Krvavé jahody přehled
Jiří S. Kupka (p)
Autentický příběh Češky zavlečené do sovětských gulagů Skutečný, sotva uvěřitelný osud Věry Sosnarové, která byla po druhé světové válce odvlečena z Československa a prožila 19 krutých let v sovětských vězeních a gulazích. Nakonec se jí podařilo vrátit se zpět do vlasti, kde se začlenila do normálního života. Zkušený romanopisec nabízí ojedinělé svědectví o mnoha „dnech Ivana Děnisoviče“.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Krvavé jahody. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (371)
![Modi666 Modi666](https://www.databazeknih.cz/img/users/51_/513051/m_modi666.jpg?v=1739314544)
![4.5 z 5 4.5 z 5](img/content/ratings/45.png)
Je to kniha o osudech české občanky Věry Mělkinové-Sosnarové, která byla spolu s matkou a mladší sestrou, zavlečena v roce 1945 do tehdejšího SSSR. První roky strávila v gulagu. A zbytek, do celkových 19 let, na nucených pracích bez mzdy, v různých částech SSSR. Poutavá a zároveň velice smutná knížka o krutém osudu některých lidí. Věře, i její sestře Naděždě se po dlouhých letech podařilo vrátit do Československa. A trvalo další velice dlouhou řadu let, než si troufla se svým příběhem svěřit.
![k0uba.kubikula k0uba.kubikula](https://www.databazeknih.cz/img/users/50_/506697/m_kouba-kubikula.jpg?v=1732694139)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Neuvěřitelný osud k nepřežití. Sestry Mělkinovy byly neúprosně drceny kolem dějin nepoučitelného krvelačného lidstva, přesto se nikdy úplně nepoddaly a bojovaly o každý další den života v nelidských podmínkách sovětských likvidačních táborů. Síla jejich ducha je velmi inspirativní.
O holokaustu jsem četl více knih, vzpomínek přeživších, navštívil jsem i jedno z nejsmutnějších míst, Osvětim a Březinku. Krvavé jahody jsou mojí první knihou skutečných pamětníků z Gulagu.
Je to zvláštní, jaké všechny zvrácenosti jsou v lidech ukryty. Tyto knihy jsou neutěšeným svědectvím o odvrácené straně lidských myslí "pozvednutých" nad zvířecí říši.
Smutné je, že tyto nebo podobné zločiny proti lidskosti pokračují i dnes (v Africe, v islámských zemích, v KLDR, v Číně, v Rusku, atd.) a budou pokračovat doslova až do skonání lidstva...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Krvavé jahody v seznamech
v Právě čtených | 16x |
v Přečtených | 2 080x |
ve Čtenářské výzvě | 416x |
v Doporučených | 176x |
v Mé knihovně | 445x |
v Chystám se číst | 849x |
v dalších seznamech | 17x |
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. stoletíAutorovy další knížky
2009 | ![]() |
2003 | ![]() |
1980 | ![]() |
2014 | ![]() |
2003 | ![]() |
Kniha mě po celou dobu rozsekávala na malé kousíčky. Prožitek jsem z ní měla místy tak silný, že mě občas dohnal i k slzám. Kam se hrabe slavná Hana, která na mě tedy rozhodně takto silně nepůsobila. Četla jsem zmiňované znevažující články, studii i některé komentáře a vyvolaly ve mě spíš zlost. Jak někdo z tepla domova může sakra napsat, že se to paní Věře určitě nestalo, protože toho je na jednu osobu a jeden lidský život moc? Co to je probůh za argument? Zažil z nás někdo válečné nebo těsně povalečné hrůzy? Víme dobře, že se děly hrozné věci a nikoho nezajímalo, jestli to jedinec ještě snese nebo ne. Kde je jako nastavená míra, která se považuje za ukazatel platnosti? Měla snad Věra jako mladá dívka vystoupit a říci "DOST PÁNOVÉ A DÁMY, ZE STATISTICKÉHO HLEDISKA JE TĚCH NEGATIVNÍCH PROŽITKŮ UŽ TOLIK, ŽE MUSÍ HNED TEĎ UŽ SKONČIT, ABY POZDĚJI PŮSOBILY VĚROHODNĚ?" - Jako vážně?!
Co se týče studie, která Věru označuje za lhářku a příběh za smyšlený... Mě studie tedy absolutně nepřesvědčila. Je mi fuk, jestli byla v takovém nebo makovém táboře, prostě věřím, že to vše na vlastní kůži zažila. Vždyť líčí veškeré detaily, další osoby včetně jmen a útržků jejich života, konkrétní oblast, domorodce atd. Důkazy, které předkládá autor studie jako nezvratitelné jsou jen kusy papíru s uvedením, že Věra pracovala v továrně tam a tam. To si vážně myslíte, že je pro Rusko tak těžké sesmolit pár cárů papíru dokládajícího něčí údajnou přítomnost, aniž by na tom místě kdy byl? Třeba jen proto, aby zakrylo, že i po smrti matky, která byla považovaná za nepřítele Ruska, nechalo její nevinné děti dál napospas trýznivému osudu kdesi na Sibiři? Jestli (jak jsem četla) byla paní Sonsarová veřejně linčována, zaplavována výhružnými telefonáty lidí ovlivněných touto kauzou, je mi jí ze srdce líto a za ty křiklouny se stydím. Kdo může s jistotou tvrdit, že je to výmysl? Z nás, kteří jsme tam nebyli, vůbec nikdo. A paušalizovat tábory tak, že když se hromadně lidé například při nákaze tyfem, neupalovali v jednom gulagu ještě neznamená, že se to nemohlo dít v jiném. Všechno je o zrovna přítomných velitelích a těžko můžeme doufat, že v oficiálních hlášeních a záznamech nebylo nic zamlčeno nebo upraveno. Být nařčena ze lži jen proto, že mi nikdo k prožitým utrpením nedal štepl, mi přijde sprosté.