Červotoč
Layla Martínez
Všechny domy uchovávají historii těch, kteří v nich žijí. Tenhle stojí na kraji zapadlé španělské vesnice a jeho stěny vyprávějí o hlasech, jež se ozývají pod postelí, a o zmizeních, která se možná nikdy nevysvětlí. Sousedé se obou obyvatelek straní. Babička tráví dny rozhovory se stíny, které přebývají za zdmi a uvnitř skříní. Vnučka se do domu vrací po incidentu s místní nejbohatší rodinou. Při rozplétání tajuplného děje se do mysli vkrádá podezření, že postavy, dům i samotné vyprávění se rozpadají, jako by je rozežíral červotoč. V ohromujícím debutu kombinuje autorka černý humor s folklórem a katolickou tradicí. Babičce s vnučkou propůjčuje silné hlasy, které nám střídavě líčí příběh o odplatě, násilí a třídním boji.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2024
,
Témbr
Originální název:
Carcoma, 2021
Interpreti: Ivana Uhlířová , Helena Čermáková
více info...
Přidat komentář
Sugestivní vyprávění s tajuplnou atmosférou. Jde o debut, ale na textu to není ani trochu znát. Autorka umí vykouzlit záhadnou zlověstnou atmosféru v prostředí starého baráku jak z gotického hororu. Do poslední stránky je novela zneklidňující a úzkostnou a jednoznačně se o jedná o jeden z literárních hororů roku.
Za mě trochu repetitivní, tisíckrát opakovaná zášť a nenávist mě spíš unavovaly než by něco vybudily. A nedám moc ani na metafory a obrazy, co se domu týče, vnímala jsem je často jako použité literární prostředky, než aby mě strhly. Rozuzlení nepřekvapivé, v postavách jsem se mírně ztrácela, ale nijak zvlášť na tom nezáleželo.
Podle mě kniha honí moc zajíců najednou. Třeba hororová linka zůstává spíš parodií.
„Feministický hororový román, který kritizuje společenský řád a ve Španělsku se stal senzací.“
Tohle uvedení stačilo, abych si Červotoče toužila přečíst. A i když mi přišlo, že rozsahem (128 stran) je to spíš novela než román feminismu a jako horor to nejspíš u fanoušků žánru samo o sobě neobstojí, musím hned na začátek říct, že mně se to líbilo!
Starý dům obývají dvě ženy, kterých se sousedé z nějakého důvodu bojí, postupně vypravují události dávné i nedávné, jejichž stíny se usazují ve zdech. Kniha se profiluje jako feministická, nicméně více než o postavení žen, byť i s tím je tu pracováno, se kriticky vyjadřuje k třídnímu systému žitému ve Španělsku.
Obě nepojmenované vypravěčky vám každá střídavě vyprávějí jen to, co chtějí, abyste věděli, a vynechávají, co se nehodí. Postupně si tak budujete představu o tom, jak si tam vlastně jedna vedle druhé žijí, a zjišťujete, že tyhle dvě – babička a vnučka – cítí zášť nejen vůči lidem, kteří si k nim do domu mezi rašeliništi občas chodí pro pomoc, ale nakonec i jedna k druhé. A pak ti ostatní, co domem procházejí, aniž by jim v tom jedna či druhá mohly zabránit…
Autorka knihy, Layla Martínez, se nejprve vyprofilovala jako básnířka a esejistka, Červotoč je její první próza. Já vám ji s radostí doporučuji, pokud tedy stojíte o trochu té husí kůže. Jen vás varuji, že se vám možná vrátí typicky dětský strach z toho, co je možná pod postelí a co se může skrývat v temnotě šatní skříně, o zdech ani nemluvím!
A to považte, že Layla Martínez vycházela při psaní tohoto příběhu z vlastní rodinné historie a inspirovala se domem své vlastní babička.
Po dlouhé době kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Netradiční prostředí, zvláštní příběh, dokonalé vykreslení místa a zvuků, přesto dostatek prostoru pro vlastní fantazii... a ta atmosféra! Výjimečný debut.
Nenávist. Zloba. Odpor. Komplexní historie jedné španělské rodiny v poněkud náročnějším stylistickém kabátku.
Tak toto bylo něco! Páni.
Skvěle napsané, od husí kůže se ve mně vystřídaly všechny emoce. Moc dobrý debut. Vynikající.
Za me bezpečně kniha roku. Autorčin styl vypraveni a natahování sociálního dramatu az k prasknuti je jednoduše fascinující!
Geniální, úžasné... Prostě "plný počet" zcela zaslouženě. Svérázným jazykem i stylem dokonalé literární vyjádření slov nenávist, zlo a prokletí. Přitom bez "potoků krve a násilí", v dokonalé kombinaci s mysteriózními prvky, duchy atd. Ono "feministický hororový román" do skvěle vystihuje. Autorka dokázala vytvořit neskutečnou atmosféru. Vřele doporučuji.
„V tomhle domě se nedědí peníze ani zlaté prsteny, ani povlečení s vyšitým monogramem, tady nám mrtví po sobě nechávají postele a zášť.“
Je libo strhující, hluboce znepokojivý příběh s hororovými prvky ze Španělska, který zhltnete na posezení? Přesně tohle je totiž Červotoč, debutový román španělské autorky Layly Martínez.
Dvě bezejmenné protagonistky, matka a vnučka, v jednotlivých kapitolách napřeskáčku rozplétají složitou a temnou rodinnou historii spjatou s domem, v němž po generace bydlí, s domem, který je pro ně vězením a který je nepropouští ani po smrti, zároveň ale jako by sdílel emoce žen, které ho obývají. Stěny se chvějí, nábytek se posunuje, schody vrzají a všude se pletou temné stíny, tak pozor na nohy a nedívejte se pod postel.
„Venkovní dveře se přibouchly, aby nemohl odejít. Ošlehl nás závan horkého těžkého vzduchu. V kredenci se rozhrkaly sklenice a talíře. Seshora se začaly ozývat zvuky, jako by se posunoval nábytek, jako by se otvíraly a zavíraly šuplíky. Celý dům zuřil jako my, bylo to znát na každé dlaždici, na každé cihle.“
Jakkoliv je o románu hovoříváno v první řadě jako o hororu a jakkoliv jsou v něm hororové prvky neoddiskutovatelné, osobně jsem ho vnímala hlavně jako jakousi znepokojující fiktivní rodinnou kroniku protkanou určitým folklorním mysticismem a zejména třídní kritikou. Mezi jeho hlavní témata by šlo zařadit třeba mezigenerační násilí, zděděné trauma, misogynii, sociální nerovnosti, chudobu a náboženství. Martínez se povedlo netradičním způsobem využít tradiční prvky narativů ghost story a haunted house.
Autorčin styl je velmi podmanivý a evokativní, rychle plyne a velmi dobře se čte, akorát jsem úplně nepochopila ten interpunkční freestyle v promluvách jedné z postav — resp. jsem z jeho nahodilého použití úplně nerozklíčovala smysl, který by zde měl mít, a přišel mi ve výsledku poněkud zbytečný. Nemůžu ale říct, že by mě to vyloženě rušilo. Tak či tak jde ale bezesporu o povedený text a jsem zvědavá, s čím autorka přijde příště!
Červotoč zůstane asi jednou z těch knih, které si netroufnu hodnotit. Autorka se rozhodla čtenáře umlátit hutnou atmosférou, což se povedlo ,ale asi bych uvítal, kdyby byl příběh napsaný více zpříma a nemusel si člověk spojovat věci dohromady a domýšlet si, co a jak bylo.
Na samotném závěru všechno zapadne na své místo, a i když to člověk prokoukne v podstatě hned, stejně se dostaví určitý pocit tíže.
Červotoč je jednou z těch knih, která i když je úzká a máte jí přečtenou za jediný večer, musíte se po přečtení nad ní zamyslet a všechno si to v hlavě srovnat, jak to tedy vlastně všechno bylo. Příběh je to silný, obzvláště, když je inspirován rodinou autorky. Vědět to na začátku, možná by ta atmosféra působila ještě hutněji.
Hodnocení si nechám ještě uležet v hlavě a buď tuhle knihu ocením nějakou tou hvězdnou, nebo jí nechám tak jak je, aby hodnocení zůstalo tajemné, jako celý obsah téhle knihy.
Na knihu mne nalákala vcelku zajímavá anotace. Ale nakonec jsem po dočtení odkládala s trochu smíšenými pocity.
Kniha nabízí velmi hutnou atmosféru jednoho domu, kde ženy odnášejí různá příkoří. Temná tajemství, temné stíny a osud, z jehož spárů jako by se nedalo vymanit. Knize hodně pomohlo, že je počtem stran malá - autorka tu záměrně operuje na malém prostoru, díky čemuž se vyhnula zbytečně hluchým místům. Naopak je děj nahuštěný, kompaktní a umí pohltit. Čtenář tak nějak tuší, že za našimi dvěma hrdinkami stojí něco temného a že se k tomu člověk pomalu přibližuje. To vytváří určité napětí.
Důvod, proč hodnotím průměrně, je jednak to, že jsem tu pointu nakonec uhodla docela brzo. A taky mi nepomohlo to, že jsem neměla možnost číst příběh v kuse. Musela jsem si to z nedostatku času dávkovat po menších kusech, takže jsem tu napjatou atmosféru vnímala dost roztříštěně. A tudíž to na mne tak nemohlo zapůsobit.
Každopádně počin je to zajímavý a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Babička s vnučkou bydlí v domě, na kraji španělské zapadlé vesnice, ve kterém se sami otvírají skříně a šuplíky a pod postelí, v pokojích i ve zdech se pohybují stíny.
Sousedé se jich straní, ale tajně vyhledávají jejich pomoc, protože věří, že dokážou pomoct v jejich pomstách. Vnučka má v plánu z vesnice vypadnout, ale dostává se do konfliktu s bohatou rodinou a navíc je k domu připoutaná.
Kniha je označena jako horor, ale i když je hodně pochmurná, děsivá, mizejí v ní lidé, tak bych ji asi hororem nenazvala. Spíš náhled do mysli generace tří žen, jejich bojem s postavením bohatých a chudých, pomstou, doddržování tradic katolické víry, postavení mužů a žen. Naprostý šok mně čekal v poděkování autorky, kdy jsem se na příběh začala dívat úplně jinak. Perfektně napsaná novelka, kterou ke čtení určitě doporučuji.
Upřímně mohu říct, že jsem si Červotoče oblíbila hned od první strany. Chladnokrevný příběh o ženách, které jsou oklamany osudem, plný zloby, předsudků a odporu ke kapitalismu. Já jsem ho prostě hltala. Nedá se číst dlouho, což je škoda, protože je to relativně útlounká knížka. Autorka však podává skvělý výkon co do způsobu chladného vyjadřování, a co víc, asi nejděsivější je zjištění, které přichází záhy po přečtení příběhu, v oddílu Poděkování autorky. Něco na tom pravdy bude. Takže ano, normy hororu určitě splňuje, i když by se mnou možná někdo nesouhlasil, ale za mne ano.
Červotoč je jasný favorit na jednu z nejlepších knih, které jsem v tomto roce přečetla, nebo ještě budu číst.
Skvělý debut. V hlavní roli (sebe)nenávist a pomsta. A taky dům, stíny, svatí - a ženy. Ty zejména.
Na krátkém rozsahu vyšvihnutý skvěle zkonstruovaný příběh.. ale co povídám na konci knihy se dozvíte, že je inspirován skutečnými reáliemi ze života autorky a její rodiny, o to děsivěji to v celku vyznívá. Obecně jsem ale čekala, že bude kniha ještě krapítek víc hororová, ale zklamaná nejsem vůbec, opravdu skvělý počin. Čtení jsem si moc užila a uvažuji, že tuto knihu stojí za to si přečíst i podruhé.
Hutná atmosféra, nenávist a zloba, tím je kniha prostoupena do posledního místa. Myšlenka, že autorka čerpala z rodinné historie, ve mě vyvolává velké otázky. Třídní boj, zoufalství a zároveň nějaká forma nadřazenosti. Kniha určitě stojí za přečtení, jsou emoce, které u mě vyvolala a na které jen tak nezapomenu. Ale mám z ní takové zatím neurčité pocity, které potřebují nechat odležet.