Český národ soudí K. H. Franka
Prokop Drtina , Karel Zajíček
Kniha nechce být a také ovšem není snůškou sensací, nýbrž především přesným zaznamenáním neblahých událostí let minulých, jejichž středem bylo zrádné henleinovské hnutí a jež v sobě uzavírají údobí pro nás tak bolestná, jako byl měsíc září 1938, 15. březen 1939, 17. listopad 1939, heydrichiáda a vyhlazení Lidic roku 1942.
Přidat komentář
Pozapomenutá publikace zachycující dvouměsíční proces s obžalovaným K.H. Frankem + jeho život plný konfliktů, násilí a tragédií, jež způsobil a jež se staly něčím všedním. Jak pro Franka, tak pro společnost. Kniha, která Vám zprostředkuje válečné roky pěkně nevybíravě, v živých barvách a přímých, skoro až detailních záběrech. Vytkla bych jí jen hodně malé písmo a to, že se v líčení událostí několikrát opakuje. V začarovaném kruhu Henlein – Mnichov – Heydrich – Lidice.
Chcete-li však ušetřit čas, přeskočte prvních osmdesát stránek. Dostanete se ke druhé a nejkratší části, která je dle mého názoru tou nejčtivější, a octnete se v soudní síni. Spolu s K. H. Frankem, svědky, znalci, novináři, aj. Je tam také samozřejmě předseda soudu JUDr. Vladimír Kozák a žalobce JUDr. Jaroslav Drábek. Ti ženou věci kupředu. Mají totiž jednu páku – fakta. Nazývají věci pravými jmény a nebojí se slov jako brutální, zvrhlý, zrádný, chladnokrevný, nelidský….Ano, takhle koncentrované záznamy o Frankových chybách a omylech nepůsobí vůbec dobře, ale umožní čtenáři získat přehled o tom, co má Frank všechno na svědomí. Možná vzbudí i odpor a opovržení. A možná přispějí k Vašemu tichému souhlasu s vrcholem závěrečné řeči žalobce:
,,Jménem celého československého národa, jménem všech, kteří jeho vinou trpěli a umírali, jménem lidických vdov a matek, jménem jejich uloupených nešťastných dětí, jménem všech, jichž život i štěstí zničil, navrhuji, aby Karl Hermann Frank byl uznán vinným podle návrhu a žádám pro něj nejvyšší trest, který na tomto světě může býti vyřčen – trest smrti!“
Zmínila bych ještě obhájce - JUDr. Kamilla Reslera a jeho apel: ,,I když se to zdá nemožné, je třeba se pokusit o to, aby Němci pochopili, co to byl nacismus a aby si uvědomili hrůzný dosah jeho zločinů.“
Závěr: Jsem ráda, že jsem jí přečetla a hodnotím plným počtem. Připomněla mi, že jsme nikam nepokročili. Ač jedna stará hierarchie určité ochrany a závislosti přestala existovat (a pomalu ji nahradila jiná), stále může být z dnešního souhlasu a uznání zítra jen odsouzení a posměch.