Červenobílá
Dalibor Vácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/210911/bmid_cervenobila-k3e-210911.jpg
4
61
61
Historický román líčí šest let československých legií v Rusku. V centru pozornosti je cesta čtvrtého pluku a osudy spisovatele a pozdějšího generála Rudolfa Medka. Mozaika střetů s bolševiky, setkávání s Rusy, vnitřní sváry uvnitř legií, to vše vytváří obraz doby, která patří k zajímavých obdobím našich dějin. Autor, občanským povoláním historik, pracuje s fiktivními i historickými postavami. Autentický styl vyprávění, drama bojů patří k dalším kladům tohoto pozoruhodného debutového díla.... celý text
Přidat komentář
Není to můj klasický šálek kávy, chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec jsem ráda, že jsem po knize sáhla. Rozšířila jsem si informace o činech Čs. legií v Rusku, i když beletristickou formou.
V prvé řadě, autor si vybral téma, kterému rozumí, které má nejen povrchně načtené ze sekundární literatury, ale kterým se zaobírá systematicky a dlouhodobě. Práce i s archivními prameny a dokumenty je tu rozhodně cítit. Rovněž bych vyzvedl soustavnou Váchovu snahu o udržení a přiblížení jazyka legionářů - s jeho četnými rusismy, které používali takřka ostentativně a jimiž je ostatně protkán každý živý text toho období ("ubít", "nastupovat" (ve smyslu útočit), "Broněvik" (ve smyslu obrněného, či tzv. "opevněného" vlaku); najdeme tu i germanizmy (ty naši legionáři naopak silně potlačovali, ale i tak se nějaká ta "Feldvachta" (strážní stanoviště) našla; "ariergarda" (z fr. arrière-garde - tj. "zadní voj") atd. Ne vždy to autor stoprocentně uhlídal, leč tento fakt cením vysoko.
Není nic protivnějšího, než hrdinové "historického" románu hovořící moderním jazykem, či ještě hůře, slangem dnešních dospívajících.
Musím však upozornit, že každý, kdo se na román vrhne by však měl znát, alespoň v hrubých obrysech politické a historické pozadí. Váchovo dílo je rozpočítáno na poučeného čtenáře, který nepotřebuje připomínat, kdy proběhla Únorová a kdy Říjnová revoluce, kde se vzaly Čs. jednotky v Rusku; má představu o bitvě u Zborova, orientuje se alespoň zběžně v občanské válce, ví kdo to byl Langer, Medek, Čeček, Gajda, proč je zmíněn Halas, či samozřejmě Hašek...
Osobně mi až nevadilo, že děj je fragmentární a nelineární, s několika retrospektivami, leč mám výhrady spíše jiného rázu. Postava Michala (narozdíl od Medka) je významná, hlavní, ale nikoli výrazná - v románu má tak velkou roli a víme o něm tak málo. Osobně se mi nejzdařilejším charakterem zdál Krátoška, postava z hlediska románu epizodní, leč pochopitelná, velmi lidská a tím i věrohodná.
"Rudí" jsou pak popsáni zela v intencích Medkových (např. Kaplický, nebo Kopta aj. byli mnohem nuancovanější), coby v podstatě jednolitá, barbarská, nesmírně brutální, tupá, obvykle opilá masa. Tak nesporně vypadal pohled na věc MEDKA samého (viz jeho pentalogie), který Vácha vcelku nekriticky přejímá. Což o to, každý máme své politické sympatie. Jenže tím celou problematiku hodně oplošťuje.
A vnitřní konflikt uvnitř legií je popsán dobře, leč nikoli do konce a nikoli důsledně - mám na mysli demokratický a revoluční základ čs. dobrovolnického vojska, proti kterému se původně VOLENÍ, a VOJSKU se zodpovídající velitelé a političtí zástupci (s výslovným poručením Masaryka a Štefánika) velice rychle postavili, aby "své" vojáky postavili pěkně do "latě" - až po aresty vojenských delegátů a zákaz sjedu vojenských zástupců. Zákaz, který vydávali a vynucovali ti (mezi ně patřil i Medek), které si původně sami vojáci postavili do čela... Inu, jak to bývá.
A tento fakt (v románové podobě viz "Gornostaj") pak byl jeden z důvodů rozkladu morálky.
Kniha mě sice nechytla tak, jak jsem doufal, ale stále je to nadprůměrný a velmi dobrý příběh. To, co mě na knize asi nejvíc mrzelo je, že některé zásadní věci se prostě stanou "za kamerou", a čtenář se pak dozví jen výsledek. Některé bitvy jsou popisovány skoro do detailů záhybů na kabátech, ale jiné události jsou zase popsány jen jednou větou. Příběh mi ale umožnil srovnat si myšlenky o událostech, kterým legie čelily, i o směru, kterým vlastně cestovaly, a jak přemýšleli ti, kdo jim veleli. Další knihy od autora si určitě rád přečtu.
