Poselství od protinožců
Marlo Morgan
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17717/poselstvi-od-protino-17717.jpg
4
679
679
Román Poselství od protinožců vypráví příběh americké lékařky, specializující se na přírodní léčitelství, které se naskytla příležitost poznat život jednoho australského domorodého kmene – domorodci jí totiž nabídli, aby se s nimi zúčastnila jejich putování po Austrálii. Čtenář společně s mladou lékařkou postupně objevuje svět, ve kterém platí zcela jiné zákonitosti: domorodci žijí v naprostém souladu s drsnou přírodou, mají mimořádně vyvinutý orientační smysl a jsou schopni přežít i v těch nejnehostinnějších podmínkách. Marlo Morganová dochází k poznání, že způsob života i duchovní svět australských praobyvatel, jakkoli se může na první pohled zdát primitivní, je ve skutečnosti mnohem hlubší a autentičtější než naše moderní civilizace. KRITIKA: Perthská Dumbartung Aboriginal Corporation upozorňovala na nesrovnalosti mezi věcmi popisovanými v knize a realitou. Došla k závěru, že je dílo smyšlené a že její učení postrádá důvěryhodnost. Podle jejich slov je pro Austrálce hluboce urážlivé, že běloška vydělává peníze za dezinterpretaci jejich kultury pro vlastní reklamu a zisk. Vyjádřili svůj hněv nad tím, že autorčino falešné poselství je naivním euroamerickým trhem přijímáno jako fakt a byli nesmírně znepokojeni tím, jaké dlouhodobé následky to pro jejich kulturu bude mít. V roce 1996 skupina Aboriginských starších, vážně znepokojených implikacemi knihy, dostala grant na cestu do USA a ke konfrontaci autorky, s cílem znemožnit hollywoodizaci jejího díla. Autorka veřejně přiznala, že její kniha je falzifikát, ale tomuto faktu se dostalo v USA jen malé publicity. Původní Australané jsou velmi rozezleni tím, že kniha je stále propagována a široce prodávána, protože čtenáři dává falešný obrázek jejich tradiční kultury a jejich současné politické a sociální situace, což velmi poškozuje jejich až příliš reálný boj za přežití.... celý text
Literatura světová New Age
Vydáno: 2000 , Práh , Knižní klubOriginální název:
Mutant Message Down Under, 1990
více info...
Přidat komentář
Citát z knihy: "..., a tak jsem udělala krok vzhůru na spirituálním žebříčku."
Když budu chtít stoupat vzhůru po spirituálním žebříku, vyberu si k tomu jiného průvodce. Nikoli dílo, které se tváří jako beletrie. Přitom mám ráda příběhy o souznění s přírodou, s nádechem tajemna. Tohle ale bylo na mě moc násilné vnucování "stoupání vzhůru".
V knize je spousta protimluvů, nesrovnalostí a dle mého do očí bijících nesmyslů. Většinu toho bych mohla odpustit, kdyby to zhruba od poloviny nebyla neskutečná nuda. Naštěstí to je krátké, tak jsem to dočetla. Ze zvědavosti, jen abych zjistila, v jakém duchu bude návrat do civilizace. No.. ani závěr nezachránil mé rozpačité pocity z knihy.
To bylo pro mne velký zklamání. Myslela jsem si, že to bude větší pecka než díl druhý, ale ten byl daleko lepší. Tohle působilo strašně neosobně a nezajímavě. A ještě je to fake!
Pro domorodce nemá jednota určitou velikost, tvar ani váhu. Je to podstata, tvořivost, ryzost, láska, neomezená a nespoutaná energie. .
Nádherná kniha založená na pravdě. Pro každého, kdo hledá vnitřní klid, víru v sebe, v lidstvo, ve vesmír, v Boha. Víru v lepší zítřky, v naši planetu, v přírodu a vše živé. V lásku, smích a naději.
V poklidné umírání. V lepší, zdravější budoucnost. V proměnu. V pozitivní energii.
