Černý potok
Leopold Buczkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/171974/bmid_cerny-potok-7HS-171974.jpg
5
6
6
Svůj nejznámější román Černý potok, věnovaný tragickému údělu polských židů za druhé světové války, napsal přední polský prozaik Leopold Buczkowski v letech 1945-46. Šlo o dílo tak neobvyklé a složité, že autor musel čekat osm let na jeho knižní vydání, ale i pak trvalo ještě dost dlouho, než se údiv nad touto mimořádnou knihou změnil v uznání. Čtenářsky náročnou formou se Buczkowski pokusil zachytit válečnou skutečnost na východním pomezí Polska. Tragiku doby šlo jen obtížně zaznamenat tradičním, realistickým způsobem. Proto autor zvolil novou formu: nepopisuje události ani je nekomentuje, ale nechává promlouvat postavy románu, z jejichž chaotických relací, nedodržujících časovou posloupnost, se vynořuje o to plastičtěji obraz válečných hrůz. Hlavními hrdiny jsou lidé, kteří nechtějí trpně čekat na smrt, ale se zbraní v ruce bojují proti násilí, za zachování svého života i životů jiných. Stírají se rozdíly mezi národnostmi, vyznáním či vzděláním, proti nepříteli bojují společně prostí lidé, židovský lékař i katolický farář. Černý potok není jen románem o utrpení, zabíjení a smrti. Je především dílem hluboce lidským, vyjadřujícím víru v život, v přátelství, v dobré lidské vlastnosti.... celý text
Přidat komentář
Na začiatku bola tma a chaos a keď sa rozvidnie, dej vás chytí za srdce a potom prudko trhne "rukou".
Kniha ktorá by pokojne mohla byť "Nabarveným ptáčetem II." nebyť tak málo známa.
Nečte se právě snadno, vyprávění je roztříštěné do mnoha okamžiků, postav, nikdo není ústřední postavou, nikde jasná dějová linka. Ta hrůza, která je na stránkách všudypřítomná, přesto čtenáře zavalí a nedá vydechnout. Teprve ke konci si dovolíte zamilovat si několik postav; z těch, co se nevzdali.
" Nedat po sobě šlapat, nedat se zabít, nedat se vším a hladu."
-
"Ježíši Kriste! Kdo vládne tomuto světu?"
"Střílení."
-
"Hned jsem zahnul do ghetta. Teď už tu není nic. Několik zčernalých komínů trčí sice k obloze, ale dvory, ploty, zdi nejsou. Nic se tu nehýbe, všechno je mrtvé, zkamenělé, zasypané sněhem, tu a tam se černá sklep.
Pěšiny se kříží, ale žádná nevede domů, do zahrádky, k dívce, do školy ani k oknu, z něhož by zavál srdečný pozdrav. Dál stojí jen několik prázdných domků a rozvalených stájí drožkářských koní.
Ne, tudy ne. Zabloudil jsem. Roztřásla mě zima. Jdu pomalu, poslouchám, rozhlížím se. Hledám svůj domov, třeba to není pravda, že náš dům zbořili. Bílý dům s červenými okny. Moje myšlenky se nesly klidně, bez hořkosti. Už nikdy a nikde nebude hezčí domek, nikde nepokvete krásnější sad ani květiny za oknem, ani nebude šumět kvetoucí pole hned vedle zahrádky. ...
... Náhle se v ulicích Šabasové rozlehl podivný zvuk, dosud neslýchaný křik zabíjeného dítěte. Tady, kde byla škola, stojí jenom široká klenutá síň, je vidět celý dvůr, prázdný a tmavý, s hromadou ostnatého drátu, vysoká zeď s dírkami od kulek. Všechny dveře dokořán, slepá, černá okna. Lidé, děti - všechno zapadlo do země, po mnohých nikdo neteskní."
Černý potok
Knihu nehodnotím, odložil jsem ji po dvou stránkách kdy jsem vůbec nepochopil o čem byla řeč. Možná je to vzhledem k hodnocení ostatních dobré, ale nic pro mne. Spisovatelův styl mi vůbec nesedí.