Česká kniha mrtvých
Eduard P. Martin (p)
Pod neobvyklým názvem této knihy se skrývá neobvyklé básnické dílo. Neobvyklé tématem a neobvyklé zpracováním. Autor vytvořil symfonické pásmo básnických monologů o fiktivních osudech, jejichž nositele odečetl z náhrobků na venkovském hřbitově v Jiskávu. Zpovědi zemřelých rozklenul do širokého oblouku od pradávné minulosti až do vzdálené budoucnosti. Mrtví v Martinově slovesné symfonii promlouvají o svých životech, o víře a především o lásce. Láska je jim a jejich básnickému mluvčímu podstatou a nejvyšší hodnotou lidského života, ač prožít ji je dopřáno málokomu. Smrt zde vystupuje jako velká učitelka života, jako cesta k poznání smyslu lidské existence, jako spojnice mezi osudy již neodvolatelnými a teprve přivolatelnými.... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla. Je psána ve verších. Příběhy zveršované do úžasných básní. Změnila mi život. Začala jsem se na svět dívat zcela jinýma očima a vidím světlo ve všem na světě :-)
Autorovy další knížky
2002 | Česká kniha mrtvých |
1988 | Roboti a androidi |
1986 | Manžel z Marsu |
1990 | Manželka z Venuše |
1989 | Milenci našich žen |
Kniha je dozajista originální - místy laskavá, místy nápaditá, místy dojemná. Nejvíc mě bavily příběhy mrtvých 30tileté války (nevím proč ..).
Dlouho jsem přemýšlel (a pořád to ještě nemám hotové ..), jestli je možné, abychom po smrti automaticky došli k osvícení, uvědomění si, zda náš život byl naplněný a dobrý. Proč by to tak mělo být? Po smrti už jako není možné tápat? Být ztracen a nevědět? Pro knihu je to poměrně zásadní otázka.
Kniha rozhodně není temná. Tím jsem byl překvapen a trochu i zklamán - nevím přesně jakou temnostu bych ne jejich stránkách ocenil, ale je plná světla, lásky a naděje.
Víte někdo, kde se nachází Jiskáv .. ?