Staré odrůdy
Ewald Arenz
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476585/bmid_stare-odrudy-hyU-476585.png
4
571
571
Román o tom, jak snadno lze ztratit kontrolu nad životem a jak je obtížné získat ji zpět Sally a Liss — dvě ženy, které by nemohly být rozdílnější. Sally má před maturitou, ale jediné, co si přeje, je mít pokoj. Na všechny se zlobí a všechno nesnáší: návrhy, nabídky, pravidla, předpisy, dospělé… Nejvíc ze všeho ale nesnáší otázky, hlavně ty, které se týkají jejího vzhledu. A tak se rozhodne utéct. Mlčenlivá Liss žije sama na statku mezi poli a vinicemi a vypadá to, že všechny práce kolem hospodářství bez problémů zvládá. Hned při prvním setkání Sally zjišťuje, že Liss je jiná než ostatní dospělí — pokradmu si ji neprohlíží, nesoudí ji, neklade jí podezíravé otázky. Liss nabídne Sally nocleh a jedna noc na statku se změní v pobyt na dobu neurčitou. Sally pomáhá Liss s hospodářstvím a mezi starými hrušněmi a včelími úly objevuje kouzlo obyčejnosti. Liss však není zdaleka tak silná, jak se zdá, a možná to nakonec nebude Sally, kdo potřebuje zachránit.... celý text
Přidat komentář
Silný čtenářský zážitek, jak už psali někteří další hodnotitelé. Při čtení cítíte vůni chleba, chuť hrušek na jazyku, slunce na tváři i chladný vítr na kůži, hlínu pod rukama...Připadla jsem si, že stojím vedle Sally, když sleduje Liss při práci, nebo jen tak. Bylo to skvělé, určitě si budu chtít přečíst i Velké léto.
Myslím, že mohu říct, že kniha je moc pěkná. Spojuje dohromady dva odlišné, ale vlastně v něčem podobné hlavní postavy. Osobně se mi nejvíc líbila první část knihy, kde se hlavní hrdinky oťukávaly a vzájemně se seznamovaly a kde Sally poznávala práci na statku. A děsně (což je ale dobře) mě rozčilovala Sally, když měla výbuchy vzteku, které člověku mohou připadat nesmyslné, na druhou stranu ale u dospívající dívky celkem běžné. Navíc s tím, jaké měla zkušenosti. Místy ten život na statku působil až idylicky, byť by to bylo spíš nikdy nekončící dřina. Ale možná právě díky tomu idylickému popisu máte při čtení pocit, že jste se tam také přenesli a stojíte někde vedle hlavní hrdinek. Bylo to milé čtení, určitě si ráda přečtu další knihu autora.
Staré odrůdy jsou naprosto nádherným, melancholickým příběhem o dvou ženách, respektive ženě a dívce, Liss a Sally. Kniha začíná, když Sally utíká před všemy pravidly a nařízeními a ocitá se na statku u Liss, která jí nabídce nocleh. Je až neskutečné, jak do příběhu autor dokázal rozmanitě a přesto ne tak náročně popsat pocity obou našich postav a že se to tam střídalo jak na horské dráze. Sally mi byla zpočátku hodně nesympatická, měla takové výbuchy vzteku a Liss byla naopak hodně uzavřená, tichá. Líbilo se mi, jak jí Liss nikdy nenakázala, že má pomoci, ale naopak to tak nějak vyplynulo, či poprosila, že by byla ráda o pomoc a Sally se to vlastně postupně začalo líbit.
Máme tu takový idylický venkov, seznamujeme se s prací na statku a pomocí provoněných stránek čerstvým chlebem a hruškami, se pročítáme příběhem.
Velmi mile jsem byla překvapená a rozhodně můžu knihu doporučit dále. Má to přesah, hezky se to čte, pěkné okolí a dobré postavy se zajímavou minulostí.
Kniha není úplně můj žánr, ale i tak mě zaujala a četla se mi dost dobře. Jsem ráda, že se ke mě dostala a že jsem měla možnost si ji přečíst.
Ewald Arenz píše přesně tak, jak mi to lahodí, z jeho knih sálá vše, jeho příběhy voní a chutnají, zapojí všechny smysly, nejen oči. Minule mě provedl létem, teď zas podzimem. Podzimním životem na statku, kde můžeme cítit vůni právě vykopaných brambor (a pak je i ochutnat), chuť hrušek, závany postupně se chystající zimy, ale i léta, co pomalu odplouvá. Čtení můžeme pocítit snad i v kostech, které hrdinky při práci cítí.
