Československo nad propastí
Igor Lukeš
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/196550/bmid_ceskoslovensko-nad-propasti-cBg-196550.jpg
5
28
28
Selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945-1948. Nová kniha Igora Lukeše je čtivým a podrobně dokumentovaným vylíčením aktivit – ale také pasivity – americké ambasády i Vojenské mise a CIA v Praze v letech 1945–1948. Ústředním bodem jeho práce je pokus o odpověď na klíčovou otázku: proč Američané v poválečném Československu, které považovali za testovací případ svých vztahů k Stalinovu SSSR, tak neuspěli. Bylo to především jejich selhání, či selhání poválečné československé společnosti, poznamenané traumatem Mnichova a paralyzované zažitým strachem z šesti let nacistické okupace? Proč československá veřejnost s převážně pozitivním vztahem k USA a často až nekritickým obdivem k „americkému způsobu života“ tak snadno a rychle podlehla stalinizaci? A nakolik k tomu přispěly omyly a chyby americké politiky a jejích reprezentantů v poválečné Praze? To je hlavní okruh otázek, na něž Igor Lukeš ve své práci poctivě a s vědeckou akribií hledá odpovědi. V prvních kapitolách se vrací do roku 1938 a do let druhé světové války a zkoumá mnichovské trauma československé společnosti a prezidenta Beneše, dopady československo-sovětské smlouvy z prosince 1943 a Košického vládního programu z dubna 1945. Zdůrazňuje také důsledky amerického rozhodnutí přenechat osvobození Prahy Sovětům v květnu roku 1945. Co bylo pro americkou politiku spíše vojensko-technickým problémem, utvrdilo převážnou část poválečné československé společnosti ve falešném přesvědčení, že „jako nás v Mnichově prodali Němcům, v Jaltě nás nechali Rusům“. Vyvrátit tuto mylnou představu se Američanům v Praze v letech 1945–1948 nepodařilo; ta ostatně přežívá v nezanedbatelné části české společnosti dodnes. Autor detailně a barvitě líčí diplomatické i zpravodajské aktivity Američanů v poválečném Československu, a zaujímá k nim kritický postoj, zejména k jejich často neuvěřitelnému amatérismu. Nejpropracovaněji jej prokázal na osobě amerického velvyslance Laurence Steinhardta, na jedné straně brilantního politického analytika, na straně druhé člověka, který zanedbával své povinnosti a preferoval soukromé zájmy. Vynikající a v české historiografii jedinečné jsou Lukešovy portréty dalších amerických představitelů v poválečném Československu, ať již jde o Charlese Kateka, Kurta Tauba, Waltera Birge, Spencera Taggarta či o jejich československé spolupracovníky.... celý text
Literatura naučná Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2014 , ProstorOriginální název:
On the Edge of the Cold War. American Diplomats and Spies in Postwar Prague, 2012
více info...
Přidat komentář
Igor Lukeš o dějinách psát umí, o tom žádná. Díky němu lze dobře pochopit, proč měly Spojené státy tak zanedbatelný vliv na osud Československa po roce 1945. Pomocí pečlivého studia archivních materiálů Lukeš zjišťuje, že zatímco sovětská ambasáda si poválečná léta doslova odmakala, Američané si na místo velvyslance dosadili totálního diletanta, který si spíše užíval české holky, alkohol a večírky a pokud už pracoval, tak pro vlastní právnickou firmu. Spojené státy dlouho netušily, co se v Československu děje, protože velvyslanectví posílalo do Washingtonu nepravdivé a zkreslené informace. V době vrcholící krize v roce 1948 si nejvyšší americký diplomat užíval dovolenou, a když konečně dorazil po šesti měsících zpátky do práce, bylo vymalováno. V zemi už vládli komunisté.
Knize by neuškodila trocha objektivity. Trestná činnost Američanů je v knize líčena jako roztomilé rebelství, zatímco totéž je u Rusů až rasisticky posuzováno jako důkaz jejich kolektivní zkaženosti.
