Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18/bmid_cesta-kG4-18.jpg
4
2929
2929
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Přidat komentář
Můj vztah k McCarthymu je uctivě obdivný, ale v tomto případě musím připustit, že Pulitzer musel být udělený nejspíš s ohledem na předchozí tvorbu, Cesta si ho tak úplně nezaslouží. Nebavím se vůbec o řemesle, jako obvykle je oslňující, ale ta jednostrunně pochmurná dystopie mi přijde opravdu laciná a na Cormaca poměrně plytká. Tato novela je, řekl bych, tak populární právě proto, že je jednoduše napsaná a srozumitelná. Kam se ale hrabe na Hraniční trilogii...
Kniha i film - pěkná depka :-)). Nedoporučuji číst ve špatném vnitřním rozpoložení v kombinaci s podzimním počasím.............i když je to tedy autentičtější :)):))
Tentokrát ne čteno, ale slyšeno. V podání Jiřího Ornesta je to krásné, ale ještě více depresívní než kdybych četla knihu...
Vím, že to musím doposlouchat, ale kde mám najít tu tu sílu, když s blížícím se koncem asi už tuším ....
O 2 dny později. Doposloucháno . Dodám jediné slovo. ...Snad.
Protože kniha neměla vastně ani začátek, ani konec, nemohu se rozhodnout, jestli se mi vůbec líbila. Proto průměr. Mému hodnocení a celkovému dojmu z knihy nepřidaly ani divné rozhovory mezi otcem a synem ve stylu ano, ne, nevím. Ale byly tam taky dva dobré momenty, které mě překvapily a docela se mi líbil jednoduchý styl popisování okolí.
Cormac sice píše skoro pořád stejně (stejně odporně, ponuře, depresivně, nechutně atd.), ale to mu asi nikdo nezazlívá, jelikož autorů, kteří by i naproti takovýmto ne zrovna atraktivním přívlastkům psali také kvalitně a poutavě... těch skutečně není moc.
Ač je příběh postapokalyptického světa rozvláčný a jen zřídka protkaný rychlejšími pasážemi dynamického dění (útěk z domu před nebezpečím, šarvátka na ulici města), stejně dokázal upoutat mou pozornost a vtáhnout mě do hnusného prostředí, v kterém se dva hlavní nepojmenovaní protagonisté pohybovali. Varuji vás – kdo nemáte rádi pocit tísně a deprese a nedělá vám to vůbec dobře, této knize se raději vyhněte. Pokud to však dokážete zkousnout a chcete si vychutnat bravurně napsané dialogy mezi dvěma odpadlíky civilizací opuštěného světa... směle do toho :)
P.S. – Za zhlédnutí stojí také film Cesta, který byl natočen ve stylu ctrl+c a ctrl+v. Tudíž si knihu můžete vychutnat i v audiovizuální podobě :)
Surové, chladné. Při čtení pocit, že světlo svítí temně a ten popílek padá i na mne.
Takovou úzkost jsem při čtení ještě nikdy nezažila. Opravdu ne. Ale bylo to tak... krásné? Opravdu nevím. Něčím mě to prostě dostalo na kolena.
Ty dialogy, ten popis... ta deprese, strach a smrt. Všechno mě to obklopilo a nepustilo... já se nechala unášet vlnami smutku a podivného pocitu zatracení... panebože :D Nevím, co to tu žbleptám... ale... PROSTĚ SI TO PŘEČTĚTE.
Velmi čtivá kniha, která mě vtáhla do děje. Film se mi moc nelíbil. Kniha je prostě kniha.
Skvělá kniha. Už v prvních větách vás kniha vtáhne do mrtvého zničeného světa, kde lidskost skoro neexistuje a jakákoli pomoc či důvěra vás může stát život. I přes to všechno se ale otec stále snaží svého syna učit základním pravidlům a sám si udržet lidskou tvář a nestát se "zvířetem" jako poslední zbytky lidské populace. Jejich vůle a silné pouto alespoň trochu "prosvětluje" tuto depresivní knihu.
Osobně se mi kniha velmi líbila, tedy pokud se to dá vzhledem k obsahu říct, ale znovu už ji v knihovně hledat nebudu.
Jedná se o vynikající knihu, ve které McCarthy dokázal perfektně vybudovat atmosféru post apokalyptického světa. Světa, který dělá z lidí to nejhorší. Ve snaze o přežití odhazují veškerou lidskost. V těchto šílenstvím a beznadějí prostoupených kulisách sledujeme silný a krásný vztah otce a syna na cestě za přežitím.
