Ignis fatuus
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531148/bmid_ignis-fatuus-65ba77891b14f.jpg
4
632
632
V zakázaném území kolem šumavské řeky Křemelná se koncem sedmdesátých let začíná probouzet k životu dávná legenda. Pohraniční stráž zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány ze strany Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká výprava, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Je za vším jen únava a přírodní jevy, nebo si tu s nimi opravdu něco dávného hraje na kočku a myš? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.... celý text
Přidat komentář
Od této knihy jsem asi očekával něco víc…
Člověk se na děj musel pořád hodně soustředit,aby se nestratil.
Tak konečně dočteno, trápila jsem se, přestože je mi jak historie, tak Šumava blízká. Oceňuji zasazení do skutečných lokalit a vytěžení archivních pramenů, ale číst se mi některé pasáže až nechtělo. Jako hororový příběh bych to neoznačila, spíš jako slušné psycho...váhám stále kolik hvězd...za mě asi nakonec tak tři a půl.
Nezačetla jsem se a nebavilo mě to. Tahle knížka nebude pro všechny. Doba, postavy, ty samé věci furt dokola... Nedočetla jsem. Doporučuji radši půjčit v knihovně, nekupovat. Ať nelitujete.
(SPOILER) Líbí se mi, že autorka využívá folklóru z místa svého narození. Ideální čtení do podzimního sychrava, když mlha kolem houstne... Jediné za co strhávám hvězdu, je zmatečnost vyprávění. Co se stalo pod vlivem léků a co "doopravdy"? A jaký je přesně princip přenosu duše do jiného těla? Proč se starý Šinágl nevtělil do někoho z vojáků? A jak to bylo dál s matkou Gamy? Proč za svůj čin zaplatila až o tolik let později? Proč musela Květa zůstat na Šumavě, když byla v jiném těle? Zůstává hodně nezodpovězených otázek na které se nedozvíme odpověď.
Kniha vyšla zrovna v roční době, ve které se "příběh" odehrává. Takže si užíváte reálií, atmosféry, historična, skutečných příběhů v pozadí, jazyka..a do toho všeho máte pocit, že Vám ta všudypřítomná mlha za oknem nepozorovaně vklouzla škvírkou v okně do pokoje a snad i pod peřinu..brr!
Za mého mládí hrůzu Šumavy naháněl max. Král Šumavy. To teď změnila tato autorka. Upřímně řečeno, samotný příběh je tam minimální, hrdinové jsou (spolu se čtenářem) vhozeni do situace a poraďte si jak chcete. Živí ale asi z toho nevyjdete. Základem je atmosféra zmaru a beznaděje. To dělá z knihy ten požitek. Prostě po Surmanové a Karikovi další "náš" autor, co umí vyděsit a přitáhnout ke knize. Doporučuji a chystám se na další její díla.
Napínavá , tajemná kniha... Autorka umí zaujmout. Anglickou zahradou u mě počínaje,
U severní zdi končeje. Plný počet *si zaslouží.
Dobře napsané: konzistentní příběh, krásné užití češtiny, čtivé, s přesahem. Věřím, že pro některé čtenáře skutečně strašidelné.
A jen taková osobní poznámka: jsem ten nejpřízemnější člověk na světě, ale jestli jsem se kdy setkala s "nadpřirozenou" událostí, kterou si dodnes neumím vysvětlit, tak to bylo na podzim roku 1990 v dušičkové mlze Českého Krumlova
"Bojíte se smrti?"
"Bojíte se, když usínáte?"
Já už ano.
A vy si asi podobné otázky položíte mnohokrát při i po dočtení novinky Petry Klabouchové s názvem Ignis Fatuus.
Tvorbu Petry Klabouchové jsem objevila díky knize U severní zdi. Ta byla drsná, dechberoucí a prostě perfektní.
Autorčina novinka Ignis Fatuus je žárově trošku jiná, jedná se o atmosférický horor. Kdo mě zná, ten ví, že horory prakticky nečtu a ani je nijak aktivně nevyhledávám, ale u této autorky jsem prostě musela udělat výjimku.
Co má tato kniha společného s předchozí autorčinou knihou je určitě takový řekněme drsný styl psaní, bez příkras a celá řada naturalistických scén.
Legendy ožívají... A vám bude z příběhu běhat mráz po zádech. Sama jsem četla pouze za světla.
Horory budou i po této knize žánrem, který vyhledávat aktivně nebudu, ale rozhodně nelituju, že jsem si jej přečetla. Ráda jsem vystoupila ze své čtenářské komfortní zóny.
Neubráním se přirovnání... Ignis Fatuus bych mohla přirovnat k mysteriózním thrillerům Jozefa Kariky, které jsou stejně jako tato kniha povedené, ale v hlavě od autora mám stejně hlavně román Na smrt - a v tomto případě samozřejmě knihu U severní zdi.
Na závěr bych už jen dodala "Mrtvé už NIC nezabije."
Tak tohle byl pro mne mazec. Četla jsem na podzim, na Šumavě, ve staré chalupě a chodila ven do přírody....... Napsané zajímavým stylem, trochu hororu, záhad....... No užila jsem si to.
Vůbec jsem netušil, do čeho se pouštím a jakou smlouvu s autorem podepisuju, a pak už jsem se nedokázal odtrhnout.
Je to výtečně napsané, skvělý jazyk, balanc mezi scifi a reálným světem je brilantní a nikdy nespadne do trapnosti. Nikdy jsem nebyl fanouškem urban legends a paměti místa, ale tady mě to naopak neskutečně bavilo.
Takové Stranger Things ze Šumavy.
