Tohle je má píseň

03.08.2023

Děj knihy je rozdělen do tří období, které je popisovano jednou osobou. V prvním třetině autor zvolil ich formu a ve zbývajících třetinách er formu. Dějová linka první třetiny je ukončena v poslední třetině, ale zbylé postavy mají neukončený děj,. jelikož jejich osud se bude ještě vyvíjet. Co mě velice potěšilo bylo na konci přepis písně do not i s přidaným textem.

01.07.2022

Popravdě řečeno mě kniha při přečtení anotace velmi zaujala, nicméně po přečtení samotné knihy už jsem tak nadšená nebyla. Nejzajímavější pro mě byla část z pohledu Rafaela, ostatní dvě části už pro mě nebyly tak zajímavé a čtení se hrozně vleklo. Minimálně s částí z pohledu jeho dcery, Annie, kde jsem se opravdu do čtení nutila. Osobně bych tuto část jako takovou úplně vypustila a zkombinovala ji s pohledem Rafaelova vnuka Joea, jehož část knihu alespoň trochu zachránila...

11.11.2021

Musím říct, že jsem čekala trochu víc. Příběhy jsou pěkné, ale nic to ve mě nezanechalo

02.12.2020

Nejvíce mě asi zaujal první příběh z koncentračního tábora, ale i zbylé dva dokonale doplňují celý příběh, jehož spojovacím článkem je hudba.

Nemám ráda rozvleklé popisy, tady místy jsou, ale vůbec mi to nevadilo. Naopak. Autor dokáže perfektně pracovat se slovy a popsat do detailu emoce, atmosféru a pocity samotných postav.

Doporučuji všem a pokud tento komentář náhodou čte nějaký učitel/učitelka českého jazyka tak tohle je podle mě ideální kandidát pro povinnou četbu pro druhý stupeň :-)

IG: @hanybooks

20.01.2020

Super, moc se mi to líbilo. Mně to nudné nepřišlo, chápala jsem pocity Annie - nepotřebuju akčnost, aby mě kniha zaujala (a to ani nebylo cílem).
Kromě příběhu, a také obecnějších úvahách to výborně ilustruje to, jakým způsobem osobnost a její prožitek ovlivní rodinu po generace - ať už lpěním, či popřením - ale přesto se téma zas a znovu nějak objeví (tady třeba hudba a básně). Také je velmi typické, že oběti takovéhoto traumatu nebyly schopné tyto svoje prožitky sdílet se svými dětmi, většinou až s vnoučaty. Jsem ráda, že jsou i knihy o tom, co bylo "pak" - protože to, co se stalo, tu budoucnost velmi významně ovlivňuje, i když skrytě.

02.08.2019

Velmi mne zaujala anotace knihy.
Dost mě překvapilo, že autor je Australan a část svého díla zasadil do Čech - Prahy a Terezína.
Kniha je rozdělena do tří částí - Rafael, Anne a Joe - každý vypráví svoji část.
Pro mě nejvíce byla zajímavá, záživná a nejvíce mě bavila hned ta první část, kterou píše Rafael své dceři.
Autor se nechal inspirovat určitou skutečnou postavou - Friedl Dicker-Brandejsová - malířkou a zasadil ji do příběhu.
No konci knihy najdeme noty a text písně Vrabci letí - což je ústřední melodie knihy.
Příběh se mi líbil, i přesto, že část psaná za Annie a Joea mi nepřišly tak osudové jako ta Rafaelova.

25.03.2019

Knížku jsem začla číst skrz čtenářskou výzvu a také proto, že jsem ji dostala jako dárek na Vánoce. Knížka se mi hodnotí docela blbě, jelikož jsem nevěděla ani co od ní očekávat, bylo to prostě na styl: "tady máš knížku a čti!". Rozhodně to nebyla jedna z knížek, kterou jsem nemohla odložit, avšak ani, že ji nedokážu dočíst. Zhodnotila bych to jako takový průměr. Příběh Rafaela byl výborný, na konci knížky jsem si říkala, že je škoda, že autor tu knihu nezvolil pouze jako vyprávění Rafaela. Pro mě příběh Annie a Joea byl nezáživný, avšak když se člověk nad tím víc zapřemýšlí, zjistí, že i takové příběhy jsou potřeba a najde v tom hlubší smysl. Celkově hodnotím knihu průměrně.

