Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18/bmid_cesta-kG4-18.jpg
4
2947
2947
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Přidat komentář
Silný príbeh. Zničená zem. Otec a syn putujú na juh za teplom a ich najväčšia starosť je zaobstarať jedlo, teplo a úkryt pred zlými ľuďmi. Svet, v ktorom najhoršie ľudské pudy vyšli na povrch. "Čitateľom", ktorí majú rôzne výhrady k tomuto dielu, chcem odkázať : Absencia úvodzoviek v priamej reči má svoj zámer...svet, ktorý je tu opisovaný, môžeme kedykoľvek zažiť aj my, stačí jeden poriadny vulkán so zmyslom pre humor, ľudožrúctvo je tu na mieste, zrejme vám ešte nikdy od hladu neskrúcalo črevá tak, až ste ronili krvavé slzy....no, a ďalších mudrlantov je tu habadej, nechcem sa moc rozpisovať. Osobne si myslím, že toto dielo je geniálne svojím obsahom aj formou podania...možno mal autor zrovna zlé životné obdobie, alebo ho písal v alkoholovom opojení, ale určite sa dobre vyzná v ľuďoch a v ich povahách, hlavne v ich negatívach...Ľudia ukážu, akí skutočne sú jedine v najťažšom období svojho života a bohužiaľ sú to poväčšine zlé vlastnosti. Chvalabohu ale sú aj ľudia ( a bodaj by ich bolo čo najviac ), ktorí nám prinášajú svetlo.
První jsem viděl kousek filmu, a byl jsem zvědaví, jaká bude knižní verze. A musím říct, že mě uspokojila. Pochmurný příběh dvou rodinných příslušníku, kteří pomalu a přes všechny útrapy míří ke svému "mysu naděje". Sice děsivá představa zanechání svého dítěte na pospas beznaději a mrtvému světu mě přišla nepředstavitelná, ale i v tom spoustě všudy přítomného spadlého popela, smrti a nicoty je přeci jenom trocha světla na konci tunelu.
Čekala jsem více..
Sice silná myšlenka, nad kterou stojí za to se chvíli pozastavit, ale podle mě by to šlo více rozvést, například více zápletek. Nevyhovoval mi dialog bez uvozovek.
zajímavá knížka.. jen mě od začátku do konce zajímalo, jaká ta katastrofa se vlastně stala :) fascinující popis prostředí, ale jinak mě kniha úplně nenadchla.. všude popel, mrtvoly a na konci smrt.. na druhou stranu mi tato kniha přivála tak trochu "čerstvý vzduch" - nejsem zvyklá číst sci-fi literaturu, takže právě proto jsem spíš z knihy nebyla úplně unešená
Deprese sbalená na cesty. Působivá kniha ale rozhodně ne pro každého. Všudypřítomná beznaděj, zničený svět, neutuchající hlad a zima a vylidněná krajina a pokud už tam nějací lidé jsou, věřte, že je lepší se jim vyhnout. Právě scény setkání s jinými přeživšími jsou asi nejděsivější ze všeho, zejména ta pasáž se sklepem ve kterém si lidé skladují...no však si to přečtěte. Kniha je krátká ale je to koncentrovaná beznaděj a deprese od začátku do konce. Na druhou stranu malinká jiskřička naděje by se tam přeci jen možná nakonec i našla...
V tomto dramatickém románu, který se odehrává na polních, vesnických a státních cestičkách a cestách, čtenáře zaujme někdy až přirozeně tvrdý a tím pádem i upřímný dialog otce syna. Jejichž hlavním motivem je přežít. V dnešním světě, plného dopravních prostředků, dvoukolových pomocníků, vozíčků si málokdo umí představit, že bychom skoro celý den putovali a před sebou táhli nákupní košík. A jak vidno z románu, je to neocenitelný a dobrý \"společník\". Souhlasím se čtenářem chamylem docela realistická vize, která nám nabízí kolik síly a naděje v lepší zítřky se může skrývat v jednom muži, který žije jen pro svého syna.
