Černý Petříček
Karolina Světlá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/370146/bmid_cerny-petricek-NVF-370146.jpg
4
211
211
Černý Petříček patří mezi první prozaická díla Karoliny Světlé. Námět čerpala z městského prostředí, ve kterém sama vyrůstala. Zaznívá zde jak sociální tematika, běžná v celém díle autorky, tak i kritika církve a hlavně pravdy, které od ní přebírají lidé a po svém si je vykládají.
Přidat komentář
Moc hezký sladkobolný příběh o lásce, odvaze, ale i intrikách. Psáno krásným květnatým jazykem, hezky se to čte, až mě to příjemně překvapilo. Postava Černého Petříčka je velmi zajímavá, pro mě byl něco mezi kladným a záporným hrdinou. Vyprávění je zasazeno do staré Prahy, líbily se mi popisy stánků na Koňském trhu nebo hostince u Beránka.
Knihu jsem si vybrala v rámci čtení ve skupině #klasikomilove a určitě si od autorky ještě nějakou knihu přečtu!
(SPOILER)
3 body z 10
Kniha mě upřímně příliš nezaujala. I když samotný příběh nebyl nijak dlouhý, zdálo se mi, že se všechno hodně táhne a děj postupuje zbytečně rozvláčně. V knize se používá hodně archaismů a ty mi jako obvykle požitek ze čtení docela kazí, podobně jako i u jiných knížek. Příběh končí trochu zmateně úmrtím Petříčka ve spánku, což na mě trochu působí, jako by autorka nevěděla, jak jinak děj zakončit. Celkově je na poměrně krátký příběh hodně zbytečných detailů a postav. Přišlo mi, že děj neměl hlavu ani patu a nic jsem si z toho na konci neodnesl. Byla to pro mě spíš změť několika příběhů do jednoho.
Příběh je skutečně zajímavý, velmi čtivý a ten jazyk, bože, ta čeština je nádherná!
Příběh vzpoury dvou mladých lidí mě nepřekvapil a nezajímal tolik jako mnoho detailů ze staré Prahy, které Světlá mimochodem předává dalším generacím. Bláto na Koňském trhu, do kterého se dá bez problémů zašlapat dámský čepec, knoflíky s ouškem, které Černý Petříček blýská ve své boudě k obrazu svému, vojáci napoleonských válek toulající se Prahou a obluzující tehdejší děvčata... I tak tu dobu vidím romanticky a je mi líto, jak Václavák vypadá dnes.
Zajímavé čtení - krásná čeština.
Příběh trochu smutný, poplatný své době.
Moc hezká je i audiokniha, pro leckoho bude asi přijatelnější než samotná četba.
Tato literární klasika spisovatelky Karolíny Světlé, mimochodem má maturitní otázka z českého jazyka, mě teda vůbec nechytla. Musel jsem jí rychle dorazit, ať ji mám za sebou.
Takové pěkné počteníčko, skoro jak z pohádky, pak najednou *prásk* a romantická Praha je ta tam.
Příběh ze staré Prahy, který mi připomněl, jak jsem ráda četla knihy Karolíny Světlé a to pro její vypravěčskou schopnost, její krásný styl a květnatý jazyk. Poslouchala jsem v audio verzi v podání Hany Kofránkové, jejíž vyprávění bylo příběhu jako ušité na míru ...
Dnešní příběhy a romány postrádají to, co je obsaženo v příbězích K. Světlé a jejich vrstevníků či předchůdců. Psali o lidech a pro lidi. A lidé milovali, a někteří stále milují, spletité příběhy zasazené do prostředí, které známe, do poměrů nám blízkým a hlavně vystihují charakter, který je Českému národu podoben. S nastaveným zrcadlem musíme polknout tu hořkou pilulku. I z těchto poměrů byla vybudována naše společnost.
Světlá je moje guilty pleasure! Jakkoli jsem si vědoma schematičnosti a prvoplánovosti, vždy podlehnu. Miluju sladkobolné líčení starých časů a Světlá píše krásně a poutavě. Takže za mě pět hvězd. Za zmínku stojí motivistická shodnost Černého Petřička s Viktorkou Boženy Němcové.
