Cesta
Cormac McCarthy
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Přidat komentář
Po blíže neurčené globální katastrofě, vše je spálené a pokryté popílkem. Nějakým zázrakem se tu a tam zachránilo pár lidí, spousta z nich pak ještě odešla dobrovolně, zvířata ani hmyz nejsou. Otec s malým synkem putují. Na jih, k moři, kde snad bude menší zima. Vzduch a voda plné popílku, slunce není za šedou clonou ani vidět, nic nového neroste, všechny domy a obchody dávno vyrabované. Oba poutníci žijí ze dne na den, doufají, že někde seženou nějaké jídlo a oblečení a hlavně nepotkají nikoho zlého.
Je to monotónní, tíživé, beznadějné - přesně jako jejich dny. Zítřek s nimi nepočítá.
Čtenář si může podumat nad otázkami v knize vyřčenými i těmi mezi řádky - nad tím, co a proč si kupujeme, do čeho investujeme svůj čas, nad smyslem života a hlavně nad nesmyslností celé té katastrofy. A třeba nad tím, jestli (a kde) má lidství hranice - třeba jak byste naložili s člověkem, který vám ukradl veškeré jídlo, deky, oblečení, prostě to, bez čeho nemáte šanci přežít. Zabít? Nechat ho jít? Nebo se s ním dokonce rozdělit? Vzít ho do party? Otec a „neposkvrněný“ chlapec jako dvě verze humanismu. Geniální.
Tou beznadějnou tíživou monotónností, marností a holými větami mi to trochu připomnělo Čekání na Godota. Přečtete si. Možná obojí.
---
„Konečně byla jasná křehkost všeho. Dávné problémy vyřešily nicota a tma. (...) Rozhlédni se kolem sebe. Věčnost je dlouhá doba. Jenže chlapec věděl svoje: že věčnost není vůbec žádná doba.“
---
„Když nedodržíš malé sliby, nedodržíš ani velké.“
---
[poté, co jako zázrakem v jednom místě našli spoustu potravin] „Říkal si totéž, co už řekl nejednou. Že mít štěstí možná vůbec není štěstí. Během těch nocí strávených v černočerné tmě jen párkrát nezáviděl mrtvým.“
---
„Bolelo to, viď?
Ano. Bolelo.
Jseš hodně statečnej?
Tak průměrně.
A co bylo vůbec nejstatečnější, co jsi kdy udělal?
Že jsem dneska ráno vstal, řekl.“
---
„Šlapali po mrtvém světě jako krysy v kole.“
Problémem Cesty je popisnost a soustředění se primárně na budování bezútěšné, depresivní atmosféry. Navzdory tomu, v jak zajímavém a extrémním prostředí se příběh odehrává, stane se toho opravdu jen minimum. Ano, máme zde příběh syna a milujícího otce, asi bychom ho měli vnímat symbolicky, ale vzhledem k použitým kulisám to jde těžko.
Kniha je sice označovaná jako sci-fi, můj skromný laický názor je ale takový, že se o žádné sci-fi nejedná. Nedočkáme se zde absolutně žádného ozřejmění situaci, nedozvíme se, proč svět vypadá tak, jak vypadá, co konkrétně se stalo, chybí racionalizace. To v kombinaci kombinaci s naprosto předvídatelným a tudíž neuspokojujícím závěrem vytváří silně frustrační mix. Tohle mi nesedlo.
Jedná se o silně znepokojivou knihu, plnou deprese a zmaru. Velmi mě mrzí, že se ani nedozvíme o jakou katastrofu vlastně šlo. Příběh i dialogy jsou realistické, a proto je to tak temné. Z lidí se postupně stávají monstra nebo emocionální roboti.
Filmové zpracování je silné, emotivní a dostane se tzv pod kůži, knižní zpracování pro mne toto ztratilo boť děj je tak nějak zvláštně utahaný jako celá ta cesta ..... velmi zvláštní dialogy, neexistence jmen a tak často použitý výraz "tak jo či nevím" jsem ještě neviděla ani neslyšela. Ani v jednom zpracování se nedozvíme to podstatné zato je tam vykresleno tolik hrůz a nechutností, že na člověka padá beznaděj, strach a deprese..... Napadá mne otázka, k čemu je dobré stále tvořit taková díla?