Pre mňa jedna z najlepších kníh v mojom živote. Fascinovala ma psychológia postáv, dialógy medzi otcom a synom. Takisto som otcom, ktorý miluje svojho syna a tak som sa celý čas konfrontoval s príbehom a citovo ho prežíval.
(Film nebol zlý, napriek tomu sklamal: Chlapca, ktorého podľa dialógov v knihe odhadujem na 5-7 rokov, hral oveľa starší chlapec a tak jeho vety ako aj vystupovanie vo filme vyznievali dementne a zaostalo.)
Stručný, hutný, a silný příběh o jedné cestě.
Otec a syn beze jmen putují světem, který zničila neznámá katastrofa. Amerika je jedním velkým spáleništěm, slunce je neustále skryto za mraky, z nebe padá popel, rostliny pomřely, zvířata jsou jenom vzpomínkou a jakýkoli cíl je jen iluze. Smyslem života, který se podle měřítek současného člověka ani životem nazvat nedá, je přežít do dalšího dne, najít v mrtvém světě alespoň trochu jídla, nezmrznout a vyhnout se toulavým tlupám zbídačených vrahů a kanibalů. Otec ví, že musí chlapci dát všechno, i když neexistuje žádná naděje. Tak kráčejí zničeným světem a nesou oheň.
Kniha nemá nijak výrazný děj, nejde koneckonců o cíl, ale o cestu. Vyniká především díky neskutečně silné atmosféře, je o prostém každodenním přežívání ve zničeném a opuštěném světě - to je popsáno neskutečně detailně a věrohodně.
Zároveň má člověk pocit, že čte nějaké zásadní poselství o životě, Bohu a lidstvu. Žádné doslovné metafory ani náznaky, opravdu jen neodbytný pocit pod povrchem, někde hluboko ve vašem srdci.
Kniha je poměrně krátká, snadno se čte, McCarthyho styl je přímočarý, syrový, bez zdlouhavých souvětí či zbytečných kudrlinek, prostý popisů pocitů či nálad. Ty jsou vyjádřeny prostě dějem.
Napsat něco tak silného, hlubokého a svým způsobem existencionálně zásadního tak neuvěřitelně prostě, říct tak mnoho a přitom neplýtvat slovy, a v obyčejném příběhu o putování dvou lidí obsáhnout skutečnou hloubku duše Člověka, to je skutečným spisovatelským uměním, které bylo po právu oceněno Pulitzerovou cenou.
Děsivý, mrazivý příběh. I když ve výsledku nemá nijak extra děj, hltala jsem stranu za stranou, vážně mě to vtáhlo do postav a děsila jsem se, hladověla a i radovala s nimi za každý malý zázrak. Snad takhle nikdy nedopadneme.
Ke knize jsem se dostal přes film, na který jsem šel, protože byl podle knihy, která dostala Pulitzerovu cenu... Tudíž jsem znal dějovou linii a moje očekávání bylo vysoké. Musím říci, že kdybych knihu opravdu nechtěl dočíst, odložil bych jí v polovině. Nesedlo mi líčení děje, kde se vlastně moc nedělo, čekal jsem nějakou zápletku, či větší kontrast mezi vzpomínkami hlavních postav a krutou realitou. Celkově to na mě působilo plochým dojmem. Ani mě to nenutilo přemýšlet. Jako skautskému vedoucímu mi vadily naprosté nelogičnosti typu: v dešti si dám na hlavu deku - asi abych měl víc mokrých věcí - i když mám ve vozíku plachtu a igelit. Prostě jsem měl problém knize uvěřit.
Dal bych 2 hvězdičky, ale ke konci jsem stejně musel zatlačit slzu, tak dávám jednu navíc za citový zážitek.
Na téhle silnici nejsou Bohem oslovení lidé. Ti jsou pryč a já tu zůstal a oni si s sebou odnesli svět. Otázka: Jak se liší, co nikdy nebude, od toho, co nikdy nebylo?
