Ignis fatuus
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531148/bmid_ignis-fatuus-65ba77891b14f.jpg
4
721
721
V zakázaném území kolem šumavské řeky Křemelná se koncem sedmdesátých let začíná probouzet k životu dávná legenda. Pohraniční stráž zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány ze strany Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká výprava, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Je za vším jen únava a přírodní jevy, nebo si tu s nimi opravdu něco dávného hraje na kočku a myš? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.... celý text
Přidat komentář
Absolutni cringe. Vetsinu textu zaplnuji kvetnate popisy, privlastky a prirovnani a dej se tam moc nevyskytuje (fakt jak nejaka stredoskolska soutez ve slohu). Dalsi otravna vec bylo predcitani ze spisu. Nedrzi to cele moc pohromade, nedava mi to smysl, nema to pravidla a nechapu to, ale to muze byt problem na moji strane. Zaverecna tretina mi tam prisla uplne zbytecna. Co se podarilo, byla dost ponura atmosfera, ale na dobry pribeh nestaci psat, jak je vsechno na levacku.
Děsivé! Ale skvělé. Já se nerada bojím, ani u knížek ani u filmů. Ale tuto jsem musela dočíst. I když jsem si ji musela párkrát odložit na druhý den, protože jsem z toho napětí měla mizernou náladu. Autorka vypráví skvěle. Umí navodit atmosféru. Mně to opravdu ovlivňovalo emoce, hodně to se mnou pracovalo. Děsivé mi přijde i to, kolik z toho může být pravda - viz. epilog. Postupně si chodím stezku kolem republiky, Šumavu mám před sebou, nevím, jestli tam zvládnu přespat v lese, v tuto chvíli bych to fakt nedala. Od autorky je to moje druhá kniha, každá jiná, a obě výborné.
Už nikdy asi úplně klidně neusnu v Kašperských Horách. Bylo to příjemně mrazivé. Jen konec byl takový zvláštní, asi dvakrát jsem měla dojem, že už čtu poslední stranu a zjistila jsem, že se pletu.
Atmosférická kniha z mojí milované Šumavy. Autorka se zřejmě
inspirovala Trhlinou od Kariky, ale má svůj typický, nezaměnitelný
styl. Zakomponované i prvky skutečné historie. Pěkné!
Šumava nezapomíná.
Sedmdesátá léta na Šumavě. Rostlinnou bioložku Květu (krycí jméno) povolá StB spolu s dalšími 4 vědci do oblasti Křemelné, aby zde zkoumali světélkující jevy, které se zde vyskytují. Mají udělat průzkum, zda se jedná o přírodní jevy nebo o nějaké moderní technologie ze západu. Jakmile se skupina vědců vydá do lesa, čas přestává existovat a hranice mezi pravdou a halucinacemi se neustupující mlze rozplývá.
Tak díky Petře na Šumavu už nikdy nejedu. A pravděpodobně už nikdy nepůjdu ani do lesa.
Já v kloboucích vypadám divně, takže před Petrou smekám pouze ten pomyslný. Jedna z nejlepších knih tohoto roku. Petra Vás vtáhne do děsivého příběhu, kdy po celou dobu čtení budete napjatí a plní úzkosti. Já byla místy taky dost pos… vystrašená. Prý pohádka pro dospělé, to určitě
Propojení pravdivých událostí, skutečných lidí, nechutných praktik StB s babskými povídačkami a legendami vytvoří kombinaci, ze které opravdu mrazí. („Babiččino vyprávění před spaním, které sice nikdy nikoho neuspalo, ale zato jsme už strachy z postele nevylezli až do rána.“) Nevím, jestli mě víc děsili beztělci a dvoudušníci nebo SUPi a pavilon 17. Ani nevím, kde byla ta hranice mezi pravdou a mýty a to mě děsí nejvíc – Tanec s mrtvolami byl skutečný? Vážně?!?
Petra je fantastická vypravěčka a já potřebuji další její knihu.
