Přidat komentář
24.12.2019
Milované vlnky krajiny, s hřebínky lesů, barevnými plochami polí a luk... Srandovní jsou komentáře k obrázkům - rok 86 zřejmě potřeboval mluvit hlavně o tom, že např. Žďár měl silnou komunistickou základnu již za předmnichovské republiky :D Rovněž o rozličných partyzánských skupinách působících ve vysočinských luzích a hájích se čtenář dočte více, než se snad doposud mohl kde jinde dozvědět :D
2
Při listování Proškovou obrazovou publikací nemohu nevzpomenout své dětství, kdy jsem se rok co rok o prázdninách účastnil pionýrských táborů, organizovaných výborem Československého červeného kříže ve Studnických Pasekách. Odtud je také vzpomínka na mou vůbec první letní lásku, odehrávající se pod dohledem Pasecké skály, v jejímž okolí jsme se romanticky skrývali a líbali. Pak je tu vesnička Blatiny, cíl mé první kolové výpravy s expedičními brašnami, která mě poučila, že jízda na kole není jen kochání, ale také perná dřina. O pár let později jsem pak na tomtéž dopravním prostředku projezdil křížem krážem Českou Kanadu a Železné hory. V Třebíči jsem se účastnil svého prvního tanečního mistrovského závodu a v Telči zažíval opojné milostné dobrodružství. Proškovy fotografie nejsou vyleštěné a vypulírované exhibice, líbivé kýče, či nakašírované motivy, spíše jsou přirozeným obrazem krajiny, která - jak píše Jiří Kříž ve svém úvodu - „nikde nekončí - ona všude začíná“.