Červotoč
Layla Martínez
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530563/bmid_cervotoc-65b0e6dfe4a2b.jpg
4
146
146
Všechny domy uchovávají historii těch, kteří v nich žijí. Tenhle stojí na kraji zapadlé španělské vesnice a jeho stěny vyprávějí o hlasech, jež se ozývají pod postelí, a o zmizeních, která se možná nikdy nevysvětlí. Sousedé se obou obyvatelek straní. Babička tráví dny rozhovory se stíny, které přebývají za zdmi a uvnitř skříní. Vnučka se do domu vrací po incidentu s místní nejbohatší rodinou. Při rozplétání tajuplného děje se do mysli vkrádá podezření, že postavy, dům i samotné vyprávění se rozpadají, jako by je rozežíral červotoč. V ohromujícím debutu kombinuje autorka černý humor s folklórem a katolickou tradicí. Babičce s vnučkou propůjčuje silné hlasy, které nám střídavě líčí příběh o odplatě, násilí a třídním boji.... celý text
Přidat komentář
Stíny nejsou jenom v domě ale hlavně v samotných hlavních postavách. Stíny a zloba se závistí. Ale lze se jim divit? Poté, co všechno prožily a překonaly? Dusná atmosféra čtenáře polapí a nepustí až do konce knihy. A ještě dlouho potom...
Nejsem moc nadšenec magického realismu a prostě přízemně bez souvislostí mě zaujala obálka. A světe div se, mě to bavilo moc. Na malé ploše tolik významů. Asi správná konstalace.
Ženy vs. muži. Majetní vs. chudí. Město vs. vesnice. Dalo by se pokračovat ve výčtu toho, co všechno mezi lidmi vyvolává nerovnosti, zášť, chuť se mstít. Skvěle budovaná atmosféra života v zapadlé španělské vesnici napříč několika generacemi. Jsou skutečně to děsivé, sžíravé ony stíny bloudící domem? Babička s vnučkou vám to řeknou.
Moc mě bavila atmosféra téhle knihy, evokovala mi magický realismus nebo Oslici Nicka Cavea, ale něco mi tam chybělo. Nějaká pointa, závěr, vývoj. Mohla by pokračovat dál a dál.
Hutná atmosféra, nenávist a zloba, tím je kniha prostoupena do posledního místa. Myšlenka, že autorka čerpala z rodinné historie, ve mě vyvolává velké otázky. Třídní boj, zoufalství a zároveň nějaká forma nadřazenosti. Kniha určitě stojí za přečtení, jsou emoce, které u mě vyvolala a na které jen tak nezapomenu. Ale mám z ní takové zatím neurčité pocity, které potřebují nechat odležet.
Sugestivní vyprávění s tajuplnou atmosférou. Jde o debut, ale na textu to není ani trochu znát. Autorka umí vykouzlit záhadnou zlověstnou atmosféru v prostředí starého baráku jak z gotického hororu. Do poslední stránky je novela zneklidňující a úzkostnou a jednoznačně se o jedná o jeden z literárních hororů roku.
Za mě trochu repetitivní, tisíckrát opakovaná zášť a nenávist mě spíš unavovaly než by něco vybudily. A nedám moc ani na metafory a obrazy, co se domu týče, vnímala jsem je často jako použité literární prostředky, než aby mě strhly. Rozuzlení nepřekvapivé, v postavách jsem se mírně ztrácela, ale nijak zvlášť na tom nezáleželo.
Podle mě kniha honí moc zajíců najednou. Třeba hororová linka zůstává spíš parodií.
„Feministický hororový román, který kritizuje společenský řád a ve Španělsku se stal senzací.“
Tohle uvedení stačilo, abych si Červotoče toužila přečíst. A i když mi přišlo, že rozsahem (128 stran) je to spíš novela než román feminismu a jako horor to nejspíš u fanoušků žánru samo o sobě neobstojí, musím hned na začátek říct, že mně se to líbilo!
Starý dům obývají dvě ženy, kterých se sousedé z nějakého důvodu bojí, postupně vypravují události dávné i nedávné, jejichž stíny se usazují ve zdech. Kniha se profiluje jako feministická, nicméně více než o postavení žen, byť i s tím je tu pracováno, se kriticky vyjadřuje k třídnímu systému žitému ve Španělsku.
Obě nepojmenované vypravěčky vám každá střídavě vyprávějí jen to, co chtějí, abyste věděli, a vynechávají, co se nehodí. Postupně si tak budujete představu o tom, jak si tam vlastně jedna vedle druhé žijí, a zjišťujete, že tyhle dvě – babička a vnučka – cítí zášť nejen vůči lidem, kteří si k nim do domu mezi rašeliništi občas chodí pro pomoc, ale nakonec i jedna k druhé. A pak ti ostatní, co domem procházejí, aniž by jim v tom jedna či druhá mohly zabránit…
Autorka knihy, Layla Martínez, se nejprve vyprofilovala jako básnířka a esejistka, Červotoč je její první próza. Já vám ji s radostí doporučuji, pokud tedy stojíte o trochu té husí kůže. Jen vás varuji, že se vám možná vrátí typicky dětský strach z toho, co je možná pod postelí a co se může skrývat v temnotě šatní skříně, o zdech ani nemluvím!