5*/5* Já opravdu nemám slov. WOW.
Ačkoli horory nevyhledávám, po knize jsem sáhla po přečtení skvělého románu U severní zdi. Velmi se mi líbí, jak autorka pracuje s jazykem a umí skvěle vykreslit atmosféru. To se jí povedlo i v Ignis fatuus, hlavně začátek byl pro mě napínavý, čekala jsem, co přijde, a už při scéně ve vlaku mi bylo úzko. Každopádně asi v polovině knihy mi nastalé situace a jevy přišly poněkud překombinované a při některých výjevech jsem vnitřně „odvracela zrak“. Závěr byl za mě dobrým rozuzlením. Oceňuji začlenění vyšetřovacích spisů, připomnělo mi to Tučkové Žítkovské bohyně.
Od autorky znám jen U severní zdi, což je pro mě jedna z nejkrásnějších knih, které jsem v posledních 2-3 letech četl. Byl jsem zvědavý, co autorku, která takovým způsobem dokáže zpracovat tak závažné téma, vede k napsání hororu. Bohužel jsem to nepochopil. To, co bylo v této knize nejsilnější, byly ty vlastně realistické popisy komunistické likvidace Šumavy. Tohle, kdyby se pořádně rozpracovalo, mohlo klidně konkurovat Zdi. Bohužel ty hororové časti byly o několik levelů níže. A když už to začalo být zajímavé a tajemné, přišly vstupy ze současnosti, které to tajemno zase odstřelily. Proboha, co to je na VŠCHT za katedru? Před 50 lety jsme se tam učili jen chemii. I když vlastně jako Pardubičák nevím, co měli za předměty Pražáci :-). Musím zkusit i nějakou autorčinu detektivku.
Krásně tajemné vyprávění že Šumavy. To mám ráda. Moc se těším na další knihy, našla jsem oblíbenou autorku.
Asi takhle: knihu jsem četla za denního světla, měla fakt atmosféru. :)
Nejsem fanda žánru, ale času s touhle knihou nelituju. Příběh s využitím reálných událostí a míst, člověka to nutí přemýšlet, co je ještě možné, co ne, a jak by sám obstál.
Přestože horory moc nečtu, tak když se ke mně dostala knížka od Petry Klabouchové, od které jsem ještě nic nečetla, řekla jsem si, že ji dám šanci. Musím absolutně vyzdvihnout atmosféru, která byla v knížce vykreslená. Úplně mě pohltila mysteriózní nálada, která koukala z každé stránky a přestože jsem měla zadek stažený strachy, tak jsem potřebovala číst dál.
Na Šumavě jsem byla, naposledy před dvěma lety a uměla jsem si spoustu míst představit. Sama v horách bydlím a vím, jak mlha je v horách magická.
Co mě maličko mrzelo bylo, že jsem si nevytvořila vztah k žádné postavě a vlastně mi bylo úplně jedno, co se s nimi bude dít. Vím, že zde měla mít hlavní úlohu příroda a atmosféra knížky, já ale mám ráda, když můžu postavám fandit a nebo jim přát jejich smůlu. Mě ale byli všichni jedno.
V příběhu bylo pár pasáží, u kterých mě úplně zamrazilo a já si je četla několikrát dokola. A to mi teda v tu chvíli jedno nebylo.
Od paní autorky jsem četla knihu U severní zdi, která se mi líbila, tak jsem chtěla vyzkoušet i další její dílo. Tentokrát jsem zvolila audioformu a nesmírně jsem si to užila.
Moc mne bavila ta zápletka - dobře vystavěná, za mne dobře propracované od začátku až do konce. Umělo mne to pohltit, udržet pozornost až do konce, prožívat to s těmi postavami. Hodně tu zapracoval genius loci - skvěle popsané místo, to prostředí, skvělá atmosféra, lokální legendy. V kombinaci s vyšetřováním a zapojením vojenských aktivit a tajností - dobře zvládnuté.
