Čerpadlo 6
Paolo Bacigalupi
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44353/bmid_cerpadlo-6-E8N-44353.jpeg
4
242
242
Vydejte se hluboko do 21. století… Zatím jsme na začátku tohoto věku – a obrysy budoucnosti zůstávají mnohoznačně mlhavé. Zrychlí se technický pokrok? Přijde éra hojnosti, ekonomika 2.0., jak tvrdí zastánci „teorie singularity“? Anebo jsme už vstoupili na klesající trajektorii do časů temnoty? Svět Paola Bacigalupiho neskýtá jednoduchou odpověď. Suroviny docházejí a stará civilizace, která žila z dostatku fosilních paliv a minerálů, je už nenávratně minulostí. Jen zázraky genetiky a bioinženýrství umožňují hledat nové cesty a východiska, přizpůsobit se. Je to svět barvitý – ale také krutý, plný nemilosrdné konkurence. Ať už jsme v Číně, Thajsku nebo v Americe, všude platí, že člověk je levný – a cena za přežití vysoká. Tady není místo pro slabé jedince, ani pro unavené národy. Imaginativní, výstižné povídky a novely Paola Bacigalupiho představují jeden z vrcholů nové science fiction poslední dekády.... celý text
Novely Povídky Sci-fi
Vydáno: 2010 , Albatros (ČR)Originální název:
Pump Six and Other Stories, 2008
více info...
Přidat komentář
Jak už to tak u žánrových povídkových knih bývá, najdete tu pelmel vynikajících i zbytečných příběhů. Po přečtení Bacigalupiho románu Dívka na klíček jsem si říkal, že je to příběh tak maximálně na povídku, jen to podivně a ukecaně protáhnul a nastavil ještě druhým příběhem. A hle tady jsou to dvě samostatné povídky (i když to není ten „druhý příběh“) a funguje to líp. Hororovou atmosférou mě zaujala Flétnová dívka a pak Písek a struska, kterou považuju za absolutní vrchol sbírky. Ten totální úpadek lidství z toho doslova cáká. A přitom je to napsané čtivě, téměř jako military sci-fi. Pašo a Jemnější jsou nejslabší kusy, které ani nemusíte číst. A titulní Čerpadlo 6 je jen taková anekdota.
Přečteno /poslouchano před delší dobou. Po přečtení jsem dal 4 hvězdy, ale na rozdíl od jiných 4 hvězdičkových si tuhle knihu pamatuji i po delší době. A po té co jsem jeden z příběhů viděl zfilmovaný jako jeden z dilů zatim poslední série seriálu Love, Death & Robots jsem se rozhodl přidat si knihu do doporučených, abych inspiroval případné další čtenáře.
Ačkoli jde o povídkovou sbírku, je to rozhodně to nejlepší, co Bacigalupi napsal. Přestože nejméně dvě povídky vytvořily kostru pro jeho pozdější oceněnou Dívku na klíček, pro mě je zejména Yellow Card Man (přeložený jako Na žlutou kartu) zkoncentrovaným tím vším, čím Dívka na klíček vlastně je.
Bacigalupi nám předkládá hned několik alternativních vizí budoucí společnosti, z nichž ani jedna není lákává. Jejich hrozivost spočívá zejména v tom, že jsou všechny značně pravděpodobné a všechny vycházejí z jednoduchého pozorování: člověk je parchant a nikdy se nezmění. Ve vypjatých okamžicích se dokáží lidé semknout, aby čelili momentální hrozbě, ale aby hned vzápětí opět převážila honba za osobnim prospěchem a ziskem, vykořisťováním a drancováním přírody, nebo vychutnáváním si moci na jinými. Dystopický rámec tak Bagicalupimu slouží spíš jako dokonalá sonda do povahy lidské civilizace, jejíž jádro se (bohužel) za tisíciletí nezměnilo a jako takové nemá příliš nadějné vyhlídky.
Hlavní zde není nějaké rozuzlení - ani jedna z povídek v podstatě nemá něco jako zvrat, finále, moment překvapení, rozhřešení. Nicméně Bacigalupi je mistr jazyka, pracuje s neobvyklými slovy a jejich spojeními, umí na prostoru několika vět vytvořit vtahující atmosféru, a nečiní mu potíž vcucnout čtenáře do děje, ve kterém se vlastně ani tak moc nic neděje, ale kde stejně ani nedýcháte napětím. Některé příběhy jsou dekadentní (The Fluted Girl, Softer), některé připomenou Dunu (The Pasho), některé detektivní thrillery (Pop Squad). Hlavní nit je ale právě v nádherně rozpracovaných příbězích o společnosti, kde genetika zmanipulovaných potravin a způsob mechanické konzervace energie jsou odleskem vzpomínek na všechno to, o co lidstvo vlastní vinou a nenažraností přišlo.
