Československo můj osud: Svazek 1 / Kniha 1
Prokop Drtina
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/437135/bmid_ceskoslovensko-muj-osud-svazek-1-kn-xY7-437135.jpeg
4
8
8
Československo, můj osud série
1. díl >
Kniha života českého demokrata 20. století. První kniha osudů Prokopa Drtiny zachycuje období od Mnichovské dohody po odchod do exilu. Exilové vydání. Obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstřík. Obálku navrhla Barbora Munzarová.
Přidat komentář
Četba obou dílů memoárů zřejmě slušného člověka a demokrata je názorným poučením o tom, jak se politika nemá dělat.
Vše začalo nástupem "Karlínských kluků" v čele s Klémou a Vencou "Tlamou" (Kopeckým) v r.1929 a jasným sdělením parlamentu: "Ano jezdíme do Moskvy,abychom se naučili jak vám zakroutit krkem". Nepoučitelní demokraté nezavětřili a i nešťastný autor těchto dvou dílů skončil neúspěšným pokusem o sebevraždu v r.1948 s těžkými následky.
A po válce ? První varování z poválečných voleb! Komunisté jdou hlasy prudce nahoru ! Budují své ozbrojence quasi- armádu uvnitř strany -Lidové milice. "Benešovci" v poklidu sedí ve svých křeslech - puč ? Ale jděte - my to zvládneme. I Jan Masaryk pravil: S touto vládou si rád zavládnu. Nevládnul dlouho... Výsledek známe. Několik generací žilo a budovalo socialismus. Drtina nějaký čas trpěl v Leopoldově, vrátil se zlomený člověk. Zkrátka "Benešovci" to projeli na celé čáře ! Likvidace hrdinů, kteří bojovali za lepší budoucnost na jiné straně, než na východě je děsivý hřích komunistů. Dtto t.zv.politické procesy. A zase hit a v té době i pochopitelné nadšení ze soudruha s lidskou tváří... Výsledek ruské+ lido-demo tanky v srpnu 1968 a na více než 20 let další úpadek země, kde zvítězil v r.1960 Tondův "sociálizmus". Kniha dočtena. Smutek. Je rok 2018 a opět jsme se nepoučili... Kdysi recitovala o socialismu národní umělkyně Jiřina Švorcová, teď učí nové generace soudružka Semelová.
Kupředu levá.....
hodnotím pouze tuto prvou knihu, protože pokrývala časové období, které mne zajímá nejvíce. Je to určitě zajímavá četba, a dost podrobně se zde autor zmiňuje i o období okolo Mnichovské zrady. Co mi ovšem vadilo, byl až nekritický obdiv vůči p. Benešovi. Ten se projevil i ve změně Drtinova názoru vůči Mnichovu, kde nejprve zastával stanovisko ozbrojeného odporu, nakonec ovšem zcela přijal Benešovo rozhodnutí o odstoupení Sudet, a v této knize pamětí věnuje téměř padesát (!!) stránek obhajobě Benešova rozhodnutí...
To mu ovšem nijak nebrání, aby se následně vyjadřoval s obrovským rozhořčením ke kapitulaci 15. března 1939! Jako by zcela odtržen od reality, která po Mnichovu nastala - od zásadní ztráty územní,velké většiny pevností, ztráty našeho průmyslu, surovinových zdrojů, od skutečnosti že Slovensko již vyhlásilo samostatný stát, od skutečnosti morálního rozkladu v české společnosti právě vlivem ztráty nadšení a chuti bojovat po kapitulaci v září 1938 - to vše jakoby, nazíráno Drtinovým pohledem, vůbec neexistovalo !!
Pravdou je, že je skutečně zajímavé se dozvědět, jak tehdy exponovaní lidé smýšleli.
Za mě jsem si rozšířil obzoru o Mnichovu, je to období, kterému stále nerozumím a proto si vážím toho, že člověk, který byl tak nablízku Edvarda Beneše tam popisuje svoje zážitky. Jsem taky moc rád za tu pasáž, kde obhajuje proč jsme se nebránili, vždy jsem to bral jako Benešovu chybu, zde pan Drtina píše spoustu argumentů, které jsem neznal a dávají smysl, docela mě láká si sehnat a přečíst Mnichovské dny od Edvarda Beneše, abych si přečetl i jeho pohled.