Černý kámen

28.12.2021

O Severu Gansovském se v anotaci k této sbírce mluví jako o svérázném ruském sci-fi autorovi, a já mohu tuto charakteristiku jen a jen potvrdit. Dodal bych možná ještě svébytný a vyznačující se zajímavými nápady. Na rozdíl od mnoha svých generačních kolegů, nepolitizuje a ani neoslavuje budovatelského ducha národa. Drží se základů a buduje na nich svižnou a inteligentní zápletku, mnohdy bohatě strukturovanou. Na druhou stranu Gansovského happy endy zůstanou mnohdy oné důmyslné stavbě mnohé dlužny, nepřekvapí ani nevygradují, spíše se jen tak sklouznou a v molové tónině v klidu doznívají. Ono se tady koneckonců na náhlé zvraty a oslnivá řešení nahozených vábniček moc nehraje. Na tom samozřejmě není nic špatného, a třeba jeho pojetí odosobněné a přetechnizované mašinérie novodobého „Metropolisu“ v novele Nezmizí člověk je úchvatné. Stejně zajímavé jsou i časové hrátky ve Van Goghovi. Jakmile však povídka postrádá silné jádro (Černý kámen, Dies Irae), není tu už bohužel nic, co by jí vytáhlo z bahna průměrnosti a ponechalo v paměti čtenáře i po zavření knihy.