Skvely popis udalosti predchazejicich Unorovemu prevratu. Poslednich par desitek stranek je hodne emotivnich, zvlast popisy osudu lidi, kteri za Ceskoslovensko riskovali zivot a po zasluze je za to KSC odmenila provazem.
”The past is never dead; it is not even past.” — William Faulkner
Souhlasím s ostatními, že jde o výjimečnou knihu, kterou jsem přečetl jedním dechem za den. Knížka se věnuje části historie, ke které jsem po přečtení Umění diplomacie a kapitoly v Dějinách zemí koruny české II měl mnoho otázek a málo odpovědí. Lukeš knihu napsal americkým akademickým stylem a vydal původně v Oxford University Press, takže kniha je opravdu kvalitní. Vydání od Prostoru mne těší tím, že je podobné Uspořádání světa od Kissingera, tak můžou být v knihovně vedle sebe. Taky oceňuji, že papír knih od Prostoru hezky voní; pocit ze čtení to umocňuje. Akorát design obálky by určitě mohl být hezčí, ale tuto knihu opravdu nechci soudit podle obalu.
I kdyby byla pravda jen část toho, co dokumenty, které Lukeš cituje, popisují, tak americké velvyslanectví i zpravodajství v letech 1945-1948 byly opravdu katastrofa. Když se k tomu ještě přidal Košický vládní program a vláda, kde komunisti ovládli silové resorty včetně tajných služeb už v roce 1945, tak vznikla situace, kterou by mohl Stalinovi s Gottwaldem závidět i Sun-C‘. Říkal jsem si, že by se situací v Československu z pozice americké ambasády nejspíše nehnul ani Max Otto von Stierlitz, natož James Bond. Ale svůj díl viny na tom nepochybně americká ambasáda má, byť rozumím Steinhardtovu rozčarování z FDR a jeho poradců.
Kniha Umění diplomacie mi pomohla události zasadit do širšího rámce (proč nám Anglie a Francie neposkytly záruky, proč Američané navzdory Churchillovi nepovažovali za důležité, kde se jednotky zastaví, a proč Rusko prostě nemůže jinak než neustále expandovat). To mi pomohlo užít si detailní pohled Lukešův. Každou stránku knížky jsem hltal, jako bych četl thriller, kde už předem vím konec, ale pořád doufám, že výsledek bude tentokrát jiný. Nebyl. Jen jsem po přečtení začal více aktérů chápat. Zároveň jsem se zděsil popsaného amatérismu Američanů a demokratů a teroru a opovrhování důstojností a lidskými životy ze strany komunistů. Jak moc pokřivený člověk musí být, aby vraždil, vydíral, unášel, mučil a odmítal zachránit lidské životy ve jménu komunismu? Myslím si, že je snadné zpětně demokraty kritizovat, když dnes víme, jak Stalin a KSČ fungovali. To v té době možná tolik lidí nevědělo a připojení k Sovětskému bloku nemohlo nikomu dávat smysl, protože nenabízelo nic pozitivního (zejména pro chudé, kterými se stali všichni s výjimkou hrstky papalášů). Naopak dnes, když to víme, tak je nepochopitelné, jak je možné, že komunismus nebyl po roce 89 zakázán jako extremistická ideologie a komunisté nesedí v kriminále a nechodí kanálama.
Co mne při čtení knihy zaráželo, bylo, jak chytře KSČ v politice působila. O to horší mi přijde, když si některé její praktiky osvojili i moderní politici (slíbím cokoli, jen ať mne zvolí; ovládnu média, tedy s pomocí propagandy i veřejnou debatu). Na druhou stranu musím uznat, že je to racionální využití nejslabší stránky demokracie – voličů. V tomto ohledu mne zaujal citát Františka Josefa I.