A to považte, že Layla Martínez vycházela při psaní tohoto příběhu z vlastní rodinné historie a inspirovala se domem své vlastní babička.
Po dlouhé době kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Netradiční prostředí, zvláštní příběh, dokonalé vykreslení místa a zvuků, přesto dostatek prostoru pro vlastní fantazii... a ta atmosféra! Výjimečný debut.
Nenávist. Zloba. Odpor. Komplexní historie jedné španělské rodiny v poněkud náročnějším stylistickém kabátku.
Tak toto bylo něco! Páni.
Skvěle napsané, od husí kůže se ve mně vystřídaly všechny emoce. Moc dobrý debut. Vynikající.
Za me bezpečně kniha roku. Autorčin styl vypraveni a natahování sociálního dramatu az k prasknuti je jednoduše fascinující!
Geniální, úžasné... Prostě "plný počet" zcela zaslouženě. Svérázným jazykem i stylem dokonalé literární vyjádření slov nenávist, zlo a prokletí. Přitom bez "potoků krve a násilí", v dokonalé kombinaci s mysteriózními prvky, duchy atd. Ono "feministický hororový román" do skvěle vystihuje. Autorka dokázala vytvořit neskutečnou atmosféru. Vřele doporučuji.
„V tomhle domě se nedědí peníze ani zlaté prsteny, ani povlečení s vyšitým monogramem, tady nám mrtví po sobě nechávají postele a zášť.“
Je libo strhující, hluboce znepokojivý příběh s hororovými prvky ze Španělska, který zhltnete na posezení? Přesně tohle je totiž Červotoč, debutový román španělské autorky Layly Martínez.
Dvě bezejmenné protagonistky, matka a vnučka, v jednotlivých kapitolách napřeskáčku rozplétají složitou a temnou rodinnou historii spjatou s domem, v němž po generace bydlí, s domem, který je pro ně vězením a který je nepropouští ani po smrti, zároveň ale jako by sdílel emoce žen, které ho obývají. Stěny se chvějí, nábytek se posunuje, schody vrzají a všude se pletou temné stíny, tak pozor na nohy a nedívejte se pod postel.
„Venkovní dveře se přibouchly, aby nemohl odejít. Ošlehl nás závan horkého těžkého vzduchu. V kredenci se rozhrkaly sklenice a talíře. Seshora se začaly ozývat zvuky, jako by se posunoval nábytek, jako by se otvíraly a zavíraly šuplíky. Celý dům zuřil jako my, bylo to znát na každé dlaždici, na každé cihle.“
Jakkoliv je o románu hovoříváno v první řadě jako o hororu a jakkoliv jsou v něm hororové prvky neoddiskutovatelné, osobně jsem ho vnímala hlavně jako jakousi znepokojující fiktivní rodinnou kroniku protkanou určitým folklorním mysticismem a zejména třídní kritikou. Mezi jeho hlavní témata by šlo zařadit třeba mezigenerační násilí, zděděné trauma, misogynii, sociální nerovnosti, chudobu a náboženství. Martínez se povedlo netradičním způsobem využít tradiční prvky narativů ghost story a haunted house.
Autorčin styl je velmi podmanivý a evokativní, rychle plyne a velmi dobře se čte, akorát jsem úplně nepochopila ten interpunkční freestyle v promluvách jedné z postav — resp. jsem z jeho nahodilého použití úplně nerozklíčovala smysl, který by zde měl mít, a přišel mi ve výsledku poněkud zbytečný. Nemůžu ale říct, že by mě to vyloženě rušilo. Tak či tak jde ale bezesporu o povedený text a jsem zvědavá, s čím autorka přijde příště!
Červotoč zůstane asi jednou z těch knih, které si netroufnu hodnotit. Autorka se rozhodla čtenáře umlátit hutnou atmosférou, což se povedlo ,ale asi bych uvítal, kdyby byl příběh napsaný více zpříma a nemusel si člověk spojovat věci dohromady a domýšlet si, co a jak bylo.
Na samotném závěru všechno zapadne na své místo, a i když to člověk prokoukne v podstatě hned, stejně se dostaví určitý pocit tíže.
Červotoč je jednou z těch knih, která i když je úzká a máte jí přečtenou za jediný večer, musíte se po přečtení nad ní zamyslet a všechno si to v hlavě srovnat, jak to tedy vlastně všechno bylo. Příběh je to silný, obzvláště, když je inspirován rodinou autorky. Vědět to na začátku, možná by ta atmosféra působila ještě hutněji.
Hodnocení si nechám ještě uležet v hlavě a buď tuhle knihu ocením nějakou tou hvězdnou, nebo jí nechám tak jak je, aby hodnocení zůstalo tajemné, jako celý obsah téhle knihy.
Červotoč
Mystika, kletby, andělé, zlí a dobří svatí, nic pro mne, ani jako horor mi to nepřipadalo. Chválím, jak je v příběhu ze španělské vesnice dobře vyjádřena zatrpklost chudých proti bohatým, jistota, že všichni chlap jsou mizerové, ani monology bez interpunkce mi nevadily. Ale moc mě to nebavilo.