Staré odrůdy
Ewald Arenz
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476585/bmid_stare-odrudy-hyU-476585.png
4
571
571
Román o tom, jak snadno lze ztratit kontrolu nad životem a jak je obtížné získat ji zpět Sally a Liss — dvě ženy, které by nemohly být rozdílnější. Sally má před maturitou, ale jediné, co si přeje, je mít pokoj. Na všechny se zlobí a všechno nesnáší: návrhy, nabídky, pravidla, předpisy, dospělé… Nejvíc ze všeho ale nesnáší otázky, hlavně ty, které se týkají jejího vzhledu. A tak se rozhodne utéct. Mlčenlivá Liss žije sama na statku mezi poli a vinicemi a vypadá to, že všechny práce kolem hospodářství bez problémů zvládá. Hned při prvním setkání Sally zjišťuje, že Liss je jiná než ostatní dospělí — pokradmu si ji neprohlíží, nesoudí ji, neklade jí podezíravé otázky. Liss nabídne Sally nocleh a jedna noc na statku se změní v pobyt na dobu neurčitou. Sally pomáhá Liss s hospodářstvím a mezi starými hrušněmi a včelími úly objevuje kouzlo obyčejnosti. Liss však není zdaleka tak silná, jak se zdá, a možná to nakonec nebude Sally, kdo potřebuje zachránit.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle byla kniha zcela podle mého gusta. Dala bych klidně šest hvězdiček z pěti :-).
Sally a Liss jsou dvě ztrápené a osamělé duše. Každá si nese své tajemství, které jim brání být s ostatními lidmi. A když se spolu potkají, je to jako když zapadne klíček do zámku. Doporučuju.
Mně knížka nesedla. Nemám ráda tajemství mezi lidmi, nemám ráda, když se nemluví a věci se neřeší. Mlčení ve vztazích mě často drtí. Tolik tajemného a nevyřčeného, kolik bylo v knize, jsem prostě nezkousla.
Dvě zraněné duše. Někteří mají jizvy na těle, jiní uvnitř. Dva stromy které chtěli růst podle svého, ale rodiče měli jinou představu.
Nehledět do minulosti nebo budoucnosti. Jen na to, co je právě teď. Protože všechno, co je právě teď, koneckonců z něčeho pochází a k něčemu směřuje. Všechno má svou historii.
Když známý věděl, že prohraje boj s nemocí pozabijel všechny slepice.
Ten pocit, když dočtete poslední řádky a víte, že jste vstřebali něco, co ve vás zůstane ještě hodně dlouho a budete nad tím přemýšlet a probírat to v sobě ze všech stran. Tak krásný, niterní, emotivní, srdcervoucí a až fyzicky bolestivý a smutný příběh, jehož se díky naprosto skvělému stylu autora a jeho popisu děje a emocí postav stáváte součástí. …Když nefunguje stroj, tak ho rozebereš, vyndáš vadnou součástku a zase ho složíš… Ale lidi přece nejsou stroje. Když se v nich něco potrhá, někdy to prostě musí srůst… A to chce nějaký čas…
Na knihu jsem narazila v knihovně. Nečekala jsem nic světoborného, ale příběh byl tak příjemně popsán, že jsem knihu přečetla skoro na jeden zátah, a moc mě bavila.
Zajímavý příběh dvou žen / dívky, jak úplně nezapadají do běžných představ života jednotlivých lidí.
17-letá Sally zrovna utekla z další kliniky pro anorektičky a narazila na zhruba o 30 let starší Liss, která uvízla přívěsem ve škarpě. Tak to začalo.
Křehký příběh o dvou ženách z různého prostředí i různých generací, které toho mají společného až překvapivě mnoho - jedna trpí svou odlišností, druhá si prošla traumatickým dětstvím a následně zpackaným vztahem. Jedna ještě bojuje, druhá už to vzdala. Oběma chybí totéž - porozumění.
Příběhy obou se odkrývají pomalu a my můžeme pozorovat, jak těžké a zároveň nezbytné je zbavovat se starých břemen. A jak léčivé je hrabat se rukama v hlíně a dělat ty úplně neobyčejnější věci. Dojet na kole na poštu, ohýbat se pro brambory a zvedat plné pytle na korbu, lézt po žebříku, šplhat po hrušni, natahovat se pro jablka - žádná cyklistika ani posilovna.
Tyhle niterné, ženské knihy snadno sklouzávají k ne-uvěřitelnosti či citové manipulaci s čtenářem. Tady se autorovi dařilo balancovat na hraně a jen občas mu to trochu podjelo :) Některé vulgarity pubertální Sally mi přišly nadbytečné a nejsem si jistá, zda samotný závěr je reálný. Ale třeba je.
Též malá výhrada k překladu - popisy strojů a zařízení měla překladatelka dát raději někomu zkouknout, aby nepůsobily tak neumětelsky.
I přes drobné výhrady mohu doporučit.
---
„Trochu rozpřáhla ruce, nechala na sebe dopadat déšť a kapky jí stékaly po obličeji. Proč se něco takového nedělá na klinikách? Na klinikách mají šumění deště na cédéčkách a sedí se na židlích v kruhu a mají zavřít oči a představovat si, že stojí v dešti. To oni jsou nemocní, ne ona.“
Příběh o dvou bolavých a polámaných duších, které se vzájemně najdou a pomohou si najít cestu k uzdravení.
Krásný příběh, jehož čtení si budete vychutnávat.
O téhle knížce se tady psalo hodně a určitě za to může i ten nevšední obal. Staré odrůdy na mě vykoukly z knihovny, tak proč je nezkusit...
.
