Cesta

07.05.2014

Už jen ze vzpomínky na tuto knihu mi stále ještě běhá mráz po zádech. Ale ani ne kvůli nastíněným hrůzám jako kvůli neuvěřitelné hloubce díla jako takového.

05.05.2014

Člověk jde cestou celý svůj život. Není dobrá nebo špatná cesta. Důležité je jen to, jestli nesete oheň... Síla této knihy je v tom, jak je napsaná. Nemohla jsem se od ní odtrhnout.

22.04.2014

Asi jsem to měla číst dříve, než jsem viděla film. Takhle mě to "až tak" nedostalo. Ovšem když jsem tuhle knížku poslouchala ve vlaku, za pošmourného počasí, bylo mi opravdu všelijak...

08.04.2014

Bylo to moje první setkání s tímto autorem a rozhodně nebude poslední. Moc se mi líbil fakt, že se autor vůbec nezabýval příčinou apokalypsy a vrhne čtenáře přímo do děje. Stejně tak jsem ocenila i způsob, jakým využívá minimum postav, hlavně co se týče dialogů.

27.03.2014

Někde na začátku byl slib. Chlapec chtěl vidět moře, tak proč k němu nevyrazit? Jenže v téhle době, kdy svět ztratil jistoty, kde nezůstalo nic, snad jen věčně zatažené nebe, (to po atomové válce?), hlad, a ti druzí, kteří se ho snaží utišit tím, že sežerou vás...to není zrovna ideální stav pro dlouhou cestu k oceánu. Přesto se na ni ti dva vydají. Hrůza, která při čtení proniká do morku vašeho morku - to proto, že stačí tak hrozně málo k tomu, aby to byla pravda, a byli jsme to my, přeživší, kteří se potácí vstříct smrti, která zákonitě musí přijít - a hezká rozhodně nebude - kdo se na ten děsivý trip plný utrpení vydá!
Pět hvězdiček za ty meče v žaludku, šestou fiktivní za scénu ze sklepa!
PS: kdybych našel ten bunkr s jídlem, do konce dní by mě z něj nikdo!!!!!! nedostal!

13.03.2014

Možná jsem měla na knihu až moc vysoké nároky, zkrátka od držitele Pulitzerovy ceny jsem očekávala ještě něco víc. Neříkám, že mě kniha nebavila či mi nic nedala, určitě je to výborné dílo, jež z něj ovšem dělá především tématika, ke slohové stránce, no...

Nehorázně mě rozčilovala jakákoliv absence uvozovek, ztrácela jsem se v přímých řečech, jak už tu bylo zmíněno, rozhovory skládající se z pár slov... Je pravda, že někdy se vyskytly scény, které mi vyrazily dech (jistě každý kdo četl ví, co myslím, když řeknu "cosi pečící se nad ohněm"). Konec jsem vesměs předpokládala, i když mě to i tak zamrzelo.
Ale že bych v knize objevila nějaké převratné a hluboké myšlenky, to se říct nedalo. Dlouho jsem se těšila až si Cestu přečtu a musím říct, že jsem ráda, určitě bych radila - jen přečíst. ;) Ovšem mezi mé favority se nedostala, škoda.

12.03.2014

Postkatastrofický strašák, pochmurný, temný, nostalgický, syrový, skeptický, alarmující, s občasnými symboly a náznaky. Autor se ve své sci fi snažil o zpodobnění budoucnosti po katastrofě. I když jde o utopii, některé prvky v románu jsou docela reálné. Sci fi román se mi četl docela dobře, dějová linka putování je umě vystavěna. Vadilo mi jen, že román ověnčený Pulitzerovou cenou obnáší dokola opakující se výrazy dialogů jako: "já vím, ne, tak jo, ano, asi ne, já nevím", které činily četbu nezáživnou. Pominu li však tento autorův nešvar, mohu Cestu jen pochválit.

07.03.2014

Tak moc mi připomněla mé vlastní sny z dob dospívání....zkáza, putování, hledání....po dočtení jsem byla ubulená a úplně paf...

27.02.2014

Přečetl jsem to za necelý den, pomaleji to nešlo. Pocity velmi podobné, jako u filmu Threads z roku 1984: Fascinující dílo, ke kterému se už asi nikdy nevrátím. Tak mě to rozložilo.

26.02.2014

Na zacatku jsem byl rozcarovan.. Co to ma sakra bejt?.. V pulce jsem z knihy zacinal mit deprese... Ke konci mi ukapla slza.. Neskutecna kniha.. Doporucuji vsem

17.02.2014

Snáď moja najobľúbenejšia kniha. Pamätám ako som ju začala čítať a hovorila som si po prvej strane, bože to ak bude takto dopodrobna opisovať všetko, to bude ale riadna nuda. A opisoval, a dopodrobna, a všetko ... a bolo to geniálne.

Proza. Krátké věty napsané velice výstižně. Přímá řeč není v uvozovkách, tudíž se jedná o vlastní nepřímou řeč. Putování chlapce a muže. Muž žije jen pro chlapce. Nesou to nejpodstatnější, což je "oheň".