Příběh je poutavý a napínavý, ale svou podstatou únavný a trochu repetitivní. Oproti sledování filmu dle knižní předlohy lze při čtení knihy daleko lépe pochopit vztah syna a otce, který je ale i tak celkem plochý a mdlý - možná to bylo záměrem autora, který tak chtěl vyjádřit únavu obou postav. Postavy jsou ale popsány celkem realisticky. Atmosféra knihy (ještě více audioverze) je dobrá, místy napínavá. Z knihy je cítit ta úmorná délka cesty na jih, kterou film nikdy nebude schopen věrně ztvárnit. Kniha ve finále bohužel nemá nějakou hlubší myšlenku, snad jen kromě toho, že dobří a zlí lidé mohou být k nerozeznání podobní. Ale asi ani myšlenku mít nemusí. Dobrý příběh stačí. Cíl není to nejdůležitější, hlavní je přece samotná cesta (pun intended).
Knihu jsem málem v polovině odložil, ale nakonec mi to nedalo a přeskakováním jsem jí dokončil. Hlavní vztah otce se synem mi přišel nerealistický, jejich komunikace nereálně nefunkční. Místy je to alespoň proložené realistickými událostmi, když například otec zakáže synovi něco kvůli jeho bezpečí a je to docela dojemné. Vesměs je to ale taková spíše temná divná kniha. Sice s dobrým koncem, ale to mě nějak neuchvátilo, je to spíš takový americký dobrý konec, chybí mu hloubka, ostatně jako celé knize. Nejvíc mě vadily nechutné zrůdnosti vložené z ničeho nic do textu. Běží nějaká scénka a najednou malý kluk zničehonic vidí uříznutou hnijící hlavu ležící u nákupního vozíku a podobně. Těchto věcí je tam hodně. Autor je umí podat tak, že jsou opravdu nechutné, šokující a vetřou se čtenáři do jeho představivosti a už nechtějí zmizet. V tom je autorovo hlavní umění. Pokud ale po takových nechutnostech netoužíte, nevidím důvod knihu číst.
Well nebylo to špatný, ale něco mi tam chybělo, přišlo mi to nedotažený. Ale třeba k maturitě bych doporučila, čte se to dobře a je to poměrně krátké. Mám pocit, že je i filmové zpracování
Za mě trochu zklamání, sice jsem knížku přečetla rychle, protože jsem chtěla vědět, co bude dál, ale spíše z důvodu, co se vlastně stalo. Rozumím, že je to hlavně o přežití, lidské dobrotě, ale nějak ty emoce tady nefungovaly a prostě mi chybělo proč.
Knížku jsem četla jako bonusovku s knižním klubem na ČBDB a že bych z ní byla nějak nadšená se vážně nedá říct…
Ale představa takového světa je pěkně hnusná…
Ta kniha mě zníčila. Myslela jsem, že ji přečtu za dva dny, ale musela jsem si ji dávkovat po malých kouskách, protože ta beznaděj a nekonečná cesta bez jediného střípku štěstí, mě pohlcovala. Je až neuvěřitelné, jak bolestný příběh se dá napsat jednoduchým jazykem z pohledu dvou bezejmených lidí, kteří se plahočí světem obaleným popelem. Skvěle napsané.
"Chci být s tebou. - Nejde to. - Prosím. - Nemůžeš. Musíš dál nýst oheň. - Neumím to. - Ale umíš. - Je opravdickej? Ten oheň? - Je. - A kde je? Nevím, kde je. - Ale víš. Máš ho v sobě. Vždycky jsi měl. Já ho tam vidím."
Jsi tam ? Spatřím tě v poslední chvíli ? Máš vůbec krk, aby tě šlo uškrtit ? Máš srdce ? Buď na věky proklet.. Spílání "bohu" a těžká cesta někam na jih... Jsem rád, že jako první jsem viděl film, celou cestu v knize jsem měl před očima ty dva vyhublé a špinavé herce.. Přečteno velmi rychle, depresivní,napínavé,smutné.. Přesto na konci naděje... Úchvatná knížka..
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Musíme jít. Je mi zima. Mně taky. Jdeme. Tak jo. Pořád je mi zima. Tak jo. Umřeme? Ne. Opravdu? Jo. Tak jo. Tak jdeme.
