Češi na vlásku - Příručka národního přežívání
Benjamin Kuras
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/315164/bmid_cesi-na-vlasku-prirucka-narodniho-p-Hzb-315164.jpg
4
96
96
Říká se, že národy, jejich charakter, temperament, tužby a míra úspěchu nebo neúspěchu jsou výsledkem jejich dějin. Ve skutečnosti je to ale naopak a dějiny většiny národů se tvoří částečně z legend a mýtů, z části z podjatého výkladu několika skutečně zdokumentovaných a několika údajných historických událostí, ale hlavně ze současného konsenzu vnímat kolektivní minulost tak, aby to napomáhalo vytvářet určitý model budoucnosti. Dějiny byly vždy výsledkem lidského rozhodování o nadcházejících konkrétních činech. To se řídí podle toho, jak lidé pojímají svoji minulost v době, kdy rozhodují. Přepisovat dějiny podle svého pojetí se záměrem změnit svou budoucnost je legitimní nástroj národního přežití. Kurasův nejstarší besteller, původně psaný anglicky s titulem Czechs and Balances, časem přeměněný v evergreen a aktualizovaný novou kapitolou dělá českou historii jednoduchou jako vyhození z okna. Náš národní charakter pitvá s požitkem a vtipem a přináší jak informativní, tak vysoce zábavný pohled na české dějiny.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila. Trochu připomíná - Sapiens: Stručné dějiny lidstva.
Líbí se mi svérázné hodnocení povahových rysů Čechů, Moravanů a Slezanů, kteří se podle autora docela liší. Velmi mě oslovilo vtipné pojetí dějin od Velké Moravy až po převrat.
Kniha přináší zcela nový pohled na české dějiny!
Zasmějete se!
Doporučuji!
Nezvládl jsem knihu dočíst. Užvaněné svérázné převyprávění českých dějin. Původně snad "humorná" příručka pro cizince? (Autor knihu nejprve vydal anglicky.) Základní princip vyprávění, kdy národy jednají jako jakési kolektivní postavy, je mi velmi protivný.
Brilantní, výstižné, vtipné, odvážné. Mohu doporučit zpracování ČRo z roku 1998 v podání Michala Pavlaty.
Bezvadná kniha o české a moravské duši. Moje první seznámení s knihami B. Kurase (ještě v době, než se začal zabývat ožehavějšími tématy). Považuji ho za Čecha s typicky anglickým humorem. Když si chci zlepšit náladu, tak se ke knize velice ráda vracím.
Zajímavé čtení, jakkoliv musím říct, že historická fakta jsou zde interpretován maximálně volně, a ač autor na jednu stranu řadu historických mýtů zcela správně narušuje a boří, na druhé straně zas buduje či opakuje jiné. Ono to s Čechy není zdaleka tak hrozné jak se z knihy zdá, a jakkoliv jistě něco jako "národní povaha", vybudovaná historickými prožitky, existuje, v praxi se nevymykáme ze zkušeností a situací jež známe ze zbytku střední, východní a jižní Evropy, tedy zemí, se kterými se můžeme ve státní a historické zkušenosti srovnávat.
Velké plus knihy je čtivost a kruté, leč leckdy trefné vtipy a postřehy směrem k naší povaze a historii. S vývody často není nutné souhlasit, ale v rámci žánru velmi povedené čtivo.
Autor se v knize staví do role předkladatele necenzurovaných českých dějin, bez růžových brýlí, s provokativním pohledem na stereotypně pojímané události.
Ale ouha, jaké zklamání, když autor pracuje s dávno vyvrácenými pitomostmi typu "Slavníkovci vytvářeli paralelní vládu v SV Čechách" jako s fakty, na které nabaluje svoje názory, které nejsou ani provokativní a bohužel u klíčových momentů dokonce těžce komformní - především mě nadzvedla "tragédie" národa na Bílé hoře, která nás v reálu zachránila před splynutím/rozpuštěním v Prusko velkoněmecké říši apod. Zvlášť středověk a ranný novověk autor velmi nezvládl.
Za pozitivum se dá považovat jasné a zřetelné odsouzení Beneše za Mnichov a hloupoučká glorifikace reformních komunistů (bývalých kovaných stalinistů) 60.let, to stále nechce mnoho lidí slyšet.
Rychlé shrnutí české historie, dost jednostranně podané. Ale čtivé, úsměvné a něco snad v hlavě zůstane.
Základ pro každého, kdo se jen trochu zajímá o českou historii a povahu. Proč jsme takoví, jací jsme? Sám se bojím říct, jací jsme, protože by to asi nebylo úplně lichotivé označení. Autor si krásně vyřizuje účty s mnoha historickými postavami (zvlášť těmi přeceňovanými) či událostmi, jejichž výklad byl historiografíi různě přemalováván.
Psané s lehkostí a nadhledem. Je zajímavé podívat se na významné události v dějinách trochu jiným pohledem, než je člověk zvyklý (např. sv. Václav nebo ve 20. století důvody chování lidí za jedné či druhé okupace). Ať už čtenář s autorem souhlasí či nikoliv, není špatné uvědomit si, že skutečnost mohla být jiná, než jak se to člověk naučil ve škole, od rodičů nebo zná z médií (kromě toho se taky pobaví a zasměje - i sám sobě).
Pokud chcete získat stručný a zapamatovatelný přehled o českých dějinách, tak tahle kniha je ta pravá. Česká povaha je podaná s nadhledem a vtipem, bez zbytečného flagelantství a/nebo národní hrdosti. Nechápu proč je pro někoho odpad a pro někoho přílišné zjednodušení dějin. Autor na to sám upozorňuje, že bude zaujatý a neobjektivní jako všichni ostatní autoři :-).
Pokud to srovnám s Toulkami Českou minulostí, tak jako kostra zásadních Českých dějinných událostí to rozhodně obstojí.
ad "Kdyby šla historie popisovat s takovou lehkostí" - no vidíte, ona jde.
Některé postřehy k národní povaze i dějinám byly překvapivé a objevné, některé vtipné a některé zaváněly takovým klišé, že to shodilo tu lepší část.
Skvělé čtení pro všechny zamindrákované Čechy, kteří mají na dvě půlky rozdělenou dokonce i zeměkouli. Na té jedné není nic, na té druhé všechno – a uprostřed hluboko mezi nimi je Praha…
Autor snaživě podpořil zaklínací formulku TOHLE JE MOŽNÉ JEN U NÁS, která se mezi Čechy objeví vždy, když nedbalostí propagandy zjistí, že se lže, krade a podvádí všude, případně když nějaký šmejd nelze vydávat za produkt Číny.
Nestydím se za to, že jsem Čech a nemám s tím problém. Nepotřebuji kohokoliv ujišťovat jak šííleně miluji to náádherné Česko, protože nemám potřebu z Čechů tahat prachy do bank po celé zeměkouli. Dokonce se hluboko do Čech velice rád vracím z těch různých půlek, k příjemnému pocitu stačí jen bojkotovat média česká i ta cizí.
Pravdou sice je, že za vyspělými zeměmi zaostáváme – například máme méně paneláků i méně dluhů než leckterá vyspělá země, odpadky většinou neházíme pod sebe, s humanitárním bombardováním jiných národů umíme zatím jen radit, ale zas máme hezčí holky, z nichž některé dokonce ještě umí nosit sukně :-)
Na rozdíl od autora jsem však optimista – vyspělé země jistě dohoníme!
Asi před deseti lety jsem jí dostala jako dárek a byla to první knížka, která mě napružila a napsala jsem i autorovi. Nelíbila se mi a šla okamžitě z mé knihovny.
Kniha nesmírně čtivá lehká vtipná a bohužel naprosto zavádějící. Kdyby šla historie popisovat s takovou snadnosti jako si to dovolí Kuras, to bychom to my historikové měli vážně lehké. Ono je to ale, bohužel či bohudík, podstatně složitější...
Hele, to je docela dobrý...
Hezké vykreslení české nátury pomocí historie dané do souvislostí. Autor je hodně kritický kromě komunistů k Němcům, Habsburkům, ale správně i k nám, Čechům.
Vše je k dobru knize podané humorně, bez ublíženeckého postoje; občas je do textu zahrnut vtip :-)
Jak ze suchých historických faktů vytvořit zábavné a poučné čtení? Na to má recept Benjamin Kuras. Hodně jsem se nasmál a to vlastně i sám sobě. Díky humorným komentářům si člověk lehce zapamatuje dějinné události z naší historie a pro ty, kteří se zde nenarodili, je to opravdu dobře chronologicky sestavená příručka našich dějin. Je to skvělé čtení.
Ve skutečnosti dost drsná kniha o té naší kulišácké národní povaze... Kam se hrabe dobrý voják Švejk. Toto je bobřík hořké národní sebekritické pilulky a skutečně dost trefné k tomu. Lze snadno pochopit, proč Kurase za něco takového mnoho lidí nemá rádo.
Štítky knihy
české dějiny medailony osobností
Autorovy další knížky
| 1996 |  Češi na vlásku - Příručka národního přežívání |
| 2015 |  Jak zabít civilizaci |
| 2004 | Tao sexu - Jak udržovat ženu v blahu a zpomalit stárnutí |
| 2012 | Soumrak bílého muže |
| 2016 | Poslední naděje civilizace |
Hodně svérázný pohled na naše dějiny i na naši povahu a odlišnosti.
Musím uznat, že Kuras se s tím nepáře, takže asi zdvihne ze židle některé ortodoxní příznivce církve (např. Biblí proti církvi) nebo i komunisty. A nebojí se použít i ostřejších výrazů. Třeba v následujícím citátu, který se vztahuje na výlohu jedné banky v roce 1968: "Na hlídání naší banky nejsou nutné ruské tanky. My to hovno, co tu máme sami sobě uhlídáme."
Co dodat. Snad už jen: "Buď fit!".