Díky použitému jazyku jsou tyto literární miniskvosty prakticky nepřeložitelné - vládnete-li angličtinou, rozhodně doporučuji originál. Mělo by to být povinné čtení pro korporace a politiky...
Výborné příběhy které vtáhnout do děje. Během každého příběhu jsem přemýšlela jak se asi bude žít dalším generacím v budoucnu a jaký z těchto příběhu bude nejblíže skutečnosti.
Poviedky podľa môjho gusta. Podobne ako G.R.R. Martin vo svojich poviedkach zo sveta "tisícich svetov", či Aldridge v Dilvermoone, Bacigalupi berie neduhy dnešnej doby, pokleslú morálku, ekonomické a ekologické hrozby a preháňa ich cez svoju predstavivosť a divokú fantáziu, aby vytvoril desivé vízie, ktoré napriek svojej bizarnosti pôsobia vierohodne. Jediné, čo môžem vytknúť je, že Bacigalupi svoje poviedky občas až príliš zahlcuje stavbou svojho sveta na úkor samotného deja. Jednoznačne odporúčam a podobne aj poviedky od v úvode spomínaných autorov, ktoré radím ešte o stupienok vyššie.
Škoda, že jsem na začátku neměla příliš povídkovou náladu. Bacigalupi (skoro) v každé povídce popsal originální a svéráznou představu o světě v blízké budoucnosti. Mně pak ale na konci povídky bývalo líto, že to či ono prostředí opouštím a zůstávala ve mně po prvních několika povídkách jakási pachuť čtenářského neuspokojení. Naštěstí jsem si pak zvykla, ale těším se na nějaký Bacigalupiho román.
Skoro by se dalo označit jako antiutopistické sci-fi povídky. Dobré nápady, uvěřitelný svět. Nedá se říct, že v průběhu čtení by děj člověk úplně hltal a nemohl se napětím odtrhnout, ale téměř po každé povídce jsem se zastavil a musel vstřebávat, kam že se to ten svět ubírá. Kniha, která rozhodně má co říct.
Jedenáct velmi temných povídek za daleké? budoucnosti, i když ta poslední nějak do žánru nezapadá. Nejvíc mě zaujala Flétnová dívka, dobré bylo i Popkomando, Čerpadlo šest a Drobné obětiny. Ač mám postkatastrofické sci-fi ráda tento autor mě moc nezaujal.
..............................................................................Výzva 2019/7
Tolik témat, tolik nápadů... Jinému spisovateli by i vedlejší motivy vystačily na samostatný román. Jenom chci varovat: Bacigalupiho představa budoucnosti je tak uvěřitelná, v jednom či několika málo detailech tak věrně odrážející dnešní stav, že byste neměli číst povídky najednou, abyste nepropadli beznaději - nebo možná naopak ano? Mě zasáhly plnou silou především obrazem společnosti s převrácenými hodnotami: co je dnes navýsost lidské, je tu přinejmenším divné, v horším případě úchylné či protizákonné (a drasticky trestané), naopak co je dnes nemorální až protizákonné, je přijímáno jako samozřejmost či dokonce nutnost. Úpadek morálky a lidství, ztráta historické paměti a hloupnutí lidí, pro které je touha po vědění a vzdělání přežitkem (zvlášť v titulní povídce), to mi připomnělo jednu z nejlepších knížek - Tevisův Zpěv drozda. Čerpadlo 6 řadím těsně za ni. Skvělé.
Sbírky povídek obvykle trpí jistou nevyvážeností mezi jednotlivými kousky. Bohužel ani tady tomu nebylo jinak, nicméně hned musím dodat, že vyloženě nezajímavá mi přišla pouze jedna z nich. Ostatní ve stupnici velmi dobré až naprosto skvělé! Autor sice děj všech povídek zasazuje do daleké budoucnosti, nicméně u každé nám dává velmi současnou ťafku - ať už zabrousí na pole ekologie, medicíny, vzdělávání, genetického inženýrství, krize tradičního pojetí rodiny, konzumu ... vždycky je jasně vidět kritika současného stavu. Až se děsím, do jakých extrémů to všechno může dojít. O těch budoucích extrémech vás Paolo Bacigalupi svým stylem velmi snadno přesvědčí. Budoucnost z jeho pohledu je všechno, jen ne růžová....
V roce 2010 pro mě byl Bacigalupi novým jménem a ohromným překvapením, jakkoliv kratší práce úplně nevyhledávám. Povídky z „Čerpadla 6“ byly neskutečně intenzivním zážitkem, jaký bylo nutné před dalším čtením vstřebávat, vychutnávat, zkrátka nechat převalovat v hlavě. Tyhle temné, depresivní vize mají v mnoha ohledech nepříjemnou pachuť možného budoucího vývoje, nejeví se jako za vlasy přitažené fantastické plácání. Těžko bych si vybrala kousek, co považuji za nejlepší – kvalita povídek je vzácně vyrovnaná, každá měla něco do sebe. Některé potřebovaly čas, aby mě vtáhly (např. „Pašo“), jiné mě vcucly okamžitě („Lovec Tamaryšků“, „Čerpadlo 6“, „Jemnější“), ale vždy jsem v závěru zůstala fascinovaně zírat a měla co dělat se zpracováním emocí. Za nejslabší bych imho označila „Drobné obětiny“. I když jsem (já, hnidopich) u každé povídky našla nějakou bezvýznamnou filcku, co mi zabránila hodnotit plným počtem, jako celek si tato sbírka 5 hvězd zaslouží. Mimo jiné i za skvělé, kvalitní provedení, Albatros se vážně vytáhnul; dovolím si k tomu akorát maličkou hnidu: vnitřní ilustrace bych ráda měla barevné :-).
