Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416769/bmid_cesta-z3f-416769.png
4
2867
2867
McCarthy v románu Cesta stroze a lapidárně líčí svět po globální katastrofě - přesně domýšlí jeho podobu i jednání přeživších ve světě, kde z někdejší civlilizace nezůstalo téměř nic. Děj Cesty tvoří putování otce a syna pustou, bezútěšnou krajinou, trvale zakrytou příkrovem mraků. Poutníci směřují k moři, vedeni neurčitou nadějí, jejíž chatrnost si dobře uvědomují. Většinu času hladoví, přespávají v lesích a pod mosty, vyhýbají se lidem, protože od těch, co přežili, se nedá čekat nic dobrého. Otec vynakládá veškeré úsilí na to, aby syna před světem uchránil a dovedl k cíli, protože tento úkol je to jediné, co má ještě smysl. A možná nejen pro něj samotného. Anotace 2: Svět po globální katastrofě. Bezútěšnou krajinou, šedou a studenou prochází otec s malým synem. Většinou hladoví, nocují v lesích, ostatním přeživším lidem se vyhýbají, protože od nich nemůžou čekat nic dobrého. Jejich nadějí je dojít k moři, otec však ví, že se jeho čas se krátí. Cesta je román temný, ale ne bezútěšný: apokalypsu líčí v mistrovské zkratce, ale čtenáři neodpírá naději. Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
The Road , 2006
více info...
Přidat komentář
Kromě autorova popisu blíže nedefinované postapokalyptické vize vyzdvihuji vystihnutí psychologické vazby mezi otcem a synem, a ostatními přeživšími lidmi. Rozhodně kniha stojí za přečtení.
Nebo taky ne. Všechno totiž zůstává v naší paměti. „Co si máš co brát všechno trápení na sebe..."
Čtu. Běhá mi mráz po zádech. Miluji sci-fi, miluji neotřelé nápady, skvělý styl psaní a skvělý překlad. Pánové (autor a překladatel), máte moji hlubokou úctu.
Věra
Mě kniha strašně moc oslovila. Po přečtení knihy jsem šla ven a uvědomila jsem si jak je krásné slyšet zpěv ptáků, lidi, které mám ráda jsou kolem mě a můžu je potkávat. Běžné věci, které člověk najednou vnímá uplně jinak. Moc krásná kniha k zamyšlení a že obyčejné věci nemusí být samozřejmností.
Tenhle cítát jsem sem musel dát:
Měl jsem ošklivej sen
O čem se ti zdálo?
O ničem.
A jseš v pohodě?
Nejsem.
Objal ho a chvíli tak zůstali. Bude to dobrý, řekl.
Já brečel, jenže ty ses nevzbudil.
To mě mrzí. Jsem hrozně unavenej.
Já myslel v tom snu.
Tak tímhle citátem jsem právě shrnul moji náladu po přečtení téhle knihy. Tím se však zařazuje do seznamu nejsilnějších literárních zážitků. Byla doopravdy dlouhá CESTA, než jsem si zvykl na atmosféru a styl McCarthyho, ale pak to byla slast. Už chápu, proč CESTA získala Pulitzerovu cenu. Je to detailně promyšlený příběh, který si vybudoval CESTU slávy, jež skončila tak dobře, jak jen mohla.
HODNOCENÍ:10/10
Čirá hrůza. Vzpomínky na cokoli pěkného nemají cenu, stejně jako peníze nebo zlato. Zásoby jsou snězeny, zvířata taky. Přes šílené klimatické podmínky jsou si lidé největší hrozbou. Jsou vrahy nebo potravou. Opravdu se, kdyby bylo nejhůř, sežerem navzájem? Jak moc je lidskost závislá na blahobytu?
Žádná kniha mě nezasáhla jako tato. Přesto nevím, zda by nebylo lepší ji nikdy nečít. Nezbavím se toho.
Mistrovské dílo a nejsilnější kniha svého žánru jakou jsem kdy četl.
Čistá esence (pře) žití.
Osekané až na kost, všudypřítomná všepohlcující prázdnota, deprese, smrt.
Cesta tak plná, bolesti, utrpení, zmaru a umírání, že je jednoduší zvolit smrt než po ní kráčet dál...
Doporučuji i film neb se mu podařilo zachytit atmosféru a podstatu knihy ( zbytečnost-hodnotu peněz všude kolem:)
Ráno jsem se musel podívat z okna jestli tam venku někdo ještě vůbec je....
Jsme na cestě, my všichni, dokud jsme tady. Pro někoho je kniha o ničem, pro mě je rozhodně o něčem. Moderní člověk dnešní doby nemusí myslet na tak hrozné věci, které zažívají postavy v Cestě. Ale jak dlouho ještě? Kolik máme času? To je otázka. Kdy nastane doba kdy bude mít prošlá plechovka ananasu větší cenu než lidský život? Jsou dva, otec a syn v prázdném světě, který umřel. Přesto zůstávají lidmi, těmi dobrými lidmi.
Jak se jmenují? To nepotřebuješ vědět.
Co byli zač, dokud nenastal konec? To je úplně jedno.
Proč jdou pořád dál? Netuším.
Měli byste si to přečíst? Určitě!
Tenhle rok je to již 10 let od doby co jsem Cestu četl poprvé a pořád jsou dny, kdy si na ni jen tak vzpomenu. Četl jsem ji několikrát a slyšel i audioknihu, obojí stojí za to. Styl jakým je kniha napsána je unikátní.