Z knihy jsem si odnesl pět zásadních poznatků. Za prvé, režimy s kontinuitou vrcholného představitele mají v mezinárodní politice ohromnou výhodu. Stalin plánoval v desetiletích (nesmírně schopně), zatímco demokraté stěží od voleb k volbám. Za druhé, změna režimu může nastat přes noc a bez podpory většiny. Za třetí, jako občané bychom měli bedlivě sledovat, kdo ovládá silové resorty a bezpečnostní složky a jak jejich příslušníci s lidmi jednají. Za čtvrté, pro současníky je těžké odhadnout, co se právě děje, i když podle knihy už to část obyvatel tušila. Když všichni vyložili karty na stůl, je zpětná kritika luxus. Za páté, pokud vyjdu z informací z knihy, tak Beneš i Masaryk od počátku zvolili strategii předem prohrané bitvy a snažili se zalíbit brutálnímu režimu, o kterém věděli, čeho je schopen, a doufali, že to tentokrát dopadne jinak. Zejména dva poslední poznatky jsou aktuální.
I když mi na některé otázky kniha odpověděla (např. proč Beneš s Masarykem šli tak dlouhou na ruku Sovětům), mnoho otázek se ve mně vyrojilo a budu po nich pátrat dál. Zejména mne zajímají motivace Jana Masaryka, Gottwalda a ostatních komunistů. Přijde mi, že Lukeš je k Masarykovi oprávněně kritický, ale chtěl bych vidět i pohled z druhé strany.
Na závěr se přiznám, že mi tohoto politického vývoje je líto, protože si myslím, že nastalá totalita znásilnila duši české společnosti a že se z toho dostáváme mnohem pomaleji, než jsme si mysleli. Pozitivní pro mne ale je, že jsem díky knize objevil řadu československých hrdinů, o kterých jsem neměl tušení. Smutné je, že většinu komunisti mučili a poslali do vězení nebo na popraviště.
Jedna pasáž z knihy za všechny:
„Rozsudky byly dané předem. […] Nechanský a Wahl byli popraveni 16. června 1950. […] se příslušníci StB Nechanskému posmívali a bili ho, když se nemohl dívat na dlouhou agonii svého mladšího přítele.“
Stejně jako Benešova cesta k Mnichovu, i toto je skvěle napsaná a velmi čtivá publikace. Autor čerpá z ohromného množství zdrojů.
Důvodem, proč pouze 4 hvězdy je to, že mi chyběl podrobnější vhled do procesů ve Washingtonu. Jelikož celá kniha poměrně podrobně popisuje činnost amerického velvyslanectví, a to převážně negativně, chybí mi popis toho, co a proč se s depešemi dělo v D.C. Autor sice vždy stroze popíše výslednou reakci, ale vůbec nerozebírá důvody, proč Steinhardtovi tento způsob vedení velvyslanectví celou dobu procházel. Chápu, že kniha o dění ve Washingtonu být nemá, ale pro komplexnější pochopení amerického přístupu tyto informace chybí.
Přesto se ale jedná o vynikající knihu.
Autor na můj vkus hodně zjednodušeně kritizuje a odsuzuje některé postavy našich dějin např. Jana Masaryka. Na druhou stranu čerpá z dosud naprosto neznámých archivních zahraničních zdrojů - tajné služby. Zajímavý je popis osobnosti Laurence Steinhardta. Kniha stojí za přečtení - úsudek ať si udělá každá sám.
Tak, jak za perfektní dílo považuji Lukešovo Československo mezi Stalinem a Hitlerem, tak za neméně kvalitní považuji i tuto knihu. Ze zmapování událostí datovaných mezi konec 2. sv. války a komunistický převrat v roce 1948 plyne jeden ze "závěrů" dřívějšího Lukešova díla, tedy, že země "našich" dispozic si nemůže dovolit být, nebo se tvářit, jako jakýsi most mezi východem a západem. Dále kniha čtenáři ukazuje mnohdy až diletantský přístup těch, co mohli nástupu komunistů zabránit. A především z ní, myslím si, pro čtenáře plyne to, že pasivitou, ač s "pravdou" a morální převahou na své straně, se těm, co morální hlediska neuznávají, čelit nedá. To vše ve velice čtivé formě a s uvedením podrobných odkazů na zdroje.
