Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18/bmid_cesta-kG4-18.jpg
4
2952
2952
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Přidat komentář
Poselství je důležitější než výklad.
Takže za mě jednoduše geniální.
Velmi působivé; na pár řádcích se promítne post-apo hard core společnost, psychologické drama, rutina denního přežití a naděje ... ať už ji teda berou kdekoliv.
Uff, velmi silná a velmi neobvykle napsaná kniha. Autor používá velmi minimalistický jazyk, věty v dialozích jsou krátké, ale přesto, nebo možná nějak záhadně právě proto, ve vás naprosto zhmotněně a intenzivně vyvolají tu atmosféru těch momentů, ve kterých se postavy (otec a syn) nacházejí. Je to tak silné! Tajil se mi dech, svírala mě úzkost a zároveň v té bezútěšnosti jsem s nimi prožívala ty záblesky naděje. Kniha se dotýká jistě mnoha aspektů a každého to může oslovit v jiné rovině, ale pro mě jako matku třech dětí tam byly silné ty momenty, kdy bylo cítit, jak moc synovi záleží na tom, aby oni s tátou neztratili vnímání hranice dobra a zla, aby prostě táta zůstal "ten dobrý" a tahle potřeba byla snad silnější, než to, aby přežili. Přišlo mi to nesmírně pravdivé - děti podle mě touží potom, aby jejich rodiče žili a jednali "správně", prostě aby stáli na straně dobra, i kdyby za to měli zaplatit. Tohle tam na mě silně působilo z každé stránky, lezlo mi to do útrob a tam to pracovalo a vyvolávalo silné emoce fakt někde až v morku kostí. Kniha popisuje obraz světa, kde se rozpadne jakýkoliv společenský řád, prostě neexistuje, každý je jen sám za sebe, za zlé činy není žádný trest, žádný tlak společnosti, takže pokud se člověk v rámci boje o přežití neuchýlí ke zlu, musí to být ze samotné lásky k dobru, nic dalšího mu to nepřinese, prostě motivace osekaná o jakoukoliv nadstavbu, jde to na pouhé jádro naší morálky. Kniha vyvolává silné existenciální pocity a otázky - o Bohu, o dobru a zlu v člověku, o společnosti, o smyslu života, o utrpení, o smrti..ale ani trochu to není prvoplánové, není tam žádné mudrování, ale dýchá to na vás právě skrze tu autentickou syrovost vyprávění o každodenním přežití či nepřežití. Konec knihy mě dostal - z hlouby duše jsem plakala a nemohla přestat asi půl hodiny (neznám jinou takovou knihu, kde by na mě konec takto zapůsobil), byla to směsice bolesti a zároveň uspokojení a úlevy - mě ten konec prostě dokonale uspokojil. To, o co tam podle mě šlo, v co jsem doufala já, to se podle mě stalo a má naděje došla naplnění. Kniha, která je určitě atmosférou jinak velmi skličující, ve mně zanechala přímo bouři naděje. Ne každý ovšem ten konec vnímá takto -některým mým přátelům přišel depresivní - to je asi velmi individuální. Za mě - mistrovské dílo.
Kniha zajímavá, neosobní - bez jmen (muž, chlapec), žádné velké drama. Ale přesto čtivá, napínavá...
Velice zajímavá kniha s obsahem k zamyšlení. Ke konci jsem sice čekala ještě nějaké drama, ale to, co se ke konci přihodilo, bylo i tak bolestné. Chystám se ještě na film, jsem na něj zvědavá. :)
Muž a chlapec. Otec a syn. Žádná jména, ani jedno. Pouze muž a chlapec, město, řeka. A nákupní vozík. Neuvěřitelně osobní a přesto neuvěřitelně neosobní.
Žádné uvozovky, které by dávaly znát, kdo mluví a že vůbec někdo mluví. Ve spoustě vět chybějící slovesa. Nejasná motivace postav a nedomyšlený svět po katastrofě. Místy trochu deprese, i když by se dala očekávat horší. I přes to poutavá kniha, která vtáhne čtenáře do atmosféry. Dokonalé popisy, které nenudí, dokonalá představivost autora. Vzhledem k jeho věku v době vytvoření této knihy snad neuvěřitelná.
Neseme světlo. Tak jo.
Výrazně přeceňované dílko!
Začíná se odnikud, jde se nikam, končí se nijak.
Zpracování? Jednoduchá forma, bez pocitů a dialogů.
Motivace postav? Přežít do další broskvové konzervy.
Realističnost? Kromě konstatování, že po jakési katastrofě příroda má daleko k tomu, co v Máji popisuje K.H. Mácha, taktéž málo uvěřitelné.
Nejočekávanější okamžik knihy? Upřímně jsem doufal, že toho otravného kluka, jenž by se s každým ihned družil, konečně někdo sežere. SPOILER: Nestalo se :( .
Kolem a kolem nechápu vlnu nadšení, na níž se kniha veze.
Tahle knížka mě tedy příliš neoslovila, dostala se mi do ruky náhodou, a v nemocnici člověk koni na zuby nekouká.
Film byl dle mého názoru mnohem lepší.
