Staré odrůdy
Ewald Arenz
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476585/bmid_stare-odrudy-hyU-476585.png
4
587
587
Román o tom, jak snadno lze ztratit kontrolu nad životem a jak je obtížné získat ji zpět Sally a Liss — dvě ženy, které by nemohly být rozdílnější. Sally má před maturitou, ale jediné, co si přeje, je mít pokoj. Na všechny se zlobí a všechno nesnáší: návrhy, nabídky, pravidla, předpisy, dospělé… Nejvíc ze všeho ale nesnáší otázky, hlavně ty, které se týkají jejího vzhledu. A tak se rozhodne utéct. Mlčenlivá Liss žije sama na statku mezi poli a vinicemi a vypadá to, že všechny práce kolem hospodářství bez problémů zvládá. Hned při prvním setkání Sally zjišťuje, že Liss je jiná než ostatní dospělí — pokradmu si ji neprohlíží, nesoudí ji, neklade jí podezíravé otázky. Liss nabídne Sally nocleh a jedna noc na statku se změní v pobyt na dobu neurčitou. Sally pomáhá Liss s hospodářstvím a mezi starými hrušněmi a včelími úly objevuje kouzlo obyčejnosti. Liss však není zdaleka tak silná, jak se zdá, a možná to nakonec nebude Sally, kdo potřebuje zachránit.... celý text
Přidat komentář
Příběh, která má chytnou za srdce a pěkně plynout, ale u mě se nic takového nekonalo. Stejně jako u Velkého léta.
Nevím proč, asi mi nesedí styl psaní, protože takové příběhy obecně vyhledávám. Ani k jedné z žen jsem si nevytvořila vztah a místy jsem se musela hodně snažit, aby mi myšlenky nelítaly pryč. Nicméně to není špatný příběh, ale mě zkrátka nezaujal. Kromě obálky, ta se mi líbí moc i ten hrubší přebal. Pokukuji i po letošní novince Lásce mizerných dní, která by se mi hodila do hezké sbírky, ale nevím no.
Nevím proč, ale pořád se mi pletla jména hlavních hodinek, pořád jsem si musela říkat která je která. Nebylo to špatné čtení, jen jsem možná na knihu nebyla zrovna naladena. I jsem nektere pasáže preskakovala...srnka, zabijacka...protože mi to nedělalo psychicky úplně dobře. Ale některé popisy zas byly příjemné, nachazeni cesty obou hrdinek k sobě skvele,...a byla rám ta naděje
Přijde mi, že stejně jako výběr pes nebo kočka, je jablko nebo hruška. Já sice obojí, ale hrušky prostě miluji! Znáte ten okamžik, kdy je hruška zelená pořád tvrdá a pak najednou měkká. Když se povede okamžik před "najednou měkká" tak to je fakt boží, vůně, chuť, mana nebeská!
Když kouknete na obal téhle knihy, přesně reflex, dostanete strašnou chuť na hrušky. Pomalu se zakousnout... A stejně i příběh. Je to ten příběh, co vás skoro donutí - zpomalit. Na zahradě, práce, dřina, ale také procházka, kochání se z úrody a pak z vypěstovaného na talíři.
K tomu se rozhodly vlastně obě postavy. Jedna, to asi znáte, odešla od práce práce a zase práce, ne že by to tady v přírodě bylo jiné, jenže je! Druhá z pocitu nepřijetí, malého sebevědomí. Obě jsou vysušené, vyprahlé, a to šťavnaté, krásné, voňavé hrušky nemůže přece potkat. Chyba lávky, může. Stejně jako bolesti lidí, má je i příroda. A kdo si dovolí, teď v zimě zpomalit a mezi řádky této knihy si vzpomene jak vnímat chuť, vůni i vlastní "tvrdost" bude možná jako já střídat oblibu obou hrdinek a na konci... No, uvidíte...
Mladá a starší žena, které se náhodou setkají. A zjistí, že ta druhá byla právě tou, co může změnit život. Moc hezké čtení, klidné a pomalé.
Kniha, která mě velice zaujala obálkou a velkou oblíbeností na Instagramu, tak jsem se do ní s radostí pustila. Musím přiznat, že po dějové stránce, mě to moc nezaujalo, ale během vyprávění zaznělo moc krásných vět, které jsem si vypsala.
Hrušky chutnají, jako by chutnal sluneční svit, kdyby po dlouhém létě dopadl nebeskou modří a následně starou zelení vysokých stromů přímo na jazyk.
Bylo to neobvyklé, že se ve vás smutek a štěstí vznášejí v tak dokonalé harmonii, že se ani nechcete pohnout.