Jsem ráda, že vím, o čem je tato kniha. Četla se mi těžko a opět, to mi je líto, jsem nenašla sympatickou osobu a ani závěr mě nenadchnul (možná jsem moc naivní, když mám ráda závěry takové, no, ku spokojenosti všech).
Hořkosladký příběh, který může hodně říct i dnešnímu čtenáři. Karolína Světlá mě velmi překvapila svým dost nekonvenčním pohledem na rodinu, církev, morálku a vzdělání dívek. Něco takového jsem od ní opravdu nečekala. Můžeme si tak uvědomit, v jak neuvěřitelně liberální době žijeme, protože naprosté většině z nás, v porovnání s Františkem a Stázičkou, rodiče ani starší sourozenci do života prakticky vůbec „nekecají“.
3 hvězdy jen pro to, že je tam krásně popsáná stará Praha. Vždy jsem chtěla číst něco od Karoliny Světlé, ale nějak jsem čekala něco jiného. Čtení těžší, hodně mezi řádky, přesto starosti naprosto běžné i v dnešní době. Stará čeština je hold stará čeština... Vybrala jsem jako svou první knihu do letošní čtenářské výzvy. Myslím, že nevadí, když ji člověk číst nebude, ale zajímavá je...
Čtenářská výzva 2015 - KNIHA, KTEROU JSTE MĚLI PŘEČÍST VE ŠKOLE, ALE NEUČINILI JSTE TAK
Školní klasika. Musela jsem se smát nad nyní již zastaralou češtinou - ty chyby mě fakt dostávaly. Díky tomu se mi kniha i obtížněji četla. Krásný průměr :-)
Na knize se mi líbilo, že je pojmenovaná tak, ale hlavními hrdiny je prakticky úplně někdo jiný - aspoň mně to tak přišlo :-)
Opravdu zajímavá kniha Karolíny Světlé. Mrzí mě, že to dopadlo tak smutně. Čekala jsem, že se to nakonec stočí jiným směrem. Tolik smutku na konci jsem nečekala.. i tak doporučuju, stojí za přečtení.
Pořád jsem doufala v dobrý konec, a i když nebyl, oni svoje štěstí našli :) moc se mi líbila a dokud jsem nedočetla, nešla jsem spát :) což teda nebyl takový problém těch 100 stránek :)
Kniha s krásným i když bolavým dějem.
Část a hlavně počátek knihy je rozvleklý a nadbytečný, k podstatě příběhu se dostaneme tak v polovině.
Knihu bych nazval tak, aby odkazovala k přívěhu dvou ústředních postav, a ne toho, kdo jim málem štěstí pošlapal.
Kniha je odvážná smýšlením o svobodě a lásce, což bylo v době, o které kniha je, něco nevídaného.
Udivuje mě odvážný a tvrdohlavý podtext o síle touhy po změnách a o zahození krásných životů pro bídu plnou lásky.
Čtenář se touto knihou může inspirovat i v dnešním světě- tato kniha ukazuje, že se dá postavit všemu a všem a že jít za svým štěstím či touhami je víc, než slepě poslouchat příkazy, byť těch, kteří nás milují.
Štítky knihy
česká literatura národní identita
Část díla
Černý Petříček
1871
Autorovy další knížky
| 1981 | Vesnický román |
| 1988 | Frantina |
| 1976 | Nemodlenec |
| 1998 |  Námluvy |
| 1979 | Černý Petříček |
Je to taková Johančina povídková tragédie. Napsala ji v roce 1871, a je to údajně její první prozaická povídka. Moc se mi líbil archaický jazyk, popis pražského trhu i postupný nárůst smutných událostí. Černý Petříček byl všímavý a inteligentní, ovšem jinak zjevně prohrál v genetické loterii. Mám ale takovou obavu, že dnes by se kniha musela jmenovat jinak. Po vzoru mouřenína z čokolády možná Mo(u)drý Petříček.