Poválečný vývoj u nás očima amerických diplomatů. Tento pohled do zákulisí americké ambasády je popsán čtivou formou a odhalí mnohé detaily, které nejsou všeobecně známy. Snad je to náhoda, že jsem po té knize sáhla právě teď. Ale musím říct, že mi šel mráz po zádech - protože čtenář může najít paralely k dnešku - a to je děsivé. Selhání demokratů v osudových momentech našeho národa je snad naším prokletím. Je to výborná kniha, doporučuji každému, kdo se chce blíže seznámit s kořeny marasmu, jehož následky neseme dodnes.
Kniha velmi dobře popisuje události časně-poválečné, a to jak a co se dělo na naší politické scéně, tak i to jak šel čas s působením amerických diplomatických složek u nás. Je psána velmi polopatisticky a je poznat, že byla primárně určena pro americké čtenáře, aby se tak něco o tom dozvěděli. Vůbec mi to ale nevadí a dobře se čte. Může tak být výborným historickým zdrojem pro toho, kdo si chce zopakovat, nebo se prvně dozvědět něco o tomto období. Pro mě bylo velmi zajímavé hlavně to americké zákulisí, které jsem moc neznal. Je otázkou, jestli by vhodnější výběr velvyslance USA u nás něco změnil, područí Moskvy bylo po válce jasně dáno a má na tom podíl i prezident Beneš....
Výborná kniha a čtivě napsaná. Období 1945 - 1948 je v našich školních vzdělávacích osnovách stále zanedbávané a tato kniha takový dluh zplácí. Doufám, že v dnešní době bude USA vybírat diplomata pečlivě a situaci v naší zemi bude sledovat pozorněji. A pro nás platí stále to samé: dávat pozor na pomoc a rady od slovanských bratrů z východu a raději je s díky včas odmítnout dokud to je možné :)
Výborná kniha o nepříliš přehledném období našich dějin. Velmi čtivý pohled ze strany amerického velvyslanectví v Praze. Krásně popsány jsou zde očekávání a představy o české demokracii v kontrastu s praxí komunistů a podivnou pasivitou zbytku politické scény. Tak jako u jiných knih popisujících toto období v člověku zůstane pocit, že popsaný vývoj nebyl rozhodně jediný možný.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme |
| 1999 |  Československo mezi Stalinem a Hitlerem |
| 2014 | Československo nad propastí |
| 2011 |  Od svobody k nesvobodě 1945-1956 |
| 2022 | Dějiny a doba postfaktická: Eseje, úvahy, glosy |
Svým způsobem pokračování Československa mezi Stalinem a Hitlerem, byť tentokrát ne z Benešova pohledu, nýbrž z pozice amerických diplomatů a tajných služeb. Stejně jako v prvním případě jde znovu o poutavé čtení, od něhož se nelze odtrhnout a které potvrzuje Lukešův vyprávěčský talent. Beneš je trochu upozaděn, zejména v pozdějších kapitolách, na začátku se mu ještě věnuje značný prostor. Pan Lukeš v době vrcholící únorové krize nezabíhá do vnitropolitických detailů a sled jednotlivých událostí bere poměrně stručně, což ale není žádná vada na kráse.
O něco detailnější rozbor třetí republiky a cestu vedoucí ke komunistickému převratu přináší dílo 1948: Vítězný únor. Lukeš nabízí jiný úhel pohledu, řekněme osvěžující a málo známý. Vždyť kdo by si kladl otázku, jaký postoj na přelomu druhé světové a počínající studené války zaujímali k znovuzrozenému Československu Američané? Popravdě ale nevěřím, že by něco dokázali změnit, i kdyby k situaci v Československu zaujali daleko ráznější a odhodlanější postoj. Aby se něco změnilo, museli by hned na počátku osvobodit Prahu oni, a nikoli rudoarmějci. To už bychom ale (za)mířili do úvah spadajících do alternativní historie...