Nebudu vám tvrdit, že je to nejlepší knížka, jakou jste četli, ale něco do sebe má. Abych pravdu řekla příběhy o nerovných dvojicích, které k sobě najdou cestu, moc nemusím. Bylo to tu tolikrát a vždy to v sobě nese určitou prvoplánovost. V případě Starých odrůd tomu není o moc jinak, ale kvality téhle knihy jsou jinde - v popisu venkovské činnosti, v koloběhu přírody, v čistotě smysluplné dřiny na polnostech.
.
Vypnout mobil, odříznout se od moderního světa, zalézt si do ulity "jednoduchosti" venkovského života je to, co tu autor zdůrazňuje. Jako by potměšile věděl, že na to většina čtenářů bude slyšet.
.
Obešla bych se bez vysvětlování minulosti postav, po hříchu úlitbě čtenáři. Do toho rozplétání minulosti jsem si to užívala mnohem víc!
Přečetla jsem cca polovinu knihy, a to přes moc, nedokázala jsem se do této knihy vůbec začíst. Za mě divná knížka. Tentokrát mě nakladatelství Host zklamalo.
To byla krása! Prostě si to u mě sedlo. Atmosféra, styl psaní, uvěřitelnost, obě hlavní hrdinky. Doporučuju moc.
Výborný příběh o tom, jak je těžké, když se vám nechce plnit předpoklady a požadavky ostatních, když svůj život vidíte jinak a jinde než většina. Sally a Liss se potkaly ve správnou chvíli a i když to napřed nevypadalo, pomohly si.
Strhující a prosté zároveň. Občas se dostane na hranici sentimentu až kýče, ale vybalancuje to vždy tak, že zůstanete na té lepší straně. Zážitek!
Přiznávám, že mě v posledních letech několikrát napadlo, že bych chtěla být nezávislá na obchodech, mít vlastní hospodářství a zajišťovat si vše (nebo téměř vše) vlastníma rukama. Vím jistě, že je to naivní představa a jsem přesvědčená, že po pár týdnech takového hospodaření bych zatoužila po svém současném relativně pohodlném životě. Tato moje romantická představa o životě v souladu s přírodou vychází z mého rozčarování z toho, že lidé v současné tzv. vyspělé společnosti vykonávají ve své podstatě nesmyslné činnosti, komplikují si své životy nesmyslnými pravidly, požadavky, omezeními a stávají se otroky technologií. Namísto toho, aby lidem technologie umožnily lepší život, tak je vzdalují od podstaty našeho bytí, vzdalují nás od sebe navzájem. Hm, to jsem asi trochu odbočila :)
Hlavní postavy, dvě ženy, nezapadají do společnosti. Jsou jiné. Starší z nich se nedokáže oprostit od své dramatické minulostí, mladší se nedokáže smířit s nalajnovanou přítomností a budoucností. Potřebují prostor, potřebují jedna druhou a k nastolení vnitřního klidu jim pomáhá - mnou výše opěvované - těsné spojení člověka s přírodou, kdy náplní života je obdělávání půdy, chov zvířat, pěstování plodin, to vše pěkně vlastníma rukama, vlastní dřinou, žádné lelkování a otupující čučení do mobilu. Vidět okamžité hmatatelné výsledky své práce je velmi uspokojující pocit a myslím, že spoustě lidí by taková pracovní terapie pomohla získat nadhled a poznání, co je opravdu důležité. Tyto myšlenky se mi bezprostředně po přečtení knihy honí hlavou... myslím si, že kniha stojí na přečtení a že si v ní každý něco najde.
Na knihu jsem slyšela spoustu chvály a kdekdo na ní pěl ódy, jak je skvělá. Možná, že tohle "too hype", nebo taky špatný načasování...nevím...zkrátka mě kniha moc nezaujala. Přitom tam bylo všechno, co mám ráda - divný lidi, hezká příroda i láska k tradičnímu způsobu života. Přesto mi to nějak nesedlo. Možná divný dialogy?
"Ještě vím, jaký to je pocit připadat si hezká a mimořádná a jiná, když se na sebe díváš; vědět, že ses narodila pro něco jiného než tady pro tohle....A vím, jaké to je, když tenhle pocit, tahle jistota, že jsi mimořádná, kousek po kousku chřadne jako strom, který zasadili do špatné půdy a pomocí provazů a kůlů ho nutí růst směrem od slunce."
Pěkně plynoucí příběch v době babího léta. Četl jsem to ve stejnem období v jakym se příběh odehravá..
Příběh o dvou lidských duší kteří hledají jak dál v životě, kteří se na chvíli chtějí zastavit a dělat obyčejné věci ktere jsou na venkově potřeba..
AČ BYLI HRDINKy Sally a Liss od sebe přes dvacet let, obě mi byli sympaticky..
Doporučuji si pořídit audioknihu, je to pěkný poslech
Jako bych se vrátil do dětství k babičce na venkov.
Nenáročné,příjemné,ale i smutné čtení o tom,co život může přinést.
Kniha s nádherným obalem..
Krásná kniha. Poetická, místy drsná... Odehrává se na podzim a četla jsem ji na podzim, bylo to příjemné. Obohacující. Doporučuji.
Příběh náhodného setkání dvou žen. Shodou náhodou jsem ho četla v době kdy se odehrává děj knížky
Štítky knihy
útěk německá literatura dospívání psychologické romány mezilidské vztahy osudy žen
Staré odrůdy
Příběh o dvou nešťastných životech, které se náhodou potkali a které se pro sebe navzájem stali oporou. Krásně a jemně psané, děj plynulý, dramatičtější úseky zrychlí tep, v některých částech děje mi bylo až fyzicky špatně. Moc se mi líbil popis úkonů na hospodářství. V knize je toho mnoho nevyřčeného, zůstane ve mně dlouho.