Cesta

04.10.2017

Tahle tenká malá knížka mi zůstane dlouho v hlavě. I když byla knížka plná temných, depresivní a nepříjemných věcí, nemohla jsem se od ní odtrhnout a hltala další stránky. Byla jsem zvědavá, jak cesta dopadne. Vlastně mě nikdy nenapadlo, jak důležité jsou některé maličkosti, které bereme jako samozřejmost....zapalovač, plastová lahev, deka, plachta proti dešti. Plahočení ze dne na den, zima, hlad, strach o život.....a maličká naděje, která umírá poslední. Hrozně jsem si přála, aby pro ty dva byl ještě někde normální život. Měli bychom si uvědomit, jak se máme dobře a lépe se starat o naši krásnou modrou planetu, plnou života. Vždycky to tak být nemusí.

Hrooooozně nezáživné putování v post-apo světě. Některá díla jsou určitě geniální, ale občas cákanec na velkém plátně je prostě cákancem a ne malířovým vyjádřením osamocenosti lidské existence ve vesmíru.

29.09.2017

No, páni. Pár knížek o stavu světa v budoucnosti už jsem četla, ale tahle byla zdaleka ta nejdepresivnější. Autor dokázal tak nějak zaonačit, že ač se skoro nic neděje (jak název vypovídá, dost se tam putuje), vůbec jsem se nenudila. Pokud je ale v příběhu schovaný nějaký hlubší význam Cesty, pak jsem ho neobjevila.
Dost mi vadila absence jakéhokoliv oddělování kapitol, i když s tím jsem se postupem času smířila. Jenže nevyjasněná přímá řeč (kdo kdy mluví a kterou větu řekl kdo, protože "on" je přece chlapec i otec) mě mátla po celou dobu.
Příběh mě natolik pohltil, že jsem sama sebe přistihla u přemítání, jak bych podobné situace řešila já. Pak jsem se ale dívala na svého psa a přemýšlela o tom, že na jeho zadních nožičkách by bylo docela dost masa (pomoc, přemýšlím o snězení svého psa), a od té doby jsem se nemohla dočkat, až knížku dočtu.
A konec mi málem zlomil srdce. Už to mám konečně za sebou a teď si přečtu něco pozitivněji naladěného.

24.09.2017

Věčně šedivá, popel, strach, neustálý hlad a zima. Ach ta beznaděj. Tímto stylem, kdyby to mělo třeba tři sta stránek... to bych měl tak týdenní depku. Vůbec mě nepřekvapuje, že kniha získala Pulitzerovu cenu.
POZOR SPOILER!!!
Jakou já měl radost když našli bunkr se zásobami. Chvilka světla v nekonečné noci.
"Bůh není a my jsme jeho proroci."

20.09.2017

Cesta není epický postapokalyptický román. McCarthy stvořil spíše komorní příběh otce se synem, kterak putují zpustošenou krajinou ve zničeném světě. Dovedným popisem vypravuje jejich každodenní útrapy v boji o přežití. Zcela v souladu s atmosférou, nedal McCarthy svým postavám jména, protože v takovém světě nemají jména žádný význam.
Zoufalství a beznaděj se zhmotňuje na každé stránce. Knihu mohu rozhodně doporučit k přečtení. 80%.

20.09.2017

Autor stvořil nejhnusnější svět, jaký asi jde, ale přesto krásnou knihu plnou víry v přežití:
"Jdi dál, bude to dobrý".

17.09.2017

Nemůžu si pomoct, i když byla kniha napsána čtivě, nechytla mě a konec mě vyloženě "dostal" jelikož víme přesně co se stane od začátku knihy. Chápu, že má tento konkrétní titul mít filozofický přesah, ale nějak jsem ho nenašel.

11.09.2017

Pro mě nejlepší postkatastrofická kniha

11.09.2017

Bylo mi úplně trpně, když jsem si při četbě vkládal čipsu do papuly.

10.09.2017

K přečtení knížky jsem se odhodlávala docela dlouho. Jako první jsem viděla před lety v kině její filmové zpracování (mimochodem velmi vydařené) a i dnes mě při vzpomínce na něj jemně mrazí.

Nakonec jsem po knize sáhla tento víkend a nemohla se od ní odtrhnout. Příběh mi doslova "sevřel duši" a nepustil. Jakákoliv další slova jsou asi zbytečná. Každému bych doporučila, aby si ji přečetl - čtením strávíte jen pár chvil, v hlavě ale zůstane opravdu dlouho.

09.09.2017

Útlá knížka a úsporný styl psaní, co s vámi zamává víc než bichle o šesti stech stranách. Zničený svět, zničené životy, zničená lidskost, zničené naděje... a přes to přese všechno jdou po cestě dál, aby nesli světlo.

04.09.2017

Naprostý zmar světa, přeživších je málo, zdroje ubývají. Takový tlak na morálku probouzí v lidech to nejhorší a přesto ještě zůstávají i ti dobří. Bezútěšná pouť s nejistým a nejasným cílem spěje k jednoznačnému konci, k nevyhnutelné katastrofě. A přesto přetrvá naděje. Po dočtení si kontrolujte, jak často odpovídáte: Tak jo.

03.09.2017

Deprimující a velmi silný příběh. Po přečtení ve mě zůstala jakási prázdnota a něco k zamyšlení.

30.08.2017

Strašně depresivní příběh ...

25.08.2017

Prostřednictvím jednoduchého příběhu otce a syna přenesl autor na papír atmosféru absolutního zmaru. Pro ten neutěšený pocit, který četba knihy dokáže navodit, se vyplatí ji přečíst.

24.08.2017

Už jsem v hlavě vymýšlela komentář v podobě rozhovoru ukončený frází "tak jo", ale pak jsem zalistovala a došlo mi, že by to bylo asi celkem klišé. Tak nic.

22.08.2017

Tato knížka mě dostala. Možná proto, že popsala jednu z mých nejděsivějších nočních můr: že to přesně takto jednou se zemí dopadne. Když už vás nechytí příběh otce a syna (mě teda chytl na 100 %), aspoň vás přinutí se zamyslet nad tím, jak se sami k té naší modré planetě chováme. Zajímavé čtení, místy sice děsná depka, ale jsem fakt ráda, že jsem se do knížky pustila.

07.08.2017

... nedalo se přestat, musela jsem to dočíst. Hltala jsem každé slovo a ten konec.... Smutné, děsivé, ponuré a přesto krásné dílo.

06.08.2017

Knihu jsem četla před léty a kdykoliv na ni zavadím pohledem v knihovně,...mrazivo a určitý druh úžasu se stále vrací. Věděla jsem částečně do čeho jdu, že to není lehká kniha, ale že i přes strach z ní, obavy ze zklamání, dá tato kniha tolik, jsem nečekala.. Jedna z knih co má poselství a hlubší rovinu. Nemyslím že kniha patří mezi sci-fi, myslím, že nutí nebo by alespoň měla nutit k zamyšlení, v čem žijeme a nemusíme vždy žít...