Česká poutnice v Japonsku: na hoře Kója a v buddhistických klášterech ostrova Šikoku
Alena Bímová
Autorka v roce 2012 putovala portugalskou cestou do Santiaga de Compostela a vydala o tom knížku. O rok později se vydala se synem do Japonska okusit jinou kulturu a jinou spiritualitu na poutní cestě po klášterech ostrova Šikoku. Vytěžila z toho knížku "Matka a syn poutníky v Japonsku". V roce 2015 se ve svých 74 letech vydala do Japonska sama ještě jednou, aby své putování dokončila. Záznamem této cesty je tato kniha. Autorka vedle svých zážitků a dojmů vypisuje i řadu cenných informací pro poutníky.... celý text
Literatura česká Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2018 , Zdeněk Susa (SUSA)Originální název:
Česká poutnice v Japonsku: na hoře Kója a v buddhistických klášterech ostrova Šikoku, 2018
více info...
Přidat komentář
Chtěla jsem si přečíst něco o Japonsku, něco se o něm dozvědět. Tato kniha předčila má očekávání a upřímný popis bez přetvářky mne nadchnul.
Když se to vezme kolem a kolem, je to v podstatě dobrý cestopis, který krátce vypráví o cestě autorky po buddhistických klášterech. Je to pokračování předchozího putování, kterého se účastnil i její syn. Asi nemá cenu obě díla nějakým způsobem srovnávat (jak vůči jiným cestopisům, tak i vůči prvnímu dílu), protože je to pokračování autorčiny cesty. Je to taková její krásná a milá vzpomínka, která na mě působila i motivačně, když přihlédnu k jejímu věku a k tomu, že si všechny kláštery obešla hezky pěšky. Takže za mě klobouk dolu.
Autorovy další knížky
2018 | Česká poutnice v Japonsku: na hoře Kója a v buddhistických klášterech ostrova Šikoku |
2015 | Portugalskou cestou do Santiaga de Compostela: Matka a syn na posvátné pouti |
2018 | Matka a syn poutníky v Japonsku |
Velmi přívětivé a upřímné pokračování poutní cesty, tentokrát samotné, paní Bímové po klášterech ostrova Šikoku. Obdivuji se její odvaze, pečlivé domácí přípravě, čítaje i základy japonštiny, a pokoře k celému duchovnímu přesahu..
Kniha je znovu vedená formou cestovního deníku a kromě navštívených chrámů popisuje okolní přírodu, další památky včetně posvátné hory Kója, kontakty s místními lidmi a jejich laskavost s pohostinností.
Potvrdilo se mi tak, že když člověk sesbírá odvahu vyrazit do světa sám, je více"nucen" oslovovat tamější obyvatelé a kontaktovat se s jejich kulturou i tradicemi. Toto prostředí se pak zrcadlově "otevře" a nabídne návštěvníkovi víc, než vůbec očekával..:)