Tak pokud by nás čekala taková budoucnost, nevím nevím, zda-li bych to dal. Život bez budoucnosti a s neustálým strachem, potažmo ještě s malým dítětem po boku, brr...
Kniha temná... Veľmi temná. Ľudskosť ohlodaná až na samú kostnú dreň svojej podstaty. Bez príkras, bez pozlátka. Iba vôľa prežiť v prostredí ktoré prežitiu naklonené nie je. Príbeh bez vysvetlenia motívov a príčin. Príbeh o tom či je možné (a má zmysel) niesť svetlo tam kde oň nik nestojí.
Když mám napsat, jaká tato kniha je, dere se mi na mysl pořád to samé slovo: "hnusná"
Nicméně to nic nemění na tom, že je to mistrovský kousek, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Sama mám syna, takže si asi dokážu představit pocity rodiče, který se z posledních zbytků sil snaží ochránit svoje dítě. Fakt mi z toho bylo místy až špatně. Tohle je jedna z těch knížek, co mě prostě zmasakrovaly a na které určitě nikdy nezapomenu.
Tuhle knihu si vezměte v létě na dovolenou. Určitě jí nečtěte v podzimních plískanicích, mohlo by to být nebezpečné.
Na minimálním prostoru 180 stran dokázal autor naznačit celý příběh. Protože se opravdu nedozvíte, jak to bylo, jak se jmenují, co se stalo a vlastně to není ani podstatné. Podstatné je, co žijí a to je čirá hrůza. Přesto jdou dál, život drží, snaží se i udržet si lidskost a naději, kterou (opravdu nevím odkud) mají. Tolik otázek a tak málo odpovědí. Dokázala bych to? Šlo by to? Zabila bych? Naprosto mě nadchlo, jak lze úplně jednoduchými prostředky rozehrát příběh, na který nezapomenete. Jak psal někdo níže, už nikdy se nepodívám na nákupní vozík stejně. (A popravdě mám momentálně trochu tendence začít všechno zavařovat.)
"Cesta" je esencí deprese. Jak a hlavně proč existovat ve světě, ze kterého se vytratila radost, kde se veškerý čas a snažení přetavilo v potřebu mít co jíst, čím se udržet v suchu a teple, jak se ochránit před ostatními lidmi? Kde leží hranice mezi dobrem a zlem, je vůbec nějaká? Morálka je přežitek, bezohlednost a všehoschopnost značnou výhodou pro přežití. Lze v takových podmínkách vychovat z dítěte slušného, životaschopného jedince? McCarthy předkládá nenáročnou formou plno závažných otázek. Určitá „všednost“ a neokázalost putování otce a syna zdevastovaným světem znamená plus, protože tak jejich osudy působí skutečněji. Atmosféra je hustější než provoz na pražské magistrále; i když na mě při čtení zrovna pražilo jarní slunce, stejně jsem vnímala akorát pochmurnou šeď, bezútěšnou krajinu plnou trosek a popela, div mě nezkrápěl déšť se sněhem.
Zpočátku jsem měla obavy, jestli si zvyknu na autorův zvláštní styl psaní, ale ukázaly se brzy jako bezpředmětné – po několika stranách jsem se ztratila v postapokalyptické mizérii a po nějakém oddělování dialogů od ostatního textu ani nevzdechla. Pár procent musím bohužel strhnout za finále, to bylo na můj vkus úlitbou americkým čtenářům, nekorespondující s předchozím vyzněním knihy. Osobně bych volila otevřenější konec, ať si další cestu každý představí sám.
Až na tuto výhradu mohu jedině dát oba palce nahoru: tato kniha člověku drsně připomene, co je opravdu důležité a jak by si měl vážit i zdánlivých banalit, které současný civilizovaný život nabízí. Nejspíš bych měla zvážit udělení nejvyššího hodnocení, můj dojem kolísá někde mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. 85-90%
Knihu jsem četla už poměrně dávno, ale ten pocit, který mi po přečtení zůstal, nebyl pocit po přečtení dobré knihy. Zkrátka mi nesedla.
Postkatastrofický román, který byl oceněný Pulitzerovou cenou. Knížka mě velice vtáhla do děje a byla velice smutná a depresivní. Láska a soudržnost otce a syna - jejich cesta po katastrofě a jejich vzájemná láska. Vztah mezi otcem a synem bylo to pozitivní v knize, jinak vše velice smutné a depresivní. Knížky tohoto typu moc nečtu, občas udělám výjimku, ale takováto knížka opravdu člověka tak nějak "semele". Samozřejmě to znamená, že je dobře a velice působivě napsaná.
Vlastně jsem "hnusnější" knížku nečetla... ale nedokázala jsem se od ní odtrhnout, plakala jsem, silně mě zasáhla. Mně osobně se velmi líbil styl, jakým je napsaná, každé slovo tam má své místo.
Rozhodně knížka, na kterou nezapomenete, ale zároveň si strašně oddechnete, když ji dočtete.
Takže co dodat, rozhodně to není kniha pro sluníčkářské typy, ale jinak mrazivě skvělá.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
V práci, při noční pauze, jsem se nudila a tak jsem napsala kamarádovi, jestli by nevěděl o nějaké knížce, která by mě po dlouhé době vážně zaujala a dorazilo mi tohle. Přečteno jsem měla během chvíle, i když jsem měla volno, četla jsem třeba do 1 do rána. To už se mi dlouho nestalo. Některé pasáže mi doslova braly dech. Určitě doporučuji.