S tou vůní hrušek se najednou dostavil klid. Jako by se vrátila domů.
To je ta krása přírody. Neřídí se tím, co považuje za správné.
Na východě slunci vstává, hned po tom se na jich dává, na západě půjde spát, sever může vynechat.
od začátku jsem netušila, jakym směrem by se mohl příběh táhnout a hlavně, co mam vyčíst mezi řádky. asi tam opravdu nic takoveho nebylo a autor jen chtel, abychom do sebe nasali atmosféru venkovského podzimu. hrozne se mi líbily impresionisticke části - jak tančilo světlo, co hlavní hrdinky citily, co slyšely.. udělalo mi to velkou radost. po dlouhé době se citim po cteni odpocata a hned bych vyrazila za Liss a Sally. moc moc bych si prala ležet vedle nich v trávě a ochutnavat veškeré druhy hrusek a ne jen to. s blížícím se koncem prázdnin jsem si nemohla vybrat lepsi cteni. ta knížka věděla, proc se ma na me v te knihovně takhle usmívat! a fun fact, byla jsem první, kdo si tuhle knizku půjčil! takže jsem ji střežila jako oko v hlavě
Uvěřitelnost schází, příliš mnoho náhod, ale když se kniha trefí člověku do nálady, tak to někdy nevadí. Arenz je mistr v navození atmosféry a pokud potřebujete (víc) podzimu do svých životů, tak tady nesáhnete vedle.
Tahle knížka voní polem, lesem, hruškami a společnou prací dvou osudem zkoušených žen. Ty osudy prosvítají mezi řádky pomalu a postupně. Až do samotného závěru to bylo skvělé, POMALÉ čtení. Ale zdá se mi, že odhalení Lissina příběhu už bylo zbytečně na sílu a málo uvěřitelné.
Krásná až bych řekla něžná kniha, dojme, zasáhne, rozpláče.... přitom si nejprve myslíte, že čtěte jednoduchý a možná trochu nudný příběh... je nutné ale vnímat děj i mezi řádky. Popis přírody, pracovních postupů na farmě i každodenního farmaření je tak nádherně jednoduchý, útržkovitý, přesto můžete při čtení vnímat vůni hrušek, pálenky, půdy, lesa, zrajících hroznů, dřeva. Zdánlivý vesnický klid...Každý máme ale nějaké tajemství, trápení, poznamenání z minulosti. Hrdinky objevují příběh té druhé jakoby náhodou, skrytý za každodenní těžkou prací na farmě, uprostřed venkovské přírody. Strohé dialogy se časem trochu rozkošatí, ale stejně mě fascinovala jazyková úspornost autora. Kdo máte možnost, přečtěte si německou verzi, i když paní překladatelka odvedla skvělou práci!
Čas prostě jen tak plyne. Mezigenerační přátelství a strasti dvou žen. Každý máme nějakou minulost a každý potřebuje svůj prostor...
Ach,.. Tak tohle bylo... Prostě - ach. Vůně hrušek, Liss a Sally, statek, stará zahrada, rorýsi, víno, les, bramborové pole... a dva osudy, které se protnou, aby mohly pomoct jedna druhé. Aby se skrze tu druhou mohly pochopit. Aby mohly zase žít.
Absolutní nadhera, příběh který dýchá bytím.
“Jak příjemné je někdy prostě být naživu. Nic víc. Prostě jen být naživu.
Jak příjemné je někdy prostě číst dobrou knížku. Nepřekombinovanou, s minimem postav. Prostě jen dobrou knížku.
“Ještě nikdy jsem neviděla nikoho, kdo všechno tak nasává jako ona. Každý obraz. Každou chuť. Každý zvuk. Není divu, že někdo takový nezapadá do normálního světa. “-Sally
“Takhle Liss vidí svět? Obraz říkal, že celý svět je jen krásný otrávený klam. Že nikdo nic nedělá, aniž by při tom vždycky myslel sám na sebe. Každý obchod, každé přátelství a každá láska u všeho je vždycky přítomný had. - Liss
No a na interakci těchto žen je celá knížka německého autora vystavěná.
Knížka, která si zaslouží být přečtena na jeden zátah a u mě se ji toho nedostalo.
Přičítám tomu faktu i částečný chlad a rozpaky při dotčeni poslední strany.
Příběh sám osobě se jeví obyčejně - střet dvou žen, které od sebe dělí generace a naopak spojuje určitý vzdor či špetka rebelie.
Když nad ni budeš hloubat a necháš k sobě doputovat zapsáníhodné myšlenky hlavních postav během jejich hospodaření, možná objevíš skvost.