Knihu mi vnutila známá, která všemu, co je zde napsáno, bezmezně věří. Ze zvědavosti jsem ji začala číst, protože už jsem věděla, že je to fikce, kterou spisovatelka vydávala za pravdu. Nedočetla jsem...
Tuto knížku jsem si přečetla opakovaně a našla jsem v ní mnoho zajímavého, co mě napoprvé uniklo.
Kniha plná krásných myšlenek a poselství.. Kdo poslouchá Jana Raka, tak z pohledu kvantové fyziky není nic nemožné.. Jen opustit materialismus..
*Toho dne jedna půvabná mladá dívka vstoupila mezi trsy suché trávy a náhle, jakoby zázrakem, držela v ruce překrásnou žlutou květinu na dlouhém stvolu. Uvázala si ji kolem hrdla jako drahocenný šperk. Ostatní se okolo ní shromáždili, aby pochválili její krásu a vkus. Skládali jí poklony celý den a já jsem viděla, jak dívka doslova září radostí, protože se ten den cítila nezvykle krásná.
Při pohledu na ni jsem si připomněla něco, co se stalo těsně před mým odjezdem ze Spojených států. Přišla ke mně pacientka, která trpěla silným stresem. Když jsem se jí zeptala, co se jí přihodilo, řekla mi, že jí pojišťovna zvýšila pojistné na její diamantový náhrdelník o osm set dolarů. Našla někoho v New Yorku, kdo jí řekl, že může vyrobit přesnou napodobeninu náhrdelníku z nepravých kamenů. Chystala se tam odletět, počkat, dokud náhrdelník nebude hotový a po návratu uložit své pravé brilianty do bankovního sejfu. To by ji neuchránilo před pojistným, které by bylo stále ještě dost vysoké, ani to neznamenalo, že by náhrdelník byl v naprostém bezpečí, protože něco takového nemůže zaručit ani ta nejlepší banka, ale pojistné by se tím podstatně snížilo. Zeptala jsem se jí na každoroční městský ples, který se měl brzy konat, a ona mi řekla, že napodobenina bude do té doby hotová, a tak si ji při té příležitosti bude moci vzít na sebe.
Na konci dne dívka z kmene Opravdových Lidí položila svou ozdobu do písku a navrátila ji zemi po tom, co květina splnila svůj účel. Dívka jí byla nesmírně vděčná a uchovala si vzpomínku na pozornost, kterou ten den vyvolala. Dostalo se jí potvrzení vlastní přitažlivosti. Přesto se nevázala na předmět, který jí tyhle pocity přinesl, na květ, který pomalu uschne a návrátí se do věčného přírodního koloběhu.
Přemýšlela jsem o své pacientce u nás doma. Pak jsem se podívala na domorodou dívku. Její šperk měl skutečný význam, zatímco naše šperky měly jen peněžní hodnotu.
Usoudila jsem, že s našimi hodnotami je něco v nepořádku, a ne s hodnotami těchto lidí, kteří žijí v nejzápadlejších končinách Austrálie a jsou označováni za primitivní národ.
Já jsem jí to také sežrala i s navijákem a nebýt odkazu v komentáři "arcs", tak bych to ani neodhalila. Takže upravuju své hodnocení...
(SPOILER) Na začátek tohoto komentáře je pro mě důležité napsat, že jsem na tuto knihu nahlížela jako na čistou fikci, tomu také odpovídá mé hodnocení. Jako fikce si myslím, že je tato kniha velmi dobře napsaná, odnesla jsem si z ní trochu moudrosti a vědomí, že stále existují lidé, kteří jsou nějakým způsobem spjatí s přírodou a souzní s ní. Pakliže bych na tuto knihu ale měla nahlížet jako na knihu inspirovanou skutečnou událostí, nevěřila bych jí to. Některé pasáže totiž byly tak přetažené za vlasy (domorodec si zlomí nohu, dostane na otevřenou zlomeninu nějakou mast a za chvíli chodí jako kdyby otevřenou zlomeninu neměl?), že je i mé logické chápání popírá. A také mě nebavilo, jak autorka pořád dávala najevo, že ONA je tou vyvolenou, kterou si tento kmen našel, aby s nimi toto dobrodržuství prožila... No, nevím. Pokud člověk na tuto knihu bude pohlížet jako na fikci (stejně, jako já), má o večerní čtení s nádechem exotična postaráno a najde si v ní pár mouder a faktů. Pokud na ni člověk bude pohlížet jako na knihu, která se reálně stala, bude asi kulit oči navrch hlavy a bude kroutit hlavou nad tím, jak je možné, že se tolik divných věcí mohlo stát...
