• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Richard Yaxley

Tohle je má píseň

„Děj knihy je rozdělen do tří období, které je popisovano jednou osobou. V prvním třetině autor zvolil ich formu a ve zbývajících třetinách er formu. Dějová linka první třetiny je ukončena v poslední třetině, ale zbylé postavy mají neukončený děj,. jelikož jejich osud se bude ještě vyvíjet. Co mě velice potěšilo bylo na konci přepis písně do not i s přidaným textem.“... celý text
— 18LenkA12

---

Tohle je má píseň

„Popravdě řečeno mě kniha při přečtení anotace velmi zaujala, nicméně po přečtení samotné knihy už jsem tak nadšená nebyla. Nejzajímavější pro mě byla část z pohledu Rafaela, ostatní dvě části už pro mě nebyly tak zajímavé a čtení se hrozně vleklo. Minimálně s částí z pohledu jeho dcery, Annie, kde jsem se opravdu do čtení nutila. Osobně bych tuto část jako takovou úplně vypustila a zkombinovala ji s pohledem Rafaelova vnuka Joea, jehož část knihu alespoň trochu zachránila...“... celý text
— sar.janurova

---

Tohle je má píseň

„Musím říct, že jsem čekala trochu víc. Příběhy jsou pěkné, ale nic to ve mě nezanechalo“
— Mruskulka

---

---

Tohle je má píseň

„Nejvíce mě asi zaujal první příběh z koncentračního tábora, ale i zbylé dva dokonale doplňují celý příběh, jehož spojovacím článkem je hudba. Nemám ráda rozvleklé popisy, tady místy jsou, ale vůbec mi to nevadilo. Naopak. Autor dokáže perfektně pracovat se slovy a popsat do detailu emoce, atmosféru a pocity samotných postav. Doporučuji všem a pokud tento komentář náhodou čte nějaký učitel/učitelka českého jazyka tak tohle je podle mě ideální kandidát pro povinnou četbu pro druhý stupeň :-) IG: @hanybooks“... celý text
— Arsi007

---

Tohle je má píseň

„Super, moc se mi to líbilo. Mně to nudné nepřišlo, chápala jsem pocity Annie - nepotřebuju akčnost, aby mě kniha zaujala (a to ani nebylo cílem). Kromě příběhu, a také obecnějších úvahách to výborně ilustruje to, jakým způsobem osobnost a její prožitek ovlivní rodinu po generace - ať už lpěním, či popřením - ale přesto se téma zas a znovu nějak objeví (tady třeba hudba a básně). Také je velmi typické, že oběti takovéhoto traumatu nebyly schopné tyto svoje prožitky sdílet se svými dětmi, většinou až s vnoučaty. Jsem ráda, že jsou i knihy o tom, co bylo "pak" - protože to, co se stalo, tu budoucnost velmi významně ovlivňuje, i když skrytě.“... celý text
— Katerina.Gabrie