Česká Alexandrovka
Bohuslav Andrš
Memoáry se zabývají zajímavou, dosud však značně opomíjenou kapitolou z dějin českého vystěhovalectví na Ukrajinu a do Ruska. Autor (narozen 1926), rodák z osady Česká Alexandrovka poblíž Oděsy, popisuje nelehké putování českých exulantů-evangelíků od pobělohorské doby; hlavní pozornost věnuje historii své rodné obce, založené na přelomu 19. a 20. století. Zaznamenává pohnuté osudy obyvatel Alexandrovky v průběhu první poloviny 20. století, vzpomíná na represivní kampaně ve dvacátých a třicátých letech i v průběhu druhé světové války. Stranou neponechává ani repatriaci některých alexandrovských Čechů do ČSR po roce 1945 a popisuje jejich životy - i svůj vlastní - ve staronové vlasti. Cennou dokumentární hodnotu má obrazová příloha. ... celý text
Přidat komentář
Pana Andrše jsem měla tu čest poznat osobně na oslavě jeho devadesátin. Je to nádherný vitální a vtipný pán. Tuhle knihu jsem od něho dostala s věnováním a přečetla s obrovskou chutí. Všem zájemcům o historii velmi doporučuji!
Skvělá kniha o úžasných a silných lidech.Vůbec si z pohledu dnešního blahobytu nedokážeme představit co všechno lidé museli prožít.Všudypřítomný strach,teror,smrt,nelidskou dřinu a hlavně ten hlad.Především pro ty matky muselo být strašné když neměli dát dětem co jíst.Po válce byl Stalin veleben že dovezl do Československa mnoho tun obilí,ale že kvůli tomu lidé v jeho zemi umírali hladem po tisících to nikdo nevěděl.
Na tuto knihu jsem narazila vlastně omylem, při pátrání po jedné naší rodové linii. Kniha mou záhadu nerozluštila, spletla jsem si Alexandrovku.
To ale nemění nic na tom, že tohle skromné nenápadné dílo stojí opravdu za přečtení. Všem, kdo stále ještě nemají jasno v tom, jak se žilo v SSSR a s láskou vzpomínají na dobu socialismu, všem, kdo si nemumí představit, jak jej prožívali obyčejní lidé, a jak obyčejní lidé prožívali 2. světovou válku a dobu po ní, všem kdo ještě stále vidí lidí černobíle ... i všem kdo si prostě jen chtějí své domněnky ověřit, všem takovým knihu vřele doporučuji. Líbí se mi, že autor popisuje různé situace tak, jak opravdu proběhly. Jednotlivé lidi neposuzuje podle etnické příslušnosti, ale podle skutečného chování. Ani ze sebe samého nedělá hrdinu, ale popisuje strach, chyby, zklámání, rozhořčení. To, co jsem hledala jsem v knize nenašla, ale dostala jsem nakonec mnohem víc. Ač to bylo omylem, jsem ráda, že jsem si mohla přečíst a opět se něco zajímavého i když velmi smutného a emotivně silného dovědět a získat. Děkuji Vám pane Andrš.
Velice poutavé vyprávění o nezdolnosti lidské vůle. Obdiv si zaslouží obzvláště matky, které zůstaly v cizí zemi bez mužů a musely se v neklidných dobách starat o děti i hospodářství. Možná jim pomáhala jejich víra, určitě příbuzenská pospolitost. Do života obyvatel české vesnice i autora samého zasáhly události 20. století značnou měrou. Autentické vzpomínky přibližují ne tak vzdálenou historii velice živě, nechybí napětí a dramatické okamžiky. Život v České Alexandrovce rozhodně nelze nazvat vesnickou idylou.
Skvělý počin o expatech z trochu jiného úhlu pohledu než jsme zvyklí.