Dobré nahlédnutí někam jinam. Ještě nevím, jestli mi duchovno sedí takhle zasazené do příběhu, ale asi budu zkoušet dál.
Mám z knihy rozporuplné pocity. Na jednu stranu to byla děsná, za vlasy přitažená, slátanina. Na stranu druhou se v ní našlo poměrně dost zajímavých myšlenek a poselství. Jsem si jistá, že pokud této knize dá člověk šanci, najde si v ní to své.
Naprosto skvělá kniha plná jednoduchých sdělení, podle kterých, kdybychom dokázali opět žít, rozvzpomenout se na ně, byli bychom velmi laskavá a spokojená společnost.
Nedočteno, v půlce mně to začalo nudit, pořád kolem dokola to samé... možná v knize je nějaké poselství, ale já jsem ho neobjevila, škoda. Ty 2 hvězdičky jsou asi za vymýšlení scénáře, těžko říct, i když je to vlastně fikce.
Vážně jsem věřila, že je kniha podle skutečnosti. A tak mě zajímalo, jak paní vypadá a čím žije, pokud je ještě na světě. Podle fotky nevypadala jako někdo, kdo září zdravím a nakonec jsem přišla k informaci, že je to fikce. Škoda. Poslední kapitoly se mně tak už nechtěly číst, ale dočetla jsem do konce. Pár zajímavých myšlenek jsem našla, otázkou je, kde k nim autorka přišla.
To mám asi za to, že přeskakuju předmluvy. Já jí na to tehdy skočil a žral jsem to silně, a pak mi to stejně silně zhořklo.
Děkuju vandalka za odkaz na debunking (https://marlomorgan.wordpress.com, kdyby to zapadlo).
Tedy normální líbivý dezinfo, co se veze na vlně New age (jako Castaneda nebo Lobsang Rampa). I když si člověk říká, že 'někde na úrovni duše, by to tak mohlo být', tak to stejně nadělá víc škody než užitku.
Jako člověk vychován v materialistické dogmatice, který se na konci režimu se stal křesťanem „západního typu“ (prosím brát s nadhledem…:)), tak nemám problém přijat příběh, jak byl napsán. Důležitější je to, co se kniha snaží přinést... Samozřejmě, nejsou to nová a převratná sdělení… Jsou to již nesčetněkrát formulované věty, že hodnoty jsou jinde, než naše společnost západního (ale taky i východního) ražení většinově přijímá.
Pisatelka si však ke svému sdělení použila hezký a čtivý příběh.
Knihu jsem četla na dvakrát, ale obzvlášť mě moc nezaujala. Příběh je zajímavý, ale v této psané podobě zas tolik neupoutá.
Po asi dvaceti a něco letech jsem znovu narazila na tuto poněkud podivnou nostalgii. Četla jsem poprvé v době, kdy by mi prožitek přišel bez diskuse pravdivý. No ale je to fikce, a když ji tak berete, vyzní pouze jako dobrodrůžo na pár hodin. Proč ne.
Štítky knihy
Austrálie léčitelství telepatie New Age životní styl původní Australané literární mystifikace esoterismus, ezoterika
Poselství od protinožců
Snůška lží prezentovaná jako skutečný příběh australských domorodců, který se ale nestal. To ale pozná každý, který se o původní obyvatele Austrálie zajímá a aspoň něco málo o nich ví.
Pokud by kniha byla prezentovaná jako smyšlená beletrie, nemohl bych říct půl slova, ale tyhle ezoplky prodávat jako osobní příběh putování s původními Australany, je prostě podvod.