Československé spartakiády
Petr Roubal
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/299122/bmid_ceskoslovenske-spartakiady-d5D-299122.jpg
3
10
10
Kniha se zabývá fenoménem hromadného cvičení na československých spartakiádách v letech 1955 až 1985. Spartakiády navazovaly personálně, organizačně, ale i ideově na tradici sokolských sletů, které se zase inspirovaly německým turnerským hnutím. Krátce po Gottwaldově smrti se stranické vedení rozhodlo tuto tradici využít pro potřeby legitimizace nového režimu. Smyslem hromadného a synchronizovaného pohybu cvičenců na Strahovském stadionu, největším stadionu světa, bylo doslova „ztělesnění“ zvláštního konceptu socialistického lidu, který měl být zdrojem vší moci a zároveň zcela tvárný podle přání vládnoucí strany. Kniha se věnuje také organizaci spartakiád, jež si vedle obrovských finančních prostředků vynutila zapojení expertních znalostí stovek bývalých sokolských činovníků, a reakci širší veřejnosti na ně, zejména prožívání spartakiád jako smysluplného rituálu samotnými cvičenci.... celý text
Přidat komentář
Přečetla jsem sice pouze pár recenzí a ze samotné knihy úvod a závěr a zbytkem jsem jen zalistovala, přesto si směle troufám prohlásit, že se jedná o vynikající práci.
Autor se žádné jednostrannosti nedopouští, naopak se chápe tématu s obdivuhodným nadhledem svého (relativního) mládí. Neprezentuje své názory, nýbrž historická fakta (vždyť je akademikem!). Kvalitní poznámkový aparát a soupis sekundární literatury opravdu nemůže nechat nikoho na pochybách, zda byl námět vyčerpán poctivě a ze všech úhlů.
Ač Československé spartakiády patří do sféry odborné literatury, suchost a nezáživnost jim není fér vyčítat, neb obé překvapivě postrádají. Zaujatost bych tedy hledala spíše na straně čtenářů.
Práce, kterou autor věnoval přípravě knihy, přišla vniveč díky jeho plamenně ideologickému pojetí, za které by nemusel stydět placený či fanatický propagátor kteréhokoliv režimu. Vše prolíná nyní módní gender a nechybí ani zcela nesouvisející bulvár (W. Matuška soudící se o byt). Cvičení bavilo spoustu lidí. Byla to také velká společenská událost a estetický zážitek (nejen pro pány okukující dorostenky). Na okresní, krajské i celostátní vystoupení se - dobrovolně - přišly podívat tisíce lidí. Další je sledovali při televizních přenosech. Cvičence ani diváky nemotivovala komunistická ideologie, ale zájem užít si sváteční atmosféru. Historik by měl ke zpracovávanému tématu přistupovat bez podjatosti a jednostranného pohledu.
Československé spartakiády
Zasloužená Magnesia Litera ve své kategorii! Není to ale text pro každého, protože se nejedná o populární literaturu, nýbrž akademickou práci. Odtud možná rozčarování čtenářů. Laik by snesl cca třetinový obsah a méně formální strukturovanosti a vyjadřování. Úvod a následující kapitola jsou vcelku čtivé, ale podrobné rozbory jednotlivých spartakiád běžného povrchního zájemce o téma či pamětníka neosloví, spíše zahltí a odradí. Většině také nebude vyhovovat nelineární přeskakování (50. léta v jedné kapitole z pohledu financování, v další kapitole 50. léta z jiného náhledu), což je také typické pro akademický styl. Z knihy jsem si udělala mnohastránkové výpisky.
Pro mě (s delším časovým odstupem po studiích hůře přelouskatelný) zajímavý náhled do ideologie. Ač dítě za socialismu narozené, v listopadu 89 jsem z událostí ještě "neměla rozum", ale spartakiády přetrvávaly a fascinovaly mě. Poupata jsem omílala od čtyř let... Jako dítě jsem se sice na Strahov nedostala, minula mě nepochopitelně zasloužená účast po úmorném nácviku koedukované skladby se švédskými bednami (a na str. 347 jsem se dozvěděla, proč jsem nemohla jet v oranžových trenýrkách do Prahy!), ale v pubertě jsem zde na všesokolském sletu náhodou cvičila... A pochodovala ulicemi a volala "Morava zdraví Prahu!" :-) ... Po přečtení knihy mě mrzí, jak Strahov dopadl a že to skončilo. Na jednu stranu to mělo něco do sebe, na druhou je s podivem, v co se dá přetvořit skupina cvičících lidí a jak s tímto fenoménem kdo z vládnoucích v minulosti zacházel...