04.02.2014

Nelehké čtení, ale stojí to rozhodně za to. Autor přesně využívá specifického, strohého stylu k vykreslení světa, ve kterém se dva hrdinové, taktéž stroze popsaní, pohybují. Myslím, že jejich jednoslovné rozhovory, obyčejné popisy každodennosti a jen občas nějaká ta akce naprosto navozují tu tísnivou atmosféru, pocit prázdna a beznaděje, který musí všude kolem být. Kniha je napsaná opravdu geniálně, protože pokud se dokážete ponořit do příběhu a přijmout formu vyprávění, poté vás dostane každé pečlivě zvolené slůvko, každý projev lásky mezi mužem a chlapcem - "To se nám povedlo, viď tati." Silný zážitek (film se velmi věrně drží předlohy, ale síly knihy nedosáhne)

31.01.2014

Knížka plná deprese a beznaděje...tohle bych zažít nechtěla. Přesto jsem se od ní nemohla odtrhnout...a doporučuji.

27.01.2014

Když nejde všechno od desíti k pěti, ale od mínus desíti k mínus stu.
V jednoduchých větách příběhu krystalizují strach, beznaděj, zima a zmar. Nelidskost a pouhé instinkty se mísí s láskou otce a syna a se zbytky dávných přesvědčení, že slabým by se mělo pomáhat. Neseme přece oheň... ale stejně člověka, který nám ukradl vozík, prakticky odsoudíme k zániku.
Zbytky původního světa, třeba plechovka koly - jediná červená v šedé poušti, se čas od času objeví, jen aby muži připomněly, co bylo kdysi; aby mu bylo líto... McCarthy také nádherně využívá symboly, už třeba nákupní vozík, který se z vlajkové lodi konzumu mění na proděravělou bárku holého přežití.
Na konci knihy mi nezbývalo, než se ptát sama sebe: co když přijde katastrofa, a co když to přežiju?

23.01.2014

Komorní výlet otec a syn v apokalyptické krajině snu,ne ne romantiku rozhodně nečekejte:-) i když vlastně...knize na atmosféře určitě pomáhá,pokud sami máte syna (děti) s hrdinou se stotožníte o věru více. Na to se jen tak nezapomíná:

My by jsme to nikdy těm lidem neudělali,vid tati?
Ne za žádnejch okolností.
Protože jsme hodní,ano. A neseme ohen.
Neseme ohen,přesně tak. Musíme dál...
Tak jo.

14.01.2014

Jako první jsem viděla film a to byla možná chyba. Knižní verze mě tolik nebavila a zklamala. Tak jo. Tak jo. Tak jo. - spojení, který se v každým rozhovoru objevilo min. 3x mi pak už dost vadilo. Také mi nevyhovovalo, že přímá řeč nebyla v uvozovkách. Knihu jsem ani nedočetla do konce, neb jsem věděla, jak to skončí a číst dalších 80 stránek o putování a hledání zbytků se mi už nechtělo. Bylo to pořád to samé.

05.01.2014

Knížku jsem přečetl jdením dechem ale stejně jsem se neubránil po jejím dočtení smíšeným pocitům. Na jedné straně naprosto dokonale popsaná postapokalyptická atmosféra zničeného světa, kde člověk žije od plechovky k plechovce, hledá jiné přeživší a zároveň se jim snaží vyhnout. Stroze ale výmluvně (někdy jedno slovo vydá za tisíc) vyjádřený vztah otce a syna ve snaze přežít ze dne na den a dojít k neurčitému cíli, jenž snad ani jeden z nich stejně nezná. Na straně druhé je ale až moc otazníků. Samozřejmě nemusí být řečeno vše, aby byl příběh silný, ale konec mi přišel nějak prázdný, prostě mi tam něco chybělo. Asi patřím k těm, co potřebujou mít daný pevný konec od autora, buď že všechno dobře dopadlo a Jeníček s Mařenkou žili dál spokojený život a nebo že všichni umřeli a se světem je konec..ale to je zřejmě jen mou omezenou představivostí :)

30.12.2013

Z fyzikálního hlediska je konec světa, respektive konec Vesmíru popisován jako moment, kdy se rozpínání vesmíru zastaví a hvězdy časem vyhasnou. Tepelná smrt vesmíru. Na McCarthyho cestě je zima. Pohyb znamená život. Proto museli otec se synem pokračovat, jít dál a udržovat oheň.

Nejdřív film, potom kniha. Dost mě překvapilo jak jsou si obě formy podobné ale pak mi došlo, že na všudypřítomné popelavé šedi a vztahu otec syn versus biblická apokalypsa se mnoho pozměnit / pokazit ani nedalo. Kniha stereotypním ukrajováním dne za dnem navozuje dojem života na trhací kalendář. Roční období ale dávno ztratila smysl, stejně jako hodiny. Zima je všude. Vše se řídí dle toho, kolik dávno prošlých konzerv zbývá.

Krátký dovětek. Knihu jsem četl v době kdy nám na horách foukal ostrý nárazový vítr. Jedné noci jsem slyšel padat stromy. Koukat po ránu na spadané jedle byl zvláštní pocit.