Pravda, zpočátku bylo pro mne trochu matoucí sledovat ten časový sled a orientovat se v postavách, ale jakmile jsem si to ujasnila, šlo to jako po másle a byla to za mne vynikající jízda. Místy mi to trochu připomínalo Jozefa Kariku a jeho Trhlinu, což jsem ocenila. Pro mne to je příjemně napínavé, tajemné, mysteriózní. Moc jsem si to užila.
Své určitě udělalo i to, že knihu namluvili Klára Suchá a Aleš Procházka, kteří tu odvedli vynikající kus práce.
Nakonec tedy plný počet. Sice slabších 5 hvězd, to kvůli tomu pro mne zmatenému začátku, ale celkově za mne pecka. Tohle se mi fakt trefilo do noty. Za sebe rozhodně mohu doporučit.
Autorka píše moc hezky, sloh perfektní, vyjádření dokonalé - excelentní. Tedy forma na jedničku. Vybrané prostředí - Šumava obdivovaná mnou popsána tak jak jsem očekával . na jedničku. Spojení fikce s dobovými dokumenty: příběh staví přede mne vzhledem k mému věku ztíženou orientaci v textu - zde to pro mou věkovou skupinu na jedničku nevidím. Od zhruba poloviny knihy jakoby se příběh expedice motal v kruhu - možná zbytečné natahování děje.
Je to moc pěkné čtení, přesto jsem se nemohla začíst. Asi nebudu jediná, pro koho to byla nečekaně "těžká" kniha. Jak tak o tom přemýšlím, docházím k závěru, že tam toho prostě bylo moc. Moc paranormálních jevů na krátkou dobu a na hrstku lidí. Líbilo se mi prolínání děje s odbornými texty, několikrát jsem se vracela na začátek knihy, abych se ujistila, co kdo kde a kdy viděl. Že je Šumava po všech směrech drsná, to tak nějak víme, ale líbila se mi představa téhle ještě drsnější, až krvelačné Šumavy. Zajímavé, že k nám dál do jižních Čech se tyhle báchorky už nedostaly, tady si normálně žijeme a umíráme, ale na Šumavě? Co smrt, to dvoudušník, jako na běžícím pásu! :-) Autorka má nadání na lákavá témata, jsem zvědavá, s čím se vytasí příště.
Geniální od začátku do konce!
Svým způsobem asi souhlasím s některými z ostatních recenzí v tom, že příběh připomíná knihy Josefa Kariky. Tohle je ale tak specificky napsané, že bych si tyto dva autory nespletla.
Je možná trošku zvláštní říkat o hororu, že byl krásný nebo krásně napsaný, ale autorčina čeština je v mnoha ohledech prostě skvělá. Poetická, velmi dobře vystihuje atmosféru událostí, které se v knize dějí a moc hezky se to čte.
Autorka na mě neskutečně zapůsobila už románem U severní zdi, který je rozhodně jednou z nejsilnějších knih, které jsem kdy četla.
Ale myslím si, že mě nezklame ani žádná její další knížka a Ignis fatuus je toho důkazem. A ač nejsem nadšeným čtenářem hororů, velmi ochotně budu nadšeným čtenářem všeho, co Petra Klabouchová napíše.
