Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34786/bmid_cesta-WeG-34786.jpg
4
2900
2900
Na vyprahnutú zem sa zniesla ďalšia vrstva prachu a popola. Kýpte stromov sa striedajú s ruinami civilizácie. Mŕtvi nemo svedčia o bolesti a bezmocnosti, poslední živí sa nezastavia pred ničím, ani pred kanibalizmom. Sivé nebo so sivým slnkom čoraz častejšie prekrýva čierny studený dážď. Jediná možnosť uniknúť smrti je cesta – na juh. Desivá realita postapokalyptického románu Cormaca McCarthyho o putovaní otca a syna krajinou spustošenou kataklizmou. McCarthy s majstrovskou jednoduchosťou predstavuje svet, v ktorom prestali platiť hodnoty civilizácie a cenu má len to, čo pomôže prežiť ďalší deň. Uprostred nepriateľskej krajiny sa rozvíja nádherný ľudský cit, krehké, a pritom pevné puto medzi otcom a synom. Románový príbeh o láske, obetavosti a nádeji, ktorý stvorili nemilosrdne drsné podmienky, získal roku 2007 Pulitzerovou cenu.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2010 , Slovart (SK)Originální název:
The Road, 2006
více info...
Přidat komentář
Je to síla! Před několika lety jsem viděla film, už ten mě nadchnul, hlavně Viggo tam sehrál svou roli opravdu dokonale. Když jsem zjistila, že film je natočený podle knížky, věděla jsem, že si ji budu muset přečíst - konečně se na nic dostalo.
Ten příběh, ačkoli je poměrně krátký, v sobě má hrozně moc, je plný naděje i zoufalství, síly i slabosti, strachu i statečnosti... Nejvíc ale ukazuje bídu a hnus světa i lidskosti. Zajímavé je i to, že neznáme jméno otce a syna, stejně jako nevíme, co se se světem událo, že je tak pustý.
Až zase budu hrát hru Fallout, myslím, že na Cestu po jejím přečtení budu myslet mnohem více, než jen po shlédnutí filmu.
Cesta, pouť za ničím po Zemi, ze které nezbylo nic jiného, než prach a popel. Spíš dojemná, než depresivní, v některých scénách děsivá, místy autenticky úmorná. Nečekala jsem, že by příběh putující dvojice nějak skončil, věřila jsem spíš v otevřený konec, kdy ten kousek společné cesty bez začátku zůstane i bez závěru. Jenomže ono to nějak dopadlo. Dobře? Špatně? Vlastně dobře i špatně.
Spoilery. Kdyby putování zakončil svou smrtí chlapec, vypadal by tak trochu jako malý spasitel, který na sebe vzal tíhu světa a umřel za všechny, kdo zbyli. Když zemřel otec, stal se z chlapce prostě jenom citlivý chlapec, jemuž se navzdory vší nepravděpodobnosti splnil sen o „hodných“ lidech, i když za cenu ztráty otce-průvodce. Symbolika by se dala hledat pořád dál a dál, ale mnohem lepší je, prostě si příběh přečíst a nechat ho působit.
„Co si máš co brát všechno trápení na sebe...
Chlapec něco řekl, ale nebylo mu rozumět. Cože? Zeptal se.
Zdvihl hlavu, měl vlhký, špinavý obličej. Ale já musím, řekl. Právě, že já musím.“
Kdysi jsem viděl filmovou verzi a ta byla skutečně temná. Knižní předloha je ale tak černá, že vesmír je ve srovnání s ní bílý. Knihu jsem přelouskal za jeden den, nedá vám to vydechnout. Ani nevím, co víc se k tomu dá napsat. Tak moc koncentrované beznaděje se někde jen těžko vyskytne. Snad jen, že takovej svět bych zažít nechtěl. Ale jako výstraha to může posloužit dost dobře. Moc zajímavě řešené dialogy!
Post-apokalyptické survival putovanie naprieč nehostinnou krajinou. Otec a syn v mŕtvom šedom svete, kde stále číha zlo a nebezpečie. Cormac McCarthy vytvoril kultovú knihu, ktorá je síce útla, no to vôbec nevadí. Nie je dôležitá kvantita. Ak by toho napísal k „Ceste“ viac, bol by to už iba balast. Takto je to geniálne a nekompromisne skvelé. Odporúčam.
Mrazivá depresivní četba od začátku do konce. Naděje, hledání naděje, je hlavní podstatou tohoto příběhu, poněvadž naděje umírá poslední. . .
Minimalistický, přesto velmi tísnivý příběh, který čtenáře udržuje ve stálém napětí. Pořád očekáváte, co děsivého se stane.
Jen konec mě trochu ´zklamal´, očekávání bylo odlišné, vzhledem ke všem popsaným/viděným hrůzám v průběhu cesty. Tak jo.
Tahle kniha vás vcucne a nepřestane vás až do konce mačkat svojí depresí a pocitem naprostého zmaru. Jednoznačně nejlepší kniha od McCarthyho.