Strastiplná pouť na jejímž konci spatříš naději. Půjdeš? Tak jo.
Na začátku naděje na zajímavý příběh později už jen šli a šli a měli hlad a najedli se a šli a asi tak 20x to zopáknem a je konec. Asi na mne moc deprese. I kdýž je možné, že skutečnost by byla taková, jak je psaná. Rozporuplný příběh pro mne.
Tohle bylo teda něco... hodně chmurný pohled na postapokalyptickou budoucnost. Jednoduché dialogy, všudyprítomný strach o další bytí, neskutečná obětavost otce ke svému dítěti. A na konci i trochu naděje.
Deprese od začátku do konce. Přes všechnu neutěšenost a pomalost jde ovšem o čtivou a zajímavou knihu. Milovníci jasně nalinkovaných příběhů budou zklamáni, ale ti, kteří si rádi dopřejí výlet do jiného - byť velmi ponurého – světa, McCarthy svým dílem jistě potěší. Neveselá a dle mého názoru i docela realistická vize světa, který ztratil svůj řád.
Smutná kniha, ve které McCarthy předvádí naplno svůj talent. Příběh muže a chlapce, příběh bolesti, smutku a naděje. Příběh, který musí zasáhnout nejednoho čtenáře. Cesta je kniha, která se nečte lehce, ale kdo se vydá na tuto pouť, nebude litovat.....
Názor na Cestu si opravdu (a bohužel) nedokážu příliš jednoznačně srovnat. Jedná se bezesporu o výborně napsanou knihu s myšlenkovým poselstvím, nicméně mě osobně děj příliš nechytil, protože mi připadal málo "rušný" a vůbec se neposouval kupředu. Svým způsobem se v knize vlastně vůbec nic nestalo, natož aby se alespoň něco vyřešilo. Představa a myšlenka knihy je geniální, ale k dočtení jsem se stejně musela trochu nutit. Celý děj mi přišel stále stejný a nevyvíjející se. Předpokládám, že to bylo autorovým záměrem, protože jak jinak by dokázal zobrazit bezútěšnost a beznaděj situace?... Pro mě osobně by toto téma nicméně bylo mnohem lépe zobrazitelné ve formě kratší povídky nebo novely.
Je to ale jen můj osobní názor, který nikomu nevnucuji a rozhodně tím nechci říct, že knihu nedoporučuji - spíše naopak... Myslím si, že by si ji měl přečíst každý, aby si udělal vlastní názor a aby alespoň na chvíli pocítil, jaké to je, když už není žádná naděje, protože tenhle pocit z knihy doslova sálá.
Po nedávné zkušenosti s McCartyho Vnější tmou jsem se do Cesty pouštěla s obavami a očekávala nejhorší možný scénář. Kniha ale naprosto překonala mé očekávání. Příběh je skvěle napsán, děj rychle ubíhá, svět je popsán děsivě realisticky. Postavy nemají jména, ale ta asi stejně dávno ztratila smysl. Líbil se mi kontrast chlapcovy povahy vůči povaze jejich světa. Kniha dokazuje, že lidstvo má tendenci opakovat své chyby, stačí málo a bez problémů se vrátí ke krutým kořenům, ať už předtím dosáhlo jakéhokoliv civilizačního pokroku. Jsem fakt ráda, že jsem na knihu narazila teď, když nemám děti - obávám se, že v opačném případě bych příběh prožívala úplně jinak...
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Tahle kniha mě celkem dostala. Někde jsem četl, že by ji člověk neměl číst pokud je otec a má potomka. Nevěděl jsem proč a v té době jsem ani otec nebyl. Po přečtení neuvěřitelně popsaného příběhu, kdy otec se synem žijí jenom z toho co najdou a co mají nákupním vozíku, už tomu rozumím. Nedovedu si představit, že by tenhle příběh byl reálný, měl jsem z něho husí kůži.