Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487282/bmid_zivotice-obraz-po-zapomenute-traged-cRu-487282.jpg
4
2154
2154
Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše. Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky. A přece jejich tragédie upadla v zapomnění. Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného.... celý text
Přidat komentář
Za informační hodnotu této knihy bych dala bez debaty 5 hvězd, na takové zločiny by se nemělo zapomínat. Z historie, zvláště takto tragické, je nutné se poučit a nedopustit její opakování. Autorka si dala spoustu práce se shromážděním svědectví, dobových fotografií a dokumentů. Všechny palce nahoru.
Akorát nejsem vyloženě fanoušek literatury faktu, její strohá, suchá forma pro mě není úplně poutavá. Pravda, osud Životic nepotřeboval přibarvovat, ten příběh je dost silný i bez toho, aby se jej paní Lednická snažila zahalit do hávu beletrie a vdechnout lidem více života, emocí... Přesto by mi forma "Šikmého kostela" vyhovovala více, proto "jen" 80%.
Přiznám se, že jsem do této chvíle o Životicích nic nevěděla. Po přečtení této úžasné knihy nechápu, jak je možné, že je tragédie Životic tak málo známá. Doufám (stejně jako autorka), že se tato hrůzná část naší historie dostane do většího povědomí lidí a že muzeum Životic bude otevřeno na víc než jeden den v týdnu.
První setkání s knihou od Karin Lednické. Jsem rád, že jsem na tuto knihu narazil. Už jenom brožování samotné knihy mě zaujalo :) Obec Životice a její osudy, byly pro mě naprosto nezámé. Velmi silně mě kniha zasálha. Oceňuji, na začátku každé kapitoly, krátký příběh, který připraví půdu pro nadcházejících událostí, které spisovatelka, pomocí dostupných materiálů a historických faktů, vysvětlí. Autorka pochází z oblasti karvinska a tudíž se zabývá psaním ze svého ,,okolí". Děkuji. Jsem zvědav na další knihy.
Je dobře, že se tyto příběhy dostávají do širšího povědomí lidí i těch, kteří nežijí někde poblíž.
Prvně mi dělalo poměrně problém se v knížce zorientovat, spíš o kom se mluví a kdo to zrovna je. Spousta jmen jak německých tak polských. Trochu mě mrzí, že jsem si hned na první dobrou nedokázala ta jména přiřadit. Ovšem nic to nemění na tom, že od osudné noci vás to pohltí a říkáte si jak se tohle mohlo vůbec dít a kolik dalších takových příběhů a utrpení ještě bylo, o kterých jste neměli ani ponětí.
Přijde mi pěkné, že autorka se zaměřuje na dění v regionu,kde žije. Je důležité vědět, že se takovéhle věci děly, a to obzvlášť, pokud nejsou v naší společnosti příliš známé.
Autorka píše poutavě a docela mi vyhovovalo, že kapitoly nebyly ani zas tak dlouhé. Rozhodně doporučuji.
Je dobře, že někdo tyhle tragédie umí připomenout a ukázat. Já osobně o Životicích nikdy neslyšel a díky knize mám alespoň povědomí a další temné události 2. světové války.
Po Šikmém kostelu 3. dílu, který byl bohužel zklamáním (viz má recenze u dané knihy), u této knihy autorka opět ukázala, že umí psát poutavě a zajímavě plus je z knihy znát, že byla provedená pečlivá rešerše a autorka pravděpodobně strávila několik desítek hodin s pamětníky. Nikdy předtím jsem o Životicích neslyšela a to pocházím z daného kraje. Nenechejte se odradit na první pohled zvláštní strukturou knihy a velkým písmem. Kniha stojí za přečtení, ba jednou za život by si ji měl přečíst každý.
Tragické, smutné. Nevěděla jsem o tom, i když nepochybuji, že se podovné věci nestaly ještě několikrát.
Známe Lidice a Ležáky podle toho, jaké události jim předcházely.
Je hrozně těžké odhadnout lidské charaktery v těžké době. Jak se správně zachovat, když v první řadě chcete žít? Kde je hranice toho, co je ještě morálně správné. A záleží na tom ve chvíli, kdy může jít o život celé vaší rodiny?
To a podobné otázky mě napadaly...
Škoda, že autorka nezvolila raději formu románu. Popsaná událost je pro nás dlouho žijící v míru nepředstavitelná. Bohužel, takových knih podle pravdy by mohlo být napsáno mnoho. Ale přeživší chtějí raději zapomenout a vůbec o tom nemluvit.
1. Šikmý kostel, 2. Šikmý kostel 2, 3. životice....Pro mne tedy kniha zajímavých faktů. Přečteno snad na třikrát, bylo to jako když je člověk v muzeu a má potřebu si přečíst všechny cedulky u všech exponátů.
Naprosto skvěle zpracované události, které se staly v Životicích. Ohledně 2. sv. války se hovoří neustále dokola o nejznámějších tragédiích, ale na ty jiné, neméně tragické, se zapomnělo. Nemělo by se a za tuhle knihu jsem nesmírně vděčná.
Četla jsem knihu, nevím, jak odstranit ta sluchátka, jiné vydání mi to nenašlo.
Informacne hodnotne dilo. Skvela reportaz o jednom z hruznych cinu, o kterych vime tak malo.
Mrazivé . Knihu jsem přečetla jedním dechem. Překvapila mě preciznost dodatků a vysvětlivek , napomáhá pro dokreslení skutečností . Fotografie dodali sílu skutečnosti o představě postav . Těžká doba ,těžké osudy. První kniha Karin Lednické , kterou jsem přečetla . Určitě přečtu další.
Smutný příběh o osudech obyvatel malé vesnice Životice, který stojí za hluboké zamyšlení. Tyto události by rozhodně neměly upadnout v zapomnění a je dobře, že si autorka zvolila toto téma pro svou knihu.
Velmi citlivě popsaná tragédie jedné vesnice. Autorčino přání se splnilo, Životice nebudou zapomenuty.
Smutný a zároveň velmi poučný příběh. I přes to, že mě historie velmi zajímá, o příběhu Životic jsem doposud neslyšela. Je nesprávné, že spousta tragických událostí upadla v zapomnění. Protože přece od toho historie je, aby nás poučila, aby nám ukázala, kam to či ono jednání a za jakých okolností může spět.
Brilantní práce paní Lednické :))
Smutný příběh o mě neznámé tragédii a vůbec o tom, co se dělo mezi Němci , Čechy a Poláky za II. sv. války.
Nejedná se vlastně o román, ale o takovou reportáž.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus Slezsko česko-polské vztahy partyzáni podle skutečných událostí nacistické zločiny Životice Životická tragédie (1944)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Mělo by být zavedeno jako povinná nebo alespoň doporučená četba. Smutné, že je tento tragický osud obce opomíjen. Díky paní Lednické se snad opět dostane do povědomí i našeho národa.