Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18/bmid_cesta-kG4-18.jpg
4
2947
2947
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Přidat komentář
Oproti Kingovu Svědectví taková post-apokalyptická jednohubka, nicméně doporučuji přečíst.
Opravdu zajímavou atmosféru mi navodila cesta autobusem, kdy venku sněžilo, byla mi zima k zbláznění a zrovna mi nebylo moc dobře.
Málokterá kniha mě osloví hned po prvním stránkách. A ještě méně knih mě dokáže tak emocionálně vyždímat jako Cesta. Blíže neurčený postapokalyptický svět, nevlídný, nebezpečný, pochmurný, beznadějný. Otec a syn, muž a chlapec, stále putující někam. Někam, kde je moře, Jih. Kde jim možná bude dobře. Je to vůbec možné, mít se na tomto světě dobře? McCarthy používá prosté, krátké a výstižné věty. Krátké dialogy bez uvozovek, vše prokládá vnitřními uváhami otce, který žije už jen a jen pro svého syna. Celý tento svět je tak depresivní, že jsem tu tíhu cítila i na sobě. Tu beznaděj, bezmoc, co bude zítra? Bude ještě zítra? A proč vůbec ještě žít? Příběhy, které se zabývají (ne)konečností světa mě prostě fascinují. Proč žít, když každý den je jen o boji o přežití? Dokonale napsaná kniha o smyslu života. Z její neurčitosti a nekonkrétnosti pramení také její největší síla. Vřele doporučuji. Není to veselá kniha, ale o to víc vám přinese.
Ta kniha se mi opravdu nelíbila. A to jsem na ni byla vážně zvědavá. Nebylo mi jasné, proč pořád jdou a jdou, živí se zbytky a nesnaží se pokusit žít pro budoucnost - někde se usadit, něco pěstovat, vytvořit novou komunitu. Padaly na mne deprese.
Otec předává své zkušenosti synovi. Učí ho morálce a hodnotám, ale sám se jimi často neřídí. Chlapec je citlivý, vnímavý, chce pomáhat. Svět je pustina. Zmizela zvířata i rostliny. Přežívají poslední lidé. Je stále větší zima, v noci tma, ve dne šero. Ticho, vítr. Marnost. Lidský svět v troskách. Tlupy těch, co ztratili lidskost. Vlečou otroky, mučí je, zabíjejí. Jedí.Otec a syn stále míří na jih. Ten představuje nejistou naději, která však slábne. Přesto putují, jako ptáci za teplem. Otec pomalu umírá, ale kvůli chlapci se snaží vydržet, dovést ho co nejdál.Vztah mezi otcem a synem je silný, přesto je mezi nimi velká propast. Muž ještě zažil opravdový svět, syn už jen to, co z něj zbylo. Nemůže porozumět, ale snaží se. Známé mezigenerační nepochopení. Zároveň snaha přiblížit se. Konec knihy je stručný, otevřený novému příběhu. Otec uspěl, vychoval ze syna člověka.
Už dlouho jsem žádnou knížku tak nepřožívala. Pocit naprostě beznaděje, totální deprese a já zápasila s tím, že už se při čtení do té hrůzy nechci duchem vracet, ale zároveň chci víc, chci vědět, co bude dál.
Tak jo.
Nejtenčí knížka, co vás donutí k největšímu zamyšlení.
Za dne zapuzené slunce krouží kolem země jako truchlící matka s lampičkou.
Zatím jsem viděla jen trailer "The Road" a nevím, jestli vůbec film chci vidět. Nic nemůže nahradit vaši představivost, tu šeď a beznaděj ... nebo naději?
V téhle knížce se vlastně nic moc neděje. Hlavními hrdiny jsou muž a jeho chlapec, kteří neustále putují, aby přežili. Děj není zasazen do konkrétní doby ani místa. Veškerá akce je soustředěna na dvojici, popřípadě příležitostná setkání s jinými lidmi, které vždy velice rychle pominou a málokdy dobře skončí. Román je prosáklý beznadějí a utrpením, přesto se tu objevují jiskřičky naděje, často však velice rychle zadušené popelem.
Trochu mi niečo na tej knihe chýbalo. Niektorí píšu, že nie sú spokojní so záverom knihy. No mne sa najviac páčil práve samotný záver.
Krásně čtivá knížka, v jednoduchosti děje je jeho krása a složitost. Otevřené konce mě příliš neuspokojují, ale
co se dá dělat. Jednou takto lidstvo jistě skončí, je dobré se nad tím zamyslet.
Člověk má při čtení této knihy pocit, že se nic neděje a pořád čeká, co bude. A ono nic. Ale to šedé, prašné NIC je popsáno tak skvěle, že se vám ta kniha bude v myšlenkách pořád vracet. Po přečtení jsem zkoušela i film, ale marná snaha. Kniha vás donutí představovat si tu krajinu a to, co zbylo. Film se zkrátka k mým představám ani nepřiblížil..
Kniha mě ze začátku nebavila, nejsem totiž moc vyznávač knih, kde není "barevný" děj. Říkala jsem si, že na konci se musí něco zajímavého a velkého stát, když už ne v průběhu. Ale konec mě docela překvapil. Vlastně to nebyl ani konec, konec byl pouze pro chlapcova otce. Zajímalo by mě, jaké by bylo pokračování příběhu chlapce.
I když děj nebyl bůhvíjak na první pohled zajímavý, měl něco od sebe. Je to k zamyšlení a musím se přiznat, že jsem se u toho zamýšlela až moc. Ale byla to dřina, než jsem tu knihu dočetla.
