Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust
Miloš Bondy
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/340882/bmid_co-odval-dym-aneb-jak-jsem-prezil-h-LSa-340882.jpg
5
108
108
Miloš Bondy začíná své vzpomínky popisem transportu do Terezína spolu se svými rodiči. Tehdy mu bylo 16 let. V Terezíně byli internováni několik měsíců, podmínky zdejšího života byly sice velice stísněné a těžké, ale proti jiným táborům méně vražedné. Na počátku února 1943 však byla celá rodina transportována na východ, do vyhlazovacího tábora Osvětimi-Březinky. Zde začíná stěžejní část vzpomínek Miloše Bondyho – od úvodní selekce na rampě, kde maminka byla zařazena mezi ženy jdoucí do plynové komory, přes pobyt s tatínkem v úvodní „karanténě“ po zvykání si na nelidské a vražedné podmínky života v táboře. Po konci „karantény“ a smrti tatínka se Miloš Bondy dostává do hlavního tábora Osvětim I. Zde velmi živým způsobem popisuje otrocké práce, které musel vykonávat, mučení od kápů a jejich úlohu v systému koncentračního tábora, vztahy mezi vězni různých národností (Poláky, Rusy, Ukrajinci, Francouzi, Nizozemci a Židy) a pobyt na „ošetřovně“. Přežil tam s velkým štěstím několik selekcí do plynu a zrůdné lékařské pokusy. Po několika měsících byl s dalšími Židy přeložen zpět do Osvětimi-Březinky. Zde byl zařazen do „úklidového komanda“, které odklízelo a třídilo věci, jež na rampě zůstaly po příjezdu každého nového transportu a kde se věci příchozích a většinou zavražděných dále třídily a skladovaly. Členové komanda zde pracovali po několik měsíců, poté byli obvykle zavražděni v plynových komorách a nahrazeni novými vězni. Díky potravinám ze zavazadel se mu podařilo přežít další měsíce a získat tak fyzickou sílu pro poslední etapu svého věznění. V zimě na přelomu let 1944 a 1945 s blížící se frontou a Rudou armádou, začala SS Osvětim postupně vyklízet. Miloš Bondy byl nejprve transportován do Sachsenhausenu, odtud pak do pracovního tábora Ohrdruf, pobočného tábora KT Buchenwald. V Ohrdrufu vězni pracovali v otřesných podmínkách při budování tunelu ve zdejším skalním masivu. Část pobytu naštěstí přežil v táborové kuchyni, nakonec však otrocké práci při budování štol neunikl. Brzy byl na konci sil, nadto se teror SS s blížící se nevyhnutelnou válečnou porážkou zvyšoval. Před postupem Rudé armády se příslušníci SS snažili dostat více na západ, blíže Američanům. Mnoho vysílených vězňů bylo na vyčerpávajícím pochodu bez jídla a odpočinku zastřeleno. Miloš Bondy se octl začátkem dubna 1945 v Buchenwaldu. Těsně před koncem války byl odtud hnán jedním z takzvaných pochodů smrti přes Výmar do Eisenachu, kde se dočkal osvobození Američany, pomoci UNRRA i cesty zpět do své vlasti. Kromě této hlavní dějové linky autor vyprávění prokládá vzpomínkami na členy své širší rodiny a popisuje prostředí, ve kterém vyrůstal – židovskou měšťanskou rodinu z pražských Vinohrad. Vzpomínky Co odvál dým jsou tak nejen poutavým vyprávěním o životě člověka, kterého nezlomily ani ty nejkrutější podmínky, ale především mimořádně cenným osobním svědectvím o tom, čemu byly oběti holokaustu vystaveny. Jejich autor zachytil mnoho konkrétních detailů fungování táborové mašinerie, příběhy některých svých spoluvězňů i táborovou hierarchii. Vše podává velmi živě a místy i s nečekaným humorem.... celý text
Přidat komentář
Jsem ráda, že se mi tuto knihu podařilo koupit do své domácí knihovny, protože je to opravdový poklad. Životopisné příběhy z naší historie čtu moc ráda, i když jsou často opravdu moc smutné, ale beru to jako projev úcty k životnímu příběhu dané osoby. A ne jinak je to i u této knihy, klobouk dolů, před tím, co pan Bondy všechno vydržel.
Chvíli jsem hledala cestu ke stylu psaní autora, jakmile jsem si zvykla (cca 50 str.), už jsem jen hltala jeho příběh, který přes svou beznadějnost, podal něžně a laskavě.