Myslím, že zasadit Staré odrůdy do podzimu byl skvělý nápad, podzim je přelomové období, které může právě obsahovat oboje z ročních dob, jež ho obklopují, láme se v něm vše a mění se do něčeho zcela odlišného. A to se děje i hlavním hrdinkám příběhu, které se hledají a třeba se v sobě navzájem i najdou. Které si pomáhají, ač jim zprvu nebylo jasné, že by se to mohlo stát. Obě se lámou tím, co bylo, ale zároveň se trochu proměňují tím, co teprve bude. Vlastně i skvělé, že vše není řečeno, že nás autor nechá přemýšlet a možná i trochu vymýšlet. A to, jak píše pro všechny smysly, tím si mě prostě na celé čáře získal.
Dvě rozervané duše, které se hledaly, aby se mohly společně postavit nesvobodě. Trošku je mi líto, že ta jejich cesta nepokračuje na více stránkách, ale rozumím tomu. Ztratila by se tím ta tajemnost, neurčitost, duch knihy.
Jedním slovem krása! Kniha plná barev, vůní, emocí. A přitom se zpočátku nicmoc neděje. Přečetla jsem za dva dny.
Když jsem knihu zahlédla poprvé, velmi se mi líbil přebal. Příběh se zdál být poněkud nenápadný - sledujeme vývoj (nečekaného) soužití postarší ženy Lisy a 17 leté dívky Sally, která utíká z kliniky, v horizontu zhruba jednoho měsíce. Zezačátku jsem si nebyla jistá postavou Sally, která mě štvala svou naštvaností na všechno a všechny. To se však změnilo po pár kapitolách a nakonec byly obě ženské hrdinky svým způsobem sympatické. Postupně se z toho vyklubal velmi nápaditý příběh o mezilidských vztazích, duševních potížích a křivd z minulosti. Ke konci nabírá vše rychlý spád, pro mě docela nečekaný. Sice více věcí zůstává nezodpovězených a konec je v podstatě otevřený, o to víc se však můžeme zamýšlet nad tím, jak to celé dopadlo.
Pro podzimní čtení jsem si nemohla vybrat líp. Staré odrůdy jsou časově zasazené do měsíce září a října. Hezky den po dni.
Příběh mladé dívky, která se cítí být rodiči nepochopena a dospělé ženy poznamenané přísnou výchovou a manželstvím. Každá má své tajemství, o kterém nechce mluvit. Postupně k sobě nacházejí cestu a poznává jedna druhou.
Odrůdy určitě stojí za přečtení. Tim, jak se kniha odehrává v krátkém časovém úseku a v podstatě je jen o dvou postavách, dokonale je poznáte. Tady nebylo nic navíc a ani nic nechybělo. Kniha je tak krásně až poeticky napsaná, že ikdyž obě ženy řešily svá trápení, měla jsem pocit klidu, takové podzimní melancholie a radosti z jejich přátelství.
Autorovi teď vyšel další román - Velké léto, tak se moc těším.
* audioknížka * Na knížku mě nalákaly hlavně recenze. Samá chvála, samé nadšení. A ano. Na jednu stranu to bylo příjemné pohlazení po duši, během kterého se můžete zastavit, nadechnout a vnímat maličkosti běžného dne. Vůni vzduchu, barvu nebe. Ideálně při čtení na venkově nebo někde v parku / v lese. Ale zcela upřímně jsem čekala víc a vím, že kdybych knížku četla v papírové podobě, nudila bych se a četla bych ji dlouho. Hlavní hrdinky však měly něco do sebe, obě byly dobře vykreslené a obě mají čtenáři co předat. Nelituju, že jsem se do poslechu pustila, ale bohužel to pro mě nebude nejlepší knížka roku.
To bylo milé, taková pocitovka. Dost velké překvapení, když si člověk uvědomí, že to napsal chlap. Děje tam moc nebylo, ale emoce a atmosféra to vynahradily.
Zvláštní kniha, zvláštní hlavní postavy, zvláštní osudy obou hrdinek, ale ta zvláštnost všeho mě právě hodně bavila. Velice citlivě a křehce napsáno, neumím vyjádřit jak na mě kniha silně zapůsobila a moc mě těšilo číst ji. Asi není pro každého, ale u mě určitě za všechny hvězdičky.
Ještě bych ráda pochválila překlad.
Staré odrůdy pro mne mají určité kouzlo. Ale nečarují napříč celou knihou, jen sem - tam záchvěv, příslib, dotknutí - a je pryč. To je málo. Podle hodnocení, které jsem slyšela v rozhlase, jsem si slibovala mnohem, mnohem víc, teď si vlastně říkám, že ta recenze byla vlastně úžasná, voňavá. Velmi lákavá. A já natěšená. Inu, nemá cenu se v tom pitvat, tohle čtení nesplnilo moje očekávání. Nemohu se zbavit pocitu, že je ploché a povrchní. Nejspíš to nebude jen pocit. Ale kdo chce číst, ať čte, čtenáře soudit nebudu. Můj čumák však říká, že tady to nehraje.