Autor je očividně hračička, jenž umí své vize světa důkladně promyslet a popsat, ale chybí tomu zápal a duše.
Většina povídek prošla kolem mne, aniž by mě nějak zasáhla.
Trochu mi asi vadila ta východní atmosféra, která mi nějak nesedí ke sci-fi.
Možná proto se mi nejvíc líbila povídka Pašo, kde se aspoň nějak lpí na tradici. Tam se mi taková "východnost" hodila. Ale kromě toho jsem se nad touto povídkou dokázala i víc zamyslet, situace Paši, který už nepatří ani tam ani zpět, mne oslovila.
Flétnová dívka obsahovala zajímavý nápad a dobře vyústěný konec.
Ostatní povídky bych hodnotila jako průměrné.
Celkově pro mě taková průměrná kniha se zajímavou atmosférou a nepříliš zajímavými příběhy.
Po prečítaní tejto knihy budete dúfať, že ste už príliš starí na to, aby ste sa dožili budúcnosti.
Samotné príbehy ma až tak nezaujali a fungovali pre mňa len ako kulisy k svetom za nimi a postavy boli pre mňa väčšinou len sprievodcovia týmito svetmi. Po tejto stránke to bolo fascinujúce čítanie.
Najzaujímavejšie poviedky
*****
Flétnová dívka - (view spoiler) nepamätám si, kedy som čítala niečo tak zvrhlo krásne. Len ľutujem, že nemám technickú predstavivosť, takže si to neviem vizualizovať
Malé obětiny - tam som zostala bez slov
****
Popkomando - z toho na mňa dýchla taká Dickovčina
Písek a struska - 4 tankisti a pes po 500 rokoch. No dobre asi boli len traja a jeden z nich bol žena, ale ten pes tam bol určite. Mňa viac ako príbeh aj tak zaujali larvy v bruchu, čo sa tam len tak mihli. O tomto chcem vedieť viac
Jemnější - posledná poviedka a aj keď sa mi páčila, do tejto knihy sa nehodila. Posledná veta Malých obětín SPOILER "Schlíplá zápálná oběť krve a buněk a lidství, určená k tomu, aby příští dítě mělo nejakou budoucnost" mala podľa mňa byť posledná veta knihy
Naprosto úžasná a čtivá sbírka. Na každý příběh jsem se těšil, a i když se sem tam objevily části, které pro mě byly trochu zdlouhavé popisem, klidně bych ji přečetl znova.
Příběhy jsou skvělé, ale ta myšlenka na to, že budoucnost předpovězená Bacigalupim vypadá tak.. realisticky, už tolik ne. Představa je to děsivá, ale donutí člověka k zamyšlení a některé z příběhů ve mě opravdu někde hluboko něco změnily
Pokud si někdo myslí, že dnešní svět je ve svých koncích, tak asi nečetl tuto knihu. Může být hůř.
Nejvíce mě asi zaujaly povídky Písek a struska, Kalorik a Čerpadlo 6. A otázky, které z povídek plynou. "Co" je/bude člověk. Která z těch budoucností přijde.
Každá povídka dokáže zaujmout a vyvolat nepříliš příjemné otázky.
Sbírka povídek , která , vám nedá vydechnout. Jedna dobrá povídka střídá druhou. Bacigalupiho tvorbu bud milujete nebo nenávidíte. Já patřím do první skupiny, Jeho představa budoucího světa mi vyhovuje, drsná představa, ale velice reálná. . Za mě plný počet hvězd. Taky jsem jí pracně sháněl přes 2 roky, ale vyplatilo se je to skvost. Doporučuji určitě stojí za přečtení.
Část díla
Čerpadlo šest
2008
Drobné obětiny
2007
Flétnová dívka
2003
Jemnější
2007
Kalorik
2005
Autorovy další knížky
| 2011 | Dívka na klíček |
| 2010 | Čerpadlo 6 |
| 2013 | Prachožrouti |
| 2014 | Potopená města |
| 2016 | Vodní nůž |
Překvapivě se mi líbila většina povídek, což u mě a u povídkových knih rozhodně nebývá pravidlem. Nejvíce se mi líbily povídky Kapsa plná dharmy, Na žlutou kartu a Popkomando.