Na tuto knihu jsem narazila jen samou náhodou a jsem opravdu ráda, že se mi na ni podařilo narazit... Protože kniha je napsaná i přes svůj smutný a těžký příběh tak milým a lidským přístupem, že je pro mě až lehce trapné napsat, že jsem si čtení této knihy opravdu užila. Po dlouhé době se totiž jednalo o knihu od někoho, který popisované události sám prožil a nijak je nepřikrášloval, naopak je bez jakéhokoliv ostychu popisoval tak, jak je prostě zažil, jak se události staly a jak si je pamatoval. Moc se mi líbilo, že autor popisoval i to, co se v jeho životě stalo před válkou - velmi krásně psal o své rodině a o tom, jaká byla. Kniha mi opravdu trhala srdce, několikrát jsem musela přestat číst, abych se nerozplakala, na druhou stranu mi kniha opravdu přirostla k srdci a i přesto, čím si autor musel projít a co prožil, musím říct, že se jedná o jednu z nejlépe napsaných životopisných knih, kterou jsem kdy četla.
Moc pěkně napsaná kniha. Zase jsem se dozvěděla něco jiného, než co psali autoři v jiných knihách o Osvětimi. Vysvětlivky za každou kapitolou, abychom byli v obraze. Fotky rodiny i autora v závěru. A psáno hezkou češtinou.
(SPOILER)
Příběh pražské židovské rodiny Bondyů, která se ze dne na den ocitá ve sběrném táboře Terezín a pak je transportována do samotného pekla všech pekel - Osvětimi.
Kniha je psána živým jazykem s dostatečnou dávnou nadhledu a sebeironie, což je paradoxně ještě děsivější a opravdovější... Je to asi jedna z nejlépe napsaných knih na toto téma.... Doporučuji všem, koho tato problematika zajímá..
"Podíval jsem se na tatínka, který stál vedle mě - drželi jsme se pořád při sobě a neopouštěli se ani na okamžik - a viděl jsem, že pláče. Vypadal moc bídně.
""Tati, co je ti?"" zeptal jsem se ho. A přitom jsem měl namále, abych se sám nerozbrečel.
""Ale prosím tě, podívej se,"" řekl mi, ""co tu s náma dělaj a co asi je s maminkou! My dva sme tu alespoň spolu, ale ona je přece někde úplně, úplně sama!""
O několik neděl později, když jsem se od starousedlých heftlinků dozvěděl celou, strašlivou pravdu, mohlo mi rozervat srdce, když jsem si představil, jak tenkrát naše maminka stála někde v ledové plynové komoře, nahá, sama, bezejmenná mezi bezejmennými, v tom posledním, hrůzném okamžiku svého života."
"Jména Němců, kteří největší zločin v dějinách vymysleli, způsobili a provedli, zůstávají nezapomenuta, i když jen jako jména vrahů. Zatímco miliony jejich obětí zapadají, a to i tam, kde se kdysi narodili, v jejich obcích a zemích, do propadliště dějin."
(SPOILER)
Po přečtení knihy si uvědomuji, jak moc jsem zhýčkaná přibarvenými příběhy o Osvětimi. Příběh není na jeden večer, ani na dva. Musela jsem pořádně vnímat, a soustředit se na příběh, události, města, jména lidí, podrobnosti. Určitě si nezapamatuji všechno, ale ty hlavní doufám, že ano.
Příběh pojednává o muži, který holocaust přežil. Jsem přesvědčená, že především kvůli svému neúnavnému optimismu a veselosti. Jak moc taková "maličkost" dokáže. Hlavně nepřestávat doufat...
Skvělé doplnění byly i fotografie, kdy jsem si mohla víc přiřadit jména ke konkrétnímu obličeji. Také podobu tábora a i celkovou mapu jeho nedobrovolné cesty.
Celé dílo je fantastický životopis člověka, který měl dost sil na to, aby přežil, nevzdal se, i když jeho rodina už nebyla mezi živými a byl ochotný se s čtenáři o jeho příběh podělit. A hlavně se za svoje židovství nestyděl.
Některé jeho výroky mě dostaly...jsou pravdivé a věcné.
Díky moc autorovi za jeho pohled na děsivou historii a jeho sdílnost.
"Tady nebyl Bůh ani ďábel. Toho byl schopen jen člověk."
"Byl to pro nás závod s časem- co nás dostihne dřív, osvobození nebo smrt."
Toto svědectví mě zaujalo hlavně svou upřímností, přijde mi, že autor popisuje vše, tak jak bylo, s neuvěřitelným nadhledem. Opravdu povedená kniha.
I když už jsem pár knih s tématem holocaustu četla, tato byla pro mě asi první, která hlavně popisuje krutou a tvrdou realitu v koncentračních táborech. Nikdy nepochopím, jak mohlo k něčemu tak príšernému dojít. Doporučuji přečíst každému.