Sedmnáctiletá Sally se cítí svázaná svým okolím. Má pocit, že ji nikdo nechápe a že nemůže být sama sebou, ale že musí především uspokojit očekávání blízkých. U Sally se postupně rozvinou psychické poruchy a rodiče jí proto umístí do léčebny. To je ale přesný opak svobody, po které touží a z léčebny brzy utíká. Liss je přes čtyřicet let. Žije sama na velkém statku, který se pro ní stává spíše vězením. Má za sebou těžkou minulost, která se na ní hluboce podepsala a její život postupně upadá do letargie. Z té ji ale vytrhne Sally, se kterou se náhodně setká na své vinici. Souběhem různých náhod se nakonec Sally ocitne u Liss na statku, kde začne trávit začátek podzimu.
Babí léto, sběr brambor, jablek, pomalu padající listí, vůně rozorané půdy. Zapadlý statek plný tajemných zákoutí, kde z člověka opadnou starosti vnějšího věta. To vše na čtenáře dýchne od první stránky. V prostředí začínajícího podzimu, na jedné malé vesnici, se postupně otevírá komorní a intimní vyprávění o osamělosti a o dvou životem ztracených ženách. Obě si celý život připadají jako stromy, které vyrůstají v nevyhovující půdě, avšak přesně podle přísně stanovených norem, kterých musejí za každou cenu dosáhnout. Postupem času tak v sobě vzájemně nacházejí spřízněnou duši. Vše ale není jen idelické. Začíná se objevovat také dávno pohřbená minulost.
Staré odrůdy jsou srozumitelně a čtivě napsanou knížkou. Autor používá jednoduché věty, kterými funkčně buduje atmosféru podzimní vesnice a knížka tak jako celek krásně plyne. Autor se ale nebojí ani vyhrocených okamžiků, které také dobře fungují. Největší přednost spatřuji v tom, s jakou citlivostí dokázal popsat intimitu přátelského vztahu obou hlavních postav.
Trochu mi naopak vadila místy pokulhávající realističnost a lehká naivita některých částí příběhu. Starým odrůdám se také nevyhnula některá klišé. Sám mám rád košatější věty a na můj vkus byla kniha místy až moc podřízená čtivosti. Nejsou to ale výtky, které by citelně kazily zážitek z knížky. Se Starými odrůdami jsem si užil dva příjemné večery a doporučuji je všem, co hledají srozumitelnou, čtivou knížku o sbližování dvou osamělých duší.
Hodnocení 3,5/5
Musím se přiznat, že kdybych knížku nedostala jako dárek, nedočetla bych ji. Přišlo mi to jako příběh namíchaný podle současné poptávky YA literatury. Témata (sebepoškozování, vztahy, půda, "ekologie") poskládaná způsobem, jako když stavíte teenagerovskou hudební skupinu - přesně víte, jaké typy v ní musí být, aby vše (marketingově) fungovalo. Jednoduchý jazyk plný YA klišé (postavy si během promluvy shrnují pramínky vlasů, přitahují nohy k tělu, provadí nenucené pohyby, úšklebky, vyjadřují prudké emoce ne úplně úměrné situaci) doprovází občasné "didaktické" promluvy postav na různá témata. Naprosto jsem při čtení neměla pocit, že mi autor vypráví příběh, který musel sdělit světu, který byl napsán z neúprosné potřeby vyprávět, z potřeby uvolnit niterný přetlak. Popravdě ani nerozumím tomu, proč se na obalu této knihy mluví o románu. Děj tohoto příběhu se odehrává během dvou měsíců s občasnými vzpomínkami obou hlavních postav. Vedlejších postav není mnoho a jsou velmi ploché, spíš skicovité. Přemýšlení o téhle knize mě nakonec přivedlo na myšlenku představit si, jak by stejný příběh napsali jiní (mí oblíbení) autoři a u těchto úvah jsem si naplno uvědomila jak povrchně, líbivě a s pomocí mnoha klišé je tento příběh vystavěn. Nechci říct, že kniha neměla vyjít, že nemá svoji cílovou skupinu. Jen mě trochu znepokojuje to, že se tváří jako něco, čím určitě není a je tak všeobecně přijímána.
Čím jsem starší a uvědomuji si svůj život, tím víc je mi stará odrůda sympatičtější . :-)
Štítky knihy
útěk německá literatura dospívání psychologické romány mezilidské vztahy osudy žen
Staré odrůdy
Hrozně sem se na Staré odrůdy těšila, jelikož sem jako první knihu autora četla Velké léto a to mě bavilo moc. Tohle mě ale vůbec nebavilo, absolutně sem nejevila zájem co se s hrdinkama stane. Nějaký zájem přišel až kolem 180.strany, jenže z 230 stran celkem je to bohužel moc pozdě. Bohužel