Mně osobně se kniha líbila, i když má pomalejší tempo a svébytný styl vyprávění, který nemusí každému sedět.
Tuhle knížku jsem musela otevřít dvakrát, protože jsem se k ní poprvé nemohla prokousat. Dát jí druhou šanci však bylo na místě, ukázalo se, že se dá číst se zatajeným dechem. V rámci příběhu pro mě místy akorát nebyla uvěřitelná postava chlapce, zarazily mě některé formulace, ale třeba to je čistě jen překladem. Ještě k překladu - "strohost" stylu se dá udržet i jinak. Někde by nebylo od věci, některé věty spojit v jednu výpověď a oddělit je čárkami, češtině by to slušelo víc, ale to už je pididetail. Čtyřhvězdičková.
Je nedlouho po globálním kataklyzmatu. Otec a syn jdou, vedeni prazákladním pudem.
Tyto dvě věty si stačí číst stále dokola a pustit si k nim kupříkladu "Quiet These Paintings Are/Outro" od Shape of Despair a člověk získá na dvanáct minut obdobný, ale mnohonásobně intenzivnější prožitek marnosti a bezvýchodnosti než za tři hodiny čtení tohoto ne-díla. Jestliže tato kniha dostala Pulitzerovu cenu, pak žiji ve světě, který má zcela jiná měřítka kvality. Informační hodnota 0, metafyzický přesah 0, jazyk 0, dialogy -1, atmosféra 3 z 10, poselství 2 z 10. Aktuálně snad nevím o knize, která by byla přeceněnější. Dokonce jsem měl po několik hodin od jejího dočtení chuť ji obřadně spálit. Pak mě ale koniášoviny naštěstí opustily a knihu jsem raději věnoval své známé. Z mého dobrého skutku pak prý měla pár dní krásné deprese :-).
Mňa knižka takmer vôbec neoslovila, vyskytlo sa zo 5 zaujímavých dialógov a atmosféra bola určite veľmi ťaživá ale to je tak všetko. Pri niektorých pasážach (hlavne tých v ktorých boli vety maximálne o troch slovách) som sa chytal za hlavu a takejto poézií som vôbec neporozumel. -Takže štýl fakt nič moc, neoslovil ma od začiatku a aj ku koncu som vedel že niektoré odseky stačí preletieť očami. Ďalej mi knižka prišla veľmi nesúrodá aj v iných mnoho veciach, napríklad absencia príbehu, autor primiešava k súčastnosti minulosť ale nijako s tým celkovo nepokračuje je to len jedna strepinka (a to je problém odlíšiť ju od súčastnosti), postavy nevedia kde putujú- určite majú svoj cieľ ale čitateľ k nemu nieje nijak navádzaný aby potom mohol očakávať nejakú pointu, no a pointa diela je jedna z možností ktoré čitateľ očakáva ale jedna z tých menej pravdepodobných... Skrátka mam ten pocit že toľko deja čo bolo v knihe je aj na poviedku málo.
Cesta životem, který není, náhled do duší. Otázky, co všechno jsme jako rodiče schopni udělat pro své děti. Cestovat k padnutí, zabít sami sebe. Nést oheň něčeho, na čem pořád záleží. I za cenu vlastní smrti.
Už jen ze vzpomínky na tuto knihu mi stále ještě běhá mráz po zádech. Ale ani ne kvůli nastíněným hrůzám jako kvůli neuvěřitelné hloubce díla jako takového.
Člověk jde cestou celý svůj život. Není dobrá nebo špatná cesta. Důležité je jen to, jestli nesete oheň... Síla této knihy je v tom, jak je napsaná. Nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Asi jsem to měla číst dříve, než jsem viděla film. Takhle mě to "až tak" nedostalo. Ovšem když jsem tuhle knížku poslouchala ve vlaku, za pošmourného počasí, bylo mi opravdu všelijak...
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Vyprávění velmi působivé, dojemné, drsné a přitom plné citu mezi hlavními postavami. Spousta myšlenek a otázek. Boj o přežití, o zachování lidskosti. Špetka naděje...
...a my jsme ty hodný, že, táto...
(a možná by se knížka měla číst právě v takovém podzimním pošmourném počasí, snad jen ne přímo před usnutím)