Smutná a současně nádherná kniha. Stále pro mě zůstává absolutně nepochopitelné, kolik zla a příkoří je člověk schopen unést. Doporučuji.
Hororovější než jakýkoli horor, který dokáže někdo vymyslet. Protože to vlastně není hororová fikce, ale opravdu se to dělo. Kdyby se z toho aspoň všichni poučili, ale to se nestane :( Přesto je důležité nezavírat oči před minulostí a nevsugerovávat si tu naivní bajku o tom, jak jsou všichni lidé někde uvnitř dobří a nám by se to stát nikdy nemohlo ... pche. Velmi úderné svědectví jednoho přeživšího, které asi málokdo přečte na jeden zátah. Já osobně jsem to musela dávkovat a u některých pasáží se mi dělalo nevolno. Tím spíše je obdivuhodné, že pan Bondy píše věcně, občas sarkasticky a nechybí humor i v těch nejneuvěřitelnějších situacích. Tohle by si měl přečíst každý - protože neznalost historie způsobuje, že se tato opakuje stále dokola.
Když se pubertálnímu chlapci ze dne na den změní život vzhůru nohama a v pekle jménem Osvětim přichází o celou svou rodinu. Peklo, které navíc přežil.... Miloš Bondy byl spolu s rodiči držen v pražském veletržním paláci a 3.8.1942 odvezen vlakem z nádraží Holešovice do Terezína. Do Osvětimi byl poslán 1.2.1943.
"Jistý je akorát to, že až umřu, tak že mě spálej."
"Poláci dokázali Židy pronásledovat líp než samotní esesáci. I v brutalitě často přetrumfli všechny ostatní." - 134 -
Opravdu silný zážitek. Šílenství té doby mě nepřestane šokovat. Jak se takto neskutečně krutě může chovat člověk k člověku..a na druhou stranu, jak je možné něco takového přežít. Síla vůle po životu je ohromující a předčí limity těla, zdá se mi.
Kniha, která se nečte snadno, ale přesto se od ní nedokážete odtrhnout. Doporučuji hlavně mladé generaci, která má tendenci bagatelizovat události z doby nacistického holocaustu. Zde je na příběhu jedné jediné rodiny celá ta hrůza ukázána.
tato kniha je odpověď. odpověď pro ty, co si myslí, že už tuhle historii máme za sebou.
Jak tuhle knihu popsat... Hlavní hrdina není hrdina ani spisovatel. Je to člověk jako každý druhý a snaží se přežít. To, s čím se pan Bondy musel potýkat, to je hrůza všech hrůz. A ještě děsivější je, kolikrát se stala nějaká náhoda nebo kolikrát potkal jiného člověka, díky kterým jen těsně vyvázl. Celý příběh je psán tak, že vás vtáhne a nepustí. Pan Bondy se nelituje a dokáže v těch nejneuvěřitelnějších situacích sáhnou po troše humoru, takže se musíte i usmívat. I když jsem logicky věděla, že autor to přežil, stejně se na konci knihy dostavila nepředstavitelná úleva a já se až rozplakala dojetím. Neskutečně silný zážitek.
Rozhodně doporučuji k přečtení... Silný člověk a silný příběh.. Já to prostě nechápu jak tohle někdo dokázal přežít..
Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust
Miloš Bondy byl šestnáctiletý mladík, když s rodiči nasedl do vlaku směr Terezín. Poté se dostal do Osvětimi a na konci války i do dalších koncentračních táborů. Měl štěstí, že všechny hrůzy, které ho potkaly za čtyři roky, přežil. Rozhodl se sepsat svůj příběh, aby se nezapomnělo na spoustu statečných lidí, kteří neměli takové štěstí jako on.
Ráda čtu knihy pamětníků z druhé světové války. Myslím, že na toto období našich dějin by se nemělo zapomínat. Ač jsem již přečetla dost knih s tímto tématem, nikdy mě nepřestane udivovat, jaké hrůzy se tu děly, jak dokázal jeden člověk přimět ostatní, aby poslouchali jeho zvrácenosti. Nejprve zbavit lidskosti a pak i života.
Vyprávění pana Bondyho je skvěle napsané, začetla jsem se a pak už jsem knihu nedala z rukou. Na to, o jak vážném tématu kniha je, je psána až s lehkostí, místy s humorem. Jsou tu sice vylíčeny nepěkné situace, ale jsou popsány tak, že knihu můžou číst i slabší povahy…
Rozhodně kniha, která stojí za vaši pozornost a za to, aby byla stále vidět.