Dlho som sa tešil na túto knihu, preto keď som ju zbadal v knižnici voľnú, ani na chvíľu som neváhal. Je to trošku iné čítanie, McCarthy pekne vykreslil vzťah medzi otcom a synom. Škoda len, že po chvíľi začnete tušiť čo Vás čaká na konci. Občas som sa síce strácal v rozhovoroch bez úvodzoviek, ale aj tak má táto posapokalyptická záležitosť v niečom zasiahla.
Něco tak depresívního a přitom plného nezdolné naděje a nesobecké lásky jsem snad ještě nečetla. Velice drsný styl autora konvenuje s drsným příběhem odehrávajícím se v drsných časech a v drsném světě. (Hlavou se vám kromě jiného mihne něco o té slupce a jádru.) Rozhodně se po tom neusíná dobře. Jedna z knih, které se vypálí do mozku. Nemusím ji už nikdy otevřít, protože když na ni pohlédnu, jak stojí v knihovně, celý příběh se mi odehraje ZA očima, ne PŘED nimi.
Nesdílím názor většiny na tuto knihu. Špatně se četla, měla jsem problémy rozpoznat co je současnost a co minulost, plytké rozhovory otce a syna, když jakákoliv bližší zmínka o nich scházela. V příběhu se nic zásadního neděje, otec a syn jdou, vždy se na ně karmicky usměje štěstí a v době největší krize objeví zlatý důl v podobě jídla a oblečení, pak zase jdou, sem tam někoho potkají...prostě celkem nůďo. Čekala jsem, že alespoň konec bude strhující a že mě třeba donutí přidat hvězdičku, ale bohužel se nestalo.
Nápad na příběh byl zajímavý. Nic méně jsem čekal o něco víc, žádná zápletka nebyla delšího řešení, kontakty s ostatními lidmi jen krátké a neoddiskutovatelné štěstí v jakékoliv krizi. A nemohu si odpustit říci, že by se tato kniha měla jmenovat "Tak jo".
Ve filmu mě fascinovalo, jak si ránu od šípu scvakl sešívačkou :)))
Kniha mi bohužel také dost nesedla svým stylem. Vybral jsem si ji kvůli čtenářské výzvě a délce, přesto spíše lituji. Nebýt výzvy, nedočetl jsem. Cením si aspoň toho, že je to postapo a nepobíhali tam zombíci, to už bych úplně vykvetl. A jako jiní, vybudoval jsem si nenávist ke slovům Tak jo :-)
Ufff. Cesta je skvělá, 5/5, ale... na to, jak je krátká, jsem ji četla hrozně dlouho. Několikrát jsem ji musela odložit, protože ten pocit beznaděje, který jsem z ní měla, jsem prostě neměla zapotřebí. Ale ono to člověku občas prospěje, takže když už číst něco, po čem si člověk uvědomí, jak se má vlastně skvěle, tak rozhodně Cestu!
Divná kniha. Začátek jakoby nikde, prostě najednou máme kluka s tátou v lese. Konec taky nikde, protože nevíte co bude dál. Přečetl jsem díky Výzvě. Možná bych si to vybral někdy i bez toho, protože mě sci-fi baví. Ale jinak depka, depka, depka. Dočetl jsem díky tomu, že jsem chtěl vědět, jak to skončí. A ono jakoby nic. No, už jsem četl hodnotnější kousky.
Cesta je románem v první řadě o putování samotném. Nedozvídáme se z něj, co způsobilo zkázu země, ani kdo je za ni zodpovědný. Nevíme, kolik lidí přežilo, ani jestli vůbec mají šanci na přežití. Od katastrofických románů se kniha odlišuje tím, že popisuje putování dvojce ne následně po zániku světa, tak jak jej známe, ale až několik let poté, co na zemi zůstávají poslední zbytky lidské rasy. V kontextu přečtených knih je tak Cesta jakýmsi pomyslným pokračováním Dne trifidů, jakožto pochmurná a místy až děsivá vize postapokalyptického světa několik let po globální katastrofě.
Pokaždé, když se s někým bavím o knihách, opakuju, že žádnou knížku nedokážu číst více než jednou. Poprvé v životě jsem našla výjimku!
Příběh jsem "sjela" za dva dny a nevím, jestli cítím víc beznaděj, prázdnotu, lítost... tady nejde o nějaký umělecký kudrnatý styl psaní, kniha nabízí jednoduché popisy i dialogy. Důležité je to, CO nám chce sdělit.
Dávám 5* z 5-ti. Jen díky výzvě jsem se dostala k tomuto titulu, děkuji za to!
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
I kdyby chtěl člověk tu knížku odložit ( jelikož je to v mnohém rána mezi oči) tak prostě nemůže. Jakmile se dostane příliš blízko ( což je v podstatě možná otázka pár vět, odstavců), už nenajde cestu ven. Nebylo v mých silách knihu zavřít, nebo hledat jiné východisko (třeba se jít projít). Není moc prostoru pro nějaké úvahy, možná ani pro nějaké rozhlížení či hledání detailů a přesto vás to s nějakou tou úvahou vyplivne, detaily se na na vás doslova sesypou, s tím že tohle po druhé už ne.