Černý telefon a další příběhy
Joe Hill (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533294/bmid_cerny-telefon-a-dalsi-pribehy-65e1a3e0b6c3a.jpg
4
293
293
Smutné, děsivé, zvláštní, dojemné, zábavné a někdy dokonce sladké… Opuštěný psací stroj, jehož majitel náhle zemřel. Nádherná dívka, která čeká v přítmí kinosálu, líbá jako božská Marilyn a ví všechno o filmech i smrti. Nafukovací kluk, co se mezi spolužáky stane obětí šikany. Anebo rozbitý černý telefon ve sklepě, kam maskovaný únosce zamkl mladíka Johna Finneyho stejně jako půl tuctu kluků před tím. Všechny jejich příběhy spojuje jeden muž – Joe Hill, syn slavného hororového autora Stephena Kinga, který se vydal v otcových šlépějích a ve výběrové antologii znepokojivých povídek přibližuje strach ze známého i netušeného.
Titulní povídka Černý telefon se v roce 2021 dočkala úspěšné filmové adaptace s Ethanem Hawkem v hlavní roli. „Nejlepší nový horor získal cenu British Fantasy Award za nejlepší povídku v roce 2006.“
Audiokniha obsahuje kromě Černého telefonu také další autorova kratší díla – 20th Centrury Ghost, Šeherezádin psací stroj, Nejlepší nový horor a Pop Art.
„Hillovy příběhy jsou místy niterné a odporné, ale nikdy ne bezdůvodně... – SCI-FI NOW, Ross Sutcliffe.
„Nejlepší nový horor je hodně zneklidňujícím otvírákem sbírky, a podle mého mínění je nejděsivějším příběhem ze všech. Pojednává o člověku, který miluje horory tak moc, až se sám v jednom ocitne. Knoflíček mi asi nedá spát hodně dlouho. Tohle byla opravdu lahůdka.“ – Knihy Dobrovský, Jiří Klimeš.
„Joe Hill svého otce nezapře vzhledem ani psaním. Není tedy tolik popisný, jeho povídky jsou na rozdíl od Kinga o fous úspornější, ale co se týče využívání fantazie, jsou na tom oba pánové podobně. Joe Hill úspěšně rozvíjí vaši představivost, pokud ji máte jen trochu víc bujnou, užijete si vizuální představy z povídek do sytosti. Joe Hill umí vykreslit atmosféru, mnohdy dost tísnivou, zjistíte, že vás někdy i mrazí – jestli příjemně, to záleží na tom, jak moc si v hororech a mysteriózních příbězích libujete… a taky v otevřených koncích.“ – Zápisky jedné knihovnice.
„Výborná a stylově pestrá sbírka povídek.”− deti-noci.cz.
„Joe Hill úspěšně rozvíjí vaši představivost, pokud ji máte jen trochu víc bujnou, užijete si vizuální představy z povídek do sytosti. Joe Hill umí vykreslit atmosféru, mnohdy dost tísnivou, zjistíte, že vás někdy i mrazí – jestli příjemně, to záleží na tom, jak moc si v hororech a mysteriózních příbězích libujete… a taky v otevřených koncích.” − knihomilka.home.blog.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Originální název:
20th Century Ghosts, 2005
více info...
Přidat komentář
A mám za sebou další skvělou sbírku, která pracuje s prvkem "čtenáři domysli si sám". A já to žeru!!! Ano, asi jsem divná, jelikož si to chybně nezaměňuju s "nenapsal pointu" nebo "nechtěla se mu vymýšlet pointa?", protože...no, to je ta pointa. A já chápu, že to nemusí každému sednout v románu (mě taky pokaždé ne), ale tohle jsou povídky. Povídky, které stojí na představosti čtenáře úplně stejně jako na představosti jejich autora. A Hill si rád hraje a má spoustu fantazie.