Na tento príbeh som sa veľmi tešila. Z každej strany som čítala nadšené recenzie a tak som sa s nadšením pustila do čítania. Ale to ma v podstate prešlo hneď na prvej strane. Neviem to presne vysvetliť, ale autorkin štýl mi prišiel nesympatický, tak nejak nasilu drsný a proste mi nesadol. Ale dúfala som, že sa to zlepší a trochu sa to aj zlepšilo, keď na scénu prišli vedci a kapitoly začali byť z pohľadu Květy, botaničky. Ale akonáhle sa dostali do lesa, tak to zas išlo dole vodou. Prišlo mi, že je tam toho príliš veľa - duchovia, približujúce sa svetlá, prasatá túžiace po krvi, halucinácie a ktovie čo ešte. Bol to strašný miš-maš, ktorý na mňa vôbec nefungoval. Kapitoly sú prekladané vyšetrujúcimi správami, ktoré mi aspoň spočiatku prišli zaujímavé, ale potom už skôr pritiahnuté za vlasy. Proste som mala pocit, že autorka tam nastrkala naozaj všetko. A ani tie postavy neboli sympatické, takže mi bolo srdečne jedno, že čo sa s nimi stane. V závere sú potom spisy priamo tých vedcov a to, čo v nich bolo, mi prišlo zbytočné, navyše sa tam opakovali celé strany, čo ma strašne rozčuľovalo. Táto kniha vo mne nevyvolala žiadne emócie, jedine tak nechuť pri čítaní :D. Mrzí ma to, lebo som sa naozaj tešila, ale toto veru nebolo pre mňa.
Na knihu jsem slyšela povětšinou pozitivní recenze a tak bylo jasné, že mě tahle novinka nesměla minout.
Začátek, byl pro mě krušný. Nemohla jsem se začíst, postavy se mi pletly, měla jsem z příběhu hrozně blbý pocit. Čekala jsem od počátku strašidelnou pecku a najednou jsem si byla jistá, že mi Ignis vytvoří čtecí krizi. Děkuji své povaze za to, že to s knihami nevzdávám, protože pak to bylo skvělé.
Autorčin styl na mě působil hrubě, surově a to je přesně to, co mám ráda, ale chvilku mi trvá než se na něj naladím.
Středobodem příběhu pro mě byla Květa. Právě díky její scéně s dcerou Pavlínou a Dédou jsem se pořádně začetla.
Dozvíme se o životních osudech jednotlivých členů výpravy. Máme tak možnost je poznat po všech stránkách - kladných i záporných.
Jako bývalá lesačka jsem si užívala latinské názvosloví rostlin a dřevin zmíněné v příběhu.
Musím uznat, že autorka dokáže navodit nepříjemnou (v dobrém slova smyslu), hrůzu nahánějící atmosféru. Husí kůži jsem měla pak až do konce.
Jsem milovnicí příběhů o místech obestřená tajemstvím, která existují a hlavně je možné je navštívit. Taktéž se mi líbily části Vyšetřovacího spisu. Jakmile je děj nějak oddělen po vizuální stránce, má to pro mě o trošku větší atraktivitu.
Nechci autorku přirovnávat k jinému autorovi, ale neodpustím si zde to, že Ignis má vibe Trhliny. Za mě je to super.
Ignis fatuus útočí na čtenářovu fantazii, cit pro záhady a pověry. To nejděsivější je většinou to, co je nám dobře známé. A to se mi nejvíc líbí na této knize.
Celkově hodnotím kladně. Děj čtenáři nabídne strach, napínavé zvraty, šokující zjištění, ale i uvědomění. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a po čase si ji přečtu znovu.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
(SPOILER)
Autorka umí vykreslit děsivou atmosféru... Kolikrát jsem měla pocit, že se mi před očima rýsuje film a slyšela jsem i křik a řev.
Jediné co bylo matoucí bylo, že si vlastně kladu otázku, jak to tedy bylo? Co bylo způsobeno podáním substance a co byla realita?
Tak jo, jdu proti proudu, protože mě se kniha vůbec nelíbila. Četla jsem ji skoro měsíc a doslova jsem se musela do čtení nutit. Absolutně jsem se v ní ztrácela. Hrozně jsem se na knihu těšila, ale bohužel, velké zklamání.
Autorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Je to tak trochu jiný žánr. Autorka sice vždy poukáže na události z historie, ale vždy to pojme svým způsobem. Já jsem se třeba vůbec nebála, ale brala jsem to jako symfonii slov. Hrozně jsem si užívala, jak byl ten příběh seskládaný. Slova, atmosféra, legendy. Krásné.