Tahle tenká malá knížka mi zůstane dlouho v hlavě. I když byla knížka plná temných, depresivní a nepříjemných věcí, nemohla jsem se od ní odtrhnout a hltala další stránky. Byla jsem zvědavá, jak cesta dopadne. Vlastně mě nikdy nenapadlo, jak důležité jsou některé maličkosti, které bereme jako samozřejmost....zapalovač, plastová lahev, deka, plachta proti dešti. Plahočení ze dne na den, zima, hlad, strach o život.....a maličká naděje, která umírá poslední. Hrozně jsem si přála, aby pro ty dva byl ještě někde normální život. Měli bychom si uvědomit, jak se máme dobře a lépe se starat o naši krásnou modrou planetu, plnou života. Vždycky to tak být nemusí.
Hrooooozně nezáživné putování v post-apo světě. Některá díla jsou určitě geniální, ale občas cákanec na velkém plátně je prostě cákancem a ne malířovým vyjádřením osamocenosti lidské existence ve vesmíru.
No, páni. Pár knížek o stavu světa v budoucnosti už jsem četla, ale tahle byla zdaleka ta nejdepresivnější. Autor dokázal tak nějak zaonačit, že ač se skoro nic neděje (jak název vypovídá, dost se tam putuje), vůbec jsem se nenudila. Pokud je ale v příběhu schovaný nějaký hlubší význam Cesty, pak jsem ho neobjevila.
Dost mi vadila absence jakéhokoliv oddělování kapitol, i když s tím jsem se postupem času smířila. Jenže nevyjasněná přímá řeč (kdo kdy mluví a kterou větu řekl kdo, protože "on" je přece chlapec i otec) mě mátla po celou dobu.
Příběh mě natolik pohltil, že jsem sama sebe přistihla u přemítání, jak bych podobné situace řešila já. Pak jsem se ale dívala na svého psa a přemýšlela o tom, že na jeho zadních nožičkách by bylo docela dost masa (pomoc, přemýšlím o snězení svého psa), a od té doby jsem se nemohla dočkat, až knížku dočtu.
A konec mi málem zlomil srdce. Už to mám konečně za sebou a teď si přečtu něco pozitivněji naladěného.
Věčně šedivá, popel, strach, neustálý hlad a zima. Ach ta beznaděj. Tímto stylem, kdyby to mělo třeba tři sta stránek... to bych měl tak týdenní depku. Vůbec mě nepřekvapuje, že kniha získala Pulitzerovu cenu.
POZOR SPOILER!!!
Jakou já měl radost když našli bunkr se zásobami. Chvilka světla v nekonečné noci.
"Bůh není a my jsme jeho proroci."
Cesta není epický postapokalyptický román. McCarthy stvořil spíše komorní příběh otce se synem, kterak putují zpustošenou krajinou ve zničeném světě. Dovedným popisem vypravuje jejich každodenní útrapy v boji o přežití. Zcela v souladu s atmosférou, nedal McCarthy svým postavám jména, protože v takovém světě nemají jména žádný význam.
Zoufalství a beznaděj se zhmotňuje na každé stránce. Knihu mohu rozhodně doporučit k přečtení. 80%.
Autor stvořil nejhnusnější svět, jaký asi jde, ale přesto krásnou knihu plnou víry v přežití:
"Jdi dál, bude to dobrý".
Nemůžu si pomoct, i když byla kniha napsána čtivě, nechytla mě a konec mě vyloženě "dostal" jelikož víme přesně co se stane od začátku knihy. Chápu, že má tento konkrétní titul mít filozofický přesah, ale nějak jsem ho nenašel.
K přečtení knížky jsem se odhodlávala docela dlouho. Jako první jsem viděla před lety v kině její filmové zpracování (mimochodem velmi vydařené) a i dnes mě při vzpomínce na něj jemně mrazí.
Nakonec jsem po knize sáhla tento víkend a nemohla se od ní odtrhnout. Příběh mi doslova "sevřel duši" a nepustil. Jakákoliv další slova jsou asi zbytečná. Každému bych doporučila, aby si ji přečetl - čtením strávíte jen pár chvil, v hlavě ale zůstane opravdu dlouho.
Útlá knížka a úsporný styl psaní, co s vámi zamává víc než bichle o šesti stech stranách. Zničený svět, zničené životy, zničená lidskost, zničené naděje... a přes to přese všechno jdou po cestě dál, aby nesli světlo.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Drsná kniha, drsný příběh o tom jak to dopadne , když se svět posere. Putování otce a syna odnikud , nikam. O hledání naděje , o beznaději, s téhle knihy kape deprese. Když jsem to dočetl byl jsem z toho na prášky. Viděl jsem i film a doopravdy nevím co bylo depresivnější. Plný počet hvězd. McCarthy napsal příběh, který mi zůstane dlouho v hlavě.