Knihu som si užil. Ako sám autor píše, nechcel písať o nadživotných superhrdinoch, ale o skutočných mužoch a každodennej realite čs. legionárov. A vyšlo to skvele. Kniha je surová a naturalistická, smrť, zranienia, bolesť, špina sú vykreslené veľmi plasticky (ale nie bombasticky).
Príbeh čs. légií je na Slovensku absolútne neznámy (a ako som pochopil z komentárov iných čitateľov, ani v Čechách to nie je extra poznaná história). Podľa mňa je to obrovská škoda, pretože práve vznik vlastného štátu, odvážni muži, ktorí vstupom do légií dávali krky do slučky (R-U), relatívne malá armáda, ale neuveriteľne efektívna, a s obrovskou morálkou, ktorá obsadila rozsiahle územia Ruska (a pritom vlastne s dôstojníkmi - samoukmi (väčšia R-U dôstojníkov boli Rakúšania alebo Maďari)), je to jeden obrovský epický príbeh, akých v histórii nie je veľa, v našich školách by mal mať extra pozornosť. A my ho tak ľahkovážne prehliadame. Ďakujem preto autorovi za osvetu. Tým, že je historikom, profesionálne sa venujúcim téme čs. légií, je čítanie nielen zaujímavé, ale aj veľmi poučné.
Nechytlo mě to tak, jako pozdější autorovy romány jako Hranice, Za svobodu, Hoří už Praha a další. Snad je to tím, že je to první? autorův román s válečnou tématikou a děj je takový neučesaný, nebo nesouvislý. Nevadí mi skoky a vracečky v čase, ale byly tam pasáže, kde jsem se až nudil pro nezáživnost.
Kniha se těžko hodnotí. Dalibora Váchu mám rád a jeho knihy si kupuji ihned jak vyjdou, ale do Červenobílé jsem se vůbec nedostal. Stehně to mám i s knihou Cestou. Tím ovšem nechci snižovat autorovi kvality a vděčnost, že někdo píše o těchto tématech.
Tak nějak nevím, jak tuto knížku zhodnotit. Trvalo mi strašně dlouho se do ní začíst, neměl jsem problém knížku i na týden odložit pryč a nevrátit se k ní. Od prvních písmen je vidět, že pan Vácha legionářské problematice skvěle rozumí, zamiloval si to období.
Knížce škodí rozkouskování do drobných střípků, neustálé skákání v časových liniích. Medka jako jednu ze dvou hlavních postav jsem si neoblíbil, sympatičtější mi byl Michal.
Knížce chybí děj. Jsme vtaženi do několika kousků života legionářů. Naturalistické popisy bitev, zranění, hledání zapomnění u staré prostitutky, vystřízlivění z války…
Je to románová prvotina od Váchy, rád si od něho přečtu i jeho další díla, věřím, že dozraje a dokáže najít i dějovost a čtivost. Budu rád, když se i v dalších románech bude držet této zapomenuté tématiky.
Po přečtení mi v hlavě zůstala jedna hlavní myšlenka. Plukovník Medek se vrací do samostatného Československa a československá vlajka mu připadá tak cizí, vadí mu tam modrý klín. Vzpomíná na červenobílou vlajku, pod kterou v Rusku bojovali, to byla jejich vlajka a ne ta cizí s modrým klínem…
Těšila jsem se na strhující válečný román, ale byla jsem zklamaná. Děj, který jsem po přečtení anotace shledávala jako nesmírně poutavý, mi kazil styl psaní. Vůbec mi nevyhovovaly krátké věci a tázací dovětky. Špatně se mi to kvůli tomu četlo a chvílemi jsem se musela nutit, abych v četbě pokračovala.
Historické romány o československých legionářích rád čtu a pan Vácha to umí dobře napsat.
Rozkouskování děje do drobných střípků? Nerespektování časové posloupnosti? Postavy vykreslené tak, že působí chladně? Ano, s tím vším jsem měl zpočátku problém, ale pak se kniha pospojovala v celistvý obraz se smysluplným začátkem, středem i koncem. Velmi zdařilý debut a užitečný román přibližující méně známé téma Československých legií v bojích proti bolševikům v Rusku na konci 1. světové války a krátce po ní. Syrové popisy menších přestřelek, ale i významných bitev (Samara, Kazaň). Hrůzostrašné, naturalistické líčení všech možných zranění od drobných oděrek po granátem vyhřezlá střeva, kulometem roztříštěné mozky, sadistickými nepřáteli zohavená těla, ale také těžkých životních podmínek mimo boje, ať už ve stísněném vagónu ešalonu brázdícím Transsibiřskou magistrálu či v malém parníku plujícím po Volze. Do toho několik politických odboček a fiktivní osoby doplněné skutečně existujícími (Medek, Švec, Čeček, Hašek …). 4 hvězdy a už teď se těším na další Váchovo legionářské dílo.
