Česká společnost 1848-1918
Otto Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52293/bmid_ceska-spolecnost-1848-1918-tzH-52293.jpg
4
21
21
Rozsáhlá historická práce postihuje nejdůležitější hlediska vytváření moderní národní pospolitosti v období 1848-1918.
Přidat komentář
Na svou dobu hodně zásadní publikace - plná faktů. Není tam samozřejmě dnešním pohledem vše, ale je tam toho více, než je člověk schopen pojmout při četbě. Četba je to brutální - skoro bych řekl postrach všech studentů historie :)
Od knihy jsem očekával mnohem víc. Doufal jsem, že na 650 stranách Urban podá příslušně plastický obraz české společnosti v období vymezeném revolucí v roce 1848 a vznikem Československa v roce 1918. Kniha je pohříchu téměř výhradně politickými dějinami. Převážná většina obsahu je věnována parlamentním půtkám (v říšském a zemskému sněmu), počtu zvolených poslanců, jejich přesunům, volbám, výměnám vlád, tvorbě poslaneckých klubů, jejich odpadlíkům, zániku, vytváření nových, aniž by dostatečně do hloubky postihla určující faktory toho či onoho období. Česká společnost jako taková, navíc uvedená v titulu knihy, nachází na jejích stránkách příliš málo prostoru ve své komplexnosti. Trefnější název by měl být spíše Obraz politiky 1848-1918.
Kniha je navíc v poslední třetině již příliš prodchnuta socialistickou rétorikou plnou třídního boje, vykořisťování, proletariátu a buržoazie, což vzhledem k roku vydání není neočekávané, nicméně ubírá na kvalitě a výpovědní hodnotě knihy. Úlitba dřívějšímu totalitnímu režimu sílí zásadním potlačením významu T. G. Masaryka při vzniku republiky, který je v knize zmíněn pouze párkrát a to ještě ne v příliš pozitivních konotacích. Vyloženě násilně pak působí naroubování ruské Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1917 na strom zásluh o vznik Československé republiky. Podle Urbanovy knihy byl sovětský Dekret o míru s deklarací o právu národů na sebeurčení převratným dokumentem, který konečně zahýbal zkostnatělými buržoazními mozky západních imperialistů a víceméně je přiměl k pozdějšímu uznání samostatného státu Čechoslováků. O tom, že samo sovětské Rusko si s uznáním československého státu dlouho dávalo načas, již pochopitelně není v knize ani zmínka...
V předmluvě knihy je uvedeno, že má sloužit populárně historickým účelům. Její obsah laickému čtenáři však příliš neodpovídá. Ze čtenářského hlediska totiž kniha žádným velkým zážitkem není. Chybí ji to podstatné: vnitřní dynamika, mnohdy dostatečná přehlednost a v populárně historické literatuře přípustné kvalifikované zestručnění a vysvětlení složitějších aspektů postihované problematiky. Přitom Urban psát umí, jak se čtenář může přesvědčit např. v jeho životopisu Františka Josefa I. nebo v Českých a slovenských dějinách do roku 1918.
Velice zajímavá odborná práce Otty Urbana. Určitě platná v době svého vzniku. Velmi faktografická. Nabízí i mnoho z politických dějin českých zemí druhé poloviny devatenáctého století, ale žel bohu kvůli Urbanově stylu psaní je bohužel těžko stravitelný počet stran.