Černý kotel

Tohle mně ale lautr nebavilo. Odkládám nedočtené a snad budu mít s další knihou šťastnější ruku.

24.02.2021

William Heinesen nás ve svém románě Černý kotel zavádí na Faerské ostrovy v průběhu druhé světové války. Přestože tady muži neumírají v přímém boji, ale při svých výpravách za obživou, jejich smrt zasahuje pozůstalé stejnou silou, jako kdekoli jinde ve světě. Heinesen nicméně nepíše válečný dobrodružný román, věnuje se spíše společenským a náboženským otázkám. Překvapivě zcela opomenul vytěžit atraktivitu lokality, do níž zasadil děj románu, a ten by se tak bez velkých úprav mohl odehrávat v podstatě kdekoli. Místopisu se opravdu dočkáme jen ve velmi sporadických a chudých dávkách. Nezbývá tedy, než vzít za vděk panoptikem postav, stálých i příležitostných obyvatel Kotle, kteří zde rozehrávají tragikomické drama. Snad aby doplnil nechvalně známou proklamaci „Pije jako Dán“, Heinesen nám nabízí rozsáhlou přehlídku opilců, fanatiků a smilníků, až se zdá, že pro Faeřany není nic důležitějšího než chlast, sex a Ježíš Kristus, přesně v tomto pořadí. Vyprávění díky tomu nabývá místy až absurdního zabarvení, kdy člověk neví, má-li se smát, plakat nebo křičet vzteky. Černý kotel mě bohužel nepřesvědčil, že by takovéto emoce měly ve spojitosti s knihou nějaký smysl.

05.03.2019

Čierny kotol. Miesto, ktoré živí duše pokrivené a tie čisté doháňa k šialenstvu. Miesto, kde zvukovú kulisu vytvára poplašná siréna a rachot protileteckej obrany. Miesto, kde zaobstarávanie živobytia sa rovná hazardu so životom.

Heinesenov Čierny kotol nie je čitateľsky najústretovejšou knihou. Postáv je veľa, no ťažko si nejakú obľúbite. Sú to ľudia nedokonalí, často podlí, motivovaný sebectvom a pudmi. Opisy krás faerskej prírody tu taktiež budete hľadať márne. Zato dostanete dostatok špiny a bahna, strachu a beznádeje.

Dá sa nejak kritizovať kniha alebo autor? Ťažko. Je napísaná nádherne, má veľkú výpovednú hodnotu. Len je proste krutá, ako vie byť život sám.

09.01.2018

Život v nesnadných podmínkách, jaké si nedovedeme ani představit - ostrovní izolovanost znásobená izolovaností kvůli zaminovanému oceánu, těžké, dramatické osudy, moře jako zdroj bohatství i nástroj smrti, náboženský fanatizmus i pragmatické až zištné počínání. Panoptikum postav, které nám ani nemohou být blízké, neboť jejich život je tak jiný, evropskému - pevninskému nepodobný, že i jejich konání a názory jsou, musejí být "jiné".
Nesmírně čtivá, obohacující kniha, která mi přiblížila lokalitu "na konci světa". Po sbírce povídek Gamalielova posedlost další Heinesenova kniha, kterou chci mít pořád po ruce.

19.07.2017

Četla jsem v červnu 2008. Podle mých poznámek:
Hůř se čte, málo vypravěčský ton.
Příběh městečka u moře v době krize závislost všech na jedné osobě, vlastníkovi obchodu, rejdařství, továrny a vlastně i lidí, o kterých rozhoduje. Setkává se zde náboženství a modlitební fanatismus, snaha osvobodit se a podroba, postavení ženy a vláda mužů, maloměšťáctví.
Připomíná Dittu od M.A. Nëxo.

07.07.2017

Faerské ostrovy - místo izolované a originální asi jako duše obyvatel. Román mi připomněl islandskou literaturu (K. Gudmundsson), nicméně autor se zaměřuje spíše na popisy lidí, jejich činů a duševních pochodů než na okolí. I když typologie hlavních postav byla rozmanitá, nepodařilo se mi do žádné vcítit a pochopit jejich chování a myšlenky (jen jsem si vzpomněla na frázi jednoho farmáře v Norsku, u kterého jsem pracovala: "na ostrovy nejezdi, tam jsou lidi JINÍ." :-) ).