Odehrává se totiž na vesnici a tak máš co dočinění se zvířaty, polem a sadem.
Obálka je zvolena krásně - Host umí. Ta knížka je opravdu šťavnatá jako hruška a musíš hledat v jejich útrobách poklady a lahodu.
Záleží u ní do jaké míry si oblíbíš hlavní postavy a souzníš s nima. Je hodně pocitová a musíš se na ni naladit. No a já jsem se stejně jako v Geniální přítelkyni vztekala spoustu stránek nad rozmazleným frackem, jehož některé činy ne a ne skousnout. Tolikrát bych ji vylepila políček.
Konec mi vrátil sympatie ke knize a stejně tak posledních cca 30 stran. Na to se budu snažit zpětné vzpomínat.
Velké léto od téhož autora mě oslovilo víc.
Tuhle knihu jsem si přála přečíst.
Byla to zvláštní kniha, na jednu stranu se zdá, že je jednoduchá a nic se tam neděje,ale naopak se tam toho děje hodně. Nějakým svým způsobem mě zasáhla, neumím to vysvětlit.
Je to jako včera, co jsem od Ewalda Arenze dočetla jeho knihu s názvem „Velké léto“. Kniha mě natolik nadchla, že skončila na mém seznamu nejlepších knih za rok 2023. A jelikož toto nadšení ve mně zůstávalo, pustila jsem se s velkým očekáváním i do „Lásky za mizerných dní“, rovněž autorovy knihy. Ta už mne ale bohužel tolik nezaujala, takže když jsem stála před rozhodnutím, jestli zkusit třetí knihu, neminuly mě obavy, zda „Staré odrůdy“ nebudou jako „Láska za mizerných dní“.
Tato kniha si mě získávala postupně. Zpočátku mi trvalo zvyknout si na celkovou atmosféru, ale čím více přečtených kapitol jsem měla, tím více mě příběh pohlcoval. Co na příběhu musím vyzdvihnout je ta spousta myšlenek a vět, které Vás přinutí na pár okamžiků přestat ve čtení a donutí čtenáře jen přemýšlet. Kniha nejenže zachycuje poutavý příběh, ale je i napsána krásným jazykem.
Čtení je milé, něžné, ale i syrové a melancholické. Zkrátka typické pro autorovu tvorbu.
Za mě je toto opravdu povedená kniha, kterou doporučuji každému. Pokud autora ještě neznáte, rozhodně mu dejte šanci.
Tak nevím, přišlo mi to takové jednoduché čtivo, neurazí, ale také nic moc nezanechá, docela mě rozčilovaly rádoby moudré promluvy a komentáře.
K vodě asi dobré.
Tato kniha mě zklamala, měla jsem od ní mnohem větší očekávání. Přijde mi, že jsem se vlastně z děje nic moc nedozvěděla. Chybělo mi spoustu podrobností, abych si mohla udělat ucelenější obrázek. A ani prostředí statku a vesnice mi nepřišlo nějak do detailu vykreslené, abych se do knihy mohla více vžít. Vlastně jsem byla ráda, že už je konec knížky a nemyslím si, že by mi tato kniha nějak zvlášť utkvěla v mysli.
Moc krásná kniha, určitě se k ní ještě vrátím. Teď jdu rovnou na autorovu další knihu.
Dokonalé!
I když je znatelné občasné citové vydírání čtenáře, někomu, kdo kouzlí s vyprávěním tak, že můžete cítit vůni podzimu, vidět barevné listí, slyšet šustění kukuřice a ochutnávat staré odrůdy hrušek toto všechno s radostí odpouštím.
A ta obálka je taky kouzelná.
Tohle bylo tak hezký! Po dlouhé době kniha, jejíž vyprávění je naprosto poklidné a přesto tak vtahující do své atmosféry. Myslím, že nejsem jediná, koho donutila přemýšlet o životě.
Staré odrůdy
Staré odrůdy jsou takovým tancem mezi obyčejnostmi všedního dne. Poklidným... asi jako život na vesnici, o kterém se v knížce vypráví. Vesnice však vetšinou nejsou tak mírumilovné, klidné a tiché, jak by se na první pohled mohlo zdát!
Osud zde svedl dohromady dvě nepochopené duše s minulostí, která zanechala šrámy. Navzájem by si mohly rány zahojit...
Pokud máte pocit, že potřebujete zpomalit, atmosféra knížky vám bude nápomocna. Pomalé čtení, ne nudné, postupné odkrývání toho, co je skryté pod povrchem udrží vaši pozornost, ale není to knížka ke které bych měla potřebu se vracet.