Spolu s dvojicí otce a syna (jména se za celou knihu nedozvíme) putujeme krajinou Severní Ameriky, která je zdevastovaná blíže nespecifikovaným kataklyzmatem. Ovzduší vládne prach, popel a blížící se zima, před kterou ústřední dvojice prchá. Kromě zimy musí ústřední dvojice řešit problémy, které s sebou nese rozpad civilizace - hlad, absenci morálky, stihomam aj. Na necelých dvou stovkách stran dokázal McCarthy představit několik charakterů, které skvěle vystihly možný osobní vývoj hodnot a způsobu života osob zasažených apokalypsou - kanibalismus nehrubšího zrna, otroctví, sektářství, samota, ztráta smyslu života a především strach ze všude číhající smrti.
Samotná smrt je nosným pilířem celého díla. Náhled na smrt sledujeme především prostřednictvím malého chlapce, jenž stále neztratil své dětské ideály a nemůže pochopit chování svého otce. Když chlapec odhodí otcem vyřezanou píšťalu, je jasné, že dochází k jeho přerodu v dospěle smýšlejícího člověka; pro děti není v takovém světě místo.
Knížce na tempu trochu ubírá repetetivnost děje, kterou jsem se snažil nastínit úvodem komentáře. Ovšem oproti Kerouacovo nudným vsuvkám nudných příběhů nudných postav jsem měl pocit, že zde skutečně vidím možnou realitu a postavy na ni reagují živě, uvěřitelně a bez apatie.
Z tohohle budu mít ještě dlouho noční můry. Skvělý příběh a fantasticky napsané. Zaujalo mě to tak, že jsem se nemohla odtrhnout. Ale ten příběh sám o sobě je děsivý a depresivní.
(SPOILER) UFF - to byla fakt depresivní cesta plná zmaru, strachu, zoufalství, hladu, zimy, samoty, obavy z toho, co bude zítra. Jediné, co dva hlavní hrdiny drží nad vodou, je přítomnost toho druhého, otcovská láska a odpovědnost, která jim pomáhá den po dni přežívat následky katastrofy, která smetla snad celý svět. Další kniha, která člověka donutí přemýšlet o vlastním životě a určité věci přehodnotit. Vynikající kniha !!
Prázdnota, beznaděj, smutek, osamocení, strach, žádné světlé zítřky. Zajímavý příběh, jehož čtení bylo náročnější. Pořád jsem čekala v nějakou záchranu či obrat k lepšímu.
Tento příbeh je zajímavý tím, že by v našem světě stačilo nejpíš jen málo k tomu, aby se z něj stala skutečnost... Ale to je jen můj názor a jiní to mou vidět úplně odlyšně... Lidskost je vlastnost, kterou máme díky "blahobytu" a jsem si naprosto jistý, že až by došlo na lámání chleba, z většiny lidí by se stali opět zvířata...
Já si pustila film a u scény, kdy našli podzemní kryt jsem zjistila, že je i kniha. Tak jsem film vypla (i když se mi fakt hodně líbil) a řekla si, že to první přečtu. Ale asi tenhle styl není můj šálek. Určitě je to nevšední, originální, zvláštně pojaté dialogy, ale spíš mě to nebavilo. Možná i lituju, že jsem si film neužila do konce. Zapnu si to tam kde jsem skončila a určitě to dokoukám. Za mně jako jeden z mála lepší film nežli kniha.
Cesta je velmi symbolickým dílem, ve kterém si musí člověk spoustu věcí navíc sám domýšlet. Minimálně Ameriku postihla nějaká katastrofa, ale nevíme jaká. Zničenou krajinou putují otec se synem, ale o jejich životě toho moc nevíme, pouze z pár dialogů, potažmo vzpomínek na matku. McCarthy nechává své postavy tradičně trpět a ukazuje nám tak surovost světa, kterou mnozí přehlíží. I přes to všechno chce ale dvojice zůstat těmi dobrými, byť je akce jiných lidí mnohdy tlačí k něčemu jinému. V krátkém rozsahu dokázal McCarthy vybudovat opravdu silný zážitek, který člověka zasáhne při každém čtení.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Kniha velmi atmosférická ale pro mne až příliš ponurá. Četla jsem jí dlouho a po malých kouskách.