Knihu jsem přečetl jedním dechem, je to již druhá kniha tohoto autora. Současná pojednává o konce I.světové války a činnost našich vojáků-legionářů v Rusku. Velmi poutavé a pro mě to znamenalo osvěžit si dějiny tohoto období, o němž jsem již dříve četl. Pro mě, jako Hradečáka, je známá osobnost pana Medka, také z Hradce. Některé osobnosti jsou skutečné. Ostatní jsou fabulací autora. Nestihu v komentáři zaznamenat podrobnosti z této publikace. K tomu bych potřeboval jistě více prostoru. Kdo se zajímá o světové dějiny a zvláště pak o období 1.světové války, doporučuji tuto knihu si přečist. Je obsahově napsána znamenitě.
Skoky v časové linii mi nijak nevadily. Je pravda, že se na to člověk musí o něco víc soustředit, aby se v ději neztratil, ale ve výsledek za to stojí. Je vidět, že autor je na své téma odborník.
Kniha se skládá z epizod ruského dobrodružství několika hrdinů (Medek, Čeček, Langer, fiktivní Michal Horák, Fibich, Krátoška) od léta 1917 do pohřbu Medka v roce 1940. Strhující popisy bitev a bojů s bolševiky ( výsadek na lodích na opevněný břeh,útok přes hlídaný most,...), pocity obyčejných vojáků - bitva u Lipjagy, o Samaru, o Kazaň. Netušila jsem, že kromě vlaků - ešalonů legionáři používali k přesunu a boji flotilu lodí (parníků) po Volze. Autor líčí i ruskou povahu, sliby a nezájem, ať se za nás pálí druzí.
Knih na toto téma mnoho není.Právě tento důvod mě přivedl k četbě tohoto dílka.
Pocity mám však rozpačité.Autor jakoby neustále přeskakuje v časové rovině příběhu, což působí poměrně rušivě a vyžaduje od čtenáře velkou soustředěnost.Charaktery postav nejdou do hloubky a jejich osudy mi byly lidově řečeno ,, šumák " . Na druhou stranu, jde však o autorovu prvotinu...doufejme, že jeho další román bude vyzrálejší.
Spíš než o klasický příběh jde o útržky a obrazy z púsobení československých legií v ruské revoluci. Postavy se knihou míhají a nenechávaní sebemenší šanci se s nimi sžít, nevylepšily to dokonce ani ty tupé vnitřní monology, které postavy vedly obzvláště často. Kniha je napsaná nepříliš dobře, čte se těžce, vyžaduje čas a soustředění. Když jsem četl červenobílou dostatečně dlouho bez přestávky, tak se mi podařilo občas i trochu začíst. Takže ze své zkušenosti rozhodně nedoporučuji odkládat knihu častěji, než ruský bolševik odkládá láhev s vodkou, pokud se chcete nějak dohrabat konce. Plusem je, že knih na podobné téma není mnoho, nebýt toho musel bych jít s hodnocení ještě níž.
Na knize mi vadily neustálé časové skoky vpřed a vzad v několika dějových liniích. Postupným čtením jsem si na to zvykl, ale moc mě to nenadchlo. Za co dávám knize kladné body je, že odkryla pro mne dosud neznámou historii boje našich legionářů v zahraničí a navedla, abych si na toto téma doplnil znalosti i z jiných zdrojů.
Nepodařilo se mi úplně ponořit do děje a najít si jakoukoliv hlavní postavu, které bych mohl "fandit". Je zde určitě zajímavě zachycena atmosféra té doby, ale já bych chtěl trochu víc... trochu více přiblížit charaktery hlavních hrdinů nebo i obsáhlejší popis ... v podstatě čehokoliv...
Kniha má velmi zajímavé téma. A vzhledem k tomu, že vyhrála Literární cenu Knižního klubu, měl jsem velká očekávání.
Bohužel přišlo velké zklamání. Kniha je napsaná naprosto otřesně. Do každé stránky jsem se musel nutit a nakonec knihu stejně odložil nepřečtenou. Nešlo to.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Rusko Československé legie válečné romány
Autorovy další knížky
| 2021 |  M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek |
| 2016 |  Nikam |
| 2014 | Červenobílá |
| 2022 | Smrt na kůru |
| 2015 | Hranice |
Není to špatné, myslím, že se autorovi podařilo dobře zachytit každodenní život vojáků a syrovost bojů a jejich následků na duši a na těle. Nevadilo mi, často kritizované, přeskakovaní v časových liniích. Ze začátku jsem se do knihy rychle začetl a zhruba do poloviny jsem příběh hltal. Ale pak jsem začal mít pocit, že se to autorovi celé rozpadá pod rukama. Měl jsem občas pocit, že některé osobnosti byly do románu nacpány na sílu bez toho, aby hráli jakoukoliv roli v příběhu, možná některé ne zcela doložené události nemusely být zmíněné takovým způsobem, jakože se jedná o ověřená fakta. Pozdější autorovy knihy jsou rozhodně lepší.