Jsem ráda za takové zpracování, protože si myslím, že Ti, o kterých kniha pojednává, si nezaslouží být opomíjeni a ztraceni v dějinách. Kéž by jejich smrt nebyla zbytečná. Kéž by na ně bylo vzpomínáno s úctou a pokorou. Kéž by se takové věci v dějinách naší malé země nikdy neděly. Krutá historie, kterou je ale třeba si připomínat.
Byla jsem na Životice hrozně zvědavá po přečtení dvou dílů Šikmého kostela. Kniha napsaná trošku "jinak" se mi moc líbila, stejně jako námět. Přidávám se k těm, kteří tvrdí, že by mělo být více takových knih aby se na některé události nezapomínalo. Jak málo stačí, aby se věci daly do pohybu, aby byla zkáza dokonána. Až z toho mrazí. Přiznávám, že jsem se trošku ztrácela v té záplavě jmen, těch tam bylo opravdu moc, ale to je můj problém. Kniha je výborná.
Audiokniha vyslechnutá v autě.
Jako literatura faktu nenabídla tolik emocí než u stejně těžkého tématu nabízí románová úprava, takže víc než emoční zážitek očekávejte důsledné informace a rozpitvávání celé regionálně-politické problematiky.
3.5
Nepochybne dolezita kniha o udalostiach, ktore treba neustale pripominat a nekreslit ich cierno-bielo, no nesadla mi prilis forma akou je napisana (beletria vs reportaz), napriek tomu odporucam kazdemu, koho zaujima tema zabudnutych tragedii.
Tragédie ze Životic mě zaujala a vyděsila už v Šikmém kostelu, kde byla popsána jen na pár listech. Zpracování se mi velmi líbilo, jen těch jmen bylo strašně moc na zorientování a často ještě měli jména stejná :/ ale tak to bylo, tak to tak musíme brát.
Obdiv autorce za mravenčí a navýsost empatickou práci při skládání asi úzkostlivě hledaného co nejobjektivnějšího obrazu této tragédie.
Zajímavě zpracované téma nepochopitelné tragédie v Životicích, kde se prolíná literatura faktu s beletrií, která přiblíží jednotlivé postavy a jejich osudy čtenáři, čímž se stávají jaksi "skutečnější". Líbilo se mi to.
Románovo-reportážní styl byl skutečně velmi originální, avšak mě tak příliš nesedl.
Námět se mi však líbil velmi. Více takových, ať se naše historie nezapomene.
Trochu mi vadila forma jak byla kniha napsaná,ale i přesto jsem se do příběhu začetla a nedokázala pochopit, že o takové tragédii víme tak málo.
Moje 1, kniha od této autorky, kde se propojuje literatura faktu s románem a to neobvyklou formou.
O události jsem nevěděl a kniha mě přímo navedla na Mňačka a jeho Smrt si říká Engelchen.
Důležitá kniha. A propojení krásné literatury a literatury faktu se mi moc líbí. Díky tomu je to jiné(originální) dílo, není to Šikmý kostel. Byť se autorka v díle nezapře. Vřele doporučuju!
Pocházím z Havířova. O Životické tragédii jsem až do teď věděla jen okrajově. Vím , že je tam pomník a že kdysi dávno v těch místech Němci zastřelily "pár místních obyvatel". Nachází se tam malé pomníčky, ale to bylo vše co jsem věděla. Nikdo z mého okolí se o téhle tragédii nezmiňoval a ani ve škole. Po přečtení knihy mi šel mráz po zádech a docházela mi hrůza. Opravdu by se měla tahle historie vracet na veřejnost. Jsem ráda, že jsem si o ní mohla přečíst a budu ji všem doporučovat.
Mělo by být zavedeno jako povinná nebo alespoň doporučená četba. Smutné, že je tento tragický osud obce opomíjen. Díky paní Lednické se snad opět dostane do povědomí i našeho národa.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus Slezsko česko-polské vztahy partyzáni podle skutečných událostí nacistické zločiny Životice Životická tragédie (1944)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Dala jsem tři hvězdy, protože...nějak mi nesedl styl a něco mi taky chybělo. Za zpracování takového tématu a mravenčí práci určitě palec nahoru, pro mě o to víc zajímavější, že z tohoto kraje pocházím. Dalo se čekat, že při takovém množství jmen, která se ještě různě germanizovala, pak i počešťovala, se to bude plést...mně ale vadilo časté používání ("ale vraťme se k..." nebo "zpátky k..."), na závěr mi chybělo vysvětlení, jak ideologicky bylo toto téma komunikováno, jak autorka zmiňuje, to bylo sděleno jen jako fakt.
Každopádně, jako literaturu faktu doporučuji, oceňuji i obrazovou přílohu. Pokud někdo očekává román, bude spíš zklamán.