Jediným slovem: Deprese...Pesimismus na mě pršel z každé stránky.Jinak kniha čtivá a určitě čtenáře donutí k hlubokým úvahám...Pouť syna s otcem jsem opravdu prožíval,protože jsem si představoval jak bych řešil nelehkou každodenní situaci se svým synem já...
Zpočátku mě kniha příliš nebavila, ale v průběhu čtení mě oslovovala víc a víc a nakonec zanechala hlubokou stopu. Krásně vykreslený vztah malého chlapce a jeho táty ve světě beznaděje.
Hrozná blbost. Jediná dobrá věc na téhle knize je snad jen vize se zvířetem (nebo co to bylo) v úvodu. Důkaz toho, kolik lidí je schopno "sežrat i s navijákem" prázdné řeči našroubované na xkrát zrecyklovaný příběh.
Od samého začátku urputný pohyb vpřed, a bezmoc. Úplná a definitivní beznaděj snad - zatím - ještě ne, ale bezmoc ano. Prostupuje celou knihou - ale je v ní i nezlomná vůle nevzdat to a zůstat lidský.
Jsem na straně 38:
Šli dál. Chlapec plakal a pořád se ohlížel. Když přišli ke kopci, muž zastavil, podíval se na něj a pak na silnici, odkud přišli. Spálený muž se převalil a na dálku se ani nedalo poznat, co to tam leží. Moc mě to mrzí, řekl. Ale nemáme mu co dát. Nemůžeme mu nijak pomoct. Je mi hrozně líto, co se mu stalo, ale nic s tím nenaděláme. Je ti to jasný, viď? Chlapec tam stál a hleděl do země. Přikývl. Pak šli dál a chlapec už se neohlédl.
Mistrovské dílo literatury.Mělo by být povinnou četbou ve školách.Pullitzer zasloužený.I film je super.
Velice naturalisticky napsaná, temná pouť která, jako všechno v tom světě, nemá smysl. Nedozvíme se pořádně kdo jsou hlavní hrdinové a co se vlastně stalo, především proto, že na tom nezáleží. Úvahy o Bohu a proč něco takového dopustil celý příběh protínají jako zrezlý šíp vyrobený v domě jednoho z přeživších. Dialogy jsou strohé, věcné... není moc o čem mluvit. Když hrdinové našli plechovku broskví měl jsem radost s nimi, když se na konci stalo, to co se stalo, měl jsem slzy na krajíčku. Blížíme se k takovému konci?
Musím přiznat, že podobnou knihu jsem nikdy nečetl a pokud se některému spisovateli podařilo zhmotnit depresi do písmenek, vět a celé knihy, podařilo se to právě McCarthymu v této knížce. Otec se synem putují pustým světem, zničeným katastrofou (nevíme jakou, vlastně toho nevíme víc než dost, ale to nevadí). Tlačí vozík a jediné, o co skutečně jde, je sehnat jídlo na další dny a uchránit se nepřátelům. Tedy, alespoň se to zdá na první pohled. Pokud budete nad knihou přemýšlet a užívat si ji jako já, jistě vám dojde spousta jiných věcí, jejichž vypisování zde ztrácí smysl (aneb: najdi si sám).
Čtení evokuje spoustu prázdna, ti dva (a ani o jednoho víc) si toho mezi sebou taky moc nenapovídají („Oni ty lidi zabijou, viď?“ ,,Ano.“ ,,Proč to dělaj?“ „Nevím.“ ,,Snědí je?“ ,,Nevím.“ ,,Snědí je, viď že jo?“ ,,Ano.“ ,,A my jim nemůžeme pomoct, protože jinak by nás snědli taky.“ ,,Ano.“ ,,Proto jsme jim nemohli pomoct.“ ,,Ano.“ ,,Tak jo.“) Takových dialogů přibližně 180 stránek, pěkně prosím. Při začtení se a nebo jen běžném prolistování knihou patrně pocítíte pocit prázdnoty. Ta knížka na první pohled působí, jakoby v ní téměř nic nebylo, což navíc perfektně vystihují dialogy bez uvozovek (autorův trademark, který právě zde dopomáhá povýšit tísnivou atmosféru do nebeských výšin tísnivých atmosfér celýho světa), dialogy strohé, jednoslovné, dvouslovné, seškrábané na samé jádro sdělení, nevím, nevím, nevím, tak jo. To je ovšem jen prvotní zdání, podle mě se jedná o propracované prázdno, za kterým je vidět kus odvedené práce zkušeného autora, který sice netrpí literární nadprodukcí, když však něco vypustí, obvykle to stojí za to. Když se nad tím tak zamyslím, tahle knížka skutečně stojí za víc než tři nebo čtyři hodiny, které průměrný čtenář potřebuje k jejímu přečtení.
Líbí se mi dva komentáře zdejších uživatelů, cituji:
Houston: „Taková post-apo pohlednice.“
Lady Ef: ,,Tato kniha je buď tak úžasná, až jsem ji nepochopila, nebo jsem ji pochopila a je o ničem, ale přesto bych všem doporučila, ať si ji přečtou.“
Můj závěrečný ortel: Neobvyklá kniha plná propracovaného prázdna, kterou každému rád doporučím. Pro někoho strohé nic, pro druhé mistrovské dílo. Jdi do toho, žádnej strach. Jo, abych nezapomněl, je to román o naději a beznaději. O těch především.
Přečteno za jeden den, 30. května 2012.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Dej vtiahne čitateľa hneď od začiatku. Perfektná atmosféra, niektoré pasáže pôsobia dosť hororovo. Predstavivosť je prinútená pracovať na plné obrátky. Odporúčam na čítanie počas dlhých zimných večerov.