Hrdiny povídek spojuje to, čím se vyznačují a jací jsou. Takové ty ztracené duše naší společnosti, kteří jsou zmatení, často nedocenění. Takže je snadné je pochopit, sžít se s nimi. Přeci jen, co si budeme, kdyby vás to nebralo, tak nečtete Joe Hilla, že...
(Nebo ho čtěte, protože máte pocit, že musíte kvůli jeho taťkovi, a vadí vám, že není jako on. To je ale šok, že není jako on!)
Žánrově je kniha strašně moc rozmanitá, to může někoho odradit, ale já nejsem žádnej srab. Ne, ne! Ale i tak mě překvapilo, že v tom lze udržet tu červenou nit a dovést mě svými příběhy až na konec knihy.
Autora jsem začala číst později, takže jsem se k téhle knize dostala též trochu později. Až když byl Bobby rozebraný a já si tedy počkala na Telefon. Povídky mám ráda a od Hilla taky moc. Sice mi tady pár věcí úplně nesedlo, ale já mu to odpustím! Z lásky. Nebo z nějakého jiného směšného citu, který ve mě jako vetřelec přebývá...
Nejvíc se mi libily, nebo spíš se hodí slovo zasáhly, povídky: Pop Art, Abrahamovi synové a Poslední dech. Ale zbytek byl též dokonalý. Což je vidět z mého hodnocení povídek :)
Jo, a ta tisková chyba, která je v knize? Úplná maličkost, které by si podle mě normální čtenář nevšiml (nebo jo, ale ignoroval jí). Ale přišlo mi od vydavatele milé, že se za to omluvil :)
Joe Hill. Trošku se stydím, že jsem o tomto autorovi neslyšela už mnohem dřív, když tak miluju tvorbu jeho taťky. Ano. Joe Hill je syn Stephena Kinga a tato kniha je má premiéra v jeho tvorbě.
Řeknu vám, že je rozhodně skvělý nápad začít číst hororovou knihu povídek, když u vás zrovna řadí bouřka a vy jste doma sami jen s dítětem...
•••
Kniha obsahuje povídky různého druhu. O mrtvých, nemrtvých, proměnách, žárlivosti nebo zoufalství i vytrvalosti. Nad některými se člověk zamyslí, z některých má podivný pocit v zádech a některé jsou tak zvláštní, že si je div nepřečte znovu. Většina má okolo 20 stran, bez zbytečných popisů a omáček, což je velké plus.
•••
Po přečtení první povídky – Nejlepší nový horor, jsem si řekla s přísným pokývnutím hlavy, že jestli budou všechny alespoň podobného rázu, tak se mám na co těšit a mé nadšené hororové já se bude tetelit blahem.
Povídka Černý telefon, podle které byl natočený stejnojmenný film, se mi líbila. Jen mě mrzelo, že je tak krátká. Klidně mohla být rozsáhlejší a obsáhlejší. Bylo to takový všechno šup šup. Čekala jsem nějakou bombu, když podle ní byl natočený film. Jinak myšlenka skvělá, ale za mě málo propracovaná.
Další povídka, kterou musím zmínit, protože byla tak divně děsivá byla Otcova maska. V povídce je tolik zvláštních věcí, všichni se chovají divně, že z toho člověka mrazí.
Abrahamovi synové. Další povídka, která se mi svou atmosférou zaryla do paměti a byla jsem ráda za to, jak skončila.
2* je spočítaný aritmetický průměr ze všech ohodnocených povídek a bohužel na víc tato sbírka dle mě nemá.
V předmluvě jsme naváděni k tomu, abychom si povídky domýšleli, bohužel nám autor nedal možnost, neboť většina povídek je nudných a raději na ně ani myslet nechci.
Asi od půlky jsem se do čtení musela nutit a naštěstí na mě čekaly, dle mého, ty lepší části. Ale i tak je to dost slabé. Vždy tomu něco chybí, nějaký nápad, maličkost, kvůli které budete mít otevřenou pusu.