Možná ten zážitek umocnilo to, že jsem knížku mimo jiné i o zlověstné neprostupné všudypřítomné mlze četl v den, kdy byla mlha že ani Rákosníček s Bohdalkou by ji nedokázali rozkrájet.
Veliká spokojenost, jak ostatně u paní Klabouchové vždycky. Její vytříbený jazyk, perfektní popisy míst, postav, psychologie povah...parádní.
Horory mám ráda obecně, ale většinou ve filmové podobě. Ovšem tato kniha mě dostala. Propracovaný příběh v několika časových rovinách doplněný o "oficiální zprávy" výzkumných pracovníků mě od návštěvy Šumavy nadlouho odradil.
Mělo to nápad, mělo to spád, závěr excelentní.
Díky P.Klabouchové jsem opět jednou nakrmil svou duši fascinací.A navíc jako by chtěla říci,že karma nás vždy doběhne.Bylo mně potěšěním.
Letošní podzim jedu na vlně šumavských hororů, takže po Vězněné jsem sáhla po Ignis fautuus. A rozhodně to nebyl krok stranou.
Autorka v knize pracovala s babskými povídačkami o beztělcích, nekřtěňátcích, dušičkách a tyto magické jevy ústrojně zakotvila do příběhu o jedné velice nepovedené vědecké expedici.
Co se týče vyvolání strachu, IG zdařile drnká na struny strachu už od prvních stránek a nenechá čtenáře ani na chvíli vydechnout.
Z retrospektiv osudů jednotlivých postav si tak můžeme poskládat magicko-realistické puzzle složené ze střípků skutečných a mnohdy tragických událostí.
Klabouchová umí vyvolat tísnivou atmoséru strachu a já se už nikdy nebudu na mlhu dívat tak, jako dosud. Protože tahle mlha má zuby a neváhá vás pokousat.
Dále musím ocenit úžasnou autorčinu práci s jazykem, ví, kde si může dovolit poetické popisy, ví, kde úsečnou větou tít do živého, umí napsat naprosto okouzlující popisy.
Pokud máte rádi záhady a nevadí vám u knihy přemýšlet a skládat si střípky událostí, bude Ignis fautuus to pravé pro vás! Já byla nadšená!
Brilantní atmosféra, nápadité, místy trochu chaos (často jsem se vracela o pár odstavců, abych si to poskládala), ale to mi nevadilo, protože ta atmosféra a rozuzlení!
A fakt jsem se u toho bála...
Naštěstí čteno pár dní po Dušičkách..úžasné,ale na Šumavu mě už nikdo nedostane..
Četla jsem to v nejvhodnější možný okamžik (od 28. 10. hehe), přesto mě to dlouhou dobu nedokázalo vtáhnout. Něco mi prostě chybělo. Styl psaní byl dobrý, zápletka mi hodně připomněla Kariku (a i ten ode mě dostal jen 3 hvězdy a byl za mě tedy o fous lepší než IF, proto z původních 4* měním jen na 3, i když mi to je "blbý"), konec to mírně vylepšil. Za mě to bylo možná i zbytečně překombinované a vlastně souhlasím s komentářem níže od Arkagas, mohla bych se pod něj úplně podepsat. Nevím, asi jsem od knihy čekala až příliš s ohledem na nadšené reakce. Škoda! Ale autorku rozhodně nezatracuji a přečtu si od ní něco dalšího.
4,5* Horory ani mysteriózní thrillery já nečtu, možná tak maximálně 1x za dva roky, odhadem. Důvodů proč si přečíst právě Ignis Fatuus bylo více. Prvním důvodem bylo, že v našem místním Klubu milovníků knih máme aktuálně téma horor, druhým důvodem bylo, že mí oblíbení knihomolové knihu chválili kudy chodili a třetím důvodem, pro mě nejpodstatnějším, že autorka samotná je mi velmi sympatická a moc ráda s ní poslouchám rozhovory (vsuvku - na akci Kniha Brno jsem ji měla možnost poznat osobně a velký zážitek). Knížka nás zavádí na Šumavu, moji velmi oblíbenou oblast naší země, proto moje zvědavost byla ještě větší. Knížka mě vždycky vtáhla do příběhu a byla jsem společně s hlavními hrdiny uprostřed lesů kolem řeky Křemelné. Mrzí mě, že jsem knížku nemohla číst na jeden zátah, byl by to úplně ten největší zážitek, takto jsem se vždy musela do příběhu znovu a znovu vracet a nasávat opětovně strašidelnou atmosféru. Za mě rozhodně k přečtení doporučit můžu, slova jako bludičky, seník, plyšový medvídek a mlha my už v hlavě zůstanou napořád.
Jedním slovem - trápení. Tahle kniha se mi vůbec nečetla dobře. Dočetla jsem ji jen proto, že rozečtenou knihu nerada odkládám. Pořád jsem čekala, že se chytnu, že mě to začne bavit, ale prostě jsme si nesedly. Všeho tam bylo nějak moc.
Štítky knihy
Šumava pověsti česká literatura horory pohraničí mysteriózní, mystéria české horory
Autorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Tak toto bych chtěla vidět jako film nebo seriál. Ve čtení knihy bych se asi ztrácela, audio verze je fantasticky namluvená a napínavá. Nádherný jazyk. Autorka si ke psaní jistě musela nastudovat hory literatury, nejen z dějin, ale i fyzikálních jevů a podobně, což oceňuji stejně jako její bezbřehou fantazii. Ideální ke krbu na sychravý večer.
"Žádný člověk nedokáže chytit koně, na kterém by utekl sám sobě."