23.02.2019

Na tuto knihu jsem se dlouho chystala a když jsem ji konečně přečetla, mé pocity jsou rozporuplné. První část byla skvělá, ale to asi hlavně díky tomu, že takovýto příběh (Rafaelův) jsme všichni očekávaly podle obálky a anotace. Druhá část byla opravdu o ničem...Ačkoliv chápu, že autor chtěl povyprávět třígenerační příběh a že ne každý má ten život bohatý na zážitky a situace, druhá část mě prostě zklamala. Třetí část, v níž se pomalu odkrývají střípky ze života Rafaela, je spíše průměrem, ale ve finále je to zakončené vcelku smysluplně. :)

26.10.2018

Kniha je vyprávěna z pohledu Rafaela, Annie (jeho dcery) a Joea (jejího syna). Všechny osoby spojuje láska k hudbě. První část knihy na mne působila nejsmutněji, Rafael zažije hodně smutných okamžiků před válkou a také v koncentračním táboře. Druhá část knihy se odehrává v Kanadě a třetí část v Austrálii.

Když člověk miluje literaturu, tak se může stát, že jakoby zapomene na všechno ostatní, nevnímá skutečnost, neuvědomuje si dostatečně, jaká je doopravdy situace, ve které se nachází, má nasazeny růžové brýle, poněvadž je zahleděný jen do své vášně a tak tomu bylo i v případě Rafaela. V tomto ohledu mne jeho chování mrzelo. Někdy jedno správné rozhodnutí může odvrátit sled dalších událostí..

Z knihy jsem si také odnesl, že pokud se nám nedaří v osobním životě, nesmíme přelévat zlost a ubližovat ostatním lidem. Pak toho časem můžeme litovat, omluvíme se tomu, komu jsme ublížili a teď záleží na tom, jestli nám dotyčná osoba odpustí či nikoliv. Pro mě byla také zajímavá část týkají se pomluv. Pokud nás někdo pomlouvá, asi je nejvhodnější uvést věci na pravou míru, poněvadž nás to může poškodit. Když se vyjádříme k dané pomluvě, už nikdy se k tématu pomluvy nemusíme vracet, jednou provždy je všechno řečeno.

Celkově se mi kniha líbila, nalezl jsem v ní řadu myšlenek, kniha není založena na skutečné události. Častokrát si lidé pokládali otázku, pokud byli umístěni do koncentračního tábora, jestli existuje Bůh, a když viděli, co všechno se děje, ztráceli v něm víru, což je pochopitelné. Ptali se, jak může Bůh dopustit, aby umírali děti?! To je otázka, nad kterou někdy uvažuji. Slyšel jsem názory, že lidé si za všechno mohou sami, nikoliv Bůh.

Nad některými věcmi jsem se více zamyslel, poněvadž jsem v životě udělal hodně neuvážených kroků a při čtení této knihy jsem si uvědomil, že jsem se nechoval správně a chyb, kterých jsem se dopustil, už nebudu opakovat. Jde o to přiznat si chybu, kterou jsme udělali a znovu ji neopakovat.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Bůh není pozorovatel, žádný člověk zvenčí. Bůh musí být ve tvém srdci. Jinak není nikde.

Ano, stále bude existovat, ale to i ty skály. To jsem já, pomyslela si, skála usazená v hlíně, na niž prší a svítí, skála, která se ohřívá a chladne a nepoutá ničí pozornost. Jsem potápějící se skála, neboť skály nerostou. Zůstávají na jednom místě a jsou pomalu, tiše, anonymně zatlačovány dolů, aniž by si toho někdo všiml, až jednou opustí dýchající svět a vklouznou do mrtvého ticha pod zemí.

Ale svět je, jaký je, a někteří lidé vidí věci, které se nedějí. Myslím, že asi proto, že po nich prostě touží. A kapitola sama pro sebe jsou pak všelijaké domněnky, šuškanda a pomluvy. Od pomluv k pravdě, Annie, vede krátká cesta.

Proplouváme životem, pomyslel si, věříme, že všechno víme, plujeme, plujeme a najednou se nám zaboří do břicha mohutná pěst. Ohneme se, narovnáme se - jsme jiní. Všechno je jiné.

24.10.2018

Zajímavé příběhy. Jen škoda, že ten příběh dědy zmizel

27.09.2018

Až do poslední chvíle jsem si myslela, že je kniha podle skutečného příběhu. Už to značí, že je kniha napsána výborně.. Děj je rozdělen do tří vyprávění - Rafael, Annie a Joe (tatínek, dcera, vnuk). Každý v kapitole shrne svůj život a události. Přes Terezín, Osvětim, Kanadu až příběh končí v Austrálii . Určitě stojí za to ji mít v knihovně. :-)