Českých dějin hrátky ošidné
Jana Volfová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/1621/bmid_ceskych-dejin-hratky-osidne-XdE-1621.jpg
4
14
14
Tempora mutantur et nos mutamur in illis – časy se mění a my se měníme v nich, praví známé latinské přísloví. Autorka těchto vážných i méně vážných pohledů do českých dějin však shledává, že platí spíše jen jeho první polovina. To, co zůstává víceméně beze změny, jsou lidské ctnosti, střety povahových rysů, láska a nenávist, touha po moci a bohatství… Autorka více než šedesáti portrétů historických osobností a krátkých vyprávění o významných – anebo méně významných, ale nějak jinak pozoruhodných – událostech je historička, rozhodně však neměla v úmyslu jenom opakovat věci známé ze školních hodin dějepisu. Jejím cílem bylo připomenout některé příběhy, zajímavé postavy, osudové zvraty, na které nemá v dnešním spěchu téměř nikdo čas myslet, ale bez nichž by neexistovalo to, o čem se často diskutuje bez hlubší znalosti – naše národní identita.... celý text
Přidat komentář
Jméno autorky mi nic neříkalo, název zněl lákavě, tak jsem to risknul. A nelituji. Krátké, několikastránkové medailonky lidí a událostí v našich dějinách, od kněžny Libuše až po Elišku Junkovou, jsou čtivé, plné zajímavých informací, nejen těch oficiálně uváděných v učebnicích, ale také těch málo známých, o to poutavějších „drbů“. Vždyť kde jinde by se člověk třeba dozvěděl, že student Akademie Antonín Chitussi se svým přítelem Mikolášem Alšem shodili ze schodů německého profesora, protože se vyjádřil neuctivě o českém umění. A taky za to šli sedět… Jsou často proloženy autorčinými osobními vzpomínkami a vyznáními vztahu k některým probíraným osobnostem. Milé, odpočinkové a zároveň poučné čtení.
Kniha přináší střípky z našich dějin. Těšila jsem se na ni, ale ač není psána nijak zdlouhavě, příliš mě tato forma krátkých kapitol moc nezaujala. Nicméně jako doplněk ke školnímu vzdělání nebo za účelem rozšíření obzorů ujde.
Českých dějin hrátky ošidné
Kniha pojednávající o historických postavách a událostech odlehčenou a někdy i humornou formou. Je to takový rychlý průlet časem od Věstonické venuše až po Elišku Junkovou. Je jasné, že z tak bohatého tématu, jakým jsou české dějiny nelze vzpomenout na vše, ale přesto mi tady chybí třeba nejstarší pojmenování našeho území Boiohaemum, nebo Marobud, první obyvatel české kotliny, jehož známe jménem. Z textu je poznat a ani se tím autorka nikterak netají, koho obdivuje více a koho méně a někdy přidává i osobní vzpomínky. Příjemné, kratochvílné a poučné čtení.
Citace: Všichni lidé na světě mají lepší a horší vlastnosti, které věda označuje jako charakter. Díky tomu, že jsem studovala historii a celý život se o ni zajímám a že jsem většinu života prožila mezi mladými lidmi, mohu zodpovědně prohlásit, že charakter každého člověka se pozná až v nějaké mezní situaci a nikdo neodhadne, co sám udělá, když se v takové situaci ocitne.