Asi jsem od syna SK měla větší očekávání.
Titulní povídka je skvělá, pár dalších dobrých, ale celkově mi přijde sbírka spíše průměrná. Povídky Kinga seniora se mi líbí víc!
Joe Hill píše velmi čtivě a rozhodně čtenáře nenudí. Nicméně na to, že by to měla být sbírka strašidelných příběhů, tak mi jich přišlo strašidelných jen několik - mezi nejoblíbenější za mě asi vyberu "Dobrovolná internace"..
Bohužel jsem ale asi od povídek očekávala větší napětí. Nicméně, jak už jsem psala - J.Hill píše čtivě a i tak doporučuji k přečtení :)
Kniha se mi moc líbila a dobře se mi četla. Každá povídka je z jiného soudku, některé jsou strašidelné, některé jsou k zamyšlení, některé jsou téměř ze života ... Za mě opravdu dobrý výběr.
Tak hororové mi tedy právě přečtené povídky nepřipadaly,ale většina se mi líbila a u některých jsem až tajil dech.Povedené!75%.
Tuhle knížku jsem četla už dávno, ale moc povídek jsem si nepamatovala, tak proč si ji znovu nepřipomenout? Pár povídek s otevřeným koncem, to si může čtenář domyslet, jak by to vlastně mělo skončit. Jo, to se mi líbí.
Joe Hill má úžasnou schopnost pracovat s hrůzou z nevyřčeného, kterou umně kombinuje s hrůzou doslovně vysloveného. Brutalita se tak střídá s fantazií a to je přesně to, co mi na hororech vyhovuje nejvíc. A třebaže jeho historky nejsou pokaždé děsivé, prakticky vždy zanechají ve čtenáři pocit jemného mrazení v zádech. Zároveň se autor projevuje jako dokonalý znalec lidských povah, kdy pozvolna přechází z dětských hrdinů k dospělým a vy nejenže vnímáte rozdílné charaktery, ale nemáte ani sebemenší problém uvěřit jejich často prapodivnému chování.
Tematicky se povídky rozcházejí; něco je šmrncnuté dobovou nostalgií, jindy se pracuje s takřka schizofrenním vnímáním reality. Občas se i stane, že příběh nemá s hororem nic společného, ovšem nedá se říct, že by to bylo nějak na škodu. Všechny do jednoho jsou stylisticky perfektně rozehrané, podmanivé v nápadech a jiskřící nespoutanou imaginací, přitom pro kohokoliv snadno uchopitelnou. Tohle je zkrátka nádherná ukázka spisovatelského umění.
Celkem překvapivě dobré povídky, je vidět, že jablko nespadlo daleko od stromu. Joe Hill mě příjemně překvapil. Za mě výborná Snídaně u vdovy či Otcova maska.
Jelikož miluju dílo Stephena Kinga, tak jsem si řekla, že zkusím něco od jeho syna. Sáhla jsme tedy po této sbírce. Musím ji ale ohodnotit tak 50/50. Některé povídky byly geniální, některé mě teda vůbec nebavily.
Top povídky: Pop Art, Nejlepší nový horor, Plášť, Uslyšíš zpívat cvrčka, Poslední dech a Dobrovolná internace. A jelikož mám ráda upíří tématiku, tak i Abrahamovi synové.
Velmi vyrovnaná povídková sbírka, která mi (nepřekvapivě) potvrdila spisovatelské kvality Joe Hilla. Ten chlap má hlavu plnou zajímavých až absurdních nápadů a umí je zručně převést do vět. Akorát jsem chvílemi (ne příliš často) měla pocit, že překladatel není tak stoprocentně zdatný, mohl místy zvolit vhodnější výrazy či obraty. Redakce bohužel nebyla dostatečně pečlivá, zvláště v druhé polovině knihy se namnožily překlepy.
Každá povídka má ode mě svůj krátký komentář, zmíním tedy jen určitou podobnost hrdinů většiny těchto příběhů: bývají to mladí muži/chlapci, psychicky rozervaní, outsideři paběrkující na okraji společnosti. V tomto směru má slavnější tatík rozmanitější a psychicky vypiplanější portfolio charakterů. Na druhou stranu Joe Hill netrpí zbytečnou ukecaností, nebojí se zpracovávat i naprosto bláznivá témata a nenašla jsem v této sbírce vyloženě slabý kus. Nejvíce na mě zapůsobila "Dobrovolná internace" (95%), nejméně "20th Century Ghost" (60%) a název knihy bych označila jako zavádějící, protože zdaleka ne každý z těchto "strašidelných příběhů" se alespoň otřel o horor. Každopádně zvedám spokojeně celé čtyři palce; emotivně mám puzení vyčarovat i pátý - za zvláštní atmosféru, originalitu a odvahu jít si vlastní cestou, bourat zažitá klišé.
Skvělé povídky převládají nad těmi horšími ( které by ani nebyly tak špatné, ale nesvědčí jim otevřené konce) Nejvíce mě dostal Plášť, Otcova maska a Dobrovolná internace ( u které bych skoro řekla, že ji napsal tatínek). Super jsou i V autu a Poslední dech.
Nechal jsem si odstup a komentář píši, až po druhém přečtení.
A právě proto, si nemyslím, že by to bylo něco mimořádného, že by to bylo něco, co by se mohlo označovat, za to, na co by měl být Stephen King hrdý. Není to prostě něco co by Vás totálně odrovnalo třeba jako "Full Dark, No Stars". Podle mého je to tuctovka zaštíťěná samotným Stephenem. (ale jo rodina) Netvrdím, že jsem se nebavil u povídek: "Nejlepší nový horor", "Černý telefon" a u geniálního(comicsovýho) Pláště. + u nejlepší povídky knihy "Dobrovolná Internace"(nepsal to King?)" JASNĚ!!!! BAVIL!!! Ale jen u týhle chabý hrsty, z těch všech!
Tak předně se nejedná zdaleka o čistě hororovou sbírku povídek, jak už tu bylo napsáno přede mnou - což mě tedy, přiznám se, trochu otrávilo. Čekal jsem něco trochu jiného. Ale našlo by se tam pár kousků, co mě bavilo, konkrétně Nejlepší nový horor, 20th Century Ghost, Abrahamovy synové a Černý telefon - ten byl z celé sbírky dle mého názoru nejlepší. Ten zbytek, to bylo takové všelijaké. V některých povídkách mě autor alespoň na chvíli zaujal a rozezněl tu správnou strunu, kdy jsem se tetelil blahem, jak to bude dál, ale to záhy vyšumělo. A pak tu bylo pár takových, co jsem vyloženě protrpěl a místy i přeskakoval text - přiznávám bez mučení - ale byla to neskutečná nuda.
Tady se nám někdo potatil. Knížky Kinga jsou pro mě brak (ano, já jsem antikingista a i přes snahu to nebude nikdy jinak) a tohle byly taky pěkné slátaniny. Kingisté, nezlobte se na mě, každý jsme jiný a máme rádi něco jiného :-).
Tak jsem po nějaké době sáhla po povídkách, že se jako po setmění budu trochu bát... když už se nám ten den krátí a děcka jdou brzo spát... No, ale tady ty povídky byly vesměs všechny tak nanicovaté, že se se mnou kniha drobet protáhla.... Už si na ně ani nevzpomenu, kromě snad Mrtvého dřeva a Černého telefonu...
Hill má rozhodně velký potenciál, některé povídky mi hodně připomínají stylem jeho otce, většina se čte opravdu dobře. Co mi u Hilla trošku vadí je zbytečný nadbytek sprostých slov a v některých povídkách nedotažená (nebo nejasná) pointa.
Štítky knihy
Část díla
- 20th century ghost 2002
- Abrahamovi synové 2004
- Bobby Conroy vstává z mrtvých 2005
- Černý telefon 2004
- Dobrovolná internace 2005
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vánoční říše |
| 2010 | Rohy |
| 2011 | Vítejte v Lovecraftu |
| 2016 | Ohnivý muž |
| 2007 |  Černá krabice |
(čteno v originále)
Od Joe Hilla jsem už četl jeden román, který mě tolik nezaujal, ale na tuhle sbírku povídek jsem se hodně těšil, protože se mi líbila filmová adaptace jedné z nich a taky proto, že podobně jako jeho tatínkovi Stephenu Kingovi by třeba mohly i Hillovi jít více povídky?
Kniha začne skvěle s několika nabušenými povídkami. Opravdu mrazivě na mě působila povídka Best New Horror o znuděném redaktorovi hororových antologií, kterého velice zaujme jedna znepokojující povídka, a tak se vydá za jeho autorem, který je znepokojující ještě víc. Pořádně drsná jednohubka.
Ze strašidelnějších povídek je tu pak právě Black Phone, který je oproti filmu také spíše jednohubkou, ale kvalitní. Výborná záležitost je taky bizarní My Father's Mask, v němž má třináctiletý kluk trochu excentrické rodiče, kteří ho vezmou na chalupu, kde si na sebe berou ujeté rituální masky a jinak bývají nazí. V okolí se potulují podivně zvláštní děti... hlavně ho rodiče varují, aby si si dával bacha na hráče karet. Tato povídka mi připomínala takovou hororovou Alenku v říši divů natočenou Guillermem del Torem. Bohužel je to ale spíše atmosférická povídka, nemá větší děj.
Většina povídek má nějaký mysteriózní nádech nebo jsou něčím znepokojující. Bohužel mi taky většina povídek připadala průměrná a některé byly dokonce spíše podprůměrné, takže mě stačily i během své krátké délky nudit.
Joe Hill asi nemá moc rád současnou dobu. Jasně, dá se to možná odhadnout i z názvu souboru povídek v originále (20th Century Ghosts pojmenované po docela milé nostalgické povídce o kinu, ve kterém straší duch mladé filmové fanynky), ale i když to obvykle nebývá explicitně řečeno, příběhy se odehrávají obvykle kolem těch 70. let, někdy i dříve. Což si můžete povšimnout už jen tím, že děti - kteří často bývají hlavními hrdiny - nenachytáte s mobilem v ruce.
Bohužel tedy velkou část povídek nepovažuju za obzvlášť dobrou. Hill má zvláštní styl, ve kterém se docela s nadšením věnuje různým popisům, aby umocnil atmosféru, ale na mě to ne vždy fungovalo. Kupodivu mě zklamala povídka Cape, která má komiksový nádech a dokonce podle ní vznikla komiksová verze. Tu jsem i kdysi četl a moc se mi líbila, ale z nějakého důvodu mě to nyní v této literární verzi nebralo.
Na závěr ještě ale zmíním jednu povedenou povídku, která se v rámci této knihy úplně vymyká. Jmenuje se Pop Art a vidíme v ní chlapce, který je ve skutečnosti nafukovací hračkou (což je zde prezentováno jako speciální nemoc. Má kamaráda, se kterým si spíš puberťácky nadávají a dělají ze sebe srandu, a sebevražedné tendence. Hodně bizarní, hodně milý.
Nejradši bych tuhle knihu vzal a seškrtal ji. Kdyby byla víc než o polovinu kratší, byla by skvělá. Takhle je to spíš jako chodit po pěkné cestě s působivým výhledem, ale pořád o něco zakopáváte a pořád a neustále si musíte zavazovat rozvázané tkaničky. Zbytečně zkažený dojem.
Šest strašidelných nostalgií z deseti