Češi: proč jsme kdo jsme – a jak dál?
František Koukolík
Myslím, že jsme opět velmi ohrožený národ, biologicky i kulturně. Jedenadvacet esejí nevypráví příliš o tom, co by český národ měl dělat, jestliže chce přežít, a popřípadě se dostat dál; víc mluví o tom, co by dělat neměl. Hodnotové myšlení naproti tomu říká, že je každý národ svého druhu jedinečný vesmír – stačí uvážit jen jazyk – a že jeho zánik je stejná škoda, jakou je zánik jakéhokoli druhu života. Vzdorovat zániku národa? Nevím o větší a nevděčnější námaze. Příliš velký podíl z nás totiž mylně očekává, že přežití zařídí někdo z nás. Domnívám se, že by v českém případě mohl být tenhle typ myšlení, cítění a chování výsledkem rychlé, dejme tomu šest století trvající koevoluce genů a kultury. Vypráví o tom například esej Altruismus. Převezmou svět vlastníci korporací, pro něž budou národy pouhým nástrojem? Čím méně budou národy autonomní, což nevylučuje kooperaci, tím to bude snažší. A platí dnes aktuální názor, že pokud národ a jeho stát nebudou kontrolovat imigraci, pak se národ v průběhu jedné až dvou generací ohrožuje poškozením identity a riskuje státnost? autor... celý text
Přidat komentář
Neuvádí řešení, pouze prezentuje nejsilnější problémy nynější společnosti a nebezpečí, která z ingorování problému mohou vzniknout. Perfektně odrzdrojované a strukturované
Perfektní kniha. Přehledná, výborně strukturovaná a ozdrojovaná, informačně bohatá a zajímavá. Příjemně napsaná.
Autorův styl mi maximálně vyhovuje - solidní, poctivý a současně vlídný přístup, zasvěcené i věcné vyjadřování, inspirativní myšlenky.
Jen dva texty se odlišovaly.
Čtení jednoho bylo tíživé a trvalo mi hodně dlouho, dávkovala jsem ho po malých částech. Šlo o přepis projevu Reinharda Heydricha z 2. 10. 1941.
Přestože to bylo velmi nepříjemné čtení, je dobře, že byl projev do kapitoly vložen. Pro poznání, k zamyšlení.
Druhý zmíněný text byl úplným opakem.
Úvodní kapitola ke knize Češi Proč jsme, kdo jsme - a jak dál? je výjimečná. Pan Koukolík nepotřebuje použít množství kladných superlativ, a přesto, nebo možná právě proto z jeho slov vyzařuje vřelý, láskyplný vztah k českému národu, lidem a zemi, vyjádřený velmi sympatickým, prostým způsobem.
Jsem si jistá, že to je jeden z nejkrásnějších textů o vlastní zemi, jaký jsem kdy četla a nejkrásnější úvodní kapitola, s jakou jsem se kdy setkala.
Přiznám se - nebavilo mě to. Kniha je psaná akademickým stylem (na což je dobré se připravit) a plná zajímavých informací, ale byl hrozný problém u ní udržet pozornost.
Začnu citací z knihy na straně 12.
„Byl bych rád, kdyby tuhle knížku četli mladí lidé, učitelé, všichni, komu není osud českého národa lhostejný."
Za sebe musím říci, že tak učiním ještě jednou! A to brzy. Knihu jsem četl dlouho. Ono to není, jednoduché čtení. Např. kapitola 3: Projev Reinharda Heydricha. (Tady člověk vůbec nechápe, co to bylo za dobu a svět.) Dále kapitoly o psychopatech, vzdělání, náboženství, ale i o optimismu, smyslu českých dějin, imigraci... To je jen výčet mých „nej".
Osou knihy je vždy úvaha, jestliže - pak. Začíná tím každá kapitola.
Vybrané příklady:
Kapitola 5: Jestliže si příslušníci jakéhokoli národa (a jeho státu) nejsou dobře vědomi své identity, pak ohrožují svou existenci.
Kapitola 10: Jestliže národ (a jeho stát) dostatečně nepečuje o výchovu k rodičovství, jestliže dostatečně nepodporuje rodiny s dětmi, jestliže své děti nechrání, pak ohrožuje svou existenci.
Kapitola 12: Jestliže národ (a jeho stát) nerozvíjí všechny druhy a úrovně tvořivosti ve všech sociálních vrstvách, a to generaci za generací, jestliže o ně nepečuje, poškozuje se.
Atd., atd., atd.
Za mě je to kniha, která rozhodně patří k přečtení.
Já ji tímto DOPORUČUJI!
A pane doktore, DĚKUJI VÁM!
Edit: A zapomněl jsem se pochlubit :-) . Mám knihu podepsanou autorem. Měl na Colours of Ostrava přednášky, tak jsem se osmělil... :-) Tak že, ještě jednou děkuji, pane doktore.
Nejde jinak, než citovat: "Vím, že nic nevím." Děkuji panu doktorovi za to, že posouvá hranice vědění a smekám před jeho uměním seznámit s tak složitými věcmi i laiky čtivou a srozumitelnou formou.
V době, kdy jsem knihu četla, byl pan MUDr. František Koukolík, DrSc. pasován na rytíře českého lékařského stavu.
Opravdu náročná kniha na čtení, několikrát jsem se musel přemáhat, abych ji vůbec dočetl. Ukrutně formální, nezáživná, nudná a ocituji-li legendární hlášku Jiřího Macháčka z Hřmění divadla Sklep – "ta kniha je především dlouhá." Název této knihy bych označil za poněkud zavádějící, neboť se opírá zejména o studie celosvětové, nikoliv české. Považuji ji spíše za rozsáhlou literární rešerši problematiky kognitivních věd, která je plná odborných pojmů, definic a statistik, ale poněkud selhává v aplikaci těchto poznatků do kontextu našeho národa (v což jsem dle názvu naivně doufal). Nevím, co si mám z této knihy odnést, pár zajímavých informací obsahuje, ale prodírat se kvůli nim tímto koncentrátem mrtvolného akademického jazyka mi připadá nevýhodné a nedůstojné. Závěrečná kapitola s přímými citacemi Palackého (aj.) na x stránek dosáhla vrcholu nečtivosti a byl jsem nucen je přeskakovat. Pakliže má tato kniha sloužit jako systematický vhled do problematiky "národa" (ano, záměrně vynechávám slovo "českého"), rád bych porozuměl klíči, který byl použit při výběru témat jednotlivých esejí (pod pojmem "esej" si sice také představuji něco jiného, ale dobře). Výsledný soubor mi totiž nepříjemně připomíná pohádku "Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort." Ponaučením pro příště mi jest, že ne každou rozečtenou knihu je nutné dočíst, obzvlášť